PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 31.

autor: ZoE

(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )

„Ty… ty to vážně chceš???“ překvapeně zamrkám.

Načeš Bill vyskočí z postele a hbitě se vymrští na křeslo. Jednou nohou na něm zůstane stát, druhou přehodí přes tlusté opěradlo na záda a mrkne po mně. Vypadá, jakoby právě dosedl na koně. Najednou vidím, že nevidím. Někam se mu ztratil penis nebo spíše jej někam zasunul, ale je na křesle, sakra, takže kam ho vrazil? Začne přirážet do křesla jak vyšinutá veverka, které někdo přetočil pérka. Normálně si to tady přede mnou rozdává se svým křeslem. Můj mladší bratr šuká křeslo a viditelně né poprvé. Položím si hlavu na postel a pozoruji ten přírodní úkaz jménem Kaulitz mladší.

Naštěstí bere Bill tu antikoncepci, jinak by z toho spojení nejspíš vznikl nějaký černo-blonďatý melírovaný taburet.

                                                                            * ° * ° *

Bože můj, Bill má natrénováno snad všechno. Lepší milenku bych asi nenašel. Jen mě mrzí to křeslo. Né že bych na něj nějak žárlil, na oprcaný kus nábytku, to ne, ale vždycky se mi v něm tak pohodlně sedělo… objalo mě, zahřálo, tvar přizpůsobilo mému tělu, jako bych dopadl do vodní postele, vlastně vodního křesla.  Mno… a ono je zatím plné… PLNÉ!!! Suše polknu při té představě… kristovanoho, jak dlouho… tedy kolik tam toho… uf, raději nemyslet… i IKEA by zkrachovala, kdyby Bill nebyl tak duchaplný a nežral ty pilule!!! Tak na 5.000% můžu s jistotou říct, že už si do něj nikdy nesednu… NIKDY! Nerad bych, aby až to rupne, se v tom vykoupal a měl všude po těle Billovy mrtvé bičíkovce!!! Stop – dost!! Silně zatřepu hlavou, abych se zbavil těch úchylných myšlenek. Když otevřu oči, houpe se mi před nimi Billův zkrotlý Bimbo. Bez přemýšlení ho za něj uchopím a snažím se vstát. Ale docílím toho, že chudák Bill zakňučí bolestí a skončí dole u mě na podlaze. Sem si myslel, že mi podává jako ruku, abych se mohl postavit a on to zatím byl Bimboš. Kdo se v těch údech má vyznat?

„Sorry bráško, já nerad,“ omlouvám se a líbnu ho na čelo.

„T-To nic, Tomi,“ řekne Bill chlapácky, „super Bimbo vydrží všechno,“ dořekne s doruda zbarveným obličejem od bolesti a v koutku jeho oka zahlédnu slzu.

„Jasně, Bille a myslíš, že přežije ještě jedno sání?“ zeptám se a hodím po něm milý úsměv.

„Jóóóóóó!!“ nadšeně piští a už si zvedá sukýnku a mydlí mě pérem po obličeji. „Ham ham!“ ještě zaslechnu, než mi pusu ucpe bolavým vzrušením, které jsem mu málem urval.

Normálně potřebujete takové poranění spíše zchladit, ale v tomto případě by se to rovnalo vraždě! Proto jej saji, žužlám a olizuji s neskonalou něhou, jemností a opatrností, aby se Billda zase jen usmíval nebo vzrušeně naříkal. Uchopím jej dvěma prsty, abych nedal šanci zoubkům, a párkrát jej vsaji tak hluboko, až lezou i Billovi oči z důlků. Cítím, jak jeho vzrušení sílí a mě začne opět ovládat zvrhlý chtíč. Jakmile z ničeho nic otevřu oči a podívám se vzhůru na Billa, překvapeně zamrká. Vrátím mu penis zpátky do rozkroku, rychle vstanu, uchopím jej v podpaží a posadím na postel. Roztáhnu mu nohy daleko od sebe a lehnu si mezi ně.

Odklopím sukýnku, abych viděl jeho rekvizitu, kterou se liší od ostatních bytostí, jež mi zatím prošly postelí. Žádná z nich neměla takový šperk v rozkroku. Žádná! Vlastně tam neměly nic, jen díru. A tady je něco, s čím si můžu hrát. Pousměji se, a přitom mrknu na Billdu, který se kouše do rtu, hluboce oddechuje a vyčkává, co se bude dít. Už to nemůžu dál protahovat. Hladově začnu skousávat jeho kůži na stehnech, která jsou vřelá, lehce rozechvělá a jemňounká jako kůžička malého miminka. A navíc bez chloupků. Hladká a smyslná, až se sem tam neovládnu a skousnu trochu víc. Bill sebou škubne a vzrušeně vydechne. Nepláče, nefňuká bolestí, ale sténá rozkoší. Stejně jako já.

Nenápadně si třu přirození o (do prdky, uběhlo tolik dílů, že zase nevím, co mám na sobě) asi o bexerky, následně i kalhoty… je mi nějaké podezřelé horko, proto vyletím z postele jako blázen a strhnu ze sebe tričko (snad sem to už taky neudělal, abych to nemusel brát i s kůží). Bill jen zalape po dechu. Okamžitě skočím zpátky a přisaji se na druhé stehno, které je snad ještě sladší než to předchozí. Víc stehen tu asi nebude. Postupně jej celého olížu, tedy ten stehno úsek, až se dostanu k tříslům. Jedním prstem nadzvednu Bimba, který si tady tak nějak pololeží polovisí a hlavně mě píchá do oka a jazykem přejedu od bráškova zatnutého vstupu, přes jeho bonbónky, po celičkém těle jeho penisu až se dostanu na samý vrcholek, který jemně semknu rty.

Bill vzrušeně vypískne a položí se na lokty. Snaží se dát stehna k sobě, ale já jsem opačného názoru. Pěkně mu je pomaličku roztahuji ještě dál od sebe, až mám jedinečný přístup k jeho zadnímu vjezdu. Mlsně se olíznu a nadrženě jej políbím. Lehce začnu kroužit jazykem kolem a občas se snažím špičkou proniknout dovnitř. Jeho svěračový sval mě však zatím odmítá pustit. Ale já mám moře času, zkouším to dál a dál a dál…

Bill

Se taky konečně podruhé za povídku dostávám ke slovu. Teda ten Tom mě tady popisuje jako úplného idiota a vám to zřejmě vyhovuje, hm? No jo, po třiceti dílech, kdy jsem tady za crazy homohňuposapiens, už vám asi nevysvětlím, že jsem úplně normální kluk, který se zamiloval do svého nádherného dvojčátka a nejraději by jej prznil od rána do večera. Tak nic, vy už jste si o mně obrázek udělali.

„Tomi… Tomi…ach Tomi…“ vzdychám a volám jeho jméno, ale on vůbec nereaguje!!!

„Tome, Tome, Tome, Toméééé…“ naléhavě křičím. „Zvedni hlavu… podívej se na mě!“ nic nic nííííííííííc… je hluchý… ale já jsem se ho snažil varovat…

„Co… Co je to tu za smrad?“ pomalu najednou zvedá Tom hlavu z mého rozkroku a má hodně divný výraz.

„Se ti snažím dovolat!“ nasadím omluvný ksichtík.

„Cože? Ty si mi volal? Ale já mám mobil někde dole…“

„Ale né na mobil… se tě snažím dovolat, křičím na tebe a chci ti říct, že…“

„…Že tohle nebyl kyslík,  co?“ podezíravě si mě měří.

„Mno… nebyl,“ pípnu a stydlivě klopím oči.

„Sem se ti snažil říct, že… že se mi chce jako prdnout! Ale tys mě neposlouchal, tak to máš za to. Sem si prostě u-prd…“

„Jo a mně rovnou do huby! Paráda! Hm… mno… následky Chilli con Carne se musely někde projevit, že? Taková smršť fazolí by jednomu i střevo roztrhla a já si dobrovolně lehnu do přímé palby! Ale už bys toho mohl jako nechat nebo budeš v tom fazolovém útoku ještě pokračovat? Bych si skočil pro kyslíkovou masku… nebo máš v úmyslu i něco jiného? V tom případě bych ti doporučil se zvednout a navštívit WC. Tam je takové zařízení, kterému se říká záchod, a tam můžeš vyloučit zbytek oběda, kterému se ve tvém těle evidentně nelíbí. Srát na hlavu si nenechám! Ani od tebe, lásko, ne!“ Sem neměl v úmyslu mu pustit prdíka do pusinky, ale když on mě pořád tak krásně dráždil, až sem ten svěrač prostě úplně povolil a Aladinův potomek, převtělený do fazolových pozůstatků, vyšel svobodně ven…

autor: ZoE

betaread: Janule