autor: Rachel
Sluníčko už si zase jako obvykle razilo cestu malými bílými mráčky, aby mohli všichni spatřit jeho zlatavý úsměv. Znovu se uličnicky zasmálo nad svými ranními žertíky, které spočívaly v lechtivém šimrání pod nosem. Toma ale nepošimralo. Vyhledalo si jeho ospalá mandlová očka a na znamení, že je čas vstávat, na něj mrklo svým zlatým okem. Tom se raději rozhodl neprotestovat a pod dekou se už zcela probuzen otočil na druhý bok směrem k Billovi. Bill ještě spal zcela nerušeným spánkem, teploučká deka zakrývala opravdu jen to nejnutnější, vlasy měl pohozené kolem celé hlavy a spokojeně si odfukoval. Tom chvilku zkoumal malé, skoro nepovšimnutelné drobnůstky na jeho spícím, ale i tak krásném obličeji. Nemohl uvěřit, že Bill mu svým jediným pohledem dokázal podlomit kolena a přivést tak houf neposedných motýlků do jeho bříška. Tom ještě nikdy nebyl takhle bláznivě zamilovaný. Potichoučku, aby Billa nevzbudil, vstal a oblékl si alespoň boxerky. Rozhlédl se kolem.
Celá Trümperovic zahrada byla poseta snad miliony sedmikráskami. Tom ani nevěděl, co ho to popadlo, ale vzal si košík, začal trhat ty bílé kvítky a házel je do košíku. Musel to stihnout, než se Bill probudí. Když asi po čtvrthodinovém sbírání usoudil, že jich má dost, vrátil se zpátky na deku a tiše jako myška, začal z Billova těla strhávat deku. Znovu se mu ztratil hlas a Tom nasucho polkl při pohledu na ten skvost. Bill před ním ležel tak, jak ho pánbůh stvořil. Ani jediný kousek jeho porcelánově bílé kůže nebyl škaredý. Ani jeden jediný záhyb na těle nebyl špatný. Tom si klekl ke spícímu Billovi, zalovil rukou v košíčku a pomalu mu na tělo sypal tu sedmikráskovou smršť.
„Billínku,“ ozvalo se Billovi u ouška, až sebou mírně trhl.
„Vstávej, medvídku,“ šeptal mu Tom tichounce do ouška a za pár vteřinek už se na něj dívala ta
krásná rozespalá lískooříškově hnědá kukadýlka.
krásná rozespalá lískooříškově hnědá kukadýlka.
„Dobré ráno, sluníčko,“ zašveholil Tom a pohladil Billa po tváři. Nikdy si sice na takováhle oslovení nepotrpěl, ovšem Billův roztomilý kukuč si o ně přímo říkal. Bill se vesele usmál, ale když se chtěl posadit, Tom ho zadržel.
„Bille, podívej se na sebe,“ prohodil nedočkavě, a když se Bill nechápavě podíval směrem dolů, málem zbledl.
Celé jeho tělo bylo poseto snad tisícem sedmikrásek až po krk. Nikde nevyčuhoval jediný, byť drobný odhalený kousek kůže. Billovi se rozzářila očka.
Celé jeho tělo bylo poseto snad tisícem sedmikrásek až po krk. Nikde nevyčuhoval jediný, byť drobný odhalený kousek kůže. Billovi se rozzářila očka.
„Tomi, to je tak krásný, nevím co… co mám říct, já… to je tak nádherný,“ vyrazil ze sebe konečně a nedočkavě se posadil, aby mohl dát Tomovi dlouhý ranní polibek.
„Ne, Bille, to ty jsi krásný. Tohle je poděkování za to, co jsi mi včera dal,“ promluvil Tom, když se od sebe oba odtrhli. Bill seděl a s úsměvem si prohlížel své sedmikráskové nožky, když vtom se mu v hlavě rozblikala jako lampion jedna skutečnost. Když byl Tom dříve vzhůru, určitě jej viděl nahého, jelikož Billovo spodní prádlo leželo ledabyle pohozené někde u záhonku s tulipány. Bázlivě se podíval na Toma, který prazvláštním způsobem dokázal z Billových očí vyčíst, co se mu právě honí hlavou. Stulil si Billa do náruče a konejšivě mu zašeptal do vlásků: „Bille, to včerejší milování, to byl můj nejkrásnější zážitek v životě. Bylo to nádherný a já toho ani trochu nelituju. Nelituju jediné minutky strávené s tebou. Protože tě moc miluju a chci, aby jsme spolu byli šťastní,“ došeptal Tom, a když Billa konečně pustil, uviděl v jeho roztomilých očičkách třpytivé slzičky.
„Nee, já nechci, aby jsi plakal, Billí,“ hladil ho po nahých zádech, ale sám neměl od slz daleko. Bill ho rychle objal a líbal ho na čelo, na tvář, až se dostal k jeho rtům, po kterých přejel svým pravým ukazováčkem.
„Srdíčko moje, ani nevíš, jak jsem teď šťastný. Já jsem si takhle své poprvé vždycky představoval: venku, za teplého letního večera, u svíček, s někým, koho bezmezně miluju. Bylo to nádherné milování a moc ti děkuju, že jsi na mě počkal. Miluju tě, Tomi,“ zamilovaně líbal jeho rty a své ruce mu obmotal kolem krku. Oba si ještě lehli, přikryli se teploučkou dekou, objali se a vyměňovali si ty nejkrásnější polibky. Užívali si přítomnosti toho druhého. Bill ležel Tomovi v náručí a svádivě na něj mrkal svými dlouhými řasami.
„Víš, že jsi den ode dne krásnější?“ Tom mu lehce brnknul po nosíku. „Jsi tak… tak krásný, Bille… nádherný… tak něžný a… a… a jemný.“ Billovy oči se už zase leskly slzičkami štěstí a proto položil své dva prsty na Tomovy rtíky, čímž ukončil další příval lichotek.
„A ty víš, že jsem se do tebe zbláznil láskou?“ zachichotal se pobaveně a přejížděl prstíky po Tomově hebké tvářičce. Tom mu rychle nadzvedl hlavinku a hladově jej políbil. Oba se naléhavě líbali a do těch polibků dávali všechnu svou zamilovanost a lásku, která z nich doslova prýštila pramenem. Tom Billovi zajížděl rukou do uhlově černých zacuchaných vlásků a svým jazýčkem si hrál s tím Billovým. Ještě chvíli tak leželi, ale když už sluníčko začalo opravdu žhnout a nemilosrdně pálit, rozhodli se, že se půjdou nasnídat.
„Víš co, Billí? Já nachystám snídani a ty běž zatím napustit vanu,“ vyhrkl Tom nadšeně, hodil na sebe dlouhé tričko a už si v kuchyni chystal pánvičku na úžasnou vaječnou omeletu pro svého medvídka. Bill na sebe hodil boxerky, poskládal deky a rozházené sedmikrásky sesbíral zpátky do košíčku, který pečlivě zakryl svým tričkem, aby ho Tom nespatřil. S úsměvem prolítl kolem kuchyně jako blesk, zamířil do nové koupelny v horním patře a začal napouštět vanu s vanilkovou pěnou a mandlovým olejíčkem. Svlékl se, položil se do horké vody a s pohledem upřeným na dveře, na své srdíčko trpělivě vyčkával.
autor: Rachel
betaread: Janule
betaread: Janule
tak to je SWEET 🙂 supeeer :)) šup šup ďalej xixi 😀
předchozí díl mě rozbrečel,vlastně ani nevim proč…Asi proto,že sem tolik něhy v žádné ppovídce ještě nezažila..
tenhle díl mě rozbrečel taky…
opravdu moc krásně napsané… :-*
jej…toe romantiky teda……krása!!!
Vždycky když si čtu v úvodu o tom sluníčko, vzpomenu si na Karafiátovy Broučky :)))
mělo tam být "sluníčku" 🙂
jůůů
Ou, to bylo tak přeslazené, že by to stačilo na oslazení čaje pro celou školní jídelnu 😀 ale prostě se mi to líbilo 😉 tak nějak to sem patří…
mno upřímně….není to špatný děj jen je to strašně přeslazené…tohle je na mě trochu moc,ale …. promin za tenhle názor,ale fakt sem to už musela nappsat…doufala sem že … no to je jedno… prostě sladké…jak řekl Janik..na oslazení celé školní jídelny
Holky, s tím se budete muset smířit. Jako jiné povídky jsou tvrdé, tak holt existují i povídky jemné, no 🙂 Mně se ta sladká nevinnost tak hrozně líbí, jak Billíka Tom opatruje ♥