autor: B-kay
„Ne Tome. Nic mi nevysvětluj. Já tomu rozumím,“ vydechl tiše a pokusil se o nesmělý úsměv.„Mrzí mě to, Bille,“ povzdechl jsem si a svezl jsem se vedle něj. Připadal jsem si opravdu trapně.
Nejdřív se s ním vášnivě líbám a pak najde v mé posteli kalhotky tátovy holky. Já nechápu, jak to všechno dělám. Na cokoliv sáhnu, to zkazím. A přesně tak je to i s holkama…
„Tome, to je v pořádku. Jste spolu už celkem dlouho a sex ke vztahu přeci patří. Mně se omlouvat nemusíš,“ šeptl, ale v jeho očích jsem si přečetl malinké vytknutí.
„Já vím,“ svěsil jsem hlavu mezi ramena a smutně jsem se zahleděl do zdi. Přesně jsem věděl, kam tím míří… Bude to už pět měsíců, co spím s holkou mého táty a on o tom chudáček nemá ani zdání… Měl jsem mu to říct hned na začátku! Udělal jsem velikou chybu, že jsem dovolil, aby vztah mezi ní a mnou pokračoval. Ale prostě si nemůžu pomoct…
Když jsem s ní a cítím její teplo, je to něco strašně zvláštního. Je to hezké… jenomže tomu pořád něco chybí. V posteli je sice opravdu dobrá, ale jinak jí nerozumím… Jako bych ji ani neznal. A ona také nezná mě! A to je ten problém! Neznáme se. Ona neví, po čem toužím já a já zase nemám ani zdání, po čem touží ona. Jsme spolu jenom po stránce uspokojení. Nedokážu se ji podívat do očí a přitom si být jistej, že je nádherná. Nedokážu se jí ani pořádně dotýkat… dokonce se s ní nechci ani nějak mazlit nebo hladit její tělo. Její doteky snáším, ale neopětuju je. Tak moc bych jí chtěl dát všechno, co ona dává mně, jenomže to nedokážu… Ona prostě není ta pravá. Nemám potřebu být s ní… chybí mi akorát tehdy, kdy se potřebuju vyventilovat a alespoň na chvilku zapomenout na všechny problémy a starosti. Vím, že milování by mělo být něčím, co dva lidi, tedy většinou zamilované lidi, spojí v tom nejkrásnějším svazku, ale já jsem ještě pořád nedokázal pochopit jeho krásu. Nikdy jsem ji nepochopil a myslím, že už je příliš pozdě…
Možná proto jsem se nedokázal ubránit vidině líbání s Billem. A teď toho vůbec nelituji! Bill líbal dokonale… Cítil jsem, jak se jeho rty lehce otírají o ty mé, a když jsem poprvé ucítil jeho hladký jazyk, nemohl jsem si pomoct… Bill je tedy číslo. Nikdy bych to do něj neřekl, i když to dělal jenom kvůli sázce. Nikdy bych si nepomyslel, že jej budu moci políbit.
Nevím, co to se mnou v poslední době je!
Nevím, co to se mnou v poslední době je!
Nikdy jsem takhle nebláznil. Ještě nikdy jsem neporušil tak zásadní pravidla, abych se líbal se svým dvojčetem… ale bylo to přesně jako tehdy v mém snu, ne-li krásnější.
„Bille, já to ale jako vztah neberu,“ přiznal jsem a vůbec mě nepřekvapilo, že se na mě Bill nechápavě zahleděl a v jeho očích jsem mohl přečíst akorát tak to, jak mnou v tu chvíli pohrdal…
„Takže ji jenom využíváš?“ ty oči… Ach bože, já z nich jednou zešílím a pak udělám takovou hloupost, které budu jistě litovat.
„Ne, to ne… t-tedy možná trošičku,“ šeptl jsem a už jsem se doopravdy cítil hezky zmateně.
„A to ti nevadí vyspat se s ní, a pak na ni úplně zapomenout, a když dostaneš chuť, tak ji prostě brnkneš?!“ vydechl a rozhořčení jeho tělem přímo sálalo. Svalil jsem se mezi polštářky vedle něj a zpříma jsem se mu zahleděl do očí.
„Nemiluju ji. A vím jistě, že nikdy nebudu… jenomže bez toho prostě nedokážu být,“ nesměle jsem sklonil pohled a smutně jsem si skousl ret. Přišel jsem si opravdu hloupě…
„Bille, já to ale jako vztah neberu,“ přiznal jsem a vůbec mě nepřekvapilo, že se na mě Bill nechápavě zahleděl a v jeho očích jsem mohl přečíst akorát tak to, jak mnou v tu chvíli pohrdal…
„Takže ji jenom využíváš?“ ty oči… Ach bože, já z nich jednou zešílím a pak udělám takovou hloupost, které budu jistě litovat.
„Ne, to ne… t-tedy možná trošičku,“ šeptl jsem a už jsem se doopravdy cítil hezky zmateně.
„A to ti nevadí vyspat se s ní, a pak na ni úplně zapomenout, a když dostaneš chuť, tak ji prostě brnkneš?!“ vydechl a rozhořčení jeho tělem přímo sálalo. Svalil jsem se mezi polštářky vedle něj a zpříma jsem se mu zahleděl do očí.
„Nemiluju ji. A vím jistě, že nikdy nebudu… jenomže bez toho prostě nedokážu být,“ nesměle jsem sklonil pohled a smutně jsem si skousl ret. Přišel jsem si opravdu hloupě…
BILL:
Ach bože… kdyby jen věděl, jak moc je roztomilej. Vypadal jako nějaké malé dítě, které ví, že udělalo něco zlého a bojí se trestu mamky. Jenomže já jeho mamka nejsem, a proto nemám právo vtěsnat se mu do života a udělat mu z něj hotové peklo. Proto jsem se na něj jenom chápavě pousmál a zavrtal jsem se ještě hlouběji do přikrývky.
„Neměl bys jí lhát. To je tak jediný, co ti můžu jako tvoje dvojče poradit,“ šeptl jsem tiše a poté jsem se mu raději otočil zády. „Dobrou noc,“ matrace vedle mě se nepatrně zavrtěla a když jsem se malinko naklonil, uviděl jsem, jak se spokojeně rozvalil na druhé půlce postele.
„Dobrou,“ odpověděl jsem tiše a klidně jsem zavřel oči…
„Neměl bys jí lhát. To je tak jediný, co ti můžu jako tvoje dvojče poradit,“ šeptl jsem tiše a poté jsem se mu raději otočil zády. „Dobrou noc,“ matrace vedle mě se nepatrně zavrtěla a když jsem se malinko naklonil, uviděl jsem, jak se spokojeně rozvalil na druhé půlce postele.
„Dobrou,“ odpověděl jsem tiše a klidně jsem zavřel oči…
TOM:
Kdyby neexistovalo slunce, spal bych každý den alespoň dvanáct hodin. Jenomže k mé smůle slunce existuje, a zrovna si vzalo do hlavy, že mě nemilosrdně vzbudí tím, že mi vypálí díru mezi oči. Otráveně jsem se zavrtal do polštáře a pokoušel jsem se znovu usnout, sny se mi však vyhýbaly. Asi po pěti minutách převalování jsem to vzdal, a rezignovaně jsem se posadil. Přitom jsem však neopatrně setřásl ze svého těla něco, co na mně zřejmě spokojeně spinkalo. Unaveně jsem si promnul oči a překvapeně jsem pozoroval Billa, jak se malinko zavrtěl, našpulil rty a otočil se tváří ke mně, zřejmě ještě pořád chycen ve snu. A já jej ani nechtěl budit…
Opatrně jsem se položil zpátky na postel a zkoumavým pohledem jsem se zahleděl na jeho tvář. Vlasy měl kolem obličeje neuspořádané, ale přesto působil sladce. Sledoval jsem, jak se mu jemně chvějí řasy nebo že si sem tam mlsně olízne rty. Byl tak nádhernej… Tedy alespoň na kluka…
V mé paměti se doteď uchoval obraz toho malýho chlapečka, který se v ničem ode mě nelišil a skoro všude chodil s velikým plyšovým pejskem, kterého jsme dostali jednou od babičky k Vánocům. Já se jej tehdy dobrovolně vzdal, za což jsem si také zasloužil sto objetí a několik pusinek… Když si tak vzpomínám, Bill byl vždycky ten, který potřeboval hodně lásky a něhy. A já jsem mu ji také dával.
Snažil jsem se ze všech sil chránit jej přede všema a také jej mít rád… Je to až zvláštní, jak dokonalej vztah bratra s bratrem jsme si dokázali vypěstovat už jako děti. Mezi námi nebylo jediné tajemství… Říkali jsme si úplně všechno, smáli jsme se stejným věcem, a také nás stejné věci dokázaly rozesmutnit. Jediná věc, kterou však nikdy nedokázal zvládnout, byly jeho slzy… Když plakal, rvalo mi to srdce. A to teď neříkám jako nějakou hloupou frázi! Když jsem viděl, jak se z jeho hlubokých očí kutálí slzy, vždycky mě bodlo až někde u srdce. Vždy jsme se vzájemně utěšili a podpořili… Mysleli jsme, že to tak zůstane navždy. Dokonce jsme si slíbili, že spolu zestárnem a nastěhujem se k sobě…
Jenomže každý má nějaké ty vlahé dětské sny a představy, které se stejně naplní jenom málokdy. A my dva jsme byli jasným příkladem! Ze slibu zůstala jenom hezká vzpomínka…
Tak jako i z našeho dokonalého vztahu. Ale když už jsem tady… tady u něj, nechci jej ztratit podruhé! Udělám všechno pro to, aby mi zase věřil tak jako kdysi a abych jej mohl chránit před světem, který není vždy milej a dokonalej…
V mé paměti se doteď uchoval obraz toho malýho chlapečka, který se v ničem ode mě nelišil a skoro všude chodil s velikým plyšovým pejskem, kterého jsme dostali jednou od babičky k Vánocům. Já se jej tehdy dobrovolně vzdal, za což jsem si také zasloužil sto objetí a několik pusinek… Když si tak vzpomínám, Bill byl vždycky ten, který potřeboval hodně lásky a něhy. A já jsem mu ji také dával.
Snažil jsem se ze všech sil chránit jej přede všema a také jej mít rád… Je to až zvláštní, jak dokonalej vztah bratra s bratrem jsme si dokázali vypěstovat už jako děti. Mezi námi nebylo jediné tajemství… Říkali jsme si úplně všechno, smáli jsme se stejným věcem, a také nás stejné věci dokázaly rozesmutnit. Jediná věc, kterou však nikdy nedokázal zvládnout, byly jeho slzy… Když plakal, rvalo mi to srdce. A to teď neříkám jako nějakou hloupou frázi! Když jsem viděl, jak se z jeho hlubokých očí kutálí slzy, vždycky mě bodlo až někde u srdce. Vždy jsme se vzájemně utěšili a podpořili… Mysleli jsme, že to tak zůstane navždy. Dokonce jsme si slíbili, že spolu zestárnem a nastěhujem se k sobě…
Jenomže každý má nějaké ty vlahé dětské sny a představy, které se stejně naplní jenom málokdy. A my dva jsme byli jasným příkladem! Ze slibu zůstala jenom hezká vzpomínka…
Tak jako i z našeho dokonalého vztahu. Ale když už jsem tady… tady u něj, nechci jej ztratit podruhé! Udělám všechno pro to, aby mi zase věřil tak jako kdysi a abych jej mohl chránit před světem, který není vždy milej a dokonalej…
Opatrně jsem natáhnul ruku a jemně jsem pohladil jeho tvář. Dotýkal jsem se jí vlastně jakoby poprvé a bylo to něco úplně novýho. Jeho pokožka byla jemná jako nějaké mimino a byla o to přirozenější, že ji ještě nezdobilo množství toho make upu, který z něj pokaždé udělá něco, co by vás svedlo jediným pohledem.
Bill se malinko ošil a pomalu otevřel oči. Nic jsme neříkali, jenom jsme se na sebe dlouze dívali. Dokonce jsem si vůbec neuvědomil, že se ještě pořád dotýkám jeho tváře. Bill se pomalu přiblížil a zahleděl se mi hluboce do očí. Byli jsme od sebe tak pět centimetrů, když mu padl pohled na mé rty… Znovu jsem mohl cítit jeho horkej dech na své tváři. Dokonce jsem rty už malinko pootevřel, ale Bill neudělal nic. Jenom se na mě pořád díval, a pak beze slova vstal a utekl do svého pokoje, a mě zůstala kromě zmatení jeho nádherná vůně. Tohle jsem zřejmě pokazil… Ostatně tak jako všechno…
BILL:
BILL:
Já už opravdu blázním! Vždyť jsem jej skoro znovu políbil… Ale kde jsou ty mé představy a sliby, že jsem se všeho kolem lásky vzdal?! Kam se poděla moje rozhodnost a odmítavost, s jakou jsem s ním zacházel?! Kde je ten chladný Bill, který se mu vyhýbal jak jen to šlo?! Proč jsem jej včera políbil?!
Otázek mnoho, odpověď žádná.
Unaveně jsem se vysprchoval a pak neochotně oblíkl. S make upem jsem si nedělal nějaký extra starosti. Prostě jsem na to neměl náladu. Vlasy jsem si jenom malinko přečesal a jen v teplácích a triku jsem sešel dolů na snídani. Nohy se mi třásly a kdybych mohl, dobrovolně bych se vzdal svého břicha, kde už asi hodinu tančilo hejno motýlů, které jsem nedokázal zastavit. Na sobě jsem však nedával nic znát a snažil jsem se tvářit úplně v pohodě. Dneska máme přeci důležitej koncert a já jej nemůžu zkazit…
„Dobrý ráno,“ vydechl jsem tiše a s pohledem zabodnutým do země jsem si sednul na poslední volnou židli. Přede mnou seděl samozřejmě Tom, jak jinak, avšak já jsem se na něj odmítal podívat! Tohle všechno mezi náma musí hned skončit! Byla chyba, když jsem k němu včera zašel. A ještě větší, když jsem jej líbal. Už se to nesmí nikdy stát! Nikdy!
Otázek mnoho, odpověď žádná.
Unaveně jsem se vysprchoval a pak neochotně oblíkl. S make upem jsem si nedělal nějaký extra starosti. Prostě jsem na to neměl náladu. Vlasy jsem si jenom malinko přečesal a jen v teplácích a triku jsem sešel dolů na snídani. Nohy se mi třásly a kdybych mohl, dobrovolně bych se vzdal svého břicha, kde už asi hodinu tančilo hejno motýlů, které jsem nedokázal zastavit. Na sobě jsem však nedával nic znát a snažil jsem se tvářit úplně v pohodě. Dneska máme přeci důležitej koncert a já jej nemůžu zkazit…
„Dobrý ráno,“ vydechl jsem tiše a s pohledem zabodnutým do země jsem si sednul na poslední volnou židli. Přede mnou seděl samozřejmě Tom, jak jinak, avšak já jsem se na něj odmítal podívat! Tohle všechno mezi náma musí hned skončit! Byla chyba, když jsem k němu včera zašel. A ještě větší, když jsem jej líbal. Už se to nesmí nikdy stát! Nikdy!
Budu na něj prostě zase zlej a nevšímavej, a oba nás to časem jistě přejde! Udělal jsem strašlivou pitomost, která však nejde vrátit zpátky… Jenom tak letmo jsem se podíval Tomovým směrem, ten mě však také zarytě ignoroval. Tvář jsem znovu svěsil mezi ramena a sklesle jsem se zadíval na snídani, která byla přede mnou.
„Tobě nechutná?“ ozvalo se ustaraným hlasem vedle mě, když jsem se už hodnou chvíli jenom šťoural v omeletě a jediné sousto ještě neskončilo v mých ústech. S nuceným úsměvem jsem se otočil na Gustava, který už dosnídal a díval se na mě s vepsaným strachem ve tváři. „N-ne… já jaksi nemám hlad,“ šeptl jsem tiše a sklesle jsem se díval na Toma, který dělal to samé. Ryl vidličkou do talíře, avšak mně nevěnoval jedinej pohled. Skvělý… zkazil jsem všechno co se dá…
„Tobě nechutná?“ ozvalo se ustaraným hlasem vedle mě, když jsem se už hodnou chvíli jenom šťoural v omeletě a jediné sousto ještě neskončilo v mých ústech. S nuceným úsměvem jsem se otočil na Gustava, který už dosnídal a díval se na mě s vepsaným strachem ve tváři. „N-ne… já jaksi nemám hlad,“ šeptl jsem tiše a sklesle jsem se díval na Toma, který dělal to samé. Ryl vidličkou do talíře, avšak mně nevěnoval jedinej pohled. Skvělý… zkazil jsem všechno co se dá…
autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
něco ti řeknu.POKUD TADY NEBUDE ZEJTRA DALŠÍ DÍL .. máš o jednu čtenářku míň,páč bych byla *dead* :-/ XD seš zlá xD takhle to ukončowat..mrško…MOOOOC SQĚLÝ x)
no tak kluci vy ste ale urážlivý a vztahovačný….hrůza…a honem další dílek
ze to bude medzi nimi zase dobre??? :(( prosimmmm :)) xixi
tvrdohlavci blbí 😀
Naprav je nějak v tý povídce 😀
kluci vy jste paka