Microfon with guitar 14. (konec)

autor: B-kay

„Chtěl bych vrátit čas,“ Tomův tichý povzdech přerušil tu tíživou prázdnotu, která se rozprostírala celým obývákem, až do všech ostatních koutů domu. Bill ležel tváří k němu a pozorně se mu díval do očí, ve snaze přemoct palčivé slzy, které se draly navrch. „I kdyby to šlo, stejně by se nám to nepovedlo… máme prostě smůlu,“ pípl tiše Bill a lehce sklonil pohled k Tomovým dlaním, který jej něžně hladily po bříšku.
„Ale no tak, kdybych měl smůlu, nebyl bys tady se mnou a nestalo by se to, co se stalo. I kdybych tě měl zítra ztratit, jsem rád,“ pokusil se o mírný úsměv, ale Bill věděl, že jej tím chtěl jenom podržet.
Ve skutečnosti však trpěl stejně, ne-li víc.
„Měl jsem tě mít rád hned od začátku. Mohlo se to všechno začít mnohem dřív, byl jsem hloupý.“
„Měl jsi právo být takovej. Ošklivě jsem ti ublížil. A to, že jsem tě opustil, ti tři pouhé týdny nějak nahradit nemohly,“ řekl tiše a smutně pohlédl na Billovo tělo…

Nemohl uvěřit, jak může být někdo takhle krásný… On vlastně krásný ani nebyl! Byl nádherný… Jeho fascinující štíhlost vůbec nepůsobila odpudivě, tedy aspoň na Toma ne. On byl totiž stejný kostliveček. Působil jako nějaká panenka nebo víla… ty jeho dokonale podmanivé oči Toma totálně uchvátily. Teď už nelitoval jediného polibku, který věnoval Billovým rtům. A už jenom při vzpomínce na to zuřivé líbání u jejich domečku, se mu roztřásla kolena.
„Měli bychom si jít lehnout, hmm?“ špitl Bill malinko smutně, ale přesto dokázal na své tváři vykouzlit nádherný úsměv.
Tom mu úsměv opětoval a pak se nechal pomalounku vytáhnout na nohy. Ruku v ruce stoupali po schodech a sem tam se k sobě rychle naklonili, aby se jejich rty mohly potkat aspoň v drobném polibku. Jejich cíl byl jasný – užít si blízkost toho druhého, dokud ještě mají možnost…
„Kluci! Kluci, jsem doma!“ Simonin veselý křik se rozlehl celou chodbou, jak ze sebe sundala kabát, odložila kabelku, a konečně si mohla také sundat ty hnusné boty, které ji až bolestivě odřely.
„Bille! Tome!“ zakřičela ještě jednou, ale když si uvědomila, co je za den, všechno štěstí a radost, která ještě před chvilkou vycházela z jejího hlasu, byla náhle fuč. Její pohled se opatrně rozhlédl obývákem, ale nic, kromě roztáhnuté deky před krbem, nenašla. Tudíž ani své dva kluky.
„Ahojky,“ po schodech scházel Bill, který se vzbudil jako první. Vlastně toho ani moc nenaspal, protože mu pořád běhalo v mysli to, co se stalo mezi ním a Tomem, ale také to, co jej teď mělo čekat s Natanem. Tahle noc pro něj byla tou nejkrásnější, a proto věděl, že také hezky rychle uteče. Celou noc se modlil, prosil, aby ráno nenastalo, a on by mohl s Tomem zůstat… Nestalo se..
Jako každé ráno vyšlo hezké sluníčko a všem lidem v okolí dávalo svým jasným zářením najevo, že by měli vstávat… A Billovi se zrovna tak těžko vstávalo. Všechno jej bolelo, hlava jej až pálila a srdce hrozilo utrápením…
„Tak co, jak jste se měli?“ zeptala se tiše Simone, na přivítanou svého syna líbla něžně do vlasů a poté jej jemně pohladila po tváři. „Bylo to fajn,“ Bill se na ni malinko sklesle usmál a nic víc k noci, kterou prožili spolu, neřekl… Jak by také mohl?! Milovali se…
On a Tom se spolu milovali… bylo to tak zvláštní, až se mu chtělo štěstím smát… ale taky plakat. Tak dlouho čekal na to, kdy najde osobu, do které se skutečně zamiluje. A když ji konečně našel, musí ji opustit. Už teď se mu chtělo plakat, a to měl ještě asi tři hodiny, co mohl být s ním… Poslední tři hodiny. A pak se kdy uvidí? Za měsíc? Nebo zase za rok, až Natan bude mít náhodou nehodu?! A nebo budou mít nehodu rovnou oni?!
Bill byl zoufalý… takhle dlouho nedokáže čekat! Šíleně se do Toma zamiloval a nedokáže čekat, kdy se možná Natan umoudří, a zdali se vůbec umoudří… Jejich láska se ani nestihla pořádně zrodit a už pomalu vadne… tak dlouhé odloučení, s nejasným datumem setkání, prostě neprospívá ničemu. A pochyboval, že jim dvěma to prospěje.
„A co Tom? Jak to zatím snáší?“ pomalu vešla do kuchyně i s dvěma taškami z nákupu a pustila se do vybalování. „Já nevím. Snaží se být v pohodě, ale snad jenom já poznám, že každý jeho úsměv je jenom lež… trápí se,“ uložil do ledničky broskvový džus a málem se přitom rozplakal. Ten džus je prostě jejich pojítkem…
„Já nevím, miláčku. A co kdyby jel s tebou? Víš, jako tvůj doprovod nebo tak. Měl by lepší pocit a já bych se tak nebála. Zlato, nemám z toho Natana dobrý pocit,“ svěřila se mu, a pak se strnule usadila na židli u okna. Melancholicky se zahleděla ven a Bill pozoroval, jak jí po tváři stéká drobná slza. „Jakoby to bylo včera, co jste si tam spolu hráli s autíčkama,“ špitla a z jedné slzy bylo náhle víc.
„Ach mami,“ Bill se k ní hned rozběhl a naléhavě ji objal. „Slibuju ti, že budu v pořádku. Dám si na něj pozor,“ snažil se ji nějak uklidnit, ale Simone pořád plakala. „Mami, nebreč. Aspoň kvůli mně. Je mi pak ještě hůř,“ pípl a ani on se nedokázal víc bránit slzám. „Víš co? Jdi se teď převléknout, nebo vykoupat a já zatím udělám snídani, hmm?“ nabídl se a v mžiku stál u kuchyňské linky. „Tak tedy dobře. Půjdu se vykoupat, ale pak ti třeba pomůžu,“ smutně k němu popošla a něžně jej políbila na tvář. „Ty a Tom jste můj život. Nepřežiju, když ti ublíží,“ vydechla a utápěla se v Billových očích. Náhle v nich však uviděla něco, co ji překvapilo.
„Broučku, ty si zamilovanej?“ zeptala se a něžně se na něj usmála. Zamilovaný pohled by rozeznala kdekoliv, kdykoliv a u kohokoliv! „J-já mami… možná jo,“ šeptl neurčitě a raději sklonil tvář. „To ti moc přeju. Chci, abys byl šťastnej,“ naposled jej políbila a poté vyšla schody nahoru.
Bill se za ni zdrceně díval a z oka mu uklouzla drobná slza. Kdyby jen věděla…
Pomalu se tedy došoural zpátky k lince, kde se pustil do krájení rajčat, okurek a ještě drobného pečiva na toasty. Cítil se zvláštně sám… Tom mu už teď chyběl a to spinkal jenom kousek od něj. Když však ucítil na svých bocích hřejivé prsty, které se mu rázem dostaly pod triko, tiše vydechl a třepotavě přivřel víčka. Malinko naklonil hlavu na stranu, aby se jejich rty mohly potkat v hladovém polibku. Tomovy prstíky náhle sklouzly pod lem černých boxerek a Bill musel nůž a rajčata odložit, aby se náhodou neřízl. „Nevydržím to bez tebe, lásko,“ zasténal Tom vášnivě, jak s Billovým vzrušením pohupoval nahoru a dolů a ten se zmohl jenom na bezmocné kňourání. „Potře-buju tě,“ vydechl Bill tiše, tvář znovu naklonil na stranu a hladově rozpoutal hru jazyků. „Tome, prosím, pojeď se mnou,“ zašeptal Bill stěží, jak se blížil k vrcholu. A když se jeho tělo napjalo, a poté krásně uvolnilo, přitiskl se k Tomově tělu ještě víc. „Pojedu,“ slíbil Tom, i když nevěděl, co bude a do čeho se žene.
Doma by to prostě bez Billa nezvládl…
Simone tedy nakonec musela nechat odejít oba dva, ale s dobrým pocitem, protože věděla, že takhle budou v pořádku. Tom šel s Billem jenom jako doprovod… ani nevěděl jak, a už se ocitnul na jevišti se svou láskou po boku, a v burácející hale mohl předvést svůj talent všem těm fanouškům, ale hlavně sám sobě… Stačila jenom jediná nepatrná hádka Natana s Davidem, který to už nevydržel a nevšímaje si jeho výhrůžek, jej okamžitě vyhodil!…
„Tohle se mi jen zdá,“ zasmál se Tom překvapeně, jak s klukama sledovali jeden záznam z koncertů, kde bylo přesně vidět, jak jim všem hezky zašibalo, když se dověděli, že Tom nastupuje za Natana. Dokonce chlapíci z týmu vesele poskakovali a smáli se. „Konec diktátora,“ vydechl spokojeně Gustav a poplácal se po plném bříšku. „Já zhubnu, neboj,“ slíbil hned, jak se podíval na Toma, který jej mile pozoroval… Zřejmě čekal další dávku posměchu, ten se však nekonal. „A proč? Seš chlap. A ne každý musí být pírko jako tohle,“ zašeptal a dloubl brášku, ležícího před sebou, do boků. Ten se na něj zabijácky usmál a pohledem jakoby říkal: Počkej na večer, tohle si odskáčeš…
Tom mu však úsměv vrátil: Nemůžu se dočkat!
Konec 🙂

autor: B-kay
betaread: Janule