autor: Ainikki
Tom
Probrala mě nepříjemná zima. Zatáhl jsem za cíp peřiny, ale něco mi bránilo v tom si ji přitáhnout blíž ke krku. Neochotně jsem rozlepil jedno oko, abych zkontroloval, co je příčinou, že je přikrývka těžší než je obvyklé. K mému překvapení se vedle mě rozvaloval můj bratr a majetnicky si ji tisknul k sobě. Pochrupkával si jako by se nechumelilo, na tváři blažený výraz, a že já nebožák tu mrznul, mu evidentně pranic nevadilo. Tak tohle teda ne. Ty si hezky pošupajdíš do své postele. Tady nemáš co dělat. Pomyslel jsem si. Už už jsem do něj chtěl neomaleně drcnout a vytrhnout ho z jeho blaženého snění, ale dřív než jsem stačil svůj bestiální plán uskutečnit, uvědomil jsem si, že to já nejsem tam, kde mám být. Tohle je přece Billův pokoj.
Pracně jsem si poskládal dohromady události včerejší noci, a pak mi došlo, že jsem tu musel zřejmě usnout. Tohle se nám nestává. Vždycky si chodíme lehnout každý k sobě. Máme rádi svoje pohodlí a mezi to tedy ani jeden z nás nezahrnuje dělení se o prostor na spaní. Na ten jsme oba maximalističtí.
Zadrkotaly mi zuby a na kůži mi vyrazila husí kůže. Já tedy rozhodně teď nikam nejdu. Pro dnešek jsem ochoten ze svého obvykle vysokého standartu trochu slevit. Vysoukal jsem z pod Billa část deky, natlačil jsem se co nejblíž k jeho tělu a přikryl jsem se až po nos. Oh, příjemný. Není nad živočišné teplo a vůbec můj bráška dokázal perfektně zahřát. Znovu jsem zavřel oči a ještě na nějakou chvíli se nechal odnést na obláčku snění.
Ten se mi ale za poněkud krátkou dobu rozplynul a já se najednou znovu octnul v tvrdé realitě. Nešetrně jsem byl nakopnut do lýtka a zůstal jsem jen vytočeně zírat na probírajícího se bráchu.
„Jauu, ty voe. Co jako děláš? Ta spodní byla moje!“
„Protahuju se a tohle je zase moje postel.“ Zodpovědělo mi to rozcuchané cosi mírně popuzeně moji otázku a dovolilo si upozornit na fakt, který mi byl znám také, jen jsem s tím jednoduše nehodlal dnes ráno nic dělat.
„Srry, jsem tu vytuh. Stane se, no.“ Hodil jsem na něj andílkovský kukuč, vrazil mu dětského hudlana na tvář a polechtal ho na břichu.
„Aaa.“ Vypísknul Bill. On byl totiž přímo ukázkově lechtivý a já toho někdy škodolibě rád využíval. Vždycky to totiž zabralo, tak jak jsem potřeboval. Brácha se rozřehtal na celé kolo a jestli se náhodou schylovalo k nějaké té bouřce, byla v samém zárodku rozehnána.
„Jauu, ty voe. Co jako děláš? Ta spodní byla moje!“
„Protahuju se a tohle je zase moje postel.“ Zodpovědělo mi to rozcuchané cosi mírně popuzeně moji otázku a dovolilo si upozornit na fakt, který mi byl znám také, jen jsem s tím jednoduše nehodlal dnes ráno nic dělat.
„Srry, jsem tu vytuh. Stane se, no.“ Hodil jsem na něj andílkovský kukuč, vrazil mu dětského hudlana na tvář a polechtal ho na břichu.
„Aaa.“ Vypísknul Bill. On byl totiž přímo ukázkově lechtivý a já toho někdy škodolibě rád využíval. Vždycky to totiž zabralo, tak jak jsem potřeboval. Brácha se rozřehtal na celé kolo a jestli se náhodou schylovalo k nějaké té bouřce, byla v samém zárodku rozehnána.
„Jdu k sobě dát si sprchu. Nevíš náhodou v kolik hodin odjíždíme?“
„Myslím, že David říkal mezi druhou a třetí odpoledne.“ Mrknul jsem na hodinky. 12:56 Tak to je skvělý čas. Všechno stíhám perfektně. Vyhrabal jsem se na nohy a po krátkém průzkumu okolí postele jsem vítězně zdvihl do vzduchu svoje boxerky, natáhl jsem si je na sebe spolu s dalším oblečením a zamířil jsem ke dveřím. S rukou na klice jsem se ještě otočil.
„Včera jsi byl perfektní.“ Mrkl jsem na něj a zdvihl palec.
„To já jsem přece vždycky.“ Přimhouřil na mě oči, překulil se na břicho a poskytl mi pohled na svou malou prdelku. Provokatér. Pobaveně jsem protočil oči v sloup a odšoural jsem se do té své sprchy.
„Myslím, že David říkal mezi druhou a třetí odpoledne.“ Mrknul jsem na hodinky. 12:56 Tak to je skvělý čas. Všechno stíhám perfektně. Vyhrabal jsem se na nohy a po krátkém průzkumu okolí postele jsem vítězně zdvihl do vzduchu svoje boxerky, natáhl jsem si je na sebe spolu s dalším oblečením a zamířil jsem ke dveřím. S rukou na klice jsem se ještě otočil.
„Včera jsi byl perfektní.“ Mrkl jsem na něj a zdvihl palec.
„To já jsem přece vždycky.“ Přimhouřil na mě oči, překulil se na břicho a poskytl mi pohled na svou malou prdelku. Provokatér. Pobaveně jsem protočil oči v sloup a odšoural jsem se do té své sprchy.
Bill
Po vzoru Toma jsem i já zanechal válení se v peřinách a ač bych nejraději znovu usnul a prospal zbytek dne, dal jsem si rychlou ranní koupel a posbíral jsem po pokoji ještě pár svých posledních kusů věcí. Nacpal jsem je do kufru a ten s obtížemi zavřel. Vždycky jsem se z tour vracel pomalu s dvakrát tolik věcmi, než se kterými jsem odjížděl. Odolejte si ale všem těm luxusním obchodům se špičkovým oblečením v předních světových městech. Teď máme pár dní na oddech, které máme já s Tomem v plánu strávit u rodičů. Neviděli jsme je už ani nepamatuju a stejně to bude spíš jen taková návštěva. Určitě dřív než se tam u nich rozkoukám, tak už budeme sedět v letadle do Ameriky.
„Bille, jsi hotov?“ Nakoukl ke mně do pokoje jeden z členů ochranky. Jen jsem přikývl a on popadl moje dva objemné kufry a vynesl je z pokoje. Ještě jsem se naposledy rozhlédl. Vypadalo, že jsem snad nic nezapomněl. Popadl jsem svoji kabelku a vypadnul z těch čtyř stěn, které jsou v každém hotelu tak zoufale stejné.
Odložil jsem kartu na recepci a pozdravil se s klukama, kteří už tam postávali.
„Tak pánové, jdeme. Za mnou.“ Zavelel Tobi a my se mu pověsili na paty. Venku samozřejmě jako obvykle postával menší hlouček fans. Okamžitě jak nás spatřili, strhl se šum, doprovázený četnými výkřiky, většinou směřovanými na konkrétního člena kapely. „Oh, Tome, vem si mě.“ Z davu se vyřítila jedna holka, stoupla si před bráchu a servala ze sebe tričko. Hmm, hezká podprsenka. Napadlo mě a měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy. Nikdy asi pořádně nepochopím, proč to ty holky dělají. Být fanoušek – ano. Ale takovéhle extrémní reakce? To nemají trochu rozumu?
„Tak pánové, jdeme. Za mnou.“ Zavelel Tobi a my se mu pověsili na paty. Venku samozřejmě jako obvykle postával menší hlouček fans. Okamžitě jak nás spatřili, strhl se šum, doprovázený četnými výkřiky, většinou směřovanými na konkrétního člena kapely. „Oh, Tome, vem si mě.“ Z davu se vyřítila jedna holka, stoupla si před bráchu a servala ze sebe tričko. Hmm, hezká podprsenka. Napadlo mě a měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy. Nikdy asi pořádně nepochopím, proč to ty holky dělají. Být fanoušek – ano. Ale takovéhle extrémní reakce? To nemají trochu rozumu?
Chvatně jsem překonal vzdálenost mezi hotelovými dveřmi a tourbusem a už jsem úlevně stoupal po schůdcích do našeho luxusního domečku na kolech. Neunikl mi taky pohled na Toma. Byl vysmátý jak beruška a vzrušeně probíral s Georgem ty holky venku.
„Tak co, kterou z nich by sis dal?“
„No, ta co se svlíkla špatná nebyla, ale mě se líbí támhleta černovlasá.“
„Cha, ty voe, ta ale vypadá jak Bill.“ S obličejema přilepenýma na okně autobusu trousili další a další duchaplné poznámky na účet těch holčin. Přešel jsem Georgovu narážku na svou osobu a přesunul se do zadní části vozu. Potřeboval jsem být chvilku sám. Rozvalil jsem se do sedačky, ale ještě než se autobus rozjel, mi to nedalo a krátce jsem také vyhlédl z okýnka. Očima jsem přejel všechny ty holky a pak se mi z úst jen vydral melancholický posmutnělý povzdech. Tolik bych si přál mezi těmi zástupy najít tu pravou a konečně se zamilovat. Jenže všechny mi připadly tak nějak obyčejné, ničím nezajímavé. A teď jsem neměl na mysli jen jejich vzhled. Kdyby šlo jen o něj, tak o extravaganci u některých tedy nouze skutečně nebyla. Z žádné ale nevyzařovala osobnost. Nemůžu přeci milovat šedou myšku.
„Tak co, kterou z nich by sis dal?“
„No, ta co se svlíkla špatná nebyla, ale mě se líbí támhleta černovlasá.“
„Cha, ty voe, ta ale vypadá jak Bill.“ S obličejema přilepenýma na okně autobusu trousili další a další duchaplné poznámky na účet těch holčin. Přešel jsem Georgovu narážku na svou osobu a přesunul se do zadní části vozu. Potřeboval jsem být chvilku sám. Rozvalil jsem se do sedačky, ale ještě než se autobus rozjel, mi to nedalo a krátce jsem také vyhlédl z okýnka. Očima jsem přejel všechny ty holky a pak se mi z úst jen vydral melancholický posmutnělý povzdech. Tolik bych si přál mezi těmi zástupy najít tu pravou a konečně se zamilovat. Jenže všechny mi připadly tak nějak obyčejné, ničím nezajímavé. A teď jsem neměl na mysli jen jejich vzhled. Kdyby šlo jen o něj, tak o extravaganci u některých tedy nouze skutečně nebyla. Z žádné ale nevyzařovala osobnost. Nemůžu přeci milovat šedou myšku.
Za to Tom, ten tedy rozhodně osobnost je. Přesně si vybavuji, jak to mezi námi začalo. Bylo to asi před rokem, když jsme trávili období v nahrávacím studiu a já se jednoduše cítil sám. Kdyby se mě někdo zeptal, jak bych ten náš „poměr“ definoval, asi bych mu nedokázal odpovědět. Snad asi, že k sobě máme blíž, než jiní sourozenci. Rozhodně si tím ale neblokujeme možnost mít plnohodnotný vztah. Jen se zatím nevyskytla příležitost.
Flashback
Závistivě jsem pozoroval nadšené líčení jednoho našeho zvukaře o jeho nové známosti. Mohl být tak o čtyři roky starší než já a podobných vztahů měl za sebou už několik. Nebyly to ale jen nějaké jednorázové noční akce, které s oblibou praktikoval můj bratr. Jeho vztahy sice nemívaly dlouhého trvání, ale nechyběla v nich zamilovanost. A po té já zoufale toužil. I když ne jen po ní. Fyzická láska k tomu neodmyslitelně patřila a já už téměř ve svých dvaceti letech začínal docela v tomto směru strádat.
„Ale, pánové, řeknu vám, ona je úžasná naprosto ve všem, ale bezkonkurenční je v posteli. Ta vám dokáže tak perfektně…“ Víc už jsem neslyšel. Vystartoval jsem ze židle a opustil místnost. Poslouchat ty řeči dál by bylo sebemrskačství a já tedy rozhodně neměl v povaze sám sebe trýznit. Zavřel jsem se v kuchyňce, z lednice vytáhl vychlazenou colu a láhev si připlácl na rozrušením rozpálenou tvář. Klid, Bille. Ty se taky jednou dočkáš. Chce to jen trochu trpělivosti. Snažil jsem se utěšovat sám sebe, ale moc to nezabíralo.
„Je ti dobře? Seš v pohodě?“ Promluvil mi za zády Tom, až jsem úlekem nadskočil. Vůbec jsem ho neslyšel přijít.
„Jasně. Proč bych nebyl?“ Zamručel jsem podrážděně. Tom se pochybovačně uchechtl. „Čekáš, že ti to sežeru? Přede mnou si nemusíš hrát na hrdinu. Vyklop to. Co tě trápí?“ Ta starost v jeho hlase byla nepřehlédnutelná. Odsunul si židli a sedl si vedle mě. Zapíchl do mě pohled a čekal, až se vymáčknu. Tak tohle byl můj starší bráška. Vždy ochraňující a pečovatelský.
„Můj život… Je to úplně na pendrek. Už si ani nevzpomínám, jaký to je se s někým líbat.“ Chvíli bylo ticho. Asi jsem mu s takovýmhle problémem připadal směšný.
„Chceš si to připomenout?“
„Jak to myslíš?“
„Jednoduše.“ Tom se šibalským úsměvem pokrčil rameny a v dalším momentě se ke mně nahnul. Váhavě a opatrně se přitisknul na moje rty a chvíli tak zůstal. Zřejmě čekal na mou reakci. Když jsem ale necukl, pokračoval dál. Jeho plné polštářky zvolna masírovaly ty mé a já se tomu nedokázal vzepřít. Byl to skvělý pocit. V tu chvíli mě ani netížil fakt, že ten, koho líbám, je můj bratr. Připadalo mi to přirozené, jen snad být u toho třetí pozorovatel, tak ten bude nejspíš úplně jiného názoru. Když už to bylo k nesnesení, pootevřel jsem ústa a nechal jeho jazyk, aby vklouzl do jejich hloubky. Párkrát se ta naše horká háďata propletla a pak to Tom ukončil. Na pár vteřin jsem ještě nechal omámeně přivřená víčka.
„Chceš si to připomenout?“
„Jak to myslíš?“
„Jednoduše.“ Tom se šibalským úsměvem pokrčil rameny a v dalším momentě se ke mně nahnul. Váhavě a opatrně se přitisknul na moje rty a chvíli tak zůstal. Zřejmě čekal na mou reakci. Když jsem ale necukl, pokračoval dál. Jeho plné polštářky zvolna masírovaly ty mé a já se tomu nedokázal vzepřít. Byl to skvělý pocit. V tu chvíli mě ani netížil fakt, že ten, koho líbám, je můj bratr. Připadalo mi to přirozené, jen snad být u toho třetí pozorovatel, tak ten bude nejspíš úplně jiného názoru. Když už to bylo k nesnesení, pootevřel jsem ústa a nechal jeho jazyk, aby vklouzl do jejich hloubky. Párkrát se ta naše horká háďata propletla a pak to Tom ukončil. Na pár vteřin jsem ještě nechal omámeně přivřená víčka.
„Kdyby sis chtěl připomenout cokoli dalšího, stačí přijít.“ Dodal jen a jeho záda se ztratila ve dveřích kuchyně. A já… Já přišel.
Konec flashbacku
autor: Ainikki
betaread: Janule
no ještěže si šel!!! to bychom ti neodpustili…..
to je pěkný
roztomilý
krása
skvělý:)
Tu fanynku bych chtěla vidět 😀 Teda jako tu, co Toma požádala svýma prsama o ruku 😀 Někdy se fakt divím, že z toho kluci ještě nešidivějí 😉
Příběh je zajimavý… moc se těším na vynalézavost těch holek…vlastně hlavně té jedné… co všechno provede, aby Billa dostala… fjuu… snad to přežijeme ve zdraví 😉
Janik: Já myslím, že ho tak úplně nežádala o ruku, spíš měla na mysli sex, ale to je asi jedno, ta situace se dá pochopit i takhle, každopádně si mě tím svým postřehem pobavila…:o)
Janiku, ty máš fakt bujnou fantazii, to se musí nechat :D:D, mě z tebe picne :D:D "Vem si mě" tady u nás v úchyláckým doupěti fakt znamená úplně něco jinýho než nabídku s sňatku :D:D Tady tak leda k registrovanýmu partnerství, ovšem s incestní příchutí, kterou asi ještě nikde v žádným státě nepovolili 😀 Svatby tu nejsou moc častej jev. 😀 Líbí se mi v tomhle příběhu, jak je ten jejich vztah jen o sexu, je volnej, neblokujou si vzájemně cestu k jinýmu vztahu, tak jsem zvědavá, jak se tohle bude vyvíjet. A vůbec nejnetradičnější je, že s tím vlastně první přišel Tom.. to se taky nestává často. Většinou je tahle počáteční aktivita přisuzovaná Billovi. Láska mezi nima, která by se mohla postupně vyvinout, by mi nevadila, to je fakt, ale uvidíme… bůhví proč to Tom udělal, do hlavy mu není vidět… zatím… nechám se překvapit, a jak ráda :o) J.
Dychberúci flashback. Napriek tomu, že to berú len tak ako rozptýlenie, je to nádherne horúce. Celkom sa mi páči ich vzťah bez šialenej zamilovanosti, ale dúfam, že na konci sa jej dočkám. Predsa len Bill a Tom patria k sebe 😀