Frajírek

autor: LoFinQa*TWC
betaread: Janule
Ahojky lidičky!! Tak jsem se rozhodla napsat další FF x) Poslední dobou mě to hodně baví, tak snad se vám tato povídka bude líbit…x)) Děkuju moc za všechny komentáře, i kritické x))) Vaše LaFinQa*TWC x))
.::BILL::.
„Tome, copak nechápeš, jak těm holkám musíš ubližovat? Jak by bylo tobě, kdyby…“ a dál už jsem nedokončil, protože Tom na mě zařval něco v tom smyslu, že mi to může být jedno, a že je to jeho život… Abyste byli v obraze, poslední měsíc, když od nás odchází nějaká holka, jenom s červenýma očima. A fakt je mi těch holek líto. Ale taky jejich chyba, nemají se nechat. Co to plácám!! Přece sám moc dobře vím, že to nejde… Zamiloval jsem se do Toma… Skvělé, že ano? Přímo bombovní. Jsem úchyl, buzerant a bůhvíco ještě. Ty jeho svůdný pohledy by dokázaly obměkčit i Ledovou královnu.
Tom je dole zase se svoji povedenou partou… chodí buď čmárat na zeď (grafitty), šikanovat nebo mě pomlouvat. Hlavně mě mrzí, že Tom se k nim ještě přiklání a vždycky mě pomlouvá s nima. To si ničeho nevšim? Že se chovám jinak? Nebo že mám vždycky kruhy pod očima? A zarudlé oči? Hlavně moje chování se hodně změnilo, jsem teďka více citlivý a dávám si na všechno pozor.
Slyším kroky do schodů. Ajaj, to zase jeho partička jde buzerovat!! Měl jsem pravdu. Skoro mi vyrazili dveře, když se nutně dobývali ke mně do pokoje.

„Co chcete ?“ vyjel jsem na ně podrážděně.
„Hele, ty malej buzerante, na koho si tady otvíráš hubu!!??“ zeptal se… Tom. 🙁 Achjo, jak moc mě to mrzí.
„Můžete laskavě vypadnout z mého pokoje??!!!“ zeptal jsem se. „Chci mít klid.“ Já vím, moc si dovoluju, ale oni taky nemají právo mě urážet. Než ta parta odešla, přiletěla mi od Toma pěkná facka. Skvělé. A to jsem ještě nevěděl co přijde, až se ti jeho kamarádíčci vypaří.
Pustil jsem si notebook a tam jsem najel na jednu adresu www.twincest.blog.cz. Na ten blog chodím už asi rok, od té doby, co jsem Toma začal milovat. Podle mě je ten blog super, každý den je tam toho spousta nového, různé fotomontáže mě a Toma, někdy i intimnější… Přece vím, co je to twincest, ne? Jsou tam i nějaké povídky, mám už skoro všechny projeté. Po chvíli než se ten debilní comp uráčí načíst, se kochám pohledem na zbrusu novou fotomontáž mě a Toma, jak si dáváme pusu. Krásné. Taky jsou tam 2 super adminky, Ketty a Janule. Když zrovna čtu 2.díl povídky World Wide Web spojuje lidi od Adusky (mimochodem super autorka), někdo mi bez zaklepání jen tak vtrhne do pokoje. Samozřejmě, Tom… Nebezpečným krokem došel až ke mně, ale to už jsem na tváři cítil palčivou bolest. Zase jsem od Toma jednu schytal. Tomovi to ještě odpustím, tu facku, ale to, co přišlo potom, mě absolutně šokovalo.
„Ty buzerante, jak to mluvíš s mýma kámošema!!“ vyjede na mě. „Co si o sobě vůbec myslíš??? Frajírku,“ dodá. Tohle si ale nenechám líbit. Začnu slovní potyčku – 2.kolo!!!!
„Hele, já si Tome myslím, že frajer jsi ty… za prvé… s těma holkama, že jsi jich měl 25, to kecáš!! za druhé… si myslíš, že když chodíš sprejovat grafitti, že je z tebe machr za třetí… předpokládáš, že se tě a té tvojí přihlouplé partičky budou všichni bát? To se vám nepovedlo. Já z nich strach nemám. Nic by mě totiž nebolelo víc než…“ a zasekl jsem se. Sakra, co mám říct? Víc než odmítnutí od Tebe ? Haha !! Naštěstí Tom nějak nepátral po dokončení věty, a jenom na mě vyjel.
„Děvko!!“ Všechno bych strpěl, ale tohle ne. Vystřelil jsem z pokoje, obul si botasky a vyrazil ven. Právě venku pršelo a já jsem byl promočený na kost. Vůbec mi to nevadilo. Kapky deště mi stékaly po tváři a vytvářely si tak roztomilé cestičky, které se mísily se slanými slzami. Proč mi Tom tak ubližuje? Copak to nechápe? I kdyby… jsem jeho dvojče, mimochodem mladší, on by měl při mě stát, měl by být moje opora a chránit mě, ne se ještě zahazovat s partičkou nějakých rádoby frajerů. Venku na dešti pobudu asi ještě dvě hodiny a pak vyrazím domů. Když vejdu, doma je ticho, podle čeho soudím, že Tom je zase někde s povedenou partou. Vyzuju si boty, strhnu ze sebe mokré oblečení a převleču se do suchého. Nohy mám taky promrzlé na kost. Dám si na sebe triko s dlouhým rukávem, kamaše, hrubé ponožky a vlasy sepnu do culíku. Lehnu si na pohovku a pustím si televizi… Nic zajímavého. Vypnu televizi a hypnotizuju strop. Po chvíli se mi zavírají oči a já usínám.
Vzbudí mě až Tomův pokřik na ty kamarády: „Lidi, vychrtlík spí, nebudeme budit našeho Billíšta.“ Pak už jsem slyšel jenom hnusný smích. Pokoušel jsem se ještě usnout, ale už to nešlo. Tak jsem si šel dát rohlík s nutellou a čaj.
.::PO MĚSÍCI::.
Takhle to dál nejde. Tom je čím dál tím horší, jednou mě dokonce i zbili a já se bojím, že by to mohlo zajít až moc daleko. Mám prostě děsný život… Počkat?? ANO!! Už to mám!! Mám mizerný život, nikdo mě nemá rád, nikomu tady na mně nezáleží, nikdo mě nikdy neochrání a nezastane se mě, tak tady nebudu nikomu chybět!! Není to jedno, o jednoho Billa víc nebo míň?? Je. Hodím na sebe triko, mikinu, rifle, boty a jdu ven. Přesněji řečeno k lesíku, kde jsme s Tomem vždycky chodili, když jsme měli nějaké potíže nebo se nám něco nelíbilo.Vždycky naše kroky směřovaly tam. Poslední rok jsem tam už vůbec nebyl. Kousek od jedné budky tekla řeka a nad tou řekou byl most. Asi už víte, co mám v plánu…
Když jsem tam došel, šel jsem nejdříve na most… našel jsem tam nějaké kamínky, kterými jsem utvořil nápis Ich liebe Dich… Pomalu jsem přelézal zábradlí… Wow, to je výška, když skočím, určitě to nepřežiju. A chci vůbec skočit? Jo, chci, mám mizerný život, žádné kámoše, a ještě jsem incesťák. Úžasné. Když jsem se obrátil, že skočím, uslyšel jsem zdálky výkřik Toma: „BILLE, NESKÁKEJ!! MILUJU TĚ!!“… Tohle mě zarazilo. Počkal jsem, až Tom přiběhne k mostu. „Neskákej, Bille. Mrzí mě všechno, jak jsem se k tobě choval, i ty holky. Bylo to kvůli tomu, že… myslel jsem si, že když prostě Ti budu ubližovat, tak tě přestanu milovat. Ale nepovedlo se mi to,“ řekl mi Tom. To jsem nečekal. Úplně jsem zapomněl, že jsem na mostě, pustil jsem se rukama, že ho obejmu, ale ejhle!! Ztratil jsem rovnováhu a padal jsem tam dolů… „Nééééééééééééééééééééééééééééééééé.“ Propadal jsem do temnoty. Stihl jsem ještě zašeptat Ich liebe Dich. Pak už byla jen tma a prázdno… Ucítil jsem palčivou bolest, ale jenom na chvíli. Pak už jsem necítil nic. Jen úlevu…
Nemiluju Tě. Já bych pro Tebe zabíjel.
Nebudu Tě ochraňovat. Já Tě vždycky zachráním.
Kdybys skočil, neskočil bych. Čekal bych tam dole na tebe, abych Tě mohl chytit…


autor: LoFinQa*TWC

11 thoughts on “Frajírek

  1. když jsem to začínala číst tak jsem si řekla jo poho aki mám rada…. a ty do toho zapleteš i mě? to mě dojalo diky 🙂 a povídka samozřejmě krasna ale smutna nooo :'(

  2. für skřítekt : jjj děkuju xD mohla bejt,ale co,tak si to domyslete xDD děkujuuu xD jsem ráda že se líbí

    für Jitaaaaaa-Mrouskátko ((= a Malinkej Billíšto : oooo xDD ježišmarjáá děkuju !! x) fakt teda jsem nevěděla že to bude mít celkem úspěch xDD děkuju mocx))

    für ZoE : nn nechytil xD jsem ráda že se líbí xDD no ale na tebe nemám ty puzzle jednoo xDD

    für Aduska : jjj zapletla jsem Tě tam xDD nz x)) jůů fakt jsem ráda že se líbí x))

    für ALL : DĚKUJU ZA KRÁSNÉ KOMÍKY A POCHVALY!! URČITĚ NAPÍŠU DALŠÍ POVÍDKU!! TYJO VY UMÍTE TAK DOBŘE CHVÁLIT X))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics