Symphonie 8.

autor: B-kay
Tohle prostě nedokážu!
Potřebuju se vyventilovat a dostat tu neskutečnou vraždící touhu pryč a nejlepší bude, když tak udělám v někom! Ano… musím zavolat Alex… takhle to už dál nejde… i kdybych se s ní měl milovat jenom jednou, a tím risknout vztah s tátou, stejně tak udělám!
Tohle přeci není možný!
„Tome?“ ozval se zpoza dveří jeho hlas, a bylo dokonce více než jasné, že jsem ho tímhle naprosto dostal. „Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a jemně zaklepal.
„J-jo, nic to není. Klidně jdi spát,“p rudce jsem přivřel oči nad dalším návalem nekonečné slasti. Nemohl jsem to dýl vydržet… Má ruka nějak podvědomě věděla, co má dělat a sama se ocitla někde pod mýma trenkama, kde mě začala nedočkavě třít…
Tak na takovýmhle dně jsem se ještě neocitnul! Ještě nikdy mi nechyběl sex tak, jako právě teď v tuhle chvíli. Je to až neskutečný… Stačila vteřinka a já byl hotovej… no to jsem tedy dopadl.
„Tome, prosím otevři,“ řekl tiše a ještě jednou zaklepal. Já byl rudej jak rajče a vůbec jsem netušil, co mám dělat.
Urychleně jsem vstal a popošel jsem k umyvadlu, kde jsem se spěšně zbavil toho, co už bylo ve mně snad zakořeněno. Tvář jsem si opláchl studenou vodou a se skloněnou hlavou jsem nakonec otevřel.
Bill už nebyl u dveří, ale seděl na kraji postele a ustaraně na mě hleděl.

„Omlouvám se,“ pípl jsem tiše a koupelnu jsem za sebou zase zavřel. Bill však náhle zakroutil hlavou.
„Ty se neomlouvej. Je to moje vina… určitě ti to chybí a já ti to s tvou přítelkyní jenom překazil,“ vydechl nespokojně, a přitom jak mluvil, nádherně artikuloval. Jeho rty byly sem tam přivřené, sem tam pootevřené, někdy dokonce pevně semknuté…
Já už opravdu šílím…
Pomalými kroky jsem popošel až k posteli a opatrně jsem si sednul kousek od něj. Naše pohledy se automaticky protly a já nevěděl, jak z toho ven.
„Alex není moje přítelkyně… jsem sám,“ povzdechl jsem si a zdrceně jsem sebou plácnul na postel.
„Když jsem ale přišel, vypadalo to jinak,“ v očích se mu uličnicky zalesklo.
„Když ti řeknu, čí je to přítelkyně, neuvěříš mi,“ šeptl jsem a sám nad sebou jsem zakroutil hlavou. Normálně jsem si přišel až směšnej.
„No tak mluv. Tohle mě zajímá. Vypadala opravdu zoufale, když jsem ty dveře otevřel já a ne ty,“ vylezl na postel a rozvalil se vedle mě.
Působil krásně klidně na to, že jsme byli od sebe sotva půl metru. Dříve bych za to dostal hezkou po hlavě. Teď se však na jeho tváři rýsoval klidnej výraz, dokonce jsem z jeho očí vyčetl zvědavost.
„Tak takhle… já jsem… ona je… je to tátova přítelkyně,“ vyšlo ze mě najednou a Bill mě málem dorazil nechápavým pohledem.
„Ty spíš s holkou našeho táty?“ vydechl jen stěží a šokovaně projel celou mou tvář.
„My spolu ještě nespali… tedy skoro,“ jsem prostě idiot.
Kdyby Billa netrápily výčitky kvůli mamce a nebyl by na mě pořád tak chladnej, jistě by se mi zasmál.
„T-tak to máš tedy opravdu dobrý. Ona tě vychovala a teď chce s tebou spát,“ nevěřícně zakroutil hlavou a zakutal se do přikrývky.
„Víš já moc nejsem na pevný vztahy,“ přiznal jsem se, když jsem si lehl vedle něj. Pořád se na mě tiše díval a bylo na něm vidět, že poslouchá každé mé slovo.
„Já nejsem na žádný vztahy,“ řekl náhle, čímž mě dost překvapil. „Nechci se vázat. Nepotřebuju mít u sebe nějakou hloupou husičku, která bude chtít jenom moje peníze. A najít osobu, která bude chtít mě bude hezky těžký. Proto jsem se už smířil s tím, že se prostě nezamiluju… A bude to tak lepší. Žádná bolest, slzy ani trápení,“ řekl a jeho slova působila až tvrdě. Bylo vidět, že si stojí pevně za svým… akorát mě malinko překvapoval fakt, proč se vlastně naklonil k tomuhle rozhodnutí…
BILL:
Nevím, co se to se mnou stalo, ale Tomova blízkost ve mně najednou nevyvolávala strach a nejistotu tak jako ještě nedávno. Dokonce mi ani nevadilo, když byl u mě… bylo to jiné… všechno…
Asi měli všichni pravdu. Jak Géčka, tak i David s Tomem. Nemůžu být donekonečna takhle zlej, jednou mě to prostě musí přejít. A zdá se, že mě ta chladnost přechází už teď.
„Nerozumím tomu. Seš hezkej, slavnej, úspěšnej, ale přitom si nechceš dopřát to, co by tě těšilo nejvíce,“ vydechl tiše a nechápavě se mi zadíval do očí. Měl tak krásný oči… skoro stejný jako já…
Kdybych měl porovnávat to, co se změnilo při uplynutí těch dvanácti let, bylo by toho hodně. Když jsem jej viděl naposled, vypadal přesně jako já… Jako bych se díval do svého odrazu v zrcadle… Teď však svůj odraz vidím v jeho očích. Nevím, proč se to muselo stát. Mohl bych se zeptat stokrát proč?? Proč právě naše rodina?! Proč právě my dva?! Ale odpovědi prostě nejsou…
Jako malej kluk jsem nesčetněkrát plakal… tak moc mi chyběl… Chtěl jsem být s ním. Neprosil jsem mámu o to, aby mě vzala pryč. Rozdělili nás proti naší vůli! A to je to nejhorší, co mohli udělat… Už se to prostě vrátit nedá. Já zítra zase vklouznu do svého života populární hvězdy a Tom?! Tom zůstane tady… Nejspíš zůstane také s tátou v dílně a bude po nocích hrát na svou kytaru… Jediné, co mě trápí je fakt, že se o tu hru nemůže s někým podělit…
„Víš, upravený obličej a peníze nejsou všechno. Aspoň tedy pro mě ne… Já holku měl… dokonce jsme to dotáhli až do úplně nejvyššího stádia, dokonce jsme spolu bydleli. A pak jsem ji nachytal s jiným klukem v naší posteli. V posteli, kde spávala se mnou, spala s cizím klukem… Tehdy jsem snad poprvé cítil bolest a úzkost. Už víc nechci. Nepotřebuju to,“ šeptl jsem tiše a smutně jsem přivřel oči…
Jak dlouho se ještě dokážu skrývat za tuhle zástěrku?! Lžu sám sobě, okolí… v tomhle lžu vlastně všem! Jistěže chci někoho, kdo mě bude mít rád…chci potkat pravou lásku, ale strach je silnější! A taky hněv… já už nechci trpět. V tomhle směru tedy rozhodně ne!
„Dobrou noc, Tome,“ špitl jsem tiše a raději jsem se mu otočil zády. Nedokázal bych se víc dívat na jeho lítostivej pohled plnej chápaní. Já nepotřebuju lítost… dokážu žít i bez osoby, která mě bude milovat! Všechno zvládnu sám… tak, jak tomu bylo vždycky!
TOM:
Je to zvláštní… všechno mi najednou přijde tak strašně jiné… Dokonce i já sám. Kdybych mohl, nepřemýšlel bych ani vteřinku a odešel bych s nima. Bylo by dokonalý začít znovu! Novej život, nový lidi, konečně práce, která by mě bavila… jenomže o tomhle si můžu nechat tak akorát zdát. Táta mě nikdy ve hraní nepodporoval. I tu kytaru jsem si koupil za peníze, co jsem si ušetřil. Táta vlastně ani neví, že umím hrát… Vždycky mi říkával, že to není práce, která mě uživí… ale pochybuji, že tou prací by byl poslíček v autodílně…
Sklesle jsem si promnul oči a opatrně jsem se posadil. Bill vedle mě už klidně spal, ale já usnout nemohl. Zítra mi zmizí ze života všechno, co mě alespoň na chvilku dokázalo utěšit a podpořit. Přijdu o skvělé kámoše, ale také o Billa…
A to bylo to nejhorší! Opatrně jsem vstal a vydal jsem se do kuchyně. Kdybych nebyl vychováván k odporu alkoholu, utopil bych svou bolest a úzkost v lahvi vína. Teď ji však musím topit sám v sobě, a nemám u sebe nikoho, kdo by mi pomohl. Tak strašně chci někoho milovat… tak strašně chci být milován… Nechci zůstat sám. I když i já jsem prožil veliké zklamání, lásce se nebudu vyhýbat tak jako můj bratr. Když přijde, tak prostě přijde a já proti tomu nezmůžu nic a věřím, že ani on ne! Jednou jej to jistě porazí a on prostě nedokáže odmítat! To vím jistě… na každýho někde čeká ta pravá, akorát tu osobu je třeba najít…
Malinko unaveně jsem otevřel ledničku a při pohledu na hodinky jsem se neubránil tichému zamručení. Bylo něco po půl dvanácté a já se tady láduju mlékem – no to jsem tedy dopadl! Přesně jako malej kluk… To jsme s Billem vždycky po nocích útočili na mléko…
Hltavě jsem se napil rovnou z krabice, nějakou sklenkou jsem se vůbec nezatěžoval, když se najednou ozvalo tiché klepání. Překvapeně jsem pohlédl ke dveřím a mléko zase vrátil zpátky. V rychlosti jsem na sebe navlíkl triko, co jsem měl přehozené přes židli a pomalými kroky jsem popošel až ke dveřím. Že by Gustav? Nebo to bude možná také Georg… v nejhorší možnosti by to byl táta.
Hbitě jsem sáhl na kliku, ale když jsem dveře otevřel, zamrazilo mě.
„C-co tady proboha děláš?“ vydechl jsem, ale ze dveří jsem neuhnul ani o krůček.
„Strašně mi chybíš,“ její blond vlasy se mírně zachvěly a já z jejích slov mohl poznat jenom jediné – touhu.
„Alex, teď na to není vhodná chvíle,“ snažil jsem se nějak ovládnout, ale boule v mých kalhotách se pořád zvětšovala a zvětšovala už jenom při vzpomínce na to, jak se mě nedávno dotýkala… Tak strašně jsem potřeboval, aby se mě dotýkala i teď, že jsem si ani neuvědomil jak, a už jsme se v zběsilém tempu zuřivého líbání tiše sunuli do obýváku, kde jsme přistáli rovnou na zemi.
Teď jsem však věděl jistě, že mě Bill od toho nezachrání… budu se s ní milovat! Tak strašně jsem po ní v tu chvíli toužil… nedokázal jsem ani přemýšlet nad tím, co dělám a už se pode mnou svíjelo její nahé tělo… Netrvalo dlouho a byli jsme nazí oba dva…
Bylo to rychlé, doslova až zuřivé! Bral jsem si ji tvrdě, ale ona vůbec neprotestovala. Ještě proti mně lehce přirážela. Silou vůle jsem se snažil nesténat nahlas, protože tohle by prostě Bill vidět nemusel… Prudce jsem přivřel víčka, zatímco jsem nepřestával divoce tlačit svou pánev k jejímu tělu. Najednou se však v mé mysli mihl závoj černých vlasů a neskutečně vášnivé oči se na mě dívaly spod hustýho závoje řas… Jak asi miluje můj bratr?! Je opatrný a raději upřednostní jemné milovaní, nebo tvrdej proud ukojení a vášně?!
Když bylo po všem, zmatenej, avšak plnej částečnýho uvolnění, jsem opustil její tělo a odkulil jsem se stranou. Její namodralé oči se na mě vyčerpaně dívaly a její rty byly mírně okousané, jak si je skousávala.
„Tak tohle bylo něco dokonalýho,“ vydechla a chtěla se ke mně přitulit, avšak já jsem nemohl. Odvrátil jsem od ní tvář a zamyšleně jsem pohlédl před sebe.
„Podvedla si mého tátu, Alex… tohle mi neodpustí,“ šeptl jsem provinile a znovu jsem na ni jemně pohlédl.
„Tome, podívej… seš neskutečně hezkej a navíc až pekelně sexy. Já prostě nemohla odolat… S tvým tátou to už stejně za moc nestojí,“ řekla tiše a pomalounku se začala oblékat. Já jsem na sebe jen stěží navlékl trenky a šel jsem ji vyprovodit ke dveřím. „Bylo to nádherný, lásko,“ pípla, avšak to oslovení vůbec neznělo hezky Tedy ne od ní! Trpce jsem našpulil rty k jemnýmu polibku a poté jsem za ní tiše zavřel… cítil jsem se divně.
„Hmm, jak vidím, tak jste si popovídali, co ?Lásko,“ ozval se najednou strnulej hlas ode dveří, a když Bill rozsvítil a naše oči se setkaly, myslel jsem, že mě porazí… Ach bože, ty jeho nádherný oči…
„J-já myslel, že spíš,“ vykoktal jsem stěží a raději jsem si popravil trenky víc nahoru. Přišel jsem si jako blbec.
„Máš je obráceně, Casanovo,“ řekl nevrle a poté se nejspíš odebral do postele se zklamaným výrazem…
Hmm, dokonalý! Tak tohle jsem celej já. Když mi už něco celkem vychází, pěkně to zase celý pokašlu. Jsem Tom Kaulitz, automechanik, který hraje na kytaru, má nádherný dvojče a spí s tátovou holkou… Ach bože, co jsem to se svým životem provedl?!
autor:B-kay
betaread: Janule

8 thoughts on “Symphonie 8.

  1. ooou..no tak to teda pekelne posral… doufam ze se s tim ete neco udela a bill mu neodjede x) … jinak super dílek x) rychle dáál 🙂

  2. Tome, Tome kdy z toho vyrosteš ?:D  Už to vypadalo tak pěkně a ten Tomino to zase zkazil 🙁 zlý Tom 🙁 Znamenitá povídka, těším s ena další díl 🙂 B-kay jsi kouzelnice:)

  3. ty woe to je TROTL!! na facku !!! :-// fakt jako xD TOM JE PROSTĚ DEBILL A B KAY JE TO NEJ xD heh..LOL?? xDD

  4. ouuuuuuuuuuu, je to skvělý, ale neprotahuj to moc, nemuč mě , prosím, ty píšeš tak nádherný povídky, ale pokaždý to v každym díle tom zase zmotá, nechceš jednou udělat opak, už mi to přijde nefér :p, ale nechci tě ovlivňovat :), páč to máš fakt úžasný

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics