autor: B-kay
Snažil jsem se působit v pohodě a v klidu, jakoby se nic nestalo. Přesto jsem jeho ignoraci a chladnej výraz nedokázal snášet příliš dlouho. Hned jsem poznal, že mi to chce vrátit, a tak jsem ani nenamítal. Ublížil jsem mu přeci daleko víc než on mě. Přijdu do jeho pokoje, udobřím se s ním, pak se s ním divoce líbám, a když jsem se s ním měl líbat znovu, zbaběle jsem utekl. Bez jedinýho slova vysvětlení a Tomovi mohla na rtech zůstat ta nevyřčená otázka „proč?“.
A ještě jsem mu i ošklivě lhal. Jsem opravdu nechutnej a jako dvojče jsem naprosto selhal stejně jako on. Celej náš vztah byl založen na jedné veliké lži a přetvařování. Já lezl na nervy jemu a on mně. Ale když mě líbal, nepřetvaroval jsem se. Tehdy ne…
Otráveně jsem se zahleděl do bílého ubrusu na stole a sklesle jsem se díval na Gea, ve kterým už mizel snad třetí přídavek. Já vím, že je daleko mužnější a vlastně i straší než já, ale stejně bych toho tolik nikdy nesnědl… Takový jsme bývali i my dva s Tomem. Mamka se na nás pořád zlobila, že jsme vyhublí a násilím se nás snažila nacpávat dobrotama. My jsme však veliké množství jídla nikdy nepotřebovali. Stačil nám jenom pytlík gumídků, které jsme vždycky pojídali na zahradě u západu slunce a nic víc nám ke štěstí nechybělo.
Moc dobře si pamatuju, jak mi Tom vždy vybíral ty červené medvídky, protože ty jsem měl nejradši. On zase ulítával na těch zelených, a tak jsme si je měnili a vzájemně jsme se s nima krmili a všelijak blbli. Naše dětství bylo opravdu hezké… tedy až do zlomu, který nás oba poznačil a rozdělil naše životy… Asi jsem je neměl zase spojovat. Co když je to už nemožný? Možná, že s Tomem už nikdy nebudem takoví, jací jsme byli dřív. Při pohledu na jeho zničenou tvář jsem o tom nepochyboval. Mezi náma to už zřejmě nikdy takové nebude. Už nejsem ten pětiletý kluk, který potřeboval červené medvídky a bezpečnou náruč svého bratra k tomu, aby dokázal přežít. Dokázal jsem se naučit žít i bez ní… I bez jeho dlaní, které se mě snažily všemožně zachránit, i když jsme padali oba dva. Bez jeho veselých úsměvů, kterýma mi dokázal zpříjemnit každou chvilku. Dokonce i bez jeho postoje, kterým se mě vždy snažil chránit… Moc se změnil. Stejně jako já. Naše podoba sice nebyla tolik viditelná jako kdysi, přesto jsme však v sobě měli vyryty stejné rysy. Jenom jsme je vyvinuli jinými směry. To však neznamená, že zanikly! Měli jsme stejné oči, nos, postavu, akorát jeho rty byly trošičku plnější než ty mé. A já můžu říct s jistotou, že líbají nádherně…
Ach bože, kdyby šel vrátit čas, nikdy bych jej nepolíbil. A to jsem tu chybu málem udělal dvakrát. Nevím, co se to se mnou v poslední době děje, ale nerozumím si. Jako bych se sám v sobě ztrácel a najednou si přijdu tak cizí. Tom má alespoň Alex, ale já jsem sám. Všechny mé touhy nebo potřebu a naléhavost po dotecích musím také řešit sám. Umím si přiznat, že někoho potřebuju milovat, co však neumím, je milovat. Mé srdce už není plné touhy po lásce a nadšení z pocitu zamilování. Mé srdce bije, ale pro nikoho. Není prostě předurčeno k tomu, aby milovalo, a to žádná holka nedokáže změnit! I kdyby byla nejkrásnější na světě, nešlo by to…
TOM:
Nevím, co mám dělat. Bylo od něj hloupý, že jenom tak odešel, ale v něčem tomu vlastně rozumím. Lekl se… Vylekal se toho, co se mezi náma najednou začalo dít a určitě i on pocítil, že vztah mezi náma není tak chladný a netečný, jako ještě nedávno. A já prostě nechápu, co se to s náma stalo…
„Půjdu si ještě na chvilku lehnout, není mi dobře,“ vydechl jsem krátce a opatrně jsem vstal. „Je ti špatně?“ zeptal se mě Gustav pohotově a jako pokaždé, nedokázal jsem si v jeho očích přečíst nic jinýho, kromě starostí. Ten kluk se snad bojí o všechny.
„N-ne, já budu v pořádku, jenom jsem se jaksi nevyspal,“ šeptl jsem tiše a ještě pořád jsem odmítal opětovat Billův pohled.
„Tak dobře, ale abys to všechno stihnul,“ řekl David klidným hlasem, čímž mě překvapil. Čekal jsem, že právě on bude namítat nejvíc, zřejmě však pochopil, že opravdu potřebuju být chvilku sám. Proto jsem odkráčel s čistým svědomím, samozřejmě v doprovodu Sakyho, který nás hlídal skoro pořád. Dokonce ani můj vlastní táta neměl takovou starost, abych se náhodou někde neodřel nebo snad neupadl. Já vím, že za to byl hezky placenej, ale stejně bylo milé vědět, že máte za sebou někoho, kdo se o vás bojí a snaží se vás uchránit. Přesně takhle jsem já chránil Billa, když mi to ještě jako dítě dovolil…
„Půjdu si ještě na chvilku lehnout, není mi dobře,“ vydechl jsem krátce a opatrně jsem vstal. „Je ti špatně?“ zeptal se mě Gustav pohotově a jako pokaždé, nedokázal jsem si v jeho očích přečíst nic jinýho, kromě starostí. Ten kluk se snad bojí o všechny.
„N-ne, já budu v pořádku, jenom jsem se jaksi nevyspal,“ šeptl jsem tiše a ještě pořád jsem odmítal opětovat Billův pohled.
„Tak dobře, ale abys to všechno stihnul,“ řekl David klidným hlasem, čímž mě překvapil. Čekal jsem, že právě on bude namítat nejvíc, zřejmě však pochopil, že opravdu potřebuju být chvilku sám. Proto jsem odkráčel s čistým svědomím, samozřejmě v doprovodu Sakyho, který nás hlídal skoro pořád. Dokonce ani můj vlastní táta neměl takovou starost, abych se náhodou někde neodřel nebo snad neupadl. Já vím, že za to byl hezky placenej, ale stejně bylo milé vědět, že máte za sebou někoho, kdo se o vás bojí a snaží se vás uchránit. Přesně takhle jsem já chránil Billa, když mi to ještě jako dítě dovolil…
To už bylo všechno dávno, a on to už jistě zapomněl. Stejně jako zapomene i na to líbání, které nedokážu vypustit z hlavy… Já vím, že jsem nejspíš blázen, přesto však nemůžu myslet na nic jiného, než na ty nádherné rty. Proč jen musí být mým bratrem?!
Nikdy jsem na kluky nebyl a vím jistě, že ani nejsem! Ale on mě naprosto dostal. Má v sobě dráždivou přitažlivost, které se prostě nedá odolat a i kdybych se jakkoliv snažil, nejde to…
Unaveným pohledem jsem sjel dveře předtím, než jsem je otevřel a potichu vklouznul dovnitř. Ještě jsem však ani pořádně nezamkl, a už se na dveře ozývalo zběsilé klepání. Zvláštní… Bill takhle nikdy neklepal. Takhle klepe většinou jenom…
Nikdy jsem na kluky nebyl a vím jistě, že ani nejsem! Ale on mě naprosto dostal. Má v sobě dráždivou přitažlivost, které se prostě nedá odolat a i kdybych se jakkoliv snažil, nejde to…
Unaveným pohledem jsem sjel dveře předtím, než jsem je otevřel a potichu vklouznul dovnitř. Ještě jsem však ani pořádně nezamkl, a už se na dveře ozývalo zběsilé klepání. Zvláštní… Bill takhle nikdy neklepal. Takhle klepe většinou jenom…
„Alex,“ pokusil jsem se na tváři vyloudit překvapenej výraz, přesto jsem však zřejmě vypadal jako cvičená opice.
„Můžu?“ zeptala se nadšeně a já hned věděl, že jakmile bych zavřel dveře, skončil bych nalepen na jejich tvrdým povrchu už zřejmě nahatej.
„Alex, my máme právě koncert… dnes to nepůjde, jsem unavenej,“ snažil jsem se vykroutit.
„Opravdu?“ pípla a její dlaň se náhle ocitla na mém nejcitlivějším místě. Nemohl jsem… „Alex, dnes to prostě nejde. Mrzí mě to, ale já jsem unavenej a ještě k tomu nemám čas a,“ náhle mě však umlčely její rty, které mě dlouze políbily… Její snaha však byla marná. Pro její rty nemám slabost.
„Tomi, broučku, no ták. Tvůj táta je dnes dlouho v práci a mně je smutno,“ nevinně se uculila a znovu se naklonila k mým rtům. Zbavit se jí bylo horší, než jsem čekal. Proto jsem ji tedy nenápadně propašoval dovnitř a chtěl jsem ji to vysvětlit v klidu. Stalo se však to, co jsem si myslel. Vzápětí jsem skončil na dveřích v zápalu její divokejch polibků, drcen jejím tělem.
„N-ne, přestaň,“ odsunul jsem ji od sebe a odstoupil jsem několik kroků dozadu. Její oči se na mě žádostivě dívaly a já mohl už jenom z jejího hlubokýho dýchání vycítit, jak moc mě chtěla. „Prosím, odejdi. Dnes se s tebou prostě milovat nebudu. Nestíhám a nemám chuť. Mám prostě kupu starostí a nepotřebuju, aby tě tady někdo načapal. Alex, jdi,“ řekl jsem zdrceně a zničeně jsem dosednul na postel. Ona však měla výdrž, se kterou jsem nepočítal. Opatrně si klekla přede mě a dlouze se mi zadívala do očí. Ach bože… co všechno bych teď dal za to, abych se takhle mohl dívat do hloubky jeho očí…
„Můžu?“ zeptala se nadšeně a já hned věděl, že jakmile bych zavřel dveře, skončil bych nalepen na jejich tvrdým povrchu už zřejmě nahatej.
„Alex, my máme právě koncert… dnes to nepůjde, jsem unavenej,“ snažil jsem se vykroutit.
„Opravdu?“ pípla a její dlaň se náhle ocitla na mém nejcitlivějším místě. Nemohl jsem… „Alex, dnes to prostě nejde. Mrzí mě to, ale já jsem unavenej a ještě k tomu nemám čas a,“ náhle mě však umlčely její rty, které mě dlouze políbily… Její snaha však byla marná. Pro její rty nemám slabost.
„Tomi, broučku, no ták. Tvůj táta je dnes dlouho v práci a mně je smutno,“ nevinně se uculila a znovu se naklonila k mým rtům. Zbavit se jí bylo horší, než jsem čekal. Proto jsem ji tedy nenápadně propašoval dovnitř a chtěl jsem ji to vysvětlit v klidu. Stalo se však to, co jsem si myslel. Vzápětí jsem skončil na dveřích v zápalu její divokejch polibků, drcen jejím tělem.
„N-ne, přestaň,“ odsunul jsem ji od sebe a odstoupil jsem několik kroků dozadu. Její oči se na mě žádostivě dívaly a já mohl už jenom z jejího hlubokýho dýchání vycítit, jak moc mě chtěla. „Prosím, odejdi. Dnes se s tebou prostě milovat nebudu. Nestíhám a nemám chuť. Mám prostě kupu starostí a nepotřebuju, aby tě tady někdo načapal. Alex, jdi,“ řekl jsem zdrceně a zničeně jsem dosednul na postel. Ona však měla výdrž, se kterou jsem nepočítal. Opatrně si klekla přede mě a dlouze se mi zadívala do očí. Ach bože… co všechno bych teď dal za to, abych se takhle mohl dívat do hloubky jeho očí…
„Ale Tomi. Tobě to nechybí? Si tady přeci pořád sám, jen se svou kytarou. Jistě ses už dlouho nelíbal a také-,“ zatahala mě za spodní ret a dobře mířenými doteky se vplížila pod lem mých trenek. „A také by ses potřeboval uvolnit,“ zašeptala a pomalu ze mě stáhla triko. Já už jsem jí prostě nedokázal odporovat a kdyby jste byli na mém místě, poznali byste, že je to zbytečné. Ji se prostě odmítnout nedá, a i kdyby jo, nedovolí vám to.
„Alex, no tak,“ snažil jsem se ji od sebe nepatrně odtáhnout, jenomže to stejně dopadlo tak, že jsem přistál na posteli polonahej. Netrvalo dlouho a po mé hrudi rejdily jak její rty, tak i jazyk, a já vám řeknu – dnes mi to bylo úplně jedno. Vůbec mě nevzrušovala představa, že se s jí budu milovat tak jako kdysi. Necítil jsem se jako abstinující. Nechyběl mi sex. Stačil jedinej jeho polibek a já na celou Alex dokázal zapomenout. Ona však ne! Strnule jsem se nechal líbat a hladit a myslel jsem, že mě už nic nemůže zachránit. Najednou se však ozvalo jemné klepání, které Alex malinko polekalo.
„Ty někoho čekáš?“ zeptala se, jakmile se na mé posteli zjevila jenom ve spodním prádle nechápavě pozorovala, jak pomalu mířím ke dveřím. Rychle jsem si otřel rty a snažil jsem se otevřít s klidným výrazem. Když jsem však za dveřma spatřil jeho obličej, malinko jsem ustrnul. Jeho oči se na mě něžně dívaly a v dlaních žmoulal něco, co mě překvapilo snad ještě více, než jeho návštěva. Pytlík gumových medvídků…
„Ahoj, j-já jsem se chtěl jenom-,“začal rychle, náhle se však zasekl a jeho pohled se upřel někam přes mé rameno. Ani jsem se nemusel otáčet, abych zjistil, kam se jeho oči zklamaně dívají. Alex se totiž tulila k mým bokům, a jediné, co ji dělilo od nahoty, bylo mé triko.
„B-bille, tohle,“ snažil jsem mu to vysvětlit, jediné čeho jsem však dosáhl bylo, že strnule zakroutil hlavou a nechápavě sklonil pohled.
„Pusť to z hlavy,“ vydechl tiše, medvídky mi vtlačit do dlaní a rychlými kroky mířil pryč. Já jsem od sebe Alex urychleně odstrčil a snažil jsem se jej dohnat.
„Bille, počkej!“ křičel jsem za ním, ale on mě neposlouchal…
„Alex, no tak,“ snažil jsem se ji od sebe nepatrně odtáhnout, jenomže to stejně dopadlo tak, že jsem přistál na posteli polonahej. Netrvalo dlouho a po mé hrudi rejdily jak její rty, tak i jazyk, a já vám řeknu – dnes mi to bylo úplně jedno. Vůbec mě nevzrušovala představa, že se s jí budu milovat tak jako kdysi. Necítil jsem se jako abstinující. Nechyběl mi sex. Stačil jedinej jeho polibek a já na celou Alex dokázal zapomenout. Ona však ne! Strnule jsem se nechal líbat a hladit a myslel jsem, že mě už nic nemůže zachránit. Najednou se však ozvalo jemné klepání, které Alex malinko polekalo.
„Ty někoho čekáš?“ zeptala se, jakmile se na mé posteli zjevila jenom ve spodním prádle nechápavě pozorovala, jak pomalu mířím ke dveřím. Rychle jsem si otřel rty a snažil jsem se otevřít s klidným výrazem. Když jsem však za dveřma spatřil jeho obličej, malinko jsem ustrnul. Jeho oči se na mě něžně dívaly a v dlaních žmoulal něco, co mě překvapilo snad ještě více, než jeho návštěva. Pytlík gumových medvídků…
„Ahoj, j-já jsem se chtěl jenom-,“začal rychle, náhle se však zasekl a jeho pohled se upřel někam přes mé rameno. Ani jsem se nemusel otáčet, abych zjistil, kam se jeho oči zklamaně dívají. Alex se totiž tulila k mým bokům, a jediné, co ji dělilo od nahoty, bylo mé triko.
„B-bille, tohle,“ snažil jsem mu to vysvětlit, jediné čeho jsem však dosáhl bylo, že strnule zakroutil hlavou a nechápavě sklonil pohled.
„Pusť to z hlavy,“ vydechl tiše, medvídky mi vtlačit do dlaní a rychlými kroky mířil pryč. Já jsem od sebe Alex urychleně odstrčil a snažil jsem se jej dohnat.
„Bille, počkej!“ křičel jsem za ním, ale on mě neposlouchal…
BILL:
Jsem totální idiot! Byl jsem tak strašlivě tupej. Jako nějaký pako jsem se mu došel omluvit za to všechno, co se minulou noc stalo a on?! Na co se zmůže on?! Jenom se vyspí s holkou svého vlastního táty!! Já to nechápu… A prej že je unavenej!
Je to jenom odpornej lhář a já jej už nechci vidět! A ty lži si může strčit někam. Už mám toho dost. Začínal jsem mu pomalu věřit, ale on tu mou důvěru hezky pošlapal a zhatil ještě dřív, než vůbec vzrostla. Byl jsem hlupák… jenom naivní hlupák!
Je to jenom odpornej lhář a já jej už nechci vidět! A ty lži si může strčit někam. Už mám toho dost. Začínal jsem mu pomalu věřit, ale on tu mou důvěru hezky pošlapal a zhatil ještě dřív, než vůbec vzrostla. Byl jsem hlupák… jenom naivní hlupák!
Sprostě mě využil, aby se dostal do kapely a teď, když jsme mu zařídili slávu a peníze, se ukáže jeho pravá tvář. Ach bože… proč mě to tak strašně štve?! Proč nedokážu snést pomyšlení na to, že se s ním právě milovala! Že se jej dotýkala a líbala jej stejně, jako já ještě včera… Chci vrátit čas! Nikdy bych nedovolil, aby se stal dalším členem naší kapely. Byla to chyba… Byl jsem na dně a teď na tom budu ještě hůř. Zničeně jsem doběhl do svého pokoje, avšak k mé smůle jsem nestihl ani pořádně zavřít dveře a už mé zápěstí svíraly jeho ruce. Bojovně jsem se mu zahleděl do očí a snažil jsem se vysvobodit ruku z jeho sevření.
„Bille, já jsem s ní nespal,“ řekl naléhavě a v jeho očích se zračilo čiré zoufalství.
„To je mi jedno! Klidně si s ní spi kdy chceš. Já tě už nechci vidět! Jsi jenom odpornej lhář. Nikdy jsi mě neměl rád a ani mít nebudeš! Jediné co umíš, je jenom ubližovat, Tome,“ sykal jsem na něj jedovatě a snažil jsem se od něj odsunout. Jeho oči mě však propalovaly jako žhavé uhlíky, a i když jsem se moc snažil, nedokázal jsem se do nich nedívat. Bože… proč musí být tak strašně hezkej?! Když jsem u něj, zapomínám na všechno… už opravdu šílím. Co se to se mnou stalo??
„Bille, ty tomu nerozumíš?! Jak tohle můžeš říct?! Ty si to jediný co potřebuju a nikdy jsem ti nelhal!“ křičel na mě, ale hlas se mu přesto třásl.
„Běž za ní. Stejně na tebe čeká. Příště, až budeš unavenej, klidně řekni, že potřebuješ sex. To je totiž to jediný, co tě trápí,“ snažil jsem se křičet, přesto jsem to však nedokázal. Nebyl jsem mu rovnocenným soupeřem. A on to moc dobře věděl. Najednou se ke mně naklonil a prudce si mé rty podrobil zoufalým polibkem. Ve mně se zvedla nová vlna hněvu. Rázně jsem jej od sebe odstrčil, a když jsem mu chtěl dát facku, pohotově chytil moje zápěstí těsně u své tváře a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Oba dva jsme mocně lapali po dechu, v mých očích se však odrážely slzy.
„Vypadni, Tome,“ šeptnul jsem zoufale a hltavě jsem opětoval jeho prudký polibek. „Jdi už,“ zakňoural jsem bezmocně a sám jsem jej chtivě políbil. Chvěl jsem se v jeho náručí jako panenka a nedokázal jsem jej od sebe odehnat. Byl tak krásnej…
„Bille, já jsem s ní nespal,“ řekl naléhavě a v jeho očích se zračilo čiré zoufalství.
„To je mi jedno! Klidně si s ní spi kdy chceš. Já tě už nechci vidět! Jsi jenom odpornej lhář. Nikdy jsi mě neměl rád a ani mít nebudeš! Jediné co umíš, je jenom ubližovat, Tome,“ sykal jsem na něj jedovatě a snažil jsem se od něj odsunout. Jeho oči mě však propalovaly jako žhavé uhlíky, a i když jsem se moc snažil, nedokázal jsem se do nich nedívat. Bože… proč musí být tak strašně hezkej?! Když jsem u něj, zapomínám na všechno… už opravdu šílím. Co se to se mnou stalo??
„Bille, ty tomu nerozumíš?! Jak tohle můžeš říct?! Ty si to jediný co potřebuju a nikdy jsem ti nelhal!“ křičel na mě, ale hlas se mu přesto třásl.
„Běž za ní. Stejně na tebe čeká. Příště, až budeš unavenej, klidně řekni, že potřebuješ sex. To je totiž to jediný, co tě trápí,“ snažil jsem se křičet, přesto jsem to však nedokázal. Nebyl jsem mu rovnocenným soupeřem. A on to moc dobře věděl. Najednou se ke mně naklonil a prudce si mé rty podrobil zoufalým polibkem. Ve mně se zvedla nová vlna hněvu. Rázně jsem jej od sebe odstrčil, a když jsem mu chtěl dát facku, pohotově chytil moje zápěstí těsně u své tváře a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Oba dva jsme mocně lapali po dechu, v mých očích se však odrážely slzy.
„Vypadni, Tome,“ šeptnul jsem zoufale a hltavě jsem opětoval jeho prudký polibek. „Jdi už,“ zakňoural jsem bezmocně a sám jsem jej chtivě políbil. Chvěl jsem se v jeho náručí jako panenka a nedokázal jsem jej od sebe odehnat. Byl tak krásnej…
TOM:
Proč si to dělám ještě těžším?! Proč jsem jej nenechal odejít a následoval jsem jej do jeho pokoje?!… Nechtěl jsem mu ublížit, ani na něj křičet, ale když jsem cítil, jak moc se třese, políbil jsem jej. Už jsem se prostě neovládl a chtivě jsem se zmocnil těch dokonalých rtů. Kašlal jsem na všechno! Na Alex, na kluky, na koncert, na všechno. Jen jsem jej líbal… a on líbal mě…
„Tome, odejdi, prosím tě běž pryč,“ zasténal tiše, jak jsem jej vášnivě zatahal za spodní ret. Byl tak nádhernej a já se od něj nedokázal odpoutat. Nešlo to. Pořád a pořád jsem ochutnával jeho jemné rty v krátkých polibcích, které mi všechny hladově opětoval. Náhle se však ode mě odsunul a naléhavě spojil své rty s těmi mými. Teď už jsem věděl jistě, že to žádná sázka nebyla. Chtěl to! Stejně jako já.
„Tome, odejdi, prosím tě běž pryč,“ zasténal tiše, jak jsem jej vášnivě zatahal za spodní ret. Byl tak nádhernej a já se od něj nedokázal odpoutat. Nešlo to. Pořád a pořád jsem ochutnával jeho jemné rty v krátkých polibcích, které mi všechny hladově opětoval. Náhle se však ode mě odsunul a naléhavě spojil své rty s těmi mými. Teď už jsem věděl jistě, že to žádná sázka nebyla. Chtěl to! Stejně jako já.
Mé dlaně spočívaly v jeho spuštěných vlasech a jeho jazyk něžně olizoval mé rty. Bylo to prostě něco dokonalého. Jeho dlaně jsem cítil na své tváři, kterou jemně hladil a něžně pusinkoval. Po chvilce se však jemné pusinky změnily v naléhavost a naše rty se začaly jako o život proplétat, skousávat a dokonale olizovat. Všude kolem sebe jsem cítil jenom jeho vůni a jediné, co bylo slyšet, bylo něžné mlaskání vycházející od našich srážejících se jazyků.
„Tome, odejdi… prosím,“ vzdychl tiše, jakmile jsem jej vášnivě políbil na krk. „Tohle už je moc,“ zašeptal, ale stejně nevědomky zvedal tvář, abych jej mohl líbat víc a víc. Po chvilce jsem se od něj odsunul, stále jsem však zůstával v dokonalé blízkosti jeho těla, které se mi chvělo v náručí. Poplašeně jsme na sebe hleděli, a naše hluboké výdechy se vzájemně proplétaly.
„Tome, zapomeň na to… t-tohle byla chyba,“ vydechl zoufale a opatrnými kroky mířil ke dveřím. „Jdi už,“ špitl a otevřel. „Prosím tě, vypadni už! No tak běž,“ vykvíkl a z jeho hlasu se linulo zoufalství a strach. Rychlými kroky jsem k němu popošel a opatrně jsem projel ukazováčkem naběhlé rty, které mě ještě před chvilkou líbaly.
„Nespal jsem s ní… nedokázal jsem to udělat,“ s tím jsem se otočil a rychle jsem za sebou zavřel. Na tohle nikdy nezapomenu… Hned jak jsem se ocitl za jeho dveřmi, jsem omámeně přivřel víčka a jemně jsem si přejel naběhlou tkáň mých rtů. Ach, Bille, co jsi to se mnou provedl?!
„Tome, odejdi… prosím,“ vzdychl tiše, jakmile jsem jej vášnivě políbil na krk. „Tohle už je moc,“ zašeptal, ale stejně nevědomky zvedal tvář, abych jej mohl líbat víc a víc. Po chvilce jsem se od něj odsunul, stále jsem však zůstával v dokonalé blízkosti jeho těla, které se mi chvělo v náručí. Poplašeně jsme na sebe hleděli, a naše hluboké výdechy se vzájemně proplétaly.
„Tome, zapomeň na to… t-tohle byla chyba,“ vydechl zoufale a opatrnými kroky mířil ke dveřím. „Jdi už,“ špitl a otevřel. „Prosím tě, vypadni už! No tak běž,“ vykvíkl a z jeho hlasu se linulo zoufalství a strach. Rychlými kroky jsem k němu popošel a opatrně jsem projel ukazováčkem naběhlé rty, které mě ještě před chvilkou líbaly.
„Nespal jsem s ní… nedokázal jsem to udělat,“ s tím jsem se otočil a rychle jsem za sebou zavřel. Na tohle nikdy nezapomenu… Hned jak jsem se ocitl za jeho dveřmi, jsem omámeně přivřel víčka a jemně jsem si přejel naběhlou tkáň mých rtů. Ach, Bille, co jsi to se mnou provedl?!
autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Nedýchám…….tohle mě naprosto odrovnalo, to bylo něco úžasného…..jsem touhle kapitolou naprosto fascinovaná, a tají se mi dech když pomyslím že tohle je teprve to nejmenší, B-kay jsi vážně perfektní 🙂 Miluju tu povídku
huráááááááááááááááááá 😀
ďalej prosím 😀
Pane bože .. rychle na EKG to se vazne neda,ctu to porad dokola….nemuzu odtrhnout oci….je to az tak trochu na rozbreceni…. moooc hezky a na dalsi dilek se tesim jako nikdy viiic ..honeeem :-*
očaroval tě stejně jako ty jeho…nádherná ffka!!!
no konečneee :DD super … chytro dalej bitteee :DD
wau hustý rychle dál
nádhera, krassny, já byla jen prilepena na monitoru, rychleeeeeeeee daaaaaaaaaal, já to už dlouho takhle nevydržiiim:o
jsem umřetá