Microfon with guitar 10.

autor:B-kay

„Stalo se něco?“ Bill, který už nevydržel dál snášet Tomův šokovaný výraz, se opatrně postavil a došel blíž, aby si mohl ty věci vzít.
Tom mu je třesoucí se dlaní podal a poté se jen díval, jak se Billovo nahé tělo najednou ztrácelo pod přívalem jeho oblečení. Po chvilce byl Bill hotový a sklesle se posadil zpátky na postel. „Jsem moc hubený, co?“ vydechl tiše a prsty si jemně přejel po dokonale plochém bříšku.
Tom se až tehdy chudáček vzpamatoval a posadil se vedle něj.
„N-ne… tedy jsi, ale to jsem nemyslel… V-víš, změnil ses,“ dodal tiše a nervózně si hrál s tkaničkama na svém triku.
Bill se na něj vesele zaculil.
„Naposled jsi mě viděl tak před osmi lety, Tome. Je jasné, že jsme se oba dva malinko změnili.“
„Malinko?“ Tom žasnul.
Když Billa viděl nahého naposled, nic to pro něj neznamenalo. Jeho dětské tělíčko bylo úplně stejné jako to jeho a ničím jej nelákalo. Kdybyste jej však viděli právě před chvilkou, pochopili byste. Už to nebyl ten desetiletý kluk… už ne…
Jeho tělo od té doby zmužnělo a jeho pokožka vypadala tak jemně…

„Budeš mi chybět,“ šeptl Tom tiše a nedokázal v sobě potlačit pocit, že za tři dny mu Bill zase zmizí ze života.
„Tome, no tak,“ pípl Bill a natáhl po něm ruce. Tom se jich bezmocně chytil a nechal se bráškou svalit na postel. „Ještě na to nemysli, hmm? Nechci, aby ses trápil, protože ty víš, že pak se budu trápit i já,“ tichá slůvka Toma malinko uklidnila, ne však potěšila.
Sám dobře věděl, že už jenom pouhé tři dny jej dělí od ztráty Billa. A on jej ztratit nechtěl… I když se k němu choval odporně nebo když jej ignoroval… stejně by to všechno zvládl… Nechtěl o něj znovu přijít, ale tentokrát zase svou chybou. Natan je moc silný soupeř, Tom tenhle boj zatím jenom prohrává… a toho si byl také vědom. Natan získá všechno… Bill mu nakonec stejně bude patřit po všech směrech a ta jeho předtucha u krbu se možná stane skutečnou s menší obměnou… Místo něj tam bude Natan!
„Tak jo, já to zkusím,“ slíbil a položil se na bok, aby se mohl dívat Billovi do tváře. „Co kdybychom se koukli na staré fotky? Vždycky jsme při tom nasmáli,“ navrhl Bill a už se hrnul k Tomově poličce, kde měl své rodinné album s názvem: JÁ A BILL…
Ten název tam kdysi napsali společně, stejně jako i na Billův album. Bylo jim tak sedm let a proto se jejich písmo zdálo sladce kostrbaté. Na tahle léta však vždy nejraději vzpomínali… protože to jediné zůstalo… jenom krásné vzpomínky…
Bill se svalil vedle Toma s albem v dlaních a nadšeně jej otevřel. Tom se posunul kousínek k Billovi, ale viděl na ty fotky špatně.
„Můžu se ti posadit na klín? Budeme vidět oba dva,“ usmál se na něj ten černovlasý čertík, a když Tom klidně přikývl, zaujal místečko na jeho klíně.
Tom přes oba přehodil teplou deku a bradu položil na Billovo rameno.
Zhluboka nasál jeho vůni, a až bolestně přivřel víčka nad zjištěním, že jeho bratr voní jako letní květiny… Neměl přesnou vůni… nedal se zaškatulkovat, ale přesto by vám připomněl vůni léta a letních kytiček, které oba dva milovali…
Jako malí kluci chtěli vždy potěšit svou maminku, a tak se rozběhli do zahrady a společnými silami nasbírali snad všechno kvítí, co tam Simone po dlouhé práci kolem zahrádky vyrostlo. I když by je nejraději přerazila za to, že zničili její práci, nedokázala se na ně zlobit. A těch kytiček si vždy vážila nejvíce. Kluci se pak při letní večeři váleli na zahrádce a hráli si s autíčky a Tom si doteď přesně pamatuje, jak voněla ta energie, kterou tehdy cítil. Voněla přesně jako Bill…
„Jé, Tome, podívej, ty fotky jsou tak legrační, nikdy nevím, kdo jsem já a kdo ty,“ zasmál se tiše a ukázal na fotografii, kde se Simone pyšnila jako hrdá maminka s dvěma balíčky v náručí.
„Ale tady se nám někdo stydí,“ zasmál se vesele Tom, jak Bill najednou zrudnul a rychle přetočil na další stránku, protože tam následovaly fotky z období, kdy ještě Bill chodil do tanečního kroužku.
„Ale co, byls tam sladkej,“ ušklíbl se a svůj veselý smích mu tlumil do hubeného ramene.
„A tady, koukej, naše 15.narozky… Panebože, koukni na mé vlasy, vypadal jsem jak idiot,“ Billův zděšený výraz se upřel na fotku, na které se šklebili s bráškou do aparátu a na Billově hlavě se vyjímalo nějaké divné červeno-hnědé číro…
„Hmm, teď jsi hezčí,“ poznamenal Tom tiše, avšak tahle poznámka Billa zaujala.
Malinko natočil hlavu a zahleděl se Tomovi hluboce do očí.
„Jen hezčí? Víc nic?“ zeptal se tiše, a už vůbec mu nebylo do smíchu jako před chvilkou.
Tom očima přejížděl každý milimetr jeho tváře a neposlušné vlásky, které pomalu schly, jej začaly něžně šimrat na tváři.
„Možná víc než jenom hezčí,“ zašeptal a cítil, jak se jejich tváře začaly milimetr po milimetru přibližovat.
„Podle tebe jsem hezký?“ Bill šel na to přímo, není čas na zbytečné otázky nebo čekání.
Tomovi stačila vteřina, aby mu dokázala z úst vyletět odpověď: „Jsi nádhernej a navíc, neskutečně přitažlivej. V podstatě Natana chápu,“ vydechl tiše a zpříma hleděl do hloubky očí svého bratra.
„Vždy jsem ale takovej nebýval. Sám jsi mi říkával, že nejsem tak hezký,“ v Billově hlase zazněla špetka zklamání.
„Byl jsem slepej… stejně jako tehdy, když jsem tě opustil. Sám jsem tě vhodil do Natanovy náruče,“ už dávno toho litoval, ale teď toho litoval ještě více.
„Já ale v jeho náručí nejsem a zatím tedy po tom ani netoužím,“ tiše se usmál a jemně Toma políbil.
Poté se pomalu odtáhl a zahleděl se svému bratrovi hluboce do očí.
„Proč mi nevynadáš? Políbil jsem tě,“ pípl tiše a uličnicky se zaculil.
„Možná, že mi to už tak nevadí,“ usmál se něžně Tom a s radostí přijal další Billův polibek. Začali se rychle pusinkovat dětskýma pusama, jako když byli malí… Po chvilce se však Billovo tělo tiše rozvalilo do měkkých peřin a na něm opatrně přistálo to Tomovo. Vzájemně si hleděli do očí, rty obou měly nádhernou sytost právě ukončeným líbáním…
„Natan ani netuší, jaké má štěstí,“ Tomův pohled se zastavil na krásně plných rtech, které byly snad stvořeny pro líbání.
„Natan… ten netuší vůbec nic. Vůbec mě za ty dva roky nepoznal… neví co chci. Neví, po čem toužím… Jediné co vidí, je jeho neukojená touha. Pořád mě nutí spát s ním a nechápe, že na to ještě asi nejsem připravenej,“ povzdechl si tiše Bill a jemně Tomovi přejel linii tváře. „Kdybys neodešel, mohlo být všechno jinak,“ náhle se v jeho hlasu objevilo zachvění smutku a zklamání.
A Tom jej také moc dobře postřehl. Stačilo se jenom zahledět do Billovy tváře, a tím jakoby všechnu tu bolest, co mu kdysi způsobil, přenesl zpátky na něj.
„Jak se to vlastně s váma začalo?“ zeptal se tiše a opatrně přikryl Billovo tělo dekou, pod kterou se vtěsnal i on. Bill se tiše nadechl.
„Byl jsem tehdy zoufalej… a najednou tak strašně sám. Předtím jsem ten pocit neznal, ale náhle tady byl a já nevěděl co dál… Natan byl u mě jako kamarád… jenomže, když jsme založili kapelu, večer našeho prvního velikýho úspěchu mě vášnivě políbil… a tak se to prostě s náma vezlo až jsem… A já nedokázal říct ne… A teď už to nejde vůbec… budu se s tím muset smířit. Když jsem to neudělal dnes, budu muset zítra nebo pozítří, a tím to bude horší,“ na chvilku se odmlčel.
„Bojím se té bolesti,“ šeptl najednou a zoufale hledal pomoc v Tomových očích, které mu vždy dokázaly poradit. Náhle však ne…
„B-bille, když tě miluje, tak-“ ani nestačil říct co, a už se Bill zase hlásil o slovo.
„Miluje… on ani neví, co to znamená. Láska je přeci o něčem jiném, Tome. A nějaký divoký muchlování nebo vynucené milování – to přeci láska není… Natan nezná jemnost a pochybuji, že po téhle stránce ji pozná.“
Znovu se ztrácel v Tomových očích a najednou se k němu naklonil a prudce jej políbil. Tom si jeho tvář přidržel, a tím mu zabránil v úniku. Teď tady bylo další divoké muchlování… akorát tohle se už popravdě smělo nazývat líbáním.
Jejich jazyky si tichounce razily cestu vpřed, ale jejich dlaně se ještě nedokázaly přimět k nějakým dotekům.
„Krásně líbáš,“ šeptal Bill, zatímco se jemně vpíjel do Tomových rtů.
„To ty taky,“vydechl a nechal Billa, aby se na něj vyhoupl a dál pustošil dokonalou malinovost jeho rtů…
autor: B-kay
betaread: Janule

12 thoughts on “Microfon with guitar 10.

  1. no konečně se k něčemu odhodlali 😀 Se vždycky uplně rozplývám jak jsou opatrní, takový nejistí 🙂 Ale tuším že s Natanem budou ještě problémy 🙁 ale oi to zvládnou, musí 🙂 Těším se na další díl 🙂

  2. este neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee :D:D najprvsa musia NATANA zbavit, potom mama nebude doma a potom to bude tak, ako si TOM predstavoval…… pri krbe ♥♥♥ =)

  3. bože tohle je tak úžasně napsané….hlavně že se sem si chgtěla sednout na židli dřív než si to přečtu….hm…tak sem si nesedla a bolej mě kolena…no nic radči si sednu dřív něž nějakou povídku otevřu a začnu číst…

  4. OMG……*umřetá, ale fakt fest dokonale umřetá*

    to je jako když dostane šutrem do xichtu a vidíte samí hvězdičky a jste v euforii 😀

  5. to je best xD velmi dlouhééé xDD FAKT PROSTĚ UŽ NEJSEM,JSEM UMŘETÁÁÁ!!  BTW: na zadušení colou x)) TO JE NEJLEPŠÍ!! A POKUD NATAN BILLA TŘEBA ZNÁSILNÍ TAK VŠECHNO ROZMLÁTÍM!! xD TO JE NEJLEPŠÍ ale neci tam Natanizna blbizna

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics