autor: Ainikki
Do mlžného rána se vyhouplo mezi věžáky slabé slunce a snažilo se prodrat skulinkami mezi žaluziemi do pokoje, kde se k sobě tiskly dvě propletené postavy. Dnešní noci jim příliš klidného spánku dopřáno nebylo, proto se obě probouzely jen velice neochotně.
Černovláska si promnula spánkem slepené oči a zamžourala na elektronický budík na nočním stolku. 6:30. Zhnuseně si odfrkla. Měla chuť všechno hodit za hlavu a znovu se stulit do zrzčiny náruče a prospat nejméně zbytek dne. Cítila se unavená a navíc v ní sen z dnešní noci jen oživil nepříjemné vzpomínky. Rána po těchto můrách potom pro ni byla prosycená tíží nechutných událostí dní dávno minulých. Doléhaly na ni v plné síle a výsměšně jí bušily do hlavy. Nesnášela to. Vysávaly z ní sílu a vyvolávaly v ní dojem, jako by se to stalo včera. V těch chvílích si jen přála, aby se už nikdy víc nemusela probudit, aby přestala vnímat, cítit, dýchat, jednoduše, aby už konečně tohle utrpení skončilo. Čas by měl hojit. Její rány ale zůstávaly.
Už mnohokrát ji napadlo s tímhle vším skoncovat. Spát navždy. Naprosto opojná představa. Pak ale potkala Arianu. O dva roky starší nazrzlou modroočku s odzbrojujícím úsměvem a výstavními prsy. Najednou dostalo všechno nový rozměr. Rány sice zůstávaly, ale byl tu i důvod proč žít. Chápající holka s podobně raněnou duší. To ona přišla s nápadem, jak to jejich utrpení zmírnit.
Satisfakce. Donutí je trpět stejně, jako trpěly ony. Celé se to zdálo jako fajn plán. Postupem času tu svoji hru vybrousily k dokonalosti. S každou novu obětí potřebovaly méně a méně času k její likvidaci. V tom, co dělaly, se staly mistry. Naučily se znát muže, jejich touhy a slabiny. Dovedly tak s naprostou přesností odhadnout, jakou zbraň na kterého použít, aby dosáhly svého.
Satisfakce. Donutí je trpět stejně, jako trpěly ony. Celé se to zdálo jako fajn plán. Postupem času tu svoji hru vybrousily k dokonalosti. S každou novu obětí potřebovaly méně a méně času k její likvidaci. V tom, co dělaly, se staly mistry. Naučily se znát muže, jejich touhy a slabiny. Dovedly tak s naprostou přesností odhadnout, jakou zbraň na kterého použít, aby dosáhly svého.
Mělo to jen jeden háček. Nezabralo to, jak čekaly. Přesto s tím nedokázaly přestat. S každým dalším tu přeci zůstávala možnost, že jejich trápení přejde. Musí jen vytrvat ve svém úsilí a bojovat tvrději. Celé se to stalo jakýmsi zvykem, bez kterého už nemohla ani jedna být. Představa toho, že by měly přestat, se jim zdála nemyslitelná. Už jim nezáleželo na tom, že jejich bolest neustupuje. Ony se bavily. Bavily se každou nově rozehranou partií a především milovaly pohled na ty zhrzené chudáky, kteří je ve špíně u jejich naleštěných bot prosili o trochu pozornosti.
„Dobré ráno, Ari.“ Leticie se usmála na probouzející dívku a vlípla ji pusu na tvář. Hned na to se chtěla už konečně zvednout a připravit se na dnešní den, ale byla nekompromisně vtažena zpět do přikrývek.
„Neutíkej mi.“ Pípla jen Ariana a omotala ruce kolem jejího krku. Mazlivě se otřela rty o tváře své polovičky a zvolna je přesunula na její ústa, do kterých se chtivě vpila. Líbala ji něžně a jemně. Možná se tím snažila překrýt tu nepříjemnou noc, kterou musela Leticia opět prožít. Hnědoočka pár vteřin přijímala její příjemnou péči, než se odtáhla a s omluvným úsměvem se opět začala zvedat z postele.
Zarazila se ale v půli pohybu. „Ariano, proč si toho kluka vlastně vybrala? Ten ze mě byl tak na větvi, už při tom našem seznámení, že snad ani nebudu potřebovat týden, abych v něm probudila lásku. Já myslím, že tohle si musela předpokládat. Ty informace, které jsou o něm všude k dispozici, mluví za vše. On netouží po ničem jiném, něž po vztahu.“
Zarazila se ale v půli pohybu. „Ariano, proč si toho kluka vlastně vybrala? Ten ze mě byl tak na větvi, už při tom našem seznámení, že snad ani nebudu potřebovat týden, abych v něm probudila lásku. Já myslím, že tohle si musela předpokládat. Ty informace, které jsou o něm všude k dispozici, mluví za vše. On netouží po ničem jiném, něž po vztahu.“
Zrzka pokrčila rameny a chvíli mlčela. Proč ale vlastně nejít s pravdou ven? Stejně by to dříve či později udělala.“
„Peter. Ten kluk mi ho hrozně připomíná. Jeho výraz neviňátka a to, že všude tak horlivě roztrubuje, jak moc si přeje najít spřízněnou duši, a přitom mu ten egocentrismus přímo sálá z očí. On nemá představu, co znamená se pro druhého obětovat a dýchat pro něj, stejně jako to nevěděl ten můj parchant. Je to malej rozmazlenej spratek a já chci, aby sis ho vychutnala. Stáhni ho na dno. On je pro mě důležitej. Chci, aby trpěl mnohem víc než ti ostatní.“ Zasyčela nenávistně.
„Peter. Ten kluk mi ho hrozně připomíná. Jeho výraz neviňátka a to, že všude tak horlivě roztrubuje, jak moc si přeje najít spřízněnou duši, a přitom mu ten egocentrismus přímo sálá z očí. On nemá představu, co znamená se pro druhého obětovat a dýchat pro něj, stejně jako to nevěděl ten můj parchant. Je to malej rozmazlenej spratek a já chci, aby sis ho vychutnala. Stáhni ho na dno. On je pro mě důležitej. Chci, aby trpěl mnohem víc než ti ostatní.“ Zasyčela nenávistně.
Flashback
„Ari, Ari, lásko. Dostal jsem tu práci. To je naprosto snový. Budu první výkonný ředitel té obrovské korporace, který ještě ani nedosáhl třicítky.“ S nadšením se její snoubenec vrátil domů a už ode dveří na ni pokřikoval tu radostnou novinku. Taky pro něj jednu měla…
…
„To nemůžeš myslet vážně?! To nepřipadá v úvahu!! Ty jsi neslyšela, co jsem ti teď řekl? Mám to místo. Bude ze mě velkej šéf a nemůžu si dovolit pověsit si na krk rodinu!“ Rozkřikl se na ni hned, jak mu dojatě oznámila, že je těhotná. Ano, nebylo to sice v plánu, ale ona z toho měla radost. Byla stvořená pro to být matkou. Kvůli tomu ani nešla na vysokou. Vždyť nebylo proč. Měla přítele, kterého nadevše zbožňovala, a o toho bylo přece nutné se starat. Budovat mu příjemné teplé hnízdo, do kterého by se rád vracel a denně ho zahrnovat láskou a péčí. Nikdy by si nepomyslela, že takhle zareaguje. Vždyť všechno se dá přece skloubit. Proč by nemohl být ředitel a zároveň otec? On ale jednoduše nechtěl. Z duše nenáviděl problémy a dítě by jen rozčeřilo klidnou hladinu jeho života. A hlavně proč by měl brát na zřetel směšné city svojí nastávající.
A jeho verdikt? Ultimátum. Musela se rozhodnout. Buď on nebo dítě. Rozhodla se…
…
„Slečno Foster. Je mi to velmi líto, ale mám pro vás špatné zprávy. Při vašem zákroku došlo ke komplikacím. Museli jsme odejmout celou dělohu. Už nikdy nebudete moci otěhotnět.“
Konec flashbacku
…
„To nemůžeš myslet vážně?! To nepřipadá v úvahu!! Ty jsi neslyšela, co jsem ti teď řekl? Mám to místo. Bude ze mě velkej šéf a nemůžu si dovolit pověsit si na krk rodinu!“ Rozkřikl se na ni hned, jak mu dojatě oznámila, že je těhotná. Ano, nebylo to sice v plánu, ale ona z toho měla radost. Byla stvořená pro to být matkou. Kvůli tomu ani nešla na vysokou. Vždyť nebylo proč. Měla přítele, kterého nadevše zbožňovala, a o toho bylo přece nutné se starat. Budovat mu příjemné teplé hnízdo, do kterého by se rád vracel a denně ho zahrnovat láskou a péčí. Nikdy by si nepomyslela, že takhle zareaguje. Vždyť všechno se dá přece skloubit. Proč by nemohl být ředitel a zároveň otec? On ale jednoduše nechtěl. Z duše nenáviděl problémy a dítě by jen rozčeřilo klidnou hladinu jeho života. A hlavně proč by měl brát na zřetel směšné city svojí nastávající.
A jeho verdikt? Ultimátum. Musela se rozhodnout. Buď on nebo dítě. Rozhodla se…
…
„Slečno Foster. Je mi to velmi líto, ale mám pro vás špatné zprávy. Při vašem zákroku došlo ke komplikacím. Museli jsme odejmout celou dělohu. Už nikdy nebudete moci otěhotnět.“
Konec flashbacku
Bill
„Tome, vstávej. Volal mi David. Za půl hodiny se máme sejít na jeho pokoji. Chce nám ještě říct nějaké organizační věci.“ Cloumal jsem se spícím bráškou v marné snaze ho probrat. Najednou jsem se musel pobaveně zasmát. Prolétla mi hlavou myšlenka na včerejší noc. Měl jsem sám ze sebe radost. Nikdy bych neřekl, že se mi ho povede takhle odrovnat. Ovšem zase to stálo za to. Nečekal bych, že vždy tak dobrý sex s bratrem, by mohl být ještě lepší. A takový přesně byl. Naprosto skvělý, vzrušující, jiskřivý a spalující. Ještě teď jsem při pouhé vzpomínce cítil, jak mi mírně zatrnulo ve slabinách. Nejraděj bych to teď hned zopakoval, ale bohužel nebyl čas.
Radši jsem se tedy oprostil od svých nemravných myšlenek a razantněji jsem s tím spáčem zacloumal. Tom jen nespokojeně zamlaskal a překulil se na druhý bok. Zřejmě to bude chtít trochu více nešetrného zacházení. Ale řekl si o to sám. Poodstoupil jsem od postele a s huronským řevem jsem se pár rychlými kroky rozeběhl a skočil přímo na vybouleninu v peřinách, kde jsem tušil jeho podřimující tělo.
Radši jsem se tedy oprostil od svých nemravných myšlenek a razantněji jsem s tím spáčem zacloumal. Tom jen nespokojeně zamlaskal a překulil se na druhý bok. Zřejmě to bude chtít trochu více nešetrného zacházení. Ale řekl si o to sám. Poodstoupil jsem od postele a s huronským řevem jsem se pár rychlými kroky rozeběhl a skočil přímo na vybouleninu v peřinách, kde jsem tušil jeho podřimující tělo.
„Ty idiote!!“ Osočil se na mě, vymrštil se do sedu, čímž mě ze sebe shodil a mnul si naražený bok. Neopomněl mě při tom propalovat nenávistným pohledem a pokračovat dál ve spílání.
„Si se úplně pomát, ne? A co sem vůbec lezeš? Nenapadlo tě třeba zaklepat?!“
„Zaklepat…?“ Povytáhl jsem nechápavě obočí.
„No to se většinou dělá, když jdeš k někomu do… Ty si tady spal?“ Sepnulo Tomovi, když si všiml, že jsem v boxerkách a moje oblečení se na úhledné hromádce válí vedle jeho postele. Mně se ale jednoduše včera odcházet k sobě na pokoj nechtělo. Byl jsem unavený jako už dlouho ne. Zmohl jsem se jen na to, abych ze sebe shodil kalhoty a triko a zavrtal jsem se k němu pod peřinu.
„Jo, spal.“ Odsouhlasil jsem mu jen to, co mu již stejně došlo. Nebyl jsem si tím jistý, ale připadalo mi, že po zjištění, že jsem tu strávil celou noc, se Tomovi na tváři usadil potěšený výraz.
„Pusiinkuuu.“ Vymumlal dětským hláskem a začal se ke mně naklánět. Neubránil jsem se smíchu. Tak bráchu ta včerejší mazlivá nálada nepřešla. Zakroutil jsem nad tím infantilním bláznem hlavou a vyhověl jeho přání. A dostal skutečně jen to o co si řekl. Pusu. Malou, mlaskavou, dětskou pusu. Znovu jsem vybuchl v hlasitý smích, když jsem viděl jeho ublížený pohled. Hrál tu komedii perfektně. Sice jsem nechápal, co ho to popadlo, ale bavilo mě to.
„Billí…“
„Hmmm?“
„Takovouhle jsem nechtěl.“
„A jakou si teda chtěl?“
„Takovou…“ Vypadlo z něj nakonec a přitiskl se mi na rty. Líbal mě podobně jako včera. Pomalu, mazlivě, něžně, láskyplně. Láskyplně? Trochu jsem se vyděsil nad tím, co mě napadlo a tak, abych se ho snad nějak nedotkl, jsem se opatrně vymanil z jeho sevření. Pokusil jsem se o úsměv a jal se zvedat z postele.
„Kam jdeš? Proč mi utíkáš?“
„Za dvacet minut máme bejt u Davida. Měl bys pohnout.“ Informoval jsem ho možná poněkud více odměřeněji než jsem měl v plánu.
„Stalo se něco?“ Tom si samozřejmě okamžitě všiml změny v mém hlasu a zcela přirozeně se pídil po příčině. Neměl jsem v úmyslu mu nic vysvětlovat. Možná jsem to pochopil úplně jinak, než to celé myslel. Nejspíš si prostě chtěl jen hrát. Něčím nám to ozvláštnit. Nemělo cenu vyslovovat svoje myšlenky a absurdní nápady nahlas. Akorát bychom se pohádali.
„Vůbec nic.“ Řekl jsem jen a vymázl z jeho pokoje.
autor: Ainikki
betaread: Janule
betaread: Janule
Svělé, jednoduše skvělé 🙂 Ty holky jsou teda potvory… ale kdo z nich ty potvory udělal? No muži 😀 Teď je těžké posoudit, kdo je v právu, ale díky bohu tady nejsem kvůli soudění, ale díky příjemnější příložitosti, a to takové, že ti musím opět říct, jak mě tvůj příběh nadchl 🙂 Svým způsobem ty holky chápu, budou dvojčatům rovnocenné partnerky, ale doufám, že Tom nedá svého bratra jen tak lacino nebo ho alespoň v čas vytáhne z jejich spáru 😉 I když si stejně myslím, že by je to po čase mohlo začít nudit, ale kdo ví, jestli by už nebylo v tu dobu pozdě…
Tak prosím co nejrchleji dál O:-) Jsem zvědavá až to hezké není 😛
To bude ještě masakr… Ari je evidentně rozhodnutá Billa dostat na naprostý dno, to ovšem netuší, že on má oporu ve svým bráškovi… tak doufám, že ten ho v tom nenechá, vypadá to, že to jeho mazlení začíná nabírat trošku jinou formu vztahu, než by si Bill představoval. I když to vypadá jako hra, mně to tak nepřipadá. Leticia je kus, bude pro něj hodně velkej soupeř, ale pevně věřím v Tomovo vítězství 😀 Pochybuju, že by se Leti do Billa zamilovala, to by pak leda zlikvidovala jen sama sebe. Doufejme, že v tomhle příběhu bude co nejmíň emocionálních mrtvol a na konci nebudou všichni tak vyřízení, že si to půjdou hodit 😀 Pa J. :o)
Hej to je fakt zajímavý…
jsem fakt zvědava na pokračko
Teda ja chápem, že baby sú zranené, ale nemali by sa pomstiť tým, ktorí im ublížili? Prečo Bill? Chúďatko malé.
Trochu ma mrzí, že Bill Tomovi to maznanie neopláca…