autor: Ainikki
Flashback
Chvějící se sedmnáctileté děvče vyděšeně poulilo oči do ztmavlé místnosti. S nepopsatelným strachem pozorovalo potácející se postavy pěti podnapilých mladíků a s hrůzou čekalo, až si jí zase některý z nich všimne.
Vždyť on jí ale říkal, že to bude fajn. Jako tenkrát, když se milovali poprvé. Nedbal na její protesty a trpělivě jí vysvětloval, že bude opatrný. Naléhal tak dlouho, dokud se mu nepodvolila. A nakonec musela uznat, že skutečně mluvil pravdu. Nebylo to tak hrozné. Připadalo jí to jako nízká cena za jeho pozornost. Vždyť neměla žádné skutečné přátele a tohle byl její velký bratranec, kterého bezmezně obdivovala. Bylo přece přirozené, aby si tak projevili svoji náklonnost.
Měl ji rád. O tom nepochybovala. Alespoň do tohoto večera si to myslela. Dnes ji pozval totiž na soukromou párty, kde bude jen pár jeho přátel z kolejí. Připadala si poctěná. Jinou dívku tam nechtěli. Neuvěřitelně se na to těšila. Kdyby jen tušila, jak tohle celé skončí…
Nikdy dřív se necítila tak ponížená a pošpiněná. Nenáviděla je. Nenáviděla je všechny a hlavně svého bratrance, protože on tohle všechno dovolil. Ještě teď jí v uších zněl jeho smích, když ho úpěnlivě prosila, ať na ni nesahají. On s ní ale jen hrubě smýkl o podlahu a nekompromisně jí doporučil, aby raději držela a byla zticha.
Nemělo cenu se bránit. Když udělá, co po ní chtějí, alespoň ji nezmlátí. Servali z ní oblečení a pak už jen polykala potoky slz a snažila se nevnímat jejich zrychlený dech, prosycený alkoholovými výpary. Nejhorší bylo, když ti ostatní toho jednoho plameně povzbuzovali. Cítila se jako odpad. Byla hračkou v jejich nenasytných spárech a nezbývalo než čekat, až je to omrzí a nechají ji odejít.
Tolik si přála jim v tu chvíli ublížit. Chtěla, aby měli možnost prožít alespoň zlomek toho ponížení a bolesti, kterou jí způsobili oni a hlavně ten, kterému důvěřovala nejvíc. Dýchala by pro něj. Udělala by cokoli, aby si udržela jeho přízeň. Tohle bylo ale moc. Předhodil ji téhle smečce jako kus masa a nechal ji trpět…
Tolik si přála jim v tu chvíli ublížit. Chtěla, aby měli možnost prožít alespoň zlomek toho ponížení a bolesti, kterou jí způsobili oni a hlavně ten, kterému důvěřovala nejvíc. Dýchala by pro něj. Udělala by cokoli, aby si udržela jeho přízeň. Tohle bylo ale moc. Předhodil ji téhle smečce jako kus masa a nechal ji trpět…
Konec flashbacku
Mladá žena se s výkřikem posadila na posteli a zrychleně dýchala. Po spáncích a zádech se jí spouštěly stružky studeného potu. Zase ta noční můra. Musí jí neustále připomínat její minulost. Kdy se konečně zbaví těch stínů, které ji tolik děsí?
„Leti, klid, lásko. Byl to jen sen. Jsem u tebe.“ Začala ji konejšit její přítelkyně, kterou vzbudil vyděšený výkřik. Leticia se jí schoulila do náručí a nechala se chlácholivě hladit po zádech. Milovala tuhle nazrzlou holku. Ta by ji nikdy nedokázala ublížit jako oni. Muži. Zničili je obě a ony to tak rozhodně nenechají…
„Leti, klid, lásko. Byl to jen sen. Jsem u tebe.“ Začala ji konejšit její přítelkyně, kterou vzbudil vyděšený výkřik. Leticia se jí schoulila do náručí a nechala se chlácholivě hladit po zádech. Milovala tuhle nazrzlou holku. Ta by ji nikdy nedokázala ublížit jako oni. Muži. Zničili je obě a ony to tak rozhodně nenechají…
Tom
„Můžeš mi už konečně říct, kde jsi byl celý ty dvě hodiny??“ Zajímal jsem se hned, jak jsme vypadli z rádia a dosedli jsme na sedačku dodávky odvážející nás zpět na hotel. Rozčilovalo mě vědomí, že si bratr zařídil program beze mě a nechal mě trčet v té místnosti s ostatními. Mohli jsme jít přece na to kafe spolu.
„Vysvětlím ti to, až budeme sami. A nemusíš se hned vztekat.“ Pošeptal mi do ucha a nevzrušeně si zapnul MP3. Dobře, já si počkám. Zadusil jsem v sobě chuť se na něj obořit s rozkazem, aby mi to okamžitě vyklopil a raději jsem tupě zíral z okýnka.
„Program na zbytek dne nechávám na vás, ale vřele vám doporučuji, abyste odpočívali.“ Řekl nám ještě manažer na recepci hotelu těsně před tím, než jsme se mu rozutekli na pokoje.
„Prosím.“ Podržel jsem Billovi dveře a nechal ho vejít k sobě. Okamžitě se pohodlně rozvalil do mých peřin a rukou poplácal vedle sebe. Dával mi tak najevo, kde si přeje, abych byl. Já mu ale rozhodně nemínil jen tak vyhovět. Nasupeně jsem si sedl do křesla, založil si ruce na prsou a čekal, až konečně dostanu odpověď na svou otázku.
„Dobře, fajn. Vyhrál jsi. Řeknu ti to.“ Odfrkl si Bill a zdvihl ruce na znamení kapitulace. „Na chodbě jsem vrazil do jedný holky. Vypadala mile, tak jsem ji pozval na kafe.“
„Vypadala mile?…“
„Hmmm.“ Uculil se. „Ne, byla úžasná, nádherná, okouzlující, vtipná. Prostě kus. Nevím, co ti mám povídat. Líbila se mi. Ale to je asi tak všechno, protože jsme si poněkud nevyměnili ani čísla.“ Zakončil Bill tu svoji storku pokrčením ramen a já ani nevím proč, ale ulevilo se mi.
„Tak ty si klidně balíš holky a mě necháš strádat.“ Řekl jsem naoko ublíženě, ale začínaly mi cukat koutky. Opustil jsem svoje stanoviště na křesle a jako kočka jsem se připlazil až vedle Billa na postel. „Říkáš, že byla bestovní? Na co si při tom myslel? Chtěl si jí? Ukaž, co všechno by si s ní dělal, kdyby byla možnost.“ Snažil jsem se ho vyprovokovat a otřel jsem se rty o ty jeho.
„Oh, celou dobu. Měl jsem chuť z ní servat oblečení a ohnout ji přes stůl už v té kavárně.“ Odpověděl mi Bill a já jen na sucho polkl. Nikdy jsem od něj neslyšel podobnou reakci. Bill se o holkách, které se mu líbily, takhle nevyjadřoval. O to víc mě jeho slova rozpumpovala. Zatoužil jsem po něm jako už dlouho ne.
„Ježiš, udělej mi to přesně, jak sis to představoval.“ Vydechl jsem těsně před tím, než jsme se na sebe vrhli a začali jsme se zuřivě líbat. Bill si mě stáhl pod sebe a náruživě plenil moje rty, až se mi chvílemi nedostávalo kyslíku.
Nebral si servítky a prudce ze mě strhl triko a hned za ním následovaly i moje džíny a boxerky. „Och, to je ono. Přesně takhle by přede mnou ležela nahá a roztoužená. Nezdržoval bych se předehrou a vzal bych si ji prudce a divoce.“ Popisoval mi dál svoje představy a u toho zuby dráždil jemnou kůži na krku a prsty drsně masíroval moje bradavky. Začínal jsem mít problém udržet steny, které se mi automaticky draly z úst. Nevzpomínám si, že bych kdy před tím měl tak velkou potřebu se hlasitě projevovat již při předehře.
„Bože, udělej to. Udělej to hned. Vojeď mě, přesně jakoby si vojel ji.“ Zmohl jsem se na poslední zmučenou naléhavou prosbu a začal jsem od sebe automaticky oddalovat kolena.
Jen jsem to dořekl, ucítil jsem mírný tlak na mém vstupu. Bill do mě nejdříve vjel jedním prstem a zakrátko přidal i druhý a třetí. Neomylně narážel na moji prostatu a já už se své vzdechy ani nesnažil potlačovat. Svíjel jsem se v neovladatelném chtíči a vzrušení a začínal jsem mít pocit, že musím každou chvíli explodovat.
„Uhm, to je ono. Takhle by vzdychala. Děláš to perfektně, Tomi. Sténej jako děvka. Chci tě pořádně slyšet.“ Povzbuzoval mě dál. Pak jen cvakla spona u jeho opasku a on konečně osvobodil to, po čem jsem nyní nejvíc toužil. Ani se neobtěžoval se svlékáním. Měl na sobě dokonce i tričko. Kalhoty si stáhl jen tak, jak to bylo nejnutnější a já se znovu prohnul pod náporem rozkoše, když do mě na jeden příraz pronikl. Pak už jsem nedokázal vnímat vůbec nic. Rozostřilo se mi vidění, v uších mi hučelo a jediné, o čem jsem věděl zřetelně, byl bratrův penis neomylně se pohybující v mém těle. Když se přiblížil můj vrchol, už jsem nesténal, ale přímo křičel. Bylo to neuvěřitelný, nepopsatelný. Bylo to jako výbuch granátu. Snad ještě nikdy jsem neprožil tak bouřlivý a vyčerpávající orgasmus.
„Vysvětlím ti to, až budeme sami. A nemusíš se hned vztekat.“ Pošeptal mi do ucha a nevzrušeně si zapnul MP3. Dobře, já si počkám. Zadusil jsem v sobě chuť se na něj obořit s rozkazem, aby mi to okamžitě vyklopil a raději jsem tupě zíral z okýnka.
„Program na zbytek dne nechávám na vás, ale vřele vám doporučuji, abyste odpočívali.“ Řekl nám ještě manažer na recepci hotelu těsně před tím, než jsme se mu rozutekli na pokoje.
„Prosím.“ Podržel jsem Billovi dveře a nechal ho vejít k sobě. Okamžitě se pohodlně rozvalil do mých peřin a rukou poplácal vedle sebe. Dával mi tak najevo, kde si přeje, abych byl. Já mu ale rozhodně nemínil jen tak vyhovět. Nasupeně jsem si sedl do křesla, založil si ruce na prsou a čekal, až konečně dostanu odpověď na svou otázku.
„Dobře, fajn. Vyhrál jsi. Řeknu ti to.“ Odfrkl si Bill a zdvihl ruce na znamení kapitulace. „Na chodbě jsem vrazil do jedný holky. Vypadala mile, tak jsem ji pozval na kafe.“
„Vypadala mile?…“
„Hmmm.“ Uculil se. „Ne, byla úžasná, nádherná, okouzlující, vtipná. Prostě kus. Nevím, co ti mám povídat. Líbila se mi. Ale to je asi tak všechno, protože jsme si poněkud nevyměnili ani čísla.“ Zakončil Bill tu svoji storku pokrčením ramen a já ani nevím proč, ale ulevilo se mi.
„Tak ty si klidně balíš holky a mě necháš strádat.“ Řekl jsem naoko ublíženě, ale začínaly mi cukat koutky. Opustil jsem svoje stanoviště na křesle a jako kočka jsem se připlazil až vedle Billa na postel. „Říkáš, že byla bestovní? Na co si při tom myslel? Chtěl si jí? Ukaž, co všechno by si s ní dělal, kdyby byla možnost.“ Snažil jsem se ho vyprovokovat a otřel jsem se rty o ty jeho.
„Oh, celou dobu. Měl jsem chuť z ní servat oblečení a ohnout ji přes stůl už v té kavárně.“ Odpověděl mi Bill a já jen na sucho polkl. Nikdy jsem od něj neslyšel podobnou reakci. Bill se o holkách, které se mu líbily, takhle nevyjadřoval. O to víc mě jeho slova rozpumpovala. Zatoužil jsem po něm jako už dlouho ne.
„Ježiš, udělej mi to přesně, jak sis to představoval.“ Vydechl jsem těsně před tím, než jsme se na sebe vrhli a začali jsme se zuřivě líbat. Bill si mě stáhl pod sebe a náruživě plenil moje rty, až se mi chvílemi nedostávalo kyslíku.
Nebral si servítky a prudce ze mě strhl triko a hned za ním následovaly i moje džíny a boxerky. „Och, to je ono. Přesně takhle by přede mnou ležela nahá a roztoužená. Nezdržoval bych se předehrou a vzal bych si ji prudce a divoce.“ Popisoval mi dál svoje představy a u toho zuby dráždil jemnou kůži na krku a prsty drsně masíroval moje bradavky. Začínal jsem mít problém udržet steny, které se mi automaticky draly z úst. Nevzpomínám si, že bych kdy před tím měl tak velkou potřebu se hlasitě projevovat již při předehře.
„Bože, udělej to. Udělej to hned. Vojeď mě, přesně jakoby si vojel ji.“ Zmohl jsem se na poslední zmučenou naléhavou prosbu a začal jsem od sebe automaticky oddalovat kolena.
Jen jsem to dořekl, ucítil jsem mírný tlak na mém vstupu. Bill do mě nejdříve vjel jedním prstem a zakrátko přidal i druhý a třetí. Neomylně narážel na moji prostatu a já už se své vzdechy ani nesnažil potlačovat. Svíjel jsem se v neovladatelném chtíči a vzrušení a začínal jsem mít pocit, že musím každou chvíli explodovat.
„Uhm, to je ono. Takhle by vzdychala. Děláš to perfektně, Tomi. Sténej jako děvka. Chci tě pořádně slyšet.“ Povzbuzoval mě dál. Pak jen cvakla spona u jeho opasku a on konečně osvobodil to, po čem jsem nyní nejvíc toužil. Ani se neobtěžoval se svlékáním. Měl na sobě dokonce i tričko. Kalhoty si stáhl jen tak, jak to bylo nejnutnější a já se znovu prohnul pod náporem rozkoše, když do mě na jeden příraz pronikl. Pak už jsem nedokázal vnímat vůbec nic. Rozostřilo se mi vidění, v uších mi hučelo a jediné, o čem jsem věděl zřetelně, byl bratrův penis neomylně se pohybující v mém těle. Když se přiblížil můj vrchol, už jsem nesténal, ale přímo křičel. Bylo to neuvěřitelný, nepopsatelný. Bylo to jako výbuch granátu. Snad ještě nikdy jsem neprožil tak bouřlivý a vyčerpávající orgasmus.
Bill na tom musel být podobně. Zničeně se vedle mě svalil, přesto mě ještě dokázal přikrýt dekou. V pokoji totiž nebylo nejtepleji a jen co z nás začalo opadávat vzrušení, kapičky potu na mém nahém těle chladly a nepříjemně studily. Vděčně jsem se na něj usmál a otočil se čelem naproti němu.
„Byl jsi naprosto neuvěřitelnej. Víš o tom? Takového jsem tě ještě nezažil.“ Neodpustil jsem si ohodnotit jeho výkon a zastrčil jsem mu potem slepený pramen vlasů za ucho. Jen se samolibě ušklíbl, ale nereagoval. Zavíraly se mu oči.
„Byl jsi naprosto neuvěřitelnej. Víš o tom? Takového jsem tě ještě nezažil.“ Neodpustil jsem si ohodnotit jeho výkon a zastrčil jsem mu potem slepený pramen vlasů za ucho. Jen se samolibě ušklíbl, ale nereagoval. Zavíraly se mu oči.
„Billí, nespi.“ Zakňoural jsem jen a začal jsem dráždit jeho rty. Tak dlouho jsem je skousával a líbal, dokud nezačal spolupracovat a nevpustil mě dovnitř. V tom polibku byla neobvyklá něha, pro náš vztah doposud netypická. Já si to ale užíval. Líně jsem se nořil do jeho úst a vychutnával si jejich chuť. Bezděčně se mi ruce začaly omotávat kolem jeho krku a já si ho přitahoval blíž k sobě.
„Co, prosím tě, blbneš?“ Odtáhl se ode mě a zůstal na mě trochu zmateně koukat. Jen jsem se usmál a pokrčil rameny.
„Mazlím se s tebou. Je na tom něco špatnýho?“
„Ne to ne. Jen, že je to úplná novinka.“
„Nelíbí se ti to snad?“
„Ale jo. Pojď ke mně ty mazlíku.“ Řekl pobaveně a znovu si mě k sobě přitáhl.
„Co, prosím tě, blbneš?“ Odtáhl se ode mě a zůstal na mě trochu zmateně koukat. Jen jsem se usmál a pokrčil rameny.
„Mazlím se s tebou. Je na tom něco špatnýho?“
„Ne to ne. Jen, že je to úplná novinka.“
„Nelíbí se ti to snad?“
„Ale jo. Pojď ke mně ty mazlíku.“ Řekl pobaveně a znovu si mě k sobě přitáhl.
autor: Ainikki
betaread: Janule
betaread: Janule
mooc zajimavee x) .. sem zvedava co bude dal x) .. ten bill je teda dábel xDxDxD
hm, dooooost dobré…. čím dál lepší… těším se na další dílek!!!
Dokonalej díl, BIll se tu projevil jako skvělej ďáblík, celkem netradiční role. 🙂 Je vidět, že Tom začíná nejspíš cítit něco víc a až se Leticia bráškovi ozve znovu, už to asi nebude tak dobře snášet jako předtím. Začátek je moc zajímavej, je z toho jasný, proč jsou ty dvě takový jaký jsou… člověk je málokdy svině, když prožil šťastnej život… Tohle musel bejt pěkně hnusnej zážitek a vůbec se tý holce nedivím, že začala nenávidět všechny chlapy. Snad jednou přijde někdo, kdo jí z toho vyléčí, ale nejspíš až za dlouho… a upřímně… v zájmu twincestu doufám, že to nebude Bill :o) J.
Ty jo ten je ale divokej xD
dobrý hej užasny… mazec xD
Chudák holka, to ponížení co musela cítit, br! Bohužel ale svět není vždycky jen růžový… občas to musí někdo schytat, bylo by to nudné, kdyby byli všichni stejně pracovití, disciplinovaní a dobří. Kdož si bez viny, hoď si kamenem, jak bylo kdysi prohlášeno. Teď je jen otázka, jestli si za chyby napáchené i na nás zaslouží trpět někdo další. Nakolik je tvůj Bill silný, co se zásad týče, nakolik je Tomův očividně vznikající cit silný? Jsem moc zvědavá, že? Ale prostě tomu příběhu nemám co vytknout… je bezvadný jak obsahově, tak co se výběru slov týče 🙂 Moc, moc, moc se těším na další díl, doufám, že přijde co nejdříve 😉
Leticiu chápem, po tom čo sa jej stalo verím, že nenávidí všetkých chlapov, ale Billí nie je chlap, on je miláčik zlatíčko, nech ho nechá na pokoji. Koniec ma dotal do kolien.To bolo úplne nádherné. Mám rada poviedky, kde sú Bill a Tom rovnocenný milenci 🙂 je to pekné, keď sa občas vystriedajú.