Microfon with guitar 9.

autor:B-kay

Tom se na něj sklesle podíval ale odpověď z jeho rtů nedokázala vyjít.

„A co ty? Ty to chceš?“ jeho oči se naléhavě rozběhly po Billově tváři. Zkoumal každý její milimetr… Ty krásně hluboké oči, tu hebkou pleť bez jediné známky poškození… ten drobný nosík, který na něm miloval už jako dítě… ale nejvíc jeho pohled patřil těm nádherně plným rtům, které se ve slunečním svitu dokonale leskly a tím se stávaly ještě přitažlivějšími.
Bill se na něj také díval… a najednou… mu Tom přišel celkem hezký. A ne celkem… Jak jej tak pozoroval, pomalounku si všímal detailů, které celé ty roky přehlížel. Nikdy jej netrápilo, jestli jsou Tomovy oči v tom samém odstínu hnědé jako ty jeho. Ale byly! Jeho oči byly stejně krásné i bez stínů a řasenky. Tyhle oči působily neskutečně mile a upřímně. Tohle by u Natana vidět nikdy nemohl.
„Nevím co chci,“ zněla jeho nesmělá odpověď.

Dokud se tady Tom nezjevil, tohle se mu ještě nikdy nestalo. Vždy věděl přesně co chce a šel si zatím. Dokonce se tehdy rozhodl i pro možnost být s Natanem a zkusit jej mít rád… jenomže se to prostě nepovedlo. A Natan se na něj navázal ještě více. Jeho polibky Billovi přišly odporné a opětované doteky byly jenom z donucení. Ale takhle to prostě šlo. Nedokázal se mu vzepřít a říct ne! Nedokázal mu říct, že s ním nechce být! Prostě jej jenom poslouchal… byl v Natanových rukou jako loutka… ale když se tady zjevil Tom, někdo ten provaz loutky přestřihl a Bill se začal nad svým životem malinko zamýšlet…

Jak dlouho by ještě vydržel snášet Natanova hrubá slova a prosíky… tvrdé doteky, kterými jej někdy až děsil? Jak dlouho by vydržel žít ve vztahu z donucení… Jak dlouho by dokázal odolávat skutečné lásce?

Tom si tiše sednul na gauč a zamyšleně se zahleděl do zhaslého krbu, zatímco se šel Bill napít. Natan netečně trucoval v jeho pokoji a jen doufal,že dnes v noci už dosáhne svého, a Bill mu bude konečně patřit…

Tom se zaujetím sledoval staré dříví a malinko se zamyslel… Najednou před sebou uviděl obraz milující se dvojice před jejich krbem, ve kterém plál oheň. Nebylo jim vidět moc do tváře, protože jejich zběsilé polibky nebraly konce, ale přesto v dredaté hlavě poznal sám sebe. Ve vášnivým tempu přirážel svou pánev na tělo pod ním… Přišlo mu to tak dokonalé. Až když se ta osoba od jeho rtů odtrhla a on v ní poznal bratra, zděšeně vykulil oči…

„Tome!“ zvýšil Bill malinko hlas a ustaraně hleděl na bratra, který náhle rapidně zbledl a šokovaně hleděl někam před krb. „No tak, Tome,“ vydechl hlasitěji a jemně do bratra dloubnul. Až lehký dotek bratrovy dlaně Toma konečně probral a on konečně polekaně zvednul pohled k jeho starostlivé tváři.
„Copak se stalo hmm? Chceš se napít?“ zeptal se Bill měkce, v ruce držíc skleničku s broskvovým džusem, který oba dva milovali.
Tom si na svůj malinko zvětšený klín raději nenápadně položil drobný polštářek a poté si vzal od Billa skleničku a dychtivě se napil.
Bože můj, co jej to popadlo?! Jak jej to vůbec mohlo někdy napadnout?! Ta vidina jej nejenom nesnesitelně vystrašila, ale také hezky vzrušila… Nejdřív se mu to dění líbilo a doufal, že to bude nějaká předtucha nebo tak něco… ale když uviděl, že tělo, po kterém zběsile tápaly jeho dlaně i ústa, patřilo právě Billovi, polekalo jej to… I když vlastně ani nemělo. Nebyl to snad on, kdo se s ním před chvilkou vášnivě líbal u jejich jezírka?!
Možná právě tahle skutečnost mu tu myšlenku vyvolala.

„Si v pořádku?“ pípl Bill tiše a opatrně Tomovi přiložil ruku na čelo, aby zjistil, jestli nemá teplotu. Tom však pod jeho dotekem naprosto strnul a raději se odtáhnul.

„Ne, já budu v pořádku… jen jsem malinko unavenej,“ malinko se na gauči zavrtěl, a přitom se snažil o poklesnutí svého vzrušeného mužství, které však bylo stejně poslušné jako on sám, když byl malej – takže vůbec!xD
„Když chceš, klidně si jdi pospat, stejně mamka za chvilku přijde, a já to snad nějak tu chvilku s Natanem přežiju,“ mile se na něj usmál a jemně jej políbil na líce.
Tom však tohle jeho gesto bratrské lásky jaksi nepochopil a vylítl jako čertík z krabičky.
„Co to děláš?“ bylo první, co ze sebe dokázal dostat. Bill se na něj překvapeně podíval a tiše odpověděl: „M-m-mám tě přeci rád.“
„Jo, já tebe taky, ale už nechci, abys to dělal!“ štěknul po něm a vyděšeně vstal. Ta vidina jej tak šokovala, že se neovládl a byl na něj zlý. Vzpurně si napravil kšiltovku a se skloněnou tváří tiše vydechl.
„Já ti nerozumím,“ pípl Bill se slzama na krajíčku. Nechápal, proč byl na něj Tom najednou takovej. Vždy se přeci líbali a říkali si, že se mají rádi. Mnohdy se dokonce stulili k sobě a tak i usnuli. Tak proč mu to najednou překáželo?!
„Ani nemusíš, Bille! Jenom už nechci, abys mě pusinkoval nebo nějak jinak líbal. Nejsme už přeci děti! A ten polibek u jezera, to byla hloupost !“ tak, a tímhle to zazdil úplně. Šokovaně se díval na tiše plakající stvořeníčko, které se stěží postavilo a bezmocně na něj hledělo.
„Měl jsem o tebe jenom strach,“ šeptl a raději utekl nahoru, protože by už nesnesl to ponižování a Tomův jedovatý výraz, který byl však plný slz. Slz, které však Bill neviděl, a které mu zmáčely tvář hned potom co Bill utekl…

„Jestli chcete, paní Kaulitzová,tak vám pomůžu s prostíráním,“ vlítl Natan do kuchyně hned za Billem a postavil se vedle Simone, která právě odstavila hrnec a překvapeně se na něj podívala.

„T-t-tak to bys byl opravdu milý,“ pokusila se o úsměv, ale v duchu absolutně nerozuměla, jak se její syn mohl zaplést s někým takovým, jako byl právě Natan.

Bylo ji úplně proti kůži to jeho děsné vnucování a strojené úsměvy, zářící až někam do nebe. Když se však podívala na svého syna, žádný úsměv nespatřila. Ba ani jiskru, kterou v očích mívají zamilovaní lidé, kteří svou lásku před nikým netají.

Možná, že už Bill byl zvyklý kvůli kapele tajit své city a dokonale je skrývat, ale stejně ji nepřišel šťastný. V jeho očích mohla číst jenom bezednou bolest a trápení. A dokonce ji ještě více překvapilo, že jeho očka, kdysi tolik veselé a plné radosti, byly náhle podkresleny slzami.

„Naložím ti broučku?“ šeptl nestydně Natan a s talířem v ruce se otočil na Billa, který mu však nevěnoval jedinou pozornost a dál tiše hleděl před sebe.

„No tak, Bille,“ zkusil to ještě jednou, ale to už i Simone zasáhla. Opatrně ke svému synkovi popošla a něžně jej poplácala po rameni.

„Miláčku, seš v pořádku?“ bylo odpovědí na Billovo trhnutí a následný vykolejený pohled.
„Ano, t-tedy, jsem malinko unavenej. Mami,budeš se zlobit, když si půjdu lehnout?“ zeptal se tiše a smutně se na ni zahleděl. Simone ihned pochopila, že prostě potřebuje být chvilku sám a tak jej jenom něžně pohladila po tváři a beze slova přikývla.

Bill se tedy s tichým vrznutím židličky zvedl a pomalými krůčky se vydal do svého pokoje. Když však procházel po chodbě kolem toho Tomova, uslyšel zpoza jeho dveří tichoučké tóny kytary, na kterou Tom zřejmě hrál. Bill opatrně došel ke dveřím a malinko je pootevřel. To, co se mu však naskytlo, jej malinko překvapilo…

Tom seděl na okenním parapetu, kytaru ležérně pohozenou na klíně a s pohledem upnutým do krásné noční oblohy tiše vyhrával…Bill hned poznal, kterou písničku hraje. Vergessene Kinder…

Tuhle písničku měl Bill nejradši.

Ani nevěděl proč, ale tak nějak si ji zamiloval… A hlavně tehdy, když Natana nahradil Tom… Někdy se dokonce sám Bill cítil v roli takových dětí… Tenhle song napsal tehdy, když Tom odešel a nechal jej tady samotného. Tak nějak mu vyplynula ze srdíčka a slova, jakoby se sama psala na bílý povrch papíru. Bylo to zvláštní, ale právě ta zvláštnost dodávala téhle písničce tu pravou energii a dokázala vyjádřit už jenom svou melodií, co autor těchhle řádků při její psaní cítil.

Po Billově tváři znovu stékaly horké slzy, protože věděl, že s bráškou si už tohle píseň na podiu nezazpívá…

Tiše vzlyknul a dveře pokoje znovu přivřel. Poté konečně vešel do svého pokoje, kde ze sebe opatrně svlíknul všechno oblečení a naložil se do horké vany. Právě tohle totiž potřeboval – jenom klid a prostor pro relax a přemýšlení… I když jeho myšlenky se stejně ubíraly pořád stejným směrem. A pořád vedly k Tomovi. Proč byl na něj tak zlý? Přeci neudělal nic tak špatného!

Bylo to jenom políbení… jemná pusa na tvář, nic víc. A Bill v tom také nic víc hledat nechtěl. Toma miloval… snad od narození, ještě když byli v bříšku a vzájemnou náklonnost se nikdy nesnažili skrývat. Dokonce si na to zvykla už i celá jejich rodina. Bylo to prostě jednou tak, že ti dva k sobě patřili! Akorát nikdo netušil, že to Toma na chvilku omrzí a zmizí z Billova života… Ale téhle kapitoly už litovali oba dva, takže nemělo smysl se k ní vracet…

„Miláčku, chceš jíst?“ zeptala se neklidně Simone, když do kuchyně vešel Tom. Nebylo jí totiž moc dobře jenom v Natanově blízkosti a už vůbec ne, když se ji pořád na něco vyptával.

Tom se na ní zahleděl stejným pohledem, jako před chviličkou jeho mladší bráška, ale při pohledu na Natana, který se spokojeně nacpával nákypem, jej hned přešla chuť k jídlu.

„Já jaksi nemám hlad,“ jeho kroky směrovaly k ledničce, ze které vytáhnul broskvový džus. Přesně ten, který mu nabídl Bill před jejich hádkou…

A dá se to vlastně nazvat hádkou??

Stejně to všechno byla Tomova chyba! Jen a jen jeho!

A sám si to také uměl přiznat… ale když ta představa jej tak moc vyděsila… ale nemohl říct, že by mu přišla odporná. Vlastně nad tím dost přemýšlel a líbání s Billem bylo dokonalé. A když takhle líbá, jak musí milovat?! Je něžný, nebo si zakládá na dravosti a vášni?!

A možná na tuhle otázku pozná odpověď jenom Natan, který se ji dneska asi dozví…

Toma náhle polilo horko! Kdyby byl na místě Billa, vyspal by se s ním schválně, aby jej ještě více naštval a ukázal mu, že i on je dost silný, aby mohl ranit.

„Děkuju, pani Kaulitzová,“ ozvalo se najednou kuchyní a Tom si nemohl nevšimnout Natanova úšklebku… dostal, co chtěl a Bill mu bude dneska jistě patřit…

„Tome, co to s váma je?“ Simone se už opravdu bála. Takhle své kluky ještě neviděla.

Tom sklíčeně hleděl na schodiště, na kterém Natan zmizel s posměšným hvízdáním a jeho oči se pořád upíraly na místo, kde mu pohledem naznačil jenom jedinou věc… Jako by mu chtěl říct: „Dnes bude můj! Dnes se vyspím s tvým bratrem“…

Bill tiše vylezl z vany a své křehké tělíčko nejdřív namazal mlékem a poté se zabalil do měkkého županu. Chtěl se v klidu obléknout a zalehnout do postele a aspoň na chvilku přestat plakat, ale když vešel k sobě, na posteli se už rozvaloval Natan a hladovým pohledem sjel Billa od hlavy až k patě a zase hezky zpátky.

Bill se jeho pohledu až polekal.

„Co tady děláš?“ pípl tiše a vzdal se myšlenky na obléknutí. Natan se neklidně zavrtěl a poté tiše odpověděl.
„Čekám tady na tebe.“

„Proč?“

Natan se pomalu postavil a soustavně hleděl na Billův uzlík na županu. Ten si toho také hned všiml a župan si na sebe připoutal ještě více.

„Svlíkni to, Bille… chci tě vidět… musíš být nádhernej… Prosím, dovol mi tě mít. Miluj se se mnou, Bille,“ žadonil, a přitom si začal vyhrnovat triko.
„J-já…“ najednou si byl jistý, že nechce, aby byl Natan osobou, které se odevzdá. Nechtěl se s ním milovat a nijak by jej nedokázal přinutit!

„Natane, já-“ naléhavé klepání jej zachránilo od jistého znásilnění. Bill se spokojeně rozběhl ke dveřím, avšak Natanovy dlaně se po něm natáhly a smýkly jím hrubě o postel.

„Já otevřu a ty se zatím svlíkej…“ šeptl jedovatě a ignoroval hrůzu v Billovo očích a jeho jemné chvění, které pomalu procházelo v třas strachu.

Natan tedy velice neochotně otevřel, a když se před ním zjevila Tomova silueta, málem puknul zlostí.

„Je tady Bill?“ žádný pozdrav nebo omluva, že jim sem jen tak vběhl.

„Bill právě usnul, Tome,“ zašklebil se, ale dovnitř mu nedovolil nakouknout.

„No, to se mi moc nezdá. Byla by to jenom chvilička, chtěl jsem se mu jen omluvit,“ pípl smutně a snažil se zachytit aspoň náznak jeho poklidného dýchaní, když usíná.

Natanovy oči vzplály náhlým vztekem, když pod jeho dlaněmi proklouzlo křehké tělíčko Billa a rozhodně se postavilo vedle Toma.

„Ta chvilka tě snad nezabije!“ ani nevěděl, kde se v něm vzala ta bojovnost, když ještě před chvilkou málem plakal strachem a úzkostí.

Navíc nečekal a následoval Toma, který se pomalými kroky vzdaloval Natanovi, ještě pořád vykuleně hledícímu ze dveří.

Když konečně vešli do Tomova pokoje, Bill náhle ucítil tu krásnou energii a vůni, kterou byl prostoupený… voněl přesně jako Tom… Vlastně všechno tady, způsob, jakým byly věci rozházené nebo uklizené… tohle všechno nasvědčovalo tomu, že tenhle pokoj prostě patří jeho bráškovi…

„Bille, já… nevím, co říct. Nevím, jak se ti mám omluvit,“ vydechl tiše a bezmocně se svezl na kolena před Billa, který seděl vyrovnaně, avšak mírně smutně na posteli. „Mrzí mě to… Kdybych ti řekl, proč jsem tak reagoval, myslel by sis o mně, že jsem nějaká zrůda… to nechci! To líbání bylo krásné… a i ten polibek byl milý. J-já tě mám nejradši na světě a nikdy bych ti nechtěl ublížit. Nevím, co mě to popadlo.“

Ale dobře věděl! Vidina milování s Billem jej k tomu přivedla.

Bil se na něj mile pousmál a něžně jej líbnul na čelo.

„Ty víš, že mi můžeš říct všechno, bráško. Mám tě moc rád, Tome,“ vydechl tiše a opatrně sklouznul z postele na Tomův klín.
„To já tebe taky,“ bylo mu odpovědí a náhle se jejich rty tak nějak automaticky spojily.

„Ale vlastně bych ti měl být vděčnej,“ šeptl Bill po ukončení jemného polibku a vděčně se na Toma zahleděl. „Kdybys nepřišel, už bych asi byl zneužit Natanem…“ zklamaně sklonil tvář a opřel ji o Tomův mocně pulzující hrudník.

„Já myslel, že to pro něj chceš udělat… myslel jsem, že mu to dovolíš,“ Tomův hlas byl zvláštní… Bill v něm dokonce zacítil smutek.

„Já sám sebe nechápu. V jednu chvíli jsem mu to málem dovolil, ale když na to mělo přijít, přišel mi nechutnej a falešnej. A takovej byl i náš vztah. Lituji, že nejsem tak silnej jako ty, abych mohl říct ne,“ jemně pohladil Toma po tváři a poté se mu tiše stulil do objetí.

„Půjčím ti nějaké tričko? Vždyť mi tady zmrzneš,“ ukázal prstem na Billův mokrý župan a opatrně mu pomohl vylézt zpátky na postel. Pak se od něj s úsměvem odsunul a došel ke skříni, kde chvilinku hledal to nejmenší, co ve svých XXL věcech mohl najít, poté došel k šatníku, odkud vytáhnul proužkované boxerky a vesele se otočil k Billovi.

„Doufám, že ti to nespadne,“ zasmál se spokojeně, ale jeho smích náhle ustal. A v tmou propleteném pokoji, který osvěcovala jenom malinká lampička, najednou všechno utichlo. Bill se totiž Toma neobával tak jako Natana, s čistým svědomím ze sebe ten župan svléknul.

Teď tam před ním seděl nahý a nevěděl, zdali je Tomův naprosto šokovaný pohled zapříčiněn jeho ošklivostí, nebo také něčím jiným…

autor: B-kay
betaread: Janule