autor: Pajule
,,Už jsi snídal?“ zeptá se Bill svého brášky ještě v těsném objetí. Následně ho však pustí a zahledí se mu do jeho čokoládových oček, které jsou úplně stejné jako ty jeho. Jen o odstín tmavší.
,,Snídal. A ty?“
,,Ještě ne. Ale jdu na to.“
,,Asi tě zklamu…“
,,Proč?“
,,Všechno jsem to snědl. Úplně všechno, co tu bylo.“ Bill se zarazí v tu chvíli, kdy už je pomalu zvedlý ze sedačky.
,,Cože?“ zvedne se Bill ze sedačky úplně a udiveně se podívá na svého bratříčka.
,,Promiň,“ zmůže se Tomi na tiché omluvné pípnutí a až po oči se přikryje dekou.
,,Já to tak nemyslel. Jen jsem byl překvapený a doteď jsem. K snídani jsi vždycky spořádal maximálně jogurt. No, to nevadí. Udělám si něco jiného,“ usměje se na něj a zamíří ke kuchyňskému koutu. Má příšerný hlad. Snad tu najde něco poživatelného.
……………
Zatím co Bill si připravoval vydatnou snídani, Tom vypnul televizi a koukal jen tak z okna. To ho už však po chvíli nebavilo a nevědomky si začal prozpěvovat písničku, která ještě před chvílí hrála na dvdčku. Zpíval ji pořád dokola a nevnímal nic okolo sebe mimo padající vločky, které sledoval přes zavřené veliké okno.
,,Tome?“začal mu najednou někdo před očima dělat rukou stín. Probral se z transu a okamžitě přestal zpívat a civět na vločky.
,,No, co?“ otočil se na svého bratříčka, který seděl na křesle jen v boxerkách a hltal něco z talířku.
,,Já jen, že jsi byl nějakej… divnej…“
,,Promiň, trochu jsem se nudil. A poté se trošičku víc zamyslel.“
,,Aha,“ odkýval a pozoroval své dvojčátko, jak roztomile a nenasytně papá. Následovala dlouhá pomlka ticha, ve které bylo slyšet jen praskání ohně v krbu kousek od sedačky.
,,Krásně zpíváš,“ konečně bylo prolomeno to nesnesitelné ticho. Bill promluvil.
,,Cože?“
,,No… říkal jsem, že krásně zpíváš,“ zopakoval tu větu ještě jednou. Tentokrát mu však malinko zčervenaly líčka.
,,Já?“ nechápavě se díval Tom na své dvojče. Teď už rudé jako nějaké rajčátko. Ano, Bill se styděl tohle říct, ale nemohl si to nechat jen pro sebe. I když Tom vždycky tvrdil, že zpívat neumí, že má nevhodný hlas pro zpívání, Bill si myslel v tuhle chvíli úplný opak. Pozoroval bratra dost dlouhou dobu na to, aby to věděl.
,,Ano…“ pípl.
,,Billi, neblázni. Já zpívat neumím,“ vstal Tom s pobaveným úsměvem na tváři ze sedačky. Líbl bratra do jeho hebkých voňavých vlasů, z rukou mu vzal již prázdný talířek a zamířil do kuchyně, aby talířek mohl uklidit. Obával se, jaká přijde reakce na to, že mu dal jen malý polibek do vlasů. Reakce nepřišla žádná. Jen v obývacím pokoji objevil své dvojče s vykuleným výrazem a pusou dokořán. Tvářil se úplně stejně, jako když Tom z obýváku odcházel.
,,Billí, zavři alespoň svoji pusinku, nekoukej tak blbě a tady máš čaj. Musí ti být zima. Venku je pod nulou,“ dlaní mu zavře ústa a do ruky mu vrazí obrovský hrnek plný jahodového čaje s medem, který oba tak milují.
,,Jo-já-jo… Děkuju,“ poděkuje svému bratrovi a milerád si z hrnku trošičku usrkne.
,,Pozor, pálí.“
,,Au, pozdě,“ zasyčí Bill s vyplazeným jazykem, před kterým vehementně mává rukou, jako by šlo o život.
,,Ty moje trdlo. Počkej, přinesu ti studenou vodu,“ zvedne se Tom zase ze sedačky a zamíří opět do kuchyně, kde natočí sklenici studené vody z vodovodu a donese jej bráškovi s opařeným jazykem. Bill sklenici milerád přivítá.
,,Moc děkuju,“ poděkuje již se zklidněným jazykem. Tom se zatím už poněkolikáté posadí na sedačku a bosé nohy si přikryje dekou. Ještě stále je jen v triku a trenkách. Do rukou uchopí nějaký časopis, který se tu povaloval. Když začne listovat, zjistí, že je to časopis mámy. Návrhářství. Časopis zavře a vrátí ho na konferenční stolek. Následně stočí svůj čokoládový pohled na bratra schouleného v klubíčku, zamotaného v dece, jak pomalinku usrkává z čaje, aby se nestalo to samé, co před malou chvílí. Toma tento pohled pobaví. Billí je tak roztomiloučký. Jako malé dítě.
……………
Simone se probudila krátce po jedné hodině odpolední. Gordon vedle ní ještě spokojeně oddychoval. Nechala ho spát, dneska měl náročnou noc. Vstala a oblíkla si župan, který v noci nechala ležet na zemi. Obula si svoje pantofle a potichoučku veplula na chodbu. Sešla těch pár schodů, které dělily první patro s druhým a v tu chvíli uslyšela velmi hlasitý smích. Na chvíli se zastavila. Poté se rozešla směr obývací pokoj. Měla hlad a chtěla se jít najíst, ale zvědavost byla silnější. Zajímalo jí, kdo se to směje. Pomalu přešla celou chodbu, až se ocitla u obývacího pokoje. Spatřila svoje lásky-dvojčata. Svoje děti, které byly na první pohled velmi šťastné. Bill s Tomem seděli společně na sedačce, hleděli si do očí a smáli se. Jako malí, pomyslila si Simone. Do očí jí vytryskly slzy. Ano, slzy štěstí. Už tak dlouho neviděla se ty dva takhle bavit. A už dlouho neviděla Toma se takhle smát. Byla ráda, že už je to zase ten starý Tom. Ten ze starších dvojčat. Ale i přesto jí na těch dvou něco nesedělo. Bylo to něco zásadního, ale Simone nevěděla co. I když nějaké to tušení měla. Ti dva…
autor: Pajule
betaread: Janule
no co ti dva…..honem dále…….
wow
Teda, tam jsou všichni spáči 😀 Já když spím jenom do 11 dopoledne, tak mě mamka tahá z postele 😀
A jsem zvědavá, co Simone nesedí 😀