Polib mě, prosím 5.

autor: Rachel

Kapičky způsobené včerejší bouří už pomalu vysoušelo sluníčko. Rozhodilo své zlaté vlasy v podobě paprsků na celou vesničku Loitsche, aby místní obyvatele ujistilo, že se mohou těšit na další krásný den. Jedním z nich byl i Bill. Rozespale zamrkal víčky s dlouhými řasami a pomalu se přetočil na bříško, aby měl na Toma lepší výhled. S úsměvem sledoval, jak Tom lehce pohybuje rtíky ve snaze něco zašeptat. Bylo to důsledkem krásného snu o něm a o Billovi. Bill se k němu nahnul a něžným raním polibkem ho přiměl otevřít mandlová uličnická očka. Jakmile Tom ucítil měkké polštářky na svých rtech, rozlil se mu na tváři úsměv, ale oči měl pořád zavřené.
„To je ale krásné probuzení,“ promluvil, pořád ještě ve snách. „Že se mi to nezdá?“
„Ne, nezdá,“ Bill se posadil, hned byl však svalen znovu na postel a zasypán tunou Tomových polibků. Jeho rtíky a jazyk je však ochotně přijímaly. Zapletl prsty do Tomových dredů, a když se od něj hiphoper odtáhl, šťastně se na sebe oba uculili.
„Máš hlad?“ Bill se smíchem cuchal Tomovy dredy a dostalo se mu odpovědi od jejich majitele: „Mám, ale snídani připravíme oba, ano?“

Bill nadšeně přikývl a s návrhem závodů „Kdo bude první v kuchyni“,vyletěl z postele jako blesk a oba chlapci utíkali ve snaze být první po schodech do kuchyně. Celým domem se ozýval dvojí hlasitý smích, protože Bill jako první doběhl do kuchyně, nešťastně zakopl a Tom se sesunul vedle něj.
„Ale byl jsem první,“ poplácával se Bill hrdě po hrudi, když pořád ještě seděli v kuchyni na podlaze.
„A já až druhý,“ posmutněl naoko Tom, čekajíc tak na Billovu reakci. Bill se přišoupl blíž.
„I poražení dostávají odměny,“ zašeptal a přitiskl své rty na ty Tomovy a šťastně jej políbil.
„Tohle byla ta nejlepší odměna, kterou jsem kdy dostal,“ pohladil Tom Billa po tváři, když už se ládovali snídaní.
Ale nešlo jen o zábavu. Šlo hlavně o práci a oba si tuto skutečnost, ač neradi, připomněli. Nevadí, alespoň se budou více těšit na toho druhého. Bill vařil svoji slavnou specialitku, kterou uměl ze všeho nejlépe, protože ji sám vymyslel. Vesele chystal v kuchyni stůl a potom cupital po schodech k Tomovi. Ten byl chudák celý zničený, jelikož teď obouchával všechny kachličky v koupelně. A že jich nebylo málo.
„Pane mistr, oběd volá,“ zvolal hlasitě Bill, když zahlédl Toma celého unaveného. Toma však únava hned přešla, když spatřil to černovlasé stvořeníčko se zástěrkou kolem pasu mezi dveřmi. Přešel až k němu.
„A co mi dnes moje půvabná kuchařka uvařila?“ natáhl se k němu pro polibek, ovšem Bill mu uhnul tak šikovně, že mu nezbylo nic jiného, než jej následovat do kuchyně.
Tom za den zvládl obouchat půl koupelny, obložené starými kachličkami. Sice to nebylo nic lehkého, Toma však do práce hnala vidina toho, že až bude koupelna hotová, tak si s Billem napustí vanu a společně se v ní vykoupou. Nebyla minuta, aby na něj nemyslel. Teď už si byl více než jistý. Zamiloval se do Billa až po uši. Odložil velké kladivo a vykoukl z okna. Bill se před domem promenádoval se sekačkou, a přitom se i nakrucoval s iPodem v uších. Tom jej chvíli sledoval, až Bill sekačku vypnul, znova si klekl a pokračoval ve své dosavadní práci.

„Tomi, tohle jsi všechno zvládl za jeden den?“ Bill udiveně vykulil očka na půl koupelny bez kachliček.
„To kvůli tobě, ale pro dnešek už končím. Dnes večer se budu věnovat jen tobě, ano?“ Tom zhasl světlo v koupelně a odešli se navečeřet. Oba se mlsně olizovali a házeli po sobě zamilovanými pohledy. I když bylo teprve šest večer, Bill se šel osprchovat a hodil na sebe čisté triko a boxerky. Moc se těšil, až se s Tomem pomazlí, ale rozhodl se, že mu to ještě malinko ztíží, aby se více snažil. Namaloval se, více si rozčepýřil vlasy a potom už uháněl do pokoje k Tomovi, kde se zakutal až pod peřinu a trpělivě vyčkával, kdy se ve dveřích objeví jeho milovaná osůbka.

Tom viděl Billa uhánět nahoru, ale nic mu neřekl. Dal si pořádnou sprchu a s myšlenkou na svého miláčka běžel nahoru do pokoje. Schody bral po třech, až konečně otevřel dřevěné dveře. Bill se na něj pod přikrývkou zaculil, avšak nijak nenaznačoval, aby si Tom lehl vedle něj. Na to Tom ani nečekal. Rychle skočil s rozběhem na postel a tam se setkal s Billovým údivem.
„Co ty tady děláš?“ Bill rozšířil svá hnědá očka a zvědavě si jimi Toma měřil. Ten se ale nenechal vyvést z míry.
„Jdu si pro pusinku ke svému medvídkovi,“ zasmál se a přiblížil se víc k Billovi, takže u něj teď klečel.
„Hm, ale medvídek právě usnul a teď je z něj Šípková Růženka,“ Bill pevně sevřel víčka a se škádlivým úsměvem ve tváři vyčkával, jak se Tom zachová. Tom se nad něj okamžitě nahnul, vpil se mu do rtů a donutil svým mrštným jazýčkem Billa ty své pootevřít. „Věděl jsem, že to uděláš,“ šeptal Bill mezi polibky.
„Ještě že jsi nespal sto let, to už bych nevydržel,“ vracel mu Tom jeho polibky a Bill se s ním vyhoupl do sedu. Oba si hráli s vlasy toho druhého, až Tom položil své ruce Billovi kolem pasu a jednu mu nenápadně vsunul pod červené tričko. Bill se mírně zachvěl, ale dál pokračoval v prozkoumávání Tomových rtů. Avšak Tom Billovu nejistotu vycítil. Proto k němu tiše promluvil.
„Billi, jestli ti to není příjemné, tak já s tím přestanu. Víš, co jsem ti slíbil.“ Tom s odhodlaným výrazem hleděl Billovi do vášní potemnělých očí.
„Tome, ne, je to krásné, když se mě takhle dotýkáš, já jen… b-bojím se, že… že tě zklamu a nebudu se ti líbit. Já bych si to tričko i vysvlékl, ale ty se mi budeš určitě smát,“ povzdechl si Bill a nešťastně se na Toma podíval. „Ty budeš totiž první, kdo mě takhle uvidí.“ Tom vzal jednu Billovu ruku a sevřel ji do té své.
„Bille, já bych se ti nikdy nedokázal smát. Nikdy, rozumíš? Věř mi, prosím. Jestli nechceš, můžeme se jenom líbat. Bude to tak, jak ty budeš chtít. Jsi krásný a já ti nechci v žádném případě ublížit nebo tě nutit. Miláčku, dělej si co chceš.“ Tom vytáhl zpod trička ruku a čekal na Billovu reakci. Vůbec by mu nevadilo, kdyby zůstali jen u líbání. Moc Billa miloval na to, aby si ho vzal násilím. A to Bill cítil. Věřil mu. Proto se jeho tričko po chvíli ocitlo vedle něj. Bázlivě se podíval Tomovi do očí a čekal na jeho ortel.
„Panebože…“ vykoktal ze sebe Tom a podíval se na Billa, který zahanbeně sklopil oči, ve tváři červený jako rajčátko.
„Já vím, Tome, určitě jsi si mě představoval líp. Promiň.“ Tom ale nemohl uvěřit svým očím. Právě teď před ním klečela ztělesněná dokonalost. Prsty se dotkl Billovy tváře, naklonil se k jeho oušku, které nejdříve něžně skousl a potom mu do něj lehce jako vánek pošeptal: „Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy v životě viděl.“

autor: Rachel
betaread: Janule