autor: Michelle M.
„Dobré ráno,“ zašeptal Bill a naklonil se nad spícího Toma. „Tomi…“ Mazlivě se otřel tváří o Tomovo nahé rameno, odhrnul na stranu těžké dredy a přitiskl rty na spánkem rozehřátý krk.
„Hm,“ zamumlal Tom a zavrtěl se. „Ještě nechci… to už je ráno?“
„Přesně tak,“ zasmál se uvolněně Bill. „Měl bys jít do své postele nebo se aspoň obléknout.“ Vklouzl rukou pod deku a poplácal Toma po zadku. „Ne že bych tě nechtěl takhle mít ve své posteli pořád, ale přece jen… kdyby někdo přišel, špatně by se to vysvětlovalo, nemyslíš?“
Tom se znovu zavrtěl a pootevřel oči. Ohlédl se přes rameno na Billa. Bill se na něj díval tak oddaně a oči mu šťastně zářily. Nikdy dřív ho tak neviděl. Hlavou mu probleskly vzpomínky na uplynulou noc a jeho tvář se roztáhla v úsměvu. Otočil se čelem k Billovi, objal ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Cítil, jak se ho bledá hruď dotýká při každém nádechu. Sklouzl dlaní na Billův zadek a začal ho něžně třít. „Tak vymysli nějakou výmluvu – to ti vždycky šlo… protože já nikam jít nechci,“ zamumlal a zabořil tvář do Billova krku. Cítil, jak bratr polknul a jak v něm rezonuje tichý smích.
„Hm,“ zamumlal Tom a zavrtěl se. „Ještě nechci… to už je ráno?“
„Přesně tak,“ zasmál se uvolněně Bill. „Měl bys jít do své postele nebo se aspoň obléknout.“ Vklouzl rukou pod deku a poplácal Toma po zadku. „Ne že bych tě nechtěl takhle mít ve své posteli pořád, ale přece jen… kdyby někdo přišel, špatně by se to vysvětlovalo, nemyslíš?“
Tom se znovu zavrtěl a pootevřel oči. Ohlédl se přes rameno na Billa. Bill se na něj díval tak oddaně a oči mu šťastně zářily. Nikdy dřív ho tak neviděl. Hlavou mu probleskly vzpomínky na uplynulou noc a jeho tvář se roztáhla v úsměvu. Otočil se čelem k Billovi, objal ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Cítil, jak se ho bledá hruď dotýká při každém nádechu. Sklouzl dlaní na Billův zadek a začal ho něžně třít. „Tak vymysli nějakou výmluvu – to ti vždycky šlo… protože já nikam jít nechci,“ zamumlal a zabořil tvář do Billova krku. Cítil, jak bratr polknul a jak v něm rezonuje tichý smích.
„Třeba bysme mohli říct, že jsme dostali alergii na oblečení.“
Tom zdvihl hlavu a zatvářil se pochybovačně. „A myslíš, že by nám máma zbaštila, že jako vedlejší účinek je téměř neustálá erekce?“
Bill vyprsknul a svůj smích zadusil na Tomově hrudi. „No jasně,“ vymáčkl ze sebe přidušeně, „a proto musíme být spolu v posteli, aby to nikdo jiný neviděl.“
To už se rozesmál i Tom. „Ty seš pako.“ Zabořil prsty do Billových vlasů a přitáhl si jeho obličej k sobě. Ještě přece nedostal pořádnou pusu na dobré ráno.
*
Díval se na cizí tvář v zrcadle. Znal ty oči, světlé obočí, jemný nos, ústa… Byly jeho. Přitom jako kdyby je viděl poprvé v životě. Byl prázdný. Nad ničím nepřemýšlel. Proč taky? To, čím se jeho mysl chtěla zaobírat, bylo příliš bolestivé, tak proč jí to dovolit? Jeho pohled sklouzl k ženě stojící za ním.
Narcissa držela v ruce stříbrný kartáč a dlouhými tahy pročesávala Dracovy vlasy. Její obličej odrážel spokojenost a klid, které v posledních týdnech znovu nalezla. Všechno bylo tak, jak se patří. Fay a Draco se pravidelně stýkali a Narcissa musela uznat, že spolu tvořili skutečně nádherný pár. Oba byli tak půvabní. Narcissa si s dojetím vzpomněla na sebe před téměř dvaceti lety. I ona byla tehdy taková jako Fay… a Lucius? Nikdy neviděla krásnějšího muže než byl on. Jeho plavá a chladná krása jí vždycky vyrážela dech. Milovala ho. Ano, Narcissa svého muže milovala a obdivovala od prvního setkání. S uspokojením zaznamenala, že podobný druh obdivu a oddanosti mohla spatřit i v očích nevěsty svého syna.
Brala do rukou hedvábné prameny Dracových vlasů a napadlo ji, že zanedlouho to už nebude ona, kdo mu bude rozčesávat vlasy. Už nebude patřit jí, ale jiné ženě.
Narcissa bude sama. Už napořád. Ale bylo to vůbec někdy jinak? Ani Lucius jí nikdy nepatřil. Ne tak, jak by chtěla.
Její myslí probleskla dávná vzpomínka. Bylo to krátce po jejich svatbě, když Luciuse přišel navštívit jeho přítel ze školních let. Tajemný Severus Snape. Jeho černé oči se na ni dívaly s nedefinovatelným výrazem, když je Lucius představil, a stejně nedefinovatelně se dívaly i na jejího manžela. Nechápala, co zrovna oni dva mají společného, ale Lucius se zdál být potěšený jeho přítomností… Byli tak odlišní, jak jen dva lidé mohou být. Ve Snapově společnosti se Lucius doslova měnil před očima. Vysoký, temný, zamračený muž, oblečený celý v černé, jen zdůrazňoval Luciusovu plavou krásu; zdálo se, že vedle matných tmavých vlasů září jeho světlé vlasy mnohem víc, pleť se zdála jemnější a sametovější, jeho pohyby byly víc vláčné, ledově modré oči jiskřily zvláštním napětím. Severus se zdržel pouhé dva dny. Když odjížděl, měla pocit, jako by se jí určitým způsobem ulevilo. Bylo absurdní myslet si, že by musela soupeřit s Luciusovým přítelem, byla přece paní Malfoyovou, kdo by ji mohl ohrozit? Když ale zahlédla, jak se vysoký černovlasý muž dlouhými hubenými prsty dotýká tváře jejího muže, s něžností, kterou by od něj nikdy nečekala… Jen jednou jedinkrát mohla Narcissa vidět Luciusovu tvář nahou, zbavenou chladné a tvrdé masky. Bylo to právě tehdy. Nikdy předtím a ani nikdy potom už tak Luciuse nespatřila. Byl to jen zlomek vteřiny, kdy se Luciusovy oči ponořily do černých duhovek druhého muže. Jen nepatrný záblesk slabosti. Snapovy prsty zmizely stejně rychle jako se objevily a i on odešel z jejich života…
Narcissa polekaně pohlédla do zrcadla.
Draco se na ni díval a v tu chvíli snad víc než kdy jindy vypadal jako jeho otec. Krásný, chladný a tak strašně moc vzdálený.
Stáhl světlé obočí k sobě. „Děje se něco, matko?“
„Ne,“ zavrtěla hlavou a sklopila oči. „Všechno v pořádku. Jen… mě to všechno tak dojímá.“ Nuceně se pousmála a pokrčila rameny, zatímco pokračovala v česání synových vlasů.
Po chvíli ticha znovu pohlédla na synův odraz v zrcadle. „Draco?“ oslovila ho a zastavila pohyb svých rukou.
Očima ji vybídl, aby pokračovala.
„Chtěla jsem… jen… Fay… je to hodná dívka. Ona si zaslouží, abys ji měl rád.“
Zavrtěl hlavou. „Nemám ji rád.“
Narcissa si povzdechla. „Já vím, že ještě ne… ale to nic neznamená. To se naučíš. Je krásná, vzdělaná, má dobrý původ. Je pro tebe perfektní. A líbíš se jí, má tě ráda. Copak sis nevšiml, jak se na tebe dívá?“
Povzdechl si. „Jak si přeješ, matko.“
„Draco!“
„Proč jsi takový? Tak studený…“
Tvrdě na ni pohlédl. „Všechno, co ve mně žilo, zemřelo spolu s otcem.“
Narcissa zavrtěla nešťastně hlavou a otočila syna k sobě. „Takhle nemluv. To, co se stalo… byla to nehoda, ano? Nesmíš si to vyčítat. Všechno to byla jen nehoda, rozumíš mi?“
Draco zavrtěl hlavou. „Nechápeš to…“
Narcissa uchopila jeho tvář do dlaní a natočila si ji k sobě. „Ne, ty to nechápeš. Tvoje místo je tady, vedle Fay a mě. Jsi poslední z rodu Malfoyů a musíš zajistit dědice.“
„Co když nechci?“ zašeptal Draco.
„Nechceš zklamat svého otce, je to tak, Draco?“ pronesla Narcissa tvrdě.
Dlouhé vteřiny se díval do jejích světle modrých očí než váhavě přikývl.
„Tak je to správně, otec by byl na tebe pyšný,“ usmála se a krátce přitiskla úzké rty na synovo bledé čelo.
Znovu se na něj zkoumavě zadívala.
„Svatba bude za čtyři týdny,“ řekla. „Chci, abys s Fay trávil co nejvíce času. Chci, aby ses naučil mít ji rád a abys s ní byl šťastný.“
Draco sklopil pohled k zemi a vymanil se z jejího sevření. „Jak si přeješ, matko,“ pronesl ponuře, aniž by jí věnoval další pozornost.
Pevně stiskl zuby k sobě.
Nesměl, nesměl myslet na nic. Zhluboka se nadechl a vydechl.
„Měl by ses jít převléknout. Čaj se bude podávat za chvíli.“
„Jistě, matko.“
*
„Umyješ mi záda?“ Bill se provokativně zavrtěl ve vaně plné pěny a s pohledem čiré nevinnosti se ohlédl po svém dvojčeti, stojícím u koupelnového zrcadla.
„Mám pupínek,“ zamračil se Tom a přistrčil bradu blíž k lesklé ploše.
Bill se krátce zasmál. „Tak ho nech bejt, on zase zmizí,“ poradil. „Tak co bude s tím mytím?“ dožadoval se odpovědi.
„Myslíš, že už odjeli?“ zeptal se pochybovačně Tom.
Bill přikývl. „Určitě… ale jestli mi nevěříš, můžeš se jít sám kouknout, jestli už je auto pryč.“
„Tak jo.“ Tom potřásl uvolněnými vlasy a s mrknutím vyklouzl ven z koupelny.
„Ale vem to rychle,“ zakřičel ještě Bill, než se spokojeným úsměvem na tváři sklouzl po dně vany do napěněné vody. Snad nikdy neoceňoval důležitost společenského života rodičů jako teď. Děkoval bohu, že mají tolik známých, kteří je tak často chtějí vidět, protože to vždycky znamenalo několik hodin nerušené zábavy, které si mohli s Tomem vychutnat.
A že si je uměli užít!
Zavřel oči a ponořil se do vzpomínek na uplynulé dny. Tom byl neobyčejně vynalézavý, pokud šlo o místa, kde a jak se milovat, a Bill jeho nadšení sdílel. Skoro se nemohl ani rozhlédnout po bytě, aniž by se nečervenal. Když viděl stát matku u kuchyňské linky, jak míchá těsto na bábovku, napadlo ho, že by asi koukala, co všechno se u kuchyňské linky nechá dělat. Jak jde ozvláštnit obyčejné mytí nádobí. Tehdy to bylo to úplně poprvé, kdy se ho Tom dotýkal pusou úplně všude. I tam! Cítil, jak se mu znovu do tváří žene horkost, když si vzpomněl, jak minulý týden oplachoval nádobí od snídaně a Tom se rozhodl, mu pomáhat. Sice přitom Bill rozbil jeden hrneček, ale na vyvrcholení, ke kterému ho Tom dovedl jen rukou a ústy, nikdy nezapomene. Tomova ruka na jeho penisu a měkká, horká ústa ochutnávající jeho zadeček. Hmmmm… Bill zajel pod vodou ke svému napjatému klínu a lehce se pohladil.
„Tomééé,“ zakřičel z plných plic. „Tak kde jsi? Nám už je tady smutno!“
*
„Chtěla bych, aby dnešní den byl ten nejkrásnější ve tvém životě.“
Mlčel.
„Jsi nervózní?“
Draco pokrčil rameny a znovu se na sebe zadíval do zrcadla. Černý oblek mu sedl jak ulitý. Světlé vlasy, vykartáčované do vysokéhho lesku, měl pečlivě stažené stříbrnou sponou. Všude kolem něj voněly květiny. Všechno bylo tak speciální, tak neobvyklé. Tak výjimečné.
„Chci být ještě chvíli sám.“
Narcissa se na něj povzbudivě usmála. „Samozřejmě, drahoušku. Samozřejmě.“ Její oči zabloudily k vysokým starobylým hodinám v rohu Dracova pokoje. „Ale moc času už nemáme. Pospěš si, nesmíš nechat Fay čekat,“ dodala, než vyšla z pokoje ven.
Znovu se na sebe zadíval do zrcadla. Po tváři stékala jediná osamělá kapka. Dnes naposledy na něj mohl myslet. Večer už bude někdo úplně jiný.
Naposledy…
*
Harry seděl na okně v Astronomické věži a díval se do potemnělé krajiny. Na okolí sedala noc a hvězdy na obloze se probouzely k životu. Zdvihl k nim hlavu. Souhvězdí, které hledal, bylo dobře viditelné. Kolikrát se už na něj díval? Bylo mu tak podivně těžko u srdce. Jako kdyby se mu tam usadil veliký balvan, který mu ztěžoval dýchání a tlačil na jeho hruď.
„Kdepak jsi?“ zašeptal. „Proč nejsme spolu?“
*
Tom seděl strnule s notebookem na kolenou. Bylo neuvěřitelné, kolik podobností se svým životem v tomhle podivuhodném příběhu už našel.
Trpěl s Harrym. Věděl naprosto přesně, jak se cítí.
Na rozdíl od něj měl ale štěstí.
Stejně jako Draco, i Bill zabil člověka, který mu chtěl ublížit.
Tom ho nedokázal ochránit, stejně jako Harry nedokázal zabránit nejhoršímu.
Smrt člověka však Toma a Billa nerozdělila.
Naopak.
Spojila je.
A Tom věřil, že to je navždy.
Znovu si uvědomil, jaké obrovské štěstí vlastně s Billem při tom všem měli.
*
Zase tu byl ten pocit. Něco silného jako kdyby jej uchopilo v pase a trhlo jeho tělem někam do prostoru. Všechno se kolem roztočilo v šíleném víření a Harry nemohl nic jiného, než jen zavřít oči a přát si, aby to měl brzy za sebou. Nesnášel cestování pomocí přenášedla.
Když znovu otevřel oči, byl na povědomém místě uprostřed lesa. Tentokrát bez váhání vykročil na úzkou pěšinu a spěšně se po ní vydal. Kolik času uplynulo ode dne, kdy tudy šel poprvé? Pouhých osm týdnů? Osm týdnů dokázal respektovat Dracovo rozhodnutí. Celých osm týdnů. Déle nemohl.
Nevěděl, jestli s ním Draco bude chtít mluvit. Netušil, jestli nejde pozdě. Jediné, co věděl, bylo to, že jestli nechce strávit zbytek života v sebezpytných výčitkách, musí ho ještě jednou vidět. Musí s ním ještě jednou mluvit. Musí ještě jednou slyšet jeho hlas. Musí!
Kráčel rychle. Tentokrát šla všechna opatrnost stranou. Neviditelný plášť měl sice s sebou, ale rozhodl se, že tentokrát nepůjde tajně zadním vchodem. Kdepak. Půjde hlavními dveřmi. Oficiálně.
Po hodině a něco konečně před sebou spatřil bílé zdi sídla Malfoyových a za dalších třicet minut stanul před velkou bránou.
Uchopil klepadlo a silně zabušil. Jednou, podruhé, potřetí.
Ani neslyšel blížící se kroky, když se dveře otevřely a Harry se díval do tváře domácího skřítka. Byl to jeden z těch, kteří, jak si pamatoval, pomáhali Narcisse ošetřovat Draca během jeho nemoci.
„Přejete si, pane?“
„Přišel jsem navštívit pana Malfoye.“
Skřítek pokorně sklonil hlavu při zmínce jména svého pána. „Račte, prosím, dál. Hned mladého pána uvědomím. Vaše jméno?“
„Harry Potter.“
„Ha-rry Po-tter?“
„Nějaký problém?“
„Nikoli, pane. Prosím, tudy.“
Harry se nechal dovést do vstupní haly, která na něj při jeho první návštěvě tolik zapůsobila, a musel uznat, že při příchodu hlavním vchodem byla skutečně ještě víc impozantní, než když člověk její nádheru spatřil při vstupu z postranní chodby. Skřítek chvíli počkal, jako kdyby byl zvyklý na obdivnou reakci návštěvníků. „Následujte mě, prosím,“ pokynul po chvíli Harrymu a zamířil do jednoho z křídel, kde se zřejmě nacházely společenské prostory. Otevřel vyřezávané dveře a před Harrym se objevil nádherný salon, zdobený s okázalým přepychem, nicméně citlivou rukou.
„Dáte si čaj, pane?“ otázal se skřítek.
Harry mlčky přikývl.
Skřítek zmizel a Harry se rozhlédl kolem sebe. Na zdech viselo množství obrazů. Některé znázorňovaly daleké scenérie, jiné zachycovaly zřejmě dřívější majitele sídla, všichni však byli nezvykle bledí a plavovlasí. Rodový znak Malfoyových.
„Co tady děláš?“ Ozvalo se ode dveří.
Harry se otočil. U dveří, oblečený v černých hedvábných kalhotách a černé košili, světlé vlasy rozprostřené po ramenou, stál Draco. Harrymu zatrnulo. V první chvíli se lekl, že snad Lucius vstal z mrtvých, tolik podobný se mu náhle Draco zdál.
„Draco?“ Harryho mozek nedokázal rychle zpracovat to, že jeho láska stojí před ním, s očima upřenýma do jeho tváře.
„Co tady děláš?“ Zopakoval znovu Draco, pustil kliku a vykročil k Harrymu. Zastavil se tři kroky od něj a lehce se zamračil. „Proč jsi přišel?“
Harry ho hltal široce rozevřenýma očima. „Draco, Draco,“ bylo to jediné, co dokázal říct. Udělal krok vpřed. Omámeně si uvědomil, že mu do nosu vniká jemná vůně Dracova těla. Téměř zapomněl, jak smyslná mu vždycky přišla.
„Harry,“ vyslovil Draco konečně jméno, kterému se tak dlouho vyhýbal. Nedokázal ho říct tak tvrdě, jak chtěl. Stiskl pevně zuby. „Neměl jsi sem chodit.“
Harry zavrtěl vášnivě hlavou. „Musel jsem.“
Dracův výraz nepatrně zjemněl. „Je pozdě, Harry. Náš čas už je pryč…“ Sklopil oči k zemi a zhluboka se nadechl. Opatrně se znovu podíval do smaragdových očí. Nemyslel si, že je ještě někdy spatří takhle zblízka.
„Nikdy není pozdě, Draco.“
Draco potřásl hlavou a v jeho rysech Harry zahlédl smutek. „Pro nás už pozdě je. Oženil jsem se, Harry. Mám ženu… a mám vůči ní povinnosti.“
Tom zdvihl hlavu a zatvářil se pochybovačně. „A myslíš, že by nám máma zbaštila, že jako vedlejší účinek je téměř neustálá erekce?“
Bill vyprsknul a svůj smích zadusil na Tomově hrudi. „No jasně,“ vymáčkl ze sebe přidušeně, „a proto musíme být spolu v posteli, aby to nikdo jiný neviděl.“
To už se rozesmál i Tom. „Ty seš pako.“ Zabořil prsty do Billových vlasů a přitáhl si jeho obličej k sobě. Ještě přece nedostal pořádnou pusu na dobré ráno.
*
Díval se na cizí tvář v zrcadle. Znal ty oči, světlé obočí, jemný nos, ústa… Byly jeho. Přitom jako kdyby je viděl poprvé v životě. Byl prázdný. Nad ničím nepřemýšlel. Proč taky? To, čím se jeho mysl chtěla zaobírat, bylo příliš bolestivé, tak proč jí to dovolit? Jeho pohled sklouzl k ženě stojící za ním.
Narcissa držela v ruce stříbrný kartáč a dlouhými tahy pročesávala Dracovy vlasy. Její obličej odrážel spokojenost a klid, které v posledních týdnech znovu nalezla. Všechno bylo tak, jak se patří. Fay a Draco se pravidelně stýkali a Narcissa musela uznat, že spolu tvořili skutečně nádherný pár. Oba byli tak půvabní. Narcissa si s dojetím vzpomněla na sebe před téměř dvaceti lety. I ona byla tehdy taková jako Fay… a Lucius? Nikdy neviděla krásnějšího muže než byl on. Jeho plavá a chladná krása jí vždycky vyrážela dech. Milovala ho. Ano, Narcissa svého muže milovala a obdivovala od prvního setkání. S uspokojením zaznamenala, že podobný druh obdivu a oddanosti mohla spatřit i v očích nevěsty svého syna.
Brala do rukou hedvábné prameny Dracových vlasů a napadlo ji, že zanedlouho to už nebude ona, kdo mu bude rozčesávat vlasy. Už nebude patřit jí, ale jiné ženě.
Narcissa bude sama. Už napořád. Ale bylo to vůbec někdy jinak? Ani Lucius jí nikdy nepatřil. Ne tak, jak by chtěla.
Její myslí probleskla dávná vzpomínka. Bylo to krátce po jejich svatbě, když Luciuse přišel navštívit jeho přítel ze školních let. Tajemný Severus Snape. Jeho černé oči se na ni dívaly s nedefinovatelným výrazem, když je Lucius představil, a stejně nedefinovatelně se dívaly i na jejího manžela. Nechápala, co zrovna oni dva mají společného, ale Lucius se zdál být potěšený jeho přítomností… Byli tak odlišní, jak jen dva lidé mohou být. Ve Snapově společnosti se Lucius doslova měnil před očima. Vysoký, temný, zamračený muž, oblečený celý v černé, jen zdůrazňoval Luciusovu plavou krásu; zdálo se, že vedle matných tmavých vlasů září jeho světlé vlasy mnohem víc, pleť se zdála jemnější a sametovější, jeho pohyby byly víc vláčné, ledově modré oči jiskřily zvláštním napětím. Severus se zdržel pouhé dva dny. Když odjížděl, měla pocit, jako by se jí určitým způsobem ulevilo. Bylo absurdní myslet si, že by musela soupeřit s Luciusovým přítelem, byla přece paní Malfoyovou, kdo by ji mohl ohrozit? Když ale zahlédla, jak se vysoký černovlasý muž dlouhými hubenými prsty dotýká tváře jejího muže, s něžností, kterou by od něj nikdy nečekala… Jen jednou jedinkrát mohla Narcissa vidět Luciusovu tvář nahou, zbavenou chladné a tvrdé masky. Bylo to právě tehdy. Nikdy předtím a ani nikdy potom už tak Luciuse nespatřila. Byl to jen zlomek vteřiny, kdy se Luciusovy oči ponořily do černých duhovek druhého muže. Jen nepatrný záblesk slabosti. Snapovy prsty zmizely stejně rychle jako se objevily a i on odešel z jejich života…
Narcissa polekaně pohlédla do zrcadla.
Draco se na ni díval a v tu chvíli snad víc než kdy jindy vypadal jako jeho otec. Krásný, chladný a tak strašně moc vzdálený.
Stáhl světlé obočí k sobě. „Děje se něco, matko?“
„Ne,“ zavrtěla hlavou a sklopila oči. „Všechno v pořádku. Jen… mě to všechno tak dojímá.“ Nuceně se pousmála a pokrčila rameny, zatímco pokračovala v česání synových vlasů.
Po chvíli ticha znovu pohlédla na synův odraz v zrcadle. „Draco?“ oslovila ho a zastavila pohyb svých rukou.
Očima ji vybídl, aby pokračovala.
„Chtěla jsem… jen… Fay… je to hodná dívka. Ona si zaslouží, abys ji měl rád.“
Zavrtěl hlavou. „Nemám ji rád.“
Narcissa si povzdechla. „Já vím, že ještě ne… ale to nic neznamená. To se naučíš. Je krásná, vzdělaná, má dobrý původ. Je pro tebe perfektní. A líbíš se jí, má tě ráda. Copak sis nevšiml, jak se na tebe dívá?“
Povzdechl si. „Jak si přeješ, matko.“
„Draco!“
„Proč jsi takový? Tak studený…“
Tvrdě na ni pohlédl. „Všechno, co ve mně žilo, zemřelo spolu s otcem.“
Narcissa zavrtěla nešťastně hlavou a otočila syna k sobě. „Takhle nemluv. To, co se stalo… byla to nehoda, ano? Nesmíš si to vyčítat. Všechno to byla jen nehoda, rozumíš mi?“
Draco zavrtěl hlavou. „Nechápeš to…“
Narcissa uchopila jeho tvář do dlaní a natočila si ji k sobě. „Ne, ty to nechápeš. Tvoje místo je tady, vedle Fay a mě. Jsi poslední z rodu Malfoyů a musíš zajistit dědice.“
„Co když nechci?“ zašeptal Draco.
„Nechceš zklamat svého otce, je to tak, Draco?“ pronesla Narcissa tvrdě.
Dlouhé vteřiny se díval do jejích světle modrých očí než váhavě přikývl.
„Tak je to správně, otec by byl na tebe pyšný,“ usmála se a krátce přitiskla úzké rty na synovo bledé čelo.
Znovu se na něj zkoumavě zadívala.
„Svatba bude za čtyři týdny,“ řekla. „Chci, abys s Fay trávil co nejvíce času. Chci, aby ses naučil mít ji rád a abys s ní byl šťastný.“
Draco sklopil pohled k zemi a vymanil se z jejího sevření. „Jak si přeješ, matko,“ pronesl ponuře, aniž by jí věnoval další pozornost.
Pevně stiskl zuby k sobě.
Nesměl, nesměl myslet na nic. Zhluboka se nadechl a vydechl.
„Měl by ses jít převléknout. Čaj se bude podávat za chvíli.“
„Jistě, matko.“
*
„Umyješ mi záda?“ Bill se provokativně zavrtěl ve vaně plné pěny a s pohledem čiré nevinnosti se ohlédl po svém dvojčeti, stojícím u koupelnového zrcadla.
„Mám pupínek,“ zamračil se Tom a přistrčil bradu blíž k lesklé ploše.
Bill se krátce zasmál. „Tak ho nech bejt, on zase zmizí,“ poradil. „Tak co bude s tím mytím?“ dožadoval se odpovědi.
„Myslíš, že už odjeli?“ zeptal se pochybovačně Tom.
Bill přikývl. „Určitě… ale jestli mi nevěříš, můžeš se jít sám kouknout, jestli už je auto pryč.“
„Tak jo.“ Tom potřásl uvolněnými vlasy a s mrknutím vyklouzl ven z koupelny.
„Ale vem to rychle,“ zakřičel ještě Bill, než se spokojeným úsměvem na tváři sklouzl po dně vany do napěněné vody. Snad nikdy neoceňoval důležitost společenského života rodičů jako teď. Děkoval bohu, že mají tolik známých, kteří je tak často chtějí vidět, protože to vždycky znamenalo několik hodin nerušené zábavy, které si mohli s Tomem vychutnat.
A že si je uměli užít!
Zavřel oči a ponořil se do vzpomínek na uplynulé dny. Tom byl neobyčejně vynalézavý, pokud šlo o místa, kde a jak se milovat, a Bill jeho nadšení sdílel. Skoro se nemohl ani rozhlédnout po bytě, aniž by se nečervenal. Když viděl stát matku u kuchyňské linky, jak míchá těsto na bábovku, napadlo ho, že by asi koukala, co všechno se u kuchyňské linky nechá dělat. Jak jde ozvláštnit obyčejné mytí nádobí. Tehdy to bylo to úplně poprvé, kdy se ho Tom dotýkal pusou úplně všude. I tam! Cítil, jak se mu znovu do tváří žene horkost, když si vzpomněl, jak minulý týden oplachoval nádobí od snídaně a Tom se rozhodl, mu pomáhat. Sice přitom Bill rozbil jeden hrneček, ale na vyvrcholení, ke kterému ho Tom dovedl jen rukou a ústy, nikdy nezapomene. Tomova ruka na jeho penisu a měkká, horká ústa ochutnávající jeho zadeček. Hmmmm… Bill zajel pod vodou ke svému napjatému klínu a lehce se pohladil.
„Tomééé,“ zakřičel z plných plic. „Tak kde jsi? Nám už je tady smutno!“
*
„Chtěla bych, aby dnešní den byl ten nejkrásnější ve tvém životě.“
Mlčel.
„Jsi nervózní?“
Draco pokrčil rameny a znovu se na sebe zadíval do zrcadla. Černý oblek mu sedl jak ulitý. Světlé vlasy, vykartáčované do vysokéhho lesku, měl pečlivě stažené stříbrnou sponou. Všude kolem něj voněly květiny. Všechno bylo tak speciální, tak neobvyklé. Tak výjimečné.
„Chci být ještě chvíli sám.“
Narcissa se na něj povzbudivě usmála. „Samozřejmě, drahoušku. Samozřejmě.“ Její oči zabloudily k vysokým starobylým hodinám v rohu Dracova pokoje. „Ale moc času už nemáme. Pospěš si, nesmíš nechat Fay čekat,“ dodala, než vyšla z pokoje ven.
Znovu se na sebe zadíval do zrcadla. Po tváři stékala jediná osamělá kapka. Dnes naposledy na něj mohl myslet. Večer už bude někdo úplně jiný.
Naposledy…
*
Harry seděl na okně v Astronomické věži a díval se do potemnělé krajiny. Na okolí sedala noc a hvězdy na obloze se probouzely k životu. Zdvihl k nim hlavu. Souhvězdí, které hledal, bylo dobře viditelné. Kolikrát se už na něj díval? Bylo mu tak podivně těžko u srdce. Jako kdyby se mu tam usadil veliký balvan, který mu ztěžoval dýchání a tlačil na jeho hruď.
„Kdepak jsi?“ zašeptal. „Proč nejsme spolu?“
*
Tom seděl strnule s notebookem na kolenou. Bylo neuvěřitelné, kolik podobností se svým životem v tomhle podivuhodném příběhu už našel.
Trpěl s Harrym. Věděl naprosto přesně, jak se cítí.
Na rozdíl od něj měl ale štěstí.
Stejně jako Draco, i Bill zabil člověka, který mu chtěl ublížit.
Tom ho nedokázal ochránit, stejně jako Harry nedokázal zabránit nejhoršímu.
Smrt člověka však Toma a Billa nerozdělila.
Naopak.
Spojila je.
A Tom věřil, že to je navždy.
Znovu si uvědomil, jaké obrovské štěstí vlastně s Billem při tom všem měli.
*
Zase tu byl ten pocit. Něco silného jako kdyby jej uchopilo v pase a trhlo jeho tělem někam do prostoru. Všechno se kolem roztočilo v šíleném víření a Harry nemohl nic jiného, než jen zavřít oči a přát si, aby to měl brzy za sebou. Nesnášel cestování pomocí přenášedla.
Když znovu otevřel oči, byl na povědomém místě uprostřed lesa. Tentokrát bez váhání vykročil na úzkou pěšinu a spěšně se po ní vydal. Kolik času uplynulo ode dne, kdy tudy šel poprvé? Pouhých osm týdnů? Osm týdnů dokázal respektovat Dracovo rozhodnutí. Celých osm týdnů. Déle nemohl.
Nevěděl, jestli s ním Draco bude chtít mluvit. Netušil, jestli nejde pozdě. Jediné, co věděl, bylo to, že jestli nechce strávit zbytek života v sebezpytných výčitkách, musí ho ještě jednou vidět. Musí s ním ještě jednou mluvit. Musí ještě jednou slyšet jeho hlas. Musí!
Kráčel rychle. Tentokrát šla všechna opatrnost stranou. Neviditelný plášť měl sice s sebou, ale rozhodl se, že tentokrát nepůjde tajně zadním vchodem. Kdepak. Půjde hlavními dveřmi. Oficiálně.
Po hodině a něco konečně před sebou spatřil bílé zdi sídla Malfoyových a za dalších třicet minut stanul před velkou bránou.
Uchopil klepadlo a silně zabušil. Jednou, podruhé, potřetí.
Ani neslyšel blížící se kroky, když se dveře otevřely a Harry se díval do tváře domácího skřítka. Byl to jeden z těch, kteří, jak si pamatoval, pomáhali Narcisse ošetřovat Draca během jeho nemoci.
„Přejete si, pane?“
„Přišel jsem navštívit pana Malfoye.“
Skřítek pokorně sklonil hlavu při zmínce jména svého pána. „Račte, prosím, dál. Hned mladého pána uvědomím. Vaše jméno?“
„Harry Potter.“
„Ha-rry Po-tter?“
„Nějaký problém?“
„Nikoli, pane. Prosím, tudy.“
Harry se nechal dovést do vstupní haly, která na něj při jeho první návštěvě tolik zapůsobila, a musel uznat, že při příchodu hlavním vchodem byla skutečně ještě víc impozantní, než když člověk její nádheru spatřil při vstupu z postranní chodby. Skřítek chvíli počkal, jako kdyby byl zvyklý na obdivnou reakci návštěvníků. „Následujte mě, prosím,“ pokynul po chvíli Harrymu a zamířil do jednoho z křídel, kde se zřejmě nacházely společenské prostory. Otevřel vyřezávané dveře a před Harrym se objevil nádherný salon, zdobený s okázalým přepychem, nicméně citlivou rukou.
„Dáte si čaj, pane?“ otázal se skřítek.
Harry mlčky přikývl.
Skřítek zmizel a Harry se rozhlédl kolem sebe. Na zdech viselo množství obrazů. Některé znázorňovaly daleké scenérie, jiné zachycovaly zřejmě dřívější majitele sídla, všichni však byli nezvykle bledí a plavovlasí. Rodový znak Malfoyových.
„Co tady děláš?“ Ozvalo se ode dveří.
Harry se otočil. U dveří, oblečený v černých hedvábných kalhotách a černé košili, světlé vlasy rozprostřené po ramenou, stál Draco. Harrymu zatrnulo. V první chvíli se lekl, že snad Lucius vstal z mrtvých, tolik podobný se mu náhle Draco zdál.
„Draco?“ Harryho mozek nedokázal rychle zpracovat to, že jeho láska stojí před ním, s očima upřenýma do jeho tváře.
„Co tady děláš?“ Zopakoval znovu Draco, pustil kliku a vykročil k Harrymu. Zastavil se tři kroky od něj a lehce se zamračil. „Proč jsi přišel?“
Harry ho hltal široce rozevřenýma očima. „Draco, Draco,“ bylo to jediné, co dokázal říct. Udělal krok vpřed. Omámeně si uvědomil, že mu do nosu vniká jemná vůně Dracova těla. Téměř zapomněl, jak smyslná mu vždycky přišla.
„Harry,“ vyslovil Draco konečně jméno, kterému se tak dlouho vyhýbal. Nedokázal ho říct tak tvrdě, jak chtěl. Stiskl pevně zuby. „Neměl jsi sem chodit.“
Harry zavrtěl vášnivě hlavou. „Musel jsem.“
Dracův výraz nepatrně zjemněl. „Je pozdě, Harry. Náš čas už je pryč…“ Sklopil oči k zemi a zhluboka se nadechl. Opatrně se znovu podíval do smaragdových očí. Nemyslel si, že je ještě někdy spatří takhle zblízka.
„Nikdy není pozdě, Draco.“
Draco potřásl hlavou a v jeho rysech Harry zahlédl smutek. „Pro nás už pozdě je. Oženil jsem se, Harry. Mám ženu… a mám vůči ní povinnosti.“
autor: Michelle M.
*fňuk* a nemůže se rozvíst? xD Jde to v Bradavicích? Blbej nápad co? xD Neměl si ji brat 🙁
nééééééééééééééééééé:'(:'(:'(.. toe škoda:'(… jakoo to není féééér:'(:'(…. chudák Harry a Draco:'(:'( heheee.. honem dále:D
a to je konnec dílu….taak to napravíš…co nejdřív další díl
joo souhlas a Aduskou:((
a ten Bill:D už je jim smutnooo:D
Tenhle díl měl úplně všecičko, co je potřeba… od vtipu až po smutek a napětí 😉 Ten úvodní rozhovor dvojčat mě hezky pobavil 😀 Alergie na oblečení je dost blbá věc… no představte si, že teď chudáčci nebudou moct vůbec chodit do školy… jak k tomu přijdou? 😛
A do toho se Draco ženil, zbožňuju, jak se ty dva příběhy proplétají 🙂 Harry má pravdu, nikdy není pozdě… ale u tebe si prostě nejsem jistá ničím… tak budu prostě jen oddaně čekat a doufat, že jsi hodná holčička 😛
Šmajrá, on to nestihl… Jak je to možný. Vidím to tak, že Fay se stane nějaká nehoda. Přeci jen v kouzelnickém světě by nemělo být o nehody nouze. Ale přeci ten trubka Draco nebude mít stejnej osud jako jeho taťulda… Musí to dopadnout dobře. Nebo ať si udělá z Harryho bokovku…:o)
to je škodáá , a ja som myslela že sa Draco hodí Harrymu do náručia a budú mať spolu vela vela detíí 😀 no ale ten Bill vo vani 😀 mne je zle xD jedla som vypráážané pistácie a na to terapia smiechom …omg 😀 ♥♥♥♥ teším sa na 44. diel x)
*strnule zírá na monitor*
co-že?!
Ale ne, to přece ne. Takže Draca už k poutá k Fay ten zatracený kovový kroužek… Historie se opakuje a Draco se žene do stejné záhuby jako jeho vlastní otec. Působí to až mysticky, ta podoba mezi jimi a příběhem Luciuse a Severuse. Jen je smutné vidět, když děti opakují chyby svých rodičů… Doufám, že Harry s Dracem nenaplní osud stejně jako jejich předchůdci, to prostě nejde. Já nemám ráda smutný konce, Michelle, to bys mi přece neudělala, že ne? Ještě když jsem si tuhle dvojici tak zamilovala. Zamilovala po tom, co jsem měla k HP slashům jistý odstup. To nejde, jestli jsem ti byla někdy alespoň trochu sympatická, tak ti to svědomí nemůže dovolit 🙂 *trochu se stydí, že tak nepokrytě hraje na city a vydírá, ale na druhé straně vrní blahem, jak to dobře vymyslela* 😀
No a ty dvě roztomilý, plyšový dvojčátka. Úplně jsem se při čtení roztékala blahem, já tak miluju, když jsou prostě jenom spolu a užívají si vzájemné blízkosti. Mám pocit, že v tvém podání bych to mohla číst třeba do aleluja 🙂
No… a ještě. Neměla bych to asi tahat sem, abych případně něco nevědomky nevyzradila, ale musela jsem se ještě za tepla pochlubit. Včera… ani vlastně pořádně nevím, jak mi to přišlo na mysl, ale najednou mě napadla úplně fenomenální myšlenka, co se téhle povídky týče. Trochu se to týká naší rozmluvy :)) Přišlo to samo a je v tom taková jednoduchost, že jsem téhle svojí teorii ihned uvěřila. Možná že jsem úplně vedle, možná taky ne… ale asi mi nezbyde, než se nechat překvapit. Ach jo.
Tak doufám, že bude brzo další díl, moc se na něj těším! 😉
Takže Harry to nestihl. Ale možná, že i kdyby se objevil dříve, stejně by se mu Draca nepodařilo přesvědčit. Na to mi Draco připadá moc rozhodnutý. A opravdu si nemyslím, že by jejich vztah měl budoucnost. Vypadá to, že rodinná historie se bude opakovat. Ale doufat můžu, ne? 🙂
Zato druhá dvojice mi dělá jen a jen radost. Kdykoli se Bill v tomto příběhu ocitne ve vaně, je to vždy napínavé a vzrušující. A teď to vypadá, že i ostatní místa v domě si s vanou nezadají :)))
Jsem opravdu napjatá, jak se to celé bude vyvíjet. K 🙂
nee 🙁 to snad ne 🙁 oni už jsou svoji?chudák Harry 🙁 jinak jsem ráda,že mezi Billem a Tomem je všechno v pohodě:)krásná povídka:)
Ježiš, co mám psát? Mě to děsně šokovalo, nepočítala jsem s tím, že se Draco nakonec fakt nechá vtáhnout do chomoutu… čekala jsem takovej ten poslední útěk od oltáře nebo aspoň výrazný "NE" a prásknutí dveřma kostela, a ona prdlačka 😀 No nic… teď teda asi budou muset nastoupit nějaký kouzla, jinak si to nedovedu představit. Já teda vůbec nejsem krutá, jo ;-), ale co takhle že by Fay umřela při porodu a nechala jim tam na vychováni nějakýho toho malýho blond prcka, to by nebyl špatnej konec… já vim, je to krutý, ale co… někdo to občas odnést musí 😀 Babča Naricis by to měla na starosti a kluci by si užívali. 😀 Jako si užívaj dvojčata, i když ty asi žádnýho prcka na obzoru nemaj… ale ono je to asi lepší, jsou to ještě kluci, tak ať si užívaj svoji úžasnou alergii, způsobující neustálou erekci, ať Tom ochutnává zakázaný zóny a zpestřuje Billíkovi to otravný mytí nádobí 😀 Kde že to ještě nedělali, ti roztomilí králíčci? :D:D J. :o)
tak a teď by mohlo u slash draca bejt že je matka viděla.a nemohla uvěřit že je to pravda………………..musíš co nejdřív napsat pokráčko.44.
Bolo to jasné, že Draco splní svoje povinnosti. Vždy ich plnil aj keď nechcel 🙁 Je to v prdeli stále som dúfala, že možno keď za ním Harry pôjde… Prečo nemohol ísť skôr, možno…
Aspoň Tom s Billom sú spolu a šťastní. Dúfam, že sa im to už neskazí, tak veľmi by som si želala dva happy endy, alebo aspoň jeden…