Mám tě před očima a stejně tě nevidím 3.

autor: Meline

Bill:

No samotnýmu se mi ale nakupovat nechce. Zavolám svojí nej kámošce Dianě.
„No, ahoj Dí… víš, chtěl jsem vyrazit na nákupy, a tak ti volám, jestli by si nešla se mnou?! Samotnýmu se mi totiž nechce. Jo?! Půjdeš?! Tak to jsem rád, sejdem se na zastávce jako vždycky jo?! Tak pa.“ Už se nemůžu dočkat až jí povím o Tomovi. Jenom si přejedu rty leskem, hodím na sebe mikinu a můžu vyrazit.

„Ahoj Bille, sem tak ráda, že tě vidím.“
„Jo to já taky, Dí, tak jdem?!“
„Jj, ale… co že ses rozhodl tak najednou nakupovat nový hadříky, jdeš na nějakou akcičku?“
„No ne… vlastně víš, ono… přistěhovali se k nám nový sousedi a máma je pozvala na večeři.“
„Co?! A to se chceš vyoblíkat jenom kvůli sousedům?!“ Divila se Diana.
„No teda… ne, víš, jsou to manželé přibližně ve věku mámy a Gordona, ale taky maj 17tiletýho syna.“
„Takže kvůli němu?!“
“No… jo,“ vydechl jsem. Nevím totiž, jakou reakci od ní čekat.
„Aha, tak to jo. To musí bejt teda kus.“
„No to je a taky… já nechci, aby sis myslela, že sem na kluky to ne, holky se mi normálně líběj, ale on taky.“
„Bille já to chápu, mě nemusíš nic vysvětlovat, naše přátelství to nemění.“ Usmál jsem se a objal ji. Je to super kámoška. „No a jak vypadá povídej, přeháněj.“ Vybídla mě.
„No, je vysokej, má dredy, pierc ve rtu a nádhernej úsměv.“
„Hele, přesně můj typ.“
„Tak na to zapomeň, Diano!“
„To by se ti tak hodilo, co?!“ Začala se chlámat a po chvíli se k ní přidám i já. Smáli jsme se tam jak nějací dva blázni, a lidi, co procházeli kolem, si klepali na čelo. Ale nám to bylo jedno. „No a možná bys mě mohl propašovat na tu večeři ne?!“
„Ne, to teda nemohl, hele jestli budeš takhle mluvit tak ti ho ani nepředstavím.“
„Neměj obavy, Bille, jsme přece kámoši, to bych ti neudělala, i kdyby byl sebevíc sexy.“
„No to teda doufám.“ Ukončili jsme naši debatu, a konečně se vydali na nákupy.  Prolítali jsme snad všechny obchody. Ale stálo to za to. Pořídil jsem si skvělý tmavý džíny a k tomu super mikču. Tričko už doma nějaký vyhrabu. Musím se připravit, ty nákupy zabraly celý odpoledne a schyluje se k večeru.

Tom:

„Mami?“ Zeptám se opatrně mámy.
„No copak, Tome, ty se ještě nepřipravuješ? Za chvíli přece jdeme na tu večeři.“
„No víš, právě o tomhle s tebou chci mluvit.. já… mně se tam totiž nechce, nemohl bych zůstat doma?“
„Cože? Tome, já snad špatně slyším. To teda nemohl, bylo by to neslušné, zvlášť když máme tak milé sousedy.“
„Ale mami…“
„Žádné ale, Tome, běž se připravit.“ Kruci, tak tohle nevyšlo, zkusím plán B. Sklopím pohled a nadhodím výraz ála za chvíli zřejmě hodím šavli. „Co je ti Tome?“ Jupí!! Chytla se.
„No víš, mami, mně není nějak dobře, právě proto sem chtěl zůstat doma. Mě to vážně mrzí, ale jako fakt je mi blbě.“
„Dobře. Tak si běž lehnout. Nemám radši tu večeři odložit a zůstat tu s tebou?!“
„Ne, jen to ne… teda, ne nemusíš si dělat starosti, já to zvládnu, jo?! Jen klidně běž a skvěle se bav.“
„Dobře, zlatíčko, ale kdyby se ti přitížilo, tak si s sebou pro jistotu vezmu mobil, hned mi zavoláš a já přijdu domů.“
„No jasně, to víš že jo, užij si to tam, ahoj.“ Řeknu jí a odpochoduju do pokoje. Uff a je to za mnou, klaplo to…

Bill:

Ještě se párkrát otočím. No Bille, dneska vypadáš skvěle. Široce se na sebe do zrcadla usměju. Už se nemůžu dočkat, až ho zase uvidím. A Lucas tu nebude otravovat, páč volal, že přespí u jednoho kamaráda. Aspoň tak, měl by jenom přiblblé kecy, a ještě by mě před Tomem ztrapnil. A navíc, mohl by mu nakecat nějaké kraviny. Když se ozve zvonek, urychleně seběhnu ze schodů. Ale jaké zklamání mě čeká, když uvidím jen Natašu a Dana.
„Tom s vámi nepřišel?“ Zeptám se zklamaně.
„No víš, nebylo mu dobře.“
„Aha.“ Řeknu tiše a sklopím pohled.
„No, ale víš co?! Milá společnost by mu jen prospěla. Běž za ním k nám, tady by ses určitě stejně jenom nudil.“ Řekla mile Nataša a já se okamžitě rozzářil.
„Vážně?“
„Jo, vejdi normálně, nemusíš zvonit. Tom bude nejspíš ležet, tak nechci, aby se zbytečně namáhal, když mu je špatně.“
„Jj jasně.“ Kývnu a vylítnu z domu jako blesk. Sám sebe nechápu, takhle jsem se ještě nikdy nechoval. Co se to s tebou děje, Bille?! No nic, už jsem tu, normálně teda vejdu, jak mi řekla Nataša. Vydám se směr Tomův pokoj, ale jaké překvapení, když ho najdu u televize, jak se láduje pizzou. Tak špatně, jo?! Vůbec na to nevypadá.
„Ahoj.“ Pozdravím ho a tím na sebe upoutám jeho pozornost. Chvilku na mě hledí s pootevřenou pusou a potom řekne.
„A-ahoj, cc-co ty tady děláš?!“ Ou, že by byl ze mě nervózní?! V duchu jsem zajásal.
„No víš, poslala mě sem Nataša, páč já bych se tam stejně nudil, a taky říkala, že když je ti špatně, neměl bys být sám, ale jak vidím, tak už se ti výrazně ulevilo, co?!“ Ušklíbnul se a vypláznu na něj jazyk.

Tom:

To je pohodička, hned co se za nima zavřely dveře, sáhnu po telefonu a objednám si pizzu. No co, přece tu nebudu hladovět. Když mi ji dovezou a já zaplatím, pohodlně se rozvalím na gauči, ale chvíli po tom mi někdo řekne „ahoj.“ No kruci, když se otočím, spatřím Billa. Vypadá naprosto skvěle. Až jsem v úžasu pootevřel pusu. Když si však uvědomím, jak to musí vypadat, tak ji zase rychle zavřu a snažím se vymyslet co řeknu.
„A-ahoj cc-co ty tady děláš?!“ Nic lepšího mě nenapadlo a taky jsem jaksi ztratil řeč.
„No víš, poslala mě sem Nataša, páč já bych se tam stejně nudil, a taky říkala, že když je ti špatně, neměl bys být sám, ale jak vidím, tak už se ti výrazně ulevilo, co?!“ Ušklíbnul se a vypláznul na mě jazyk. Sakra on mě snad provokuje. No doufám, že to neřekne aspoň máti. Ta by vyšilovala, že si z ní dělám prdel. Já mám ale pech. Tohle je důvod, proč jsem tam nešel a on si klidně dojde za mnou, no to je skvělý.
„No tak si sedni. Dáš si?“ Nabídnul jsem mu pizzu.
„Rád, mám už docela hlad páč jsem dneska ani neobědval.“ Odpověděl s úsměvem a kousek si vzal.
„No doufám, že mě nepráskneš?“ Zeptám se s obavami v hlase. Neznám ho, tak ani nevím, co od něho můžu čekat, že.
„Ne to ne, ale proč si vlastně zahrál na Natašu, že je ti špatně a nepřišel si?“ No super co mu teď na to mám jako říct? Když řeknu, že se mi nechtělo, bude to vypadat, jako kdyby mi prostě jejich rodina nepadla do oka a já se jim snažil vyhýbat, takže tuto variantu vylučuju. Říct pravdu?! V žádném případě. Takže si zase budu muset něco vymyslet, ale co?! Tápu ve slepé uličce, do háje, proč mě zrovna teď nemůže nic napadnout.
„No… chtěl jsem si užít poklidný večer bez rodičů a tak, chápeš ne?“ Řeknu první blbost co mě napadla.
„Jo chápu, někdy mě taky štvou. Ale v tom případě jsem ti já ten POKLIDNÝ večer narušil?“ Zeptal se, zdálo se mi trochu zklamaně.
„Né to né.“ Odpovím rychle. „Ty snad nejsi můj rodič ne, tak je to v klidu.“
„No to opravdu ne.“ Pousmál se a pak se tak nějak rozkecáme. Mluvili jsme o všem možným. Až došlo na vztahy.

Bill:

Bylo mi s ním opravdu skvěle. Už dlouho jsem se takhle s nikým necítil. Povídali jsme si o všem možném, až došlo na vztahy.
„A ty máš holku?“ Zeptám se.
„No… ne, nemám.“
„Tak to je skvělý.“ Vyklouzlo ze mě ani nevím jak, ale jen co si uvědomím svá slova, okamžitě si dám ruku přes pusu.
„Cože?“ Koukal na mě dost zmateně.
„Ne, promiň, pokračuj, to mi jen tak uklouzlo. Vlastě ani nevím co říkám. Zkrat, toho si nevšímej, asi to bude tím, že sem mírně unavený. Tak můžeš pokračovat.“ Ještě chvíli se na mě díval tak nějak zvláštně, ale potom se tedy rozhodl pokračovat. Bože, Bille, ty seš idiot, ještě pár takových situací a něco pozná. Bůh ví, co si pak bude myslet.
„Doteď jsem vlastně neměl žádnej pořádnej vztah, spíš jenom samý úlety. Připadalo mi to s každou tak stejné. Žádný city ani nic podobného. Se všema sem se prostě cítil tak nějak prázdně, neúplně.“ Překvapilo mě, že to cítí úplně stejně jako já. Taky jsem ještě nenašel holku, se kterou bych se cítil skvěle, byl do ní zamilovaný a tak, zatím mě potkala jenom prázdnota a nic víc.
„Mluvíš mi z duše.“ Odpovím jen stručně. Ani nevím jak, najednou bylo ticho a my si hleděli do očí. Začali jsme oba zrychleně dýchat. Naše hlavy se k sobě přibližovaly.

Tom:

„A ty máš holku?“ Zeptal se mě Bill. Chvíli jsem přemýšlel, ale se Stacy přece nechodím, to si myslí jenom ona.
„No… ne, nemám.“
„Tak to je skvělý.“ Vypadlo z něj. Čumím na něj jak tele na nový vrata.
„Cože?“ Zeptám se zmateně a stále si namlouvám, že jsem třeba špatně slyšel.
„Ne, promiň, pokračuj, to mi jen tak uklouzlo. Vlastě ani nevím, co říkám. Zkrat, toho si nevšímej, asi to bude tím, že sem mírně unavený. Tak můžeš pokračovat.“ Mluvil rychle a zmateně. Nevím, co si mám o tom myslet, ale po chvíli teda pokračuju.
„Doteď jsem vlastně neměl žádnej pořádnej vztah, spíš jenom samý úlety. Připadalo mi to s každou tak stejné. Žádný city ani nic podobného. Se všema sem se prostě cítil tak nějak prázdně, neúplně.“ Dopovím.
„Mluvíš mi z duše.“ Jeho odpověď mě zarazila..Takže on cítí… to stejně jako já… to je zvláštní. Podíval jsem se mu do očí. Polilo mě horko, začnu zrychleně dýchat a myslím, že ani Bill na tom nebyl líp. Střídavě mu koukám do očí a na jeho rty. Přímo mě přitahovaly… jako magnet. Začali jsme se k sobě přibližovat, když najednou bouchnuly dveře. Bill se polekaně odtáhnul.
„Ahoj kluci. Tak co? Tome, vidím, že už se ti ulevilo.“ Vešla do obýváku rozjasněná máma. Já bych ji teď ale nejradši zabil. Stačil už jen kousínek a políbili jsme se a máti si tu vtrhne jako uragán a vůbec jí zřejmě nepřipadlo, že jde nevhod.
„No já už bych měl asi jít, je pozdě.“ Zvedne se Bill ze sedačky.
„Už?“ Kouknu na něho smutně.
„Jj, tak kdyžtak zítra… ahoj.“  Usměje se,  naše pozdraví na rozloučenou a odejde. Ještě se tak dobrou minutu koukám na dveře, za kterými Bill zmizel.
„Tome si už vážně v pořádku? Vypadáš tak nějak poklesle.“
„Ne, je mi fajn.“ Křiknu na mámu, vyběhnu schody nahoru a naštvaně třísknu dveřmi od pokoje. To prostě není možný. Proč musela vejít právě ve chvíli, kdy jsme se chtěli políbit. Máti teda ví jak narušit skvělou atmosféru. A ještě se u toho směje jako by nic. Prásk!! Třísknul jsem s květináčem, který se rozletěl o stěnu. Bylo mi jedno, že všude kolem byla hlína a střepy. Svalím se vyčerpaně na postel. Bože, proč mi to vlastně tak vadí?! Sám nevím co se to se mnou děje. Když jsem s Billem, necítím prázdnotu, ale pocit štěstí… naplnění. Připadá mi, jako bych ho celý život znal, a to jsme se teprve dneska seznámili. Vyzařuje z něj něco zvláštního. Tohle jsem nikdy s žádnou holkou necítil. Je možný, že sem teplej?! Ne, to určitě ne. Ale tak co? Možná BI. No tak to mě poser. Kdyby se to dozvěděli kámoši, tak by pukli smíchy. Spustím ruku z postele, ale okamžitě ji zase vytáhnu. „Au.“ Kruci, říznul jsem se o ten střep pitomej. Zvednu se tedy a jdu si to do koupelny vydesinfikovat.

Bill:

Bože. Ještě teď mi buší srdce jako splašené. Bylo to tak, tak… neskutečné. Tohle se mi ještě nestalo, abych byl takhle vedle a už vůbec ne z kluka. Tak moc jsem měl chuť ho políbit a když vešla Nataša, naštvalo mě to. Ale zase, nemohla to tušit. Když jsme se loučili, celé moje tělo se klepalo, ale snažil jsem se, aby to na mně nebylo poznat, i když nevím, jestli úspěšně. Podle mě spíš ne. Potřebuju zchladit. Dojdu do koupelny, rychle ze sebe shodím všechno oblečení a pustím si úplně ledovou vodu. Byl to šok, ale pomohlo to. Teď si ji už pustím mnohem teplejší a pomalu si začnu roztírat po těle sprchový gel. Jaké by to asi bylo, kdyby mi ho po těle roztíral Tom. Bože já mám zase představy. Bille Kaulitzi, měl by ses už vážně klidnit!!!! Sklouznu pohledem na můj vzrušený klín. Mě normálně vzrušila představa sprchovat se s Tomem. No skvělý, fakt. Co se to se mnou děje? Tohle se mi ještě nestalo u žádné holky, že bych se při pomyšlení na ni vzrušil.
„Bille!!“ Klepala máma na dveře. „Pohni si já se chci taky odlíčit a osprchovat.“
„Vydrž minutku.“ Odpovím jí. Kruci, co teď…

autor: Meline
betaread: Janule