Microfon with guitar 11.

Ráno se však už nezdálo tak dokonalé jako noc…
Noc byla propojená a nasáklá divokými polibky a letmými doteky… avšak ráno se dostavil ten malý červíček pochybností jménem svědomí!
Oba dva si až tady uvědomili, co se to vlastně mezi nimi stalo!
V noci jim jejich líbání přišlo nádherné a ani jeden nepobírali fakt, že je líbá právě jejich dvojče. Avšak ten fakt si uvědomili až tady!
Leželi na posteli,otočeni zády k sobě a zbaběle si mysleli, že ten druhý spí…
Avšak usnout nedokázal ani jeden… To, co se mezi nima stalo, je poznačilo mnohem vážněji než čekali… a než vlastně chtěli…
Ale co vlastně chtěli?
Oba dva hledali něco jako pochopení… náruč zbožňované osoby, kde se můžou schovat s jistotou, že jsou chráněni a milováni… ale dostavilo se toho ještě víc než čekali.
Bill beze slova hleděl před sebe a nervózně si pohrával s okrajem peřiny, která hřála jeho i Tomovo tělo. Nedokázal v sobě zapudit fakt, že to byla noc strávená něčím jiným, než jenom strachem z dotěrných polibků, vynucených doteků nebo nechtěného milování… Bylo to zvláštní… ale on konečně líbal, protože chtěl… Tom jej do polibků nemusel nutit a ani o ně nemusel prosit. Chtěl jej líbat! Chtěl být líbán…
Ale náhle byl zmatený. Tohle přeci bráškové nedělají. Možná, že to byl jenom důsledek toho, že zítra odjíždí a už se možná hezky dlouho zase nepotkají, ale možná taky ne… Už jenom ta myšlenka mu způsobovala husí kůži a dotěrné slzy, tlačící se do jeho očí.
Nechtěl o něj přijít! Chtěl zůstat s ním! Chtěl, aby byl Tom kytarou, která povede jeho slova vyřčená do mikrofonu v spleti tónů… Natan pro něj už dávno nebyl členem kapely…

Když nad tím vlastně zauvažoval, Natan nikdy nebyl společenský typ. S Géčkama si nerozuměl a Gustava pořád urážel a kritizoval jeho postavu. Davidovy řeči bral na lehkou váhu – když možná vůbec a k Billovi se choval jako k nějaké hračce. Jako by mu patřil… jako by neměl svou volnost a svobodu. A to bylo to nejhorší, co mu mohl vzít… Vzal mu to, co potřebuje snad každý člověk k tomu, aby mohl normálně žít a dokázat přežít. Vzal mu svobodu a radost… Jeho žárlivé scény, kdykoliv se k Billovi přiblížila nějaká holka nebo dokonce i kluk, byly až šílené…
Miloval jej svým způsobem, proti kterému však Bill nedokázal bojovat! Natan měl všude známé a kdyby se opovážili vzít Toma, roznesl by jej na kopytech i s celou kapelou. A proto museli všichni poslušně mlčet a snášet jeho povahu.
Při photoshootech musel být vedle Billa, při rozhovorech Bill musel být u něj. A když náhodou u koncertů pobíhal kolem Géček častěji než kolem něho, pak si to také patřičně odnesl…
Ale tohle přeci nebyl život…
Takhle už to dál nejde! Bill se ze všeho nejvíce děsil okamžiků, kdy se za nima zavřely dveře hotelového pokoje a oni osaměli… Ty chvilky opravdu nesnášel…
Tom se zjevil jako nějaká hvězda nebo sluníčko, které mu mělo aspoň na chvilku nabídnout pohodu a navrátit ztracenou svobodu v době Natanovy nehody.
I když byl na něj zlý, stejně to byly dokonalé tři týdny. Tom byl veselý, a dokonce se i nasmáli. Géčka si jej zamilovali a David byl více než spokojený…
Proč to takhle nemůže zůstat?!

Bill tiše vydechnul a své horké slzy tlumil do polštářku, který silně svíraly jeho prsty. Dal by všechno za to, aby to mohlo zůstat tak, jak to i bylo…
Kdyby šel vrátit čas a Tom neodešel… nic by se nestalo. Žádný Natan by s nimi nebyl a oni by mihlo být spolu!… Najednou šokovaně pohlédl před sebe a začal si uvědomovat význam slov, která mu probíhala myslí… Tom… Natan… láska… vášeň… bolest… strach… úzkost… touha… milování…
Byl tak zmatený…
Už se nevyznal ani sám v sobě…
„Tome?“ pípl tiše a jemně zatřásl Tomovým tělem. „Ano?“ ozvala se vzápětí tichá odpověď, tudíž Bill hned pochopil, že Tom také nespal. Zřejmě se taktéž trápil tím, co se stalo, a už se neodstane… Nebo tím, co se mělo stát a nestalo se…
Variant bylo mnoho, bolest jediná…
„Mám strach,“ šeptl a smutně sklonil tvář. Tom si tiše povzdechl a pomalounku se otočil na své sklíčené dvojčátko. „Bille, ty víš, že budu s tebou pořád… i kdyby se stalo cokoliv, nikdy o mě nepřijdeš. To přece víš,“ řekl malinko strnule a pohladil Billovu svěšenou dlaň. Jejich pohledy se náhle střetly a v obou se skvěla neskonalá bolest a strach. „Já to nechci jenom vědět. Chci to i cítit. Chci, abys byl ty mým kytaristou,“ šeptl, opatrně se k němu naklonil a něžně jej líbnul na pootevřené rty. Poté se tiše odsunul a zklamaně sklonil tvář… nevěděl, proč to zase udělal, ale prostě nemohl odolat…

Líbání s Tomem bylo přímo dokonalé a on právě teď potřeboval cítit něčí polibky a objetí. A Natan tou osobou jistě nebyl!… ale ani Tom neměl být.
Tom se na něj dlouze zahleděl a poté jej láskyplně pohladil po tváři. Jemnými doteky a pohlazeními vnímal tu krásnou hebkost a horkost Billovy kůže a dokázal rozeznat i sebemenší záhyb Billovy tváře… cítil každý jeho záchvěv a také, jak omámeně přivíral zkřehlá víčka nad něžnými doteky, které mu byly věnovány…
Až když jejich tváře dělily pouhé milimetry, až tehdy Tom přestal s pomalým objevováním Billovy tváře, a zadíval se mu hluboce do očí. „Co vlastně chceš Bille?“ zněla Tomova tichá otázka, když jeho prsty projely po růžové tkáni Billových rtů. „Tebe.“
To bylo to poslední, co vlastně Bill stihl říct a vzápětí se stal hlavním aktérem vášnivého líbání, které se spustilo mezi ním a Tomem… Bylo to stejně nečekané, jako hrozivá lavina nebo nějaké zemětřesení, které za sebou vždy zanechávali ošklivé stopy…
Avšak tyhle stopy moc ošklivé nebyly… jemné růžové flíčky jenom dokazovaly, že někomu patří!
Za nekonečného líbání se pomalounku posouvali k Tomově koupelně a v zběsilém rytmu jejich hladových objetí, se nevědomky začali zbavovat všeho, co ještě zakrývalo jejich roztoužená těla…

Nevnímali nic kolem sebe… vůbec nevnímali, že ve vedlejším pokoji spí Natan a jenom kousínek od nich Simone… Nevnímali už absolutně nic… ani to, že to, co právě dělají, je zakázané!
Oba dva se shodli na tom, že když to má být poslední den, co budou spolu, udělají právě tohle! Bez výčitek svědomí a jakýchkoliv vysvětlení!
Když se konečně dostali až ke dveřím sprchového koutu, to už byla jejich těla nahá a neskutečně horká… V rytmu zběsilých doteků, hlazení nebo lačných polibků, se dostali až pod vír studené vody, která měla ochladit jejich energicky rozehřátá těla.
Avšak ani voda vytažená z ledovce, by to nedokázala!
Tomu, co se s nima v posledních dnech stalo, nerozuměl ani jeden. Ale jejich životní motta byla jasná: Život je jenom jeden a chtějí jej prožít!

Nechtějí se pořád jenom sžírat strachy, co přijde zítra a zdali vlastně vůbec něco přijde. Teď to chtěli prožít! Konečně se naplno oddat tomu, po čem tak dlouho a podvědomě toužili…
„Není ti zima?“ vydechl Tom šeptem, jen co se na chvilinku odtrhnul od Billových krásných rtů, které zářily jako vodní hladina, na kterou dopadá zářící slunce. Vůbec nevnímali, že klečí naproti sobě nazí a že jim ta poloha ani nebyla příliš příjemná. Stejně se od sebe nedokázali odtrhnout a pokorně se nechali smáčet skoro ledovou vodou, která však při styku s jejich kůží jakoby vyvřela.
„Ne,“ zněla Billova tichá odpověď, která se však ztlumila nárazem na Tomovy rty, které si s těmi jeho začaly něžně pohrávat. Laskal je jazykem, jemně skousával a občas je jenom tak olizoval a lehce bral mezi své. Přišel si jako malý kluk, když cítil krásné šimrání v bříšku při nějaké líbací scénce ve filmu. Akorát teď byl hlavním hercem on…
Po chviličce se přeci jen museli odtrhnout, protože je proud ledové vody začal mírně studit a Tom nechtěl, aby Bill třeba nastydl. Proto se opatrně zvednul do stoje a nastavil teplejší vodu, která byla příjemná pro oba dva.

Bill se také pomalounku postavil a sklíčeně se přitulil k bráškově tělu. Tom lehce zatřepal řasama a poté oči pomalu přivřel, vzápětí však jeho ruce začaly hladit Billova holá záda. „Takhle jsme se nekoupali už strašně dlouho,“ pípl tiše Bill a něžně se usmál do Tomovy kůže. Tom se mírně začervenal už jenom při vzpomínce na ten osudný večer před třemi lety. „Byl jsi tehdy úplně namol a vtáhl jsi mě k sobě, akorát tehdy jsme byli oba dva oblečeni…“ vydechl tiše a jeho žádostivé oči se náhle vpily do těch Tomových. Ten už v sobě nedokázal dál potlačovat to nádherné pnutí, a i když se snažil, nemohl zabránit náhlému vzplanutí jeho vzrušení, které se pomalounku zvedalo a tím legračně dloublo Billa do stehna.

Bill si vesele skousl rty a lišácky se uculil, jen co mu došlo, co jej to asi začalo tlačit do nohy. „Promiň,“ vydechl Tom, rudý jako malé rajčátko a stydlivě sklonil tvář. „Ale prosim tě. Zato se neomlouvej,“ usmál se na něj Bill a mokrou dlaní mu přejel linii tváře. Vzápětí však jeho zvědavá kukadla sklouzla mezi jejich těla a on s neskrývaným zájmem sledoval každičký kousínek Toma, ten nejcitlivější nevyjímaje. „Jsi skoro stejnej jako já,“ poznamenal tiše a bříšky prstů začal něžně přejíždět Tomovu kůži na břiše.“ Akorát malinko hezčí,“ tiše se zasmál do jeho ramene a něžně jej políbil.
„Ach Bille,“ vydechl Tom a láskyplně si jej k sobě přitulil. „Chci, abys zůstal,“ zaškemral Bill bezmocně. „Chci zůstat,“ bylo mu odpovědí.
Náhle se všechna legrace nebo ta dětská něžnost, která jimi plála, rozplynula a zůstala jenom touha. Tom zdrsněnými prsty od hraní na kytaru přejel Billův zadeček a náhle na svém těle ucítil podobný tlak, jako mohl před chvilkou cítit Bill. Ještě před tím, než stačil Bill cokoliv říct, mu Tom přiložil ukazováček ke rtům. „Hlavně se neomlouvej,“ pípl s náznakem úsměvu a poté se znovu zmocnil bratrových rtů….
Jejich sprchování trvalo skoro hodinu, než se vlastně dohnali k tomu, aby ukončili to dokonalé líbání a šli se umýt. Vzájemně se potulovali houbičkou po těle toho druhého, a když byli konečně oba dva čisťoučcí, mírně smutně se na sebe zahleděli. „Raději už půjdu. Natan bude šílet,“ šeptl Bill a nesměle vykročil ke dveřím. Tom zůstal malinko zklamaně, ale spíše nešťastně stát u okna a smutným pohledem sledoval Billa, který pomalu sahal na kliku. Náhle se však jeho tvář obrátila a on pomalými kroky došel blíž. Své útlé paže ovinul Tomovi kolem krku a jemně jej políbil. „Tvé dotyky byli tím nejkrásnějším, co jsem mohl v poslední době cítit. Děkuju,“ šeptl tiše a nechal Toma, aby jej mohl naposled pořádně políbit. Poté si rty malinko otřel a s neskutečnou bolestí vyšel ze dveří. Vzápětí se však po nich svezl dolů a bezmocně se chytil za bříško, ve kterém mu tančilo hejno motýlů…

Tom ještě chvilinku zůstával ve svém pokoji a poté se rozhodl jít nasnídat…
Byl strašně zmatený, a nechápal sám sebe…
Jediné, co věděl jistě bylo to, že to bylo to nejkrásnější, co kdy zažil. Billovy rty byly jemnější než motýlí křídla, ale krásně plné…
To odloučení prostě nezvládne! Nedokáže jej nechat jít a jenom tak opustit. Až moc dobře si totiž uvědomoval, že když má Natan u sebe něco tak smyslného, jako byl právě Bill, asi se dlouho ovládat nevydrží. Dokonce i sám Tom měl problém se ovládnout a nevzrušit se hned u prvního polibku…
Ale stejně mu to přišlo krásné… Oba dva byli poznačeni vzrušením… dokonce i v tomhle směru byli jako dvojčata.
Tom byl vlastně neskutečně rád, že mohl mít Billa aspoň na chvilku. Fakt, že je jeho dvojčetem vůbec nevnímal a ani se ním nechtěl nějak zabírat.
Pomalu vběhl do kuchyně, kde však seděla jenom Simone a s veselým výrazem hltala každičké slovo článku v jednom ženském časopisu. „Mami, kde je Natan?,“ zeptal se Tom rychle, protože už začínal tušit, že tohle není dobré znamení!
Simone se konečně odtrhla od poutavého článku a mile se na Toma zahleděla. „No byl tady, ale když uslyšel nahoře Billa, utíkal za ním. Já nevím, ale měl zvláštní pohled,“ vydechla a náhle se její klidný pohled změnil v něco, čeho se Tom obával nejvíc! Byla mírně vystrašená a nevěděla, zdali má, nebo nemá jít nahoru. „Tome, j-já je nechtěla rušit, a-“ neklidně šeptla, ale Tom se na ni pokusil usmát. „Neboj, mami. Já je půjdu zkontrolovat,“ slíbil a hned vyběhl zpátky po schodech…

autor: B-kay
betaread: Janule