PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 27.

autor: ZoE
betaread: Janule

(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )

„Tak jdu takto!“ umíněně si dupne bosým kopytem.

„Ne Bille, svojeho Bimba nikomu ukazovat nebudeš! Jenom mně! Nebo se s tebou rozejdu! Jasné?“ zvolím jinou strategii, protože v příštím kole by došlo už nejspíš na pěsti.

„Máš říct hned, že Bimbo potřebuje obleček,“ špitne s lehkým úsměvem a stydlivě se kousne do rtu.

Bill si kolem sebe obmotá ubrus, co strhl ze stolu a vyjde před dům… možná, že někoho z vás by napadlo ještě něco, jak jej přimět se normálně oblíct, ale já už mám dost. Mé vychovatelské schopnosti jsem právě vyčerpal.

Někdy… tedy hodně často bych ho zabil… zrovna teď… je fakt na vraždu!

S ním polezu jako s nějakým Indem zabaleným v ubrusu… co jsem komu neudělal…

* ° * ° *

Po chvíli se došouráme k obchoďáku. Já jdu hodně napřed, páč dělám, že toho indického vezíra za sebou, co si neustále šlape holýma kopytama po ubrusu, vůbec neznám. Otevřu dveře a vejdu do přízemí, které je plné hadrů. Za chvíli po mně vejde i Bill. Ani bych si toho nevšiml, kdyby prodavačka podivně nevypískla.

„Ehm… vyhořel mu šatník víte, potřebuje něco na sebe,“ snažím se objasnit Billův nedůstojný oděv.

„A… a… a neměli byste jít raději do pánského?“ podotkne šokovaná prodavačka při zjištění, že Bill je kluk. Když vešel do obchodu, jeho ubrus zůstal přibouchnutý ve dveřích a Bimbo tak zamrkal na obsluhu obchodu v celé své kráse.

„Jdeme na maškarní a tady ten „indický osel“ se rozhodl, že půjde za ženskou. Proto potřebujeme nějakou pěknou krátkou barevnou sukýnku v jeho velikosti, a tu v pánském jaksi nenajdeme… poradíte nám?“ roztomile na ni zamrkám ala Bill. Asi ne. Právě sebou totiž švihla, když Billovi opět spadl jeho stolovací oděv.

„Bez spodního prádla… nezkoušéét!“ zahalekala někde z podlahy nevyrovnaná zaměstnankyně obchodního domu.

Za pár okamžiků jsme venku a Billova proměna je úžasná. Krátká, tyrkysovo-růžová suký mu neskutečně sekne. Doplněná černým tričkem i boxerkama, o kterých vím jen já. Jeho make-up a perfektní vlasy z něj dělají super modelku. Vůbec mi nebude vadit, když uvidím jeho sexy nožičky každý den v nějaké vzrušující sukýnce. A kde zůstal ubrus? Nejspíš z něj udělají nový módní trend. Když ho mohl mít na sobě Bill, může ho mít na sobě každý.

Naštěstí v Magdeburgu si nás nikdo nevšímá. Tady jsme pořád za děti, které nejdříve sousedům rozbíjely okna a pak je příšernými zvuky, kterým se prý nedá říkat hudba, přiváděly k šílenství. A vida… ve světě tomu říkají hudba. Dokonce na celém světě. Jen ten Magdeburg nějak pokulhává. Naštěstí. Alespoň tady po nás nikdo nic nechce. Tady jsme normální lidé. Skoro. Ještě před pár dny jsme tedy byli určitě normální lidé a nebýt té krabice, asi bychom i normálními lidmi zůstali. Takhle jsme trochu zvláštní. Jiní než ostatní normální magdeburčané. Jsme incestně založení. Jóó… incestně a dvojčata k tomu. Takže twin-cestně. Ale nééé… že by snad… ale jo, vy jste to věděli. VY!! Vy, tam za těma monitorama, když jste nám nechali za dveřma krabici s nápisem TWC, věděli jste to. A dokonce jste to uměli i pojmenovat. Měl bych vám poděkovat? Mno… tak s tím tedy ještě chvíli počkám. „Au!“ z mého přemýšlení mě vytrhne silná rána do hlavy. Jsem napálil přímo do pouličního sloupu.

Bill ke mně vyděšeně přitančí a začne mi pusinkovat ránu na čele a žvatlat nějaká slovíčka o sladkém medvídkovi nebo co. Jakmile se zmontuji z menšího otřesu, zklidním toho skákacího a líbacího sukňofila. Přeci jen bratrská láska na veřejnosti má stále určitá pravidla. Bohužel. Taky vám z hladu začíná hrabat? Mně dost zřetelně. A víte co, přes ulici je skvělá restaurace. Nenápadně štípnu Billdu do zadečku a naviguji ho směr jídlo.

…

Už nám to nesou… já si dávám pěkně propečený biftek, krev nesnáším a bráška Chilli con carne. Než se pustím do jídla, všimnu si, že nás sledují nějaké dvě staré panny, které mají evidentně chuť. Jen nevím, jestli na naše super žrádýlko nebo na nás. Nechutně se olizují svými vysušenými a vytahanými jazyky až někde na těch jejich termovestách, které mají zřejmě zabránit tomu, aby nechytly rýmu, páč na agentky FBI v neprůstřelných vestách fakt nevypadají. Už mě to začíná ale trochu štvát… ruplo jim za krkem, že na nás tak nonstop čumí? Už jim jako něco řeknu, páč i já bych se chtěl alespoň v klidu najíst, když už nemůžu mít super výhled. Třetihory fakt nemusim.

„Buďte tak hodná a hleďte si svého talíře, anooooooo???“ řeknu směrem k té, které začala povolovat už i zubní protéza a zanedlouho by si jí určo okořenila už tak dost kořeněný pokrm.

„Já vás taky nesoudím za to, že si tam preparujete šneky z ulit, pitváte nějaké mlže, plže, hlavonožce a už vůbec vás neodsuzuji za to, že máte omáčku až na brýlích, skrz které vidíte úplné hov.. a pak se vám zdá, že tady můj… můj… ehm, přítel, hulí plody z daleké Afriky. Věnujte se laskavě své podmořské fauně a my si tady zase v klídečku vychutnáme naši flóru, Ó.KÁ?“ Babizna jen nechápavě zamrká. Vůbec si mezitím nevšimla, že se jí oběd rozplizl po celém stole. Jó, tihle závodní šneci. Babča bude asi hlady a řekl bych, že hodně dlouho, páč to vypadá, že na mlží pochoutku vyčerpala nejmíň kapesné na celý týden. Třeba si chytí nějakého v parku, když si umyje tu srač.. z popelníkovitých dioptrií a zase uvidí boží světlo. Druhou nerozebírám, bych to jídlo jinak musel vrátit.

„Bibi, lásko, už si dokouřil?“ usměji se na svého miláčka, který divoce oddechuje poté, co místo předkrmu dnes už asi po patnácté uspokojil svůj nový gumový banánek. Ta atrapa pro opice je k nezaplacení. Jinak bych ho nezastavil, aby mi nechtěl stahovat kalhoty každou půlhodinu a uspokojovat tak svou, nikoliv mou, závislost. A to jsem si myslel, že už jsem v nebi.

Babizny hledají šnečí sprintery různě po stole, ale i po zemi. To maj za to, že valí dioptrie tam, kde na ně není nikdo zvědavý.

autor: ZoE

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1

25 thoughts on “PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 27.”

Panebožééééééééééééééééé!!! Mno hádej, ZoUííí, koho jsem probírala we třídě.. ((= Slepýho gay psa ((= Kámoška se řehnila asi jak já, když jsem to četla a trošičku mě poprskala salámem ((= Ae já jí chápu ((= Ae tyhle babky, či co to je, tag mě dostaly xD xD xD

25 thoughts on “PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 27.”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář