Bookmakers Scrubbers 7.

autor: Ainikki

Bill

Zapadli jsme s Leti asi už do čtvrtého obchodu s oblečením. Ta prohlídka města se nám nějak zvrtla. Místo obdivování krás New Yorku jsme se vrhali na regály plné různorodého šatstva a Tom za námi jen vlál s kyselým výrazem v obličeji. Nikdo ho ale nenutil. Leti pozvala mě. Klukům sice nikdo nezakazoval jít s námi, ale jak již jsem zmínil, původním záměrem bylo poznat město v doprovodu rodilé Newyorčanky, čehož se Georg s Gustavem rádi vzdali. Přeci jen jsme tu nebyli poprvé, a ač tahle metropole má své kouzlo, plahočit se přelidněnými ulicemi tak velkého města je únavné. A stejně by asi nešli, i kdyby věděli, že se program změní v nákupy.

Já šel z úplně jiného důvodu. Chtěl jsem být s naší krásnou slečnou reportérkou. Byla s námi už třetí den. Nevím jak ostatní, ale já ji vnímal jako příjemné zpestření našeho týmu. Byla společenská, milá, vtipná, jednoduše měla všechna nej, jaká jen žena může mít. Alespoň v mých očích.

A proč se dnes tu anabázi s námi rozhodl podstoupit i Tom, když se mohl válet s Géčkama na hotelu u playstationu, vůbec netuším. Je to o to míň pochopitelné, jelikož brácha tedy mé sympatie k Leti nesdílí. Má-li k tomu nějaký důvod, je další neznámá, ale jejím odtajňováním se mi zatím nechtělo zabývat. Dnes se sice dušoval, že ho nadmíru zajímá New York, ale to jsem mu teda moc nebaštil. Ovšem nehodlal jsem mu to vyvracet a jakkoli jeho tvrzení zpochybňovat. A s tím, že ho to teď evidentně nebaví, se bude muset poprat sám.

„Bille, koukni. Tohle tričko vypadá perfektně. Běž ho zkusit, přijdu se na tebe mrknout.“ Leti mi vrazila vybraný kus oděvu do ruky a popostrkovala mě ke kabinkám. Musel jsem jí připsat další plusové body k dobru. Vkus měla výborný. To tričko se mi nepředstíraně líbilo. Vykouzlil jsem na tváři potěšený úsměv a zaplul jsem do jedné volné zkušební kabiny. Leticia si ještě někam odběhla, ale v cukuletu byla zpět a snažila se nakouknout dovnitř.

„Vydrž, už to bude.“ Křikl jsem jen z druhé strany lítacích dvířek a v dalším momentě jsem již otevíral, aby mi to mohla zhodnotit. Přeluxovala mě pohledem od hlavy až k patě, a pak jen obdivně vydechla.

„Páni. Je to… je to úžasný.“ Dostalo se mi pochvalného komentáře a její ruka mě pohladila po hrudi. „Příjemnej materiál.“ Dodala a mně se z toho doteku zježily všechny chloupky na těle. „Měl by sis ho vzít. Vážně ti moc sluší.“

„Taky myslím.“ Odvětil jsem sebevědomě a schoval se zpět do kabiny, abych na sebe mohl hodit své oblečení.

Když jsem vylezl ven, třímaje nové triko v rukou, byla pryč. „Leti.“ Zavolal jsem opatrně její jméno, tak abych na sebe nepoutal příliš pozornosti, a rozhlédl se kolem.

„Jsem tady.“ Ozvalo se z vedlejší kabiny a hned na to vylezla ven. Bezděčně mi poklesla brada a zůstal jsem na ni viset pohledem. Měla na sobě krajkový černý korzetek, který více odhaloval, než skrýval. Nebyl jsem si jistý, jestli je to spodní prádlo nebo je to vhodné i k normálnímu nošení, každopádně to vypadalo hodně rajcovně. „Proč nic neříkáš? Nelíbí se ti to? Na tom ramínku to vypadalo docela dobře.“ Promluvila na mě a párkrát se svůdně otočila, abych si ji mohl prohlédnout ze všech stran.

„No…“ Začal jsem pomalu. Nebyl jsem si přesně jistý, jaká slova by vystihovala to, co jsem před sebou viděl.

„Tady jste. Bude vám to trvat ještě dlouho?“ Za zády se mi ozval nerudný bráchův hlas a já málem úlekem nadskočil.

„To už jste dokouřili?“ Nevrle jsem mu odvětil otázkou. Teď se mi tu jeho přítomnost nehodila. Tom totiž s Tobim, který nám dělal nezbytný doprovod, odmítli lézt do dalšího obchodu a zůstali s cigárkem stát venku.

„Kdybychom měli kouřit po celou dobu, po kterou vy se tu omamujete, tak ty plíce máme vyuzený.“ Dostalo se mi podobně podrážděné odpovědi. Začínal mě rozčilovat, ale hádka bylo to poslední, po čem bych teď toužil. Raději jsem se rozhodl ustoupit.

„Už jdeme.“ Ujistil jsem ho a směrem k Leti jsem dodal.

„Myslím, že ty by sis tohle měla taky vzít.“ Nečekal jsem na to, až se převlékne. Pod Tomovým nasupeným dozorem to stejně dost dobře nešlo. Rovnou jsem tedy zamířil k pokladnám s tím rozladěncem v patách.

„Co to jako mělo bejt? To ti tam předváděla striptýz?

„Laskavě nerej! Chtěla jen vědět, jak v tom vypadá.“

„To určitě…“ Odplivl si bratr dvojsmyslně.

„Co má znamenat to tvoje ‚to určitě‘?“ Nemínil jsem to jen tak přejít a dál jsem v něm rozdmýchával tu jeho nasupenost.

„Ježiši!“ Protočil oči v sloup, div, že nezačal lomit rukama. „Co myslíš, že to asi tak znamená? Vždyť to, co tam předváděla, bylo tak průhledný. Tahle piraňa netouží po ničem jiným, než si na tobě smlsnout. Normálně se ti tam okatě nabízela a…“

„A co? Tobě se snad holky, se kterýma lezeš do postele, samy nenabízej? Nechápu, co tě žere. Myslím, že kdyby se svlíkla před tebou, tak takhle vyvádět nebudeš. Dovol, ale abych tě informoval o tom, že tu nejseš jedinej, kdo je tu neodolatelnej a má právo na to mít holku.“ Zakončil jsem svoji spršku slov na Tomovu hlavu a hodil jsem to vybrané tričko na pult před prodavačku.

„Nic nechápeš…“ Vypadlo z něj ještě, pak se raději otočil na patě a vypochodoval ven.

„Nějaké další přání?“

„Ne! To je všechno!“ Úsečně jsem zpražil tu holku, která jen dělala svou práci, ale měla tu smůlu, že se mi dostala do rány zrovna ve chvíli, kdy jsem měl chuť do všech stran metat blesky. Uklidnil jsem se ale hned, jak jsem viděl Leticii mířící si to ke mně. V ruce svírala onen neodolatelný kousek látky a už z dálky se na mě usmívala. Projelo mnou příjemné vzrušení, když jsem si představil, že ji v tom možná ještě někdy uvidím. Stejně jako já, i ona položila tu vybranou drobnůstku před prodavačku, a za chvíli jsme odcházeli i s našimi úlovky ven z obchodu.

Tobias pohotově přistavil auto a k Tomově velké radosti jsem tedy zavelel, že už se můžeme vrátit do hotelu. Jen co jsme zastavili, brácha se vyvalil z auta jak velká voda a ignoruje nás dva, se nejspíš rozeběhl na svůj pokoj.

„Nemá mě rád…“ Zkonstatovala Leti se smutkem v hlase a sklopila hlavu. Najednou mi bylo té sebevědomé dívky líto. Nezasloužila si, aby se k ní Tom podobným způsobem choval. Vůbec, když nikdo z nás vlastně neznal důvod.

„Tak to určitě není. Je jen nervózní. Na tuhle tour se mu moc nechtělo. Máme teď dost hektické období a on by si už docela rád odpočinul.“ Snažil jsem se ji utěšit, a zároveň ho omluvit. Jen se na mě smutně usmála a doprovodila mě, až ke dveřím mého pokoje.

„Dnes to bylo fajn. Děkuju. Jsi skvělý společník.“ Nadmul jsem se pýchou. Lichotky z jejich úst se poslouchaly tak dobře.

„Nemáš zač.“

„Musím jít. Potřebuji si zabalit pár věcí. Zítra se odjíždí do dalšího města, ale to ti určitě nemusím připomínat. Nikdy jsem neměla možnost moc cestovat, takže se těším. Jsem ráda, že mě pro tuhle práci vybrali. Hlavně vy mi to dokážete perfektně zpříjemnit.“ Obdarovala mě další pochvalou a pohladila mě po celé délce paže. „Tak… tak zítra.“ Dodala a měla se k odchodu. Chytl jsem ji ale za ruku a donutil ji ještě, aby se ke mně otočila. Tázavě se mi zahleděla do očí a já se odhodlal udělat to, po čem jsem zatoužil ihned, jak jsem ji spatřil poprvé. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a sklonil se k jejím vyzývavým rtům. Nebyl jsem si jistý, jak zareaguje, proto byl první dotyk velice nejistý. Nebránila se. Dokonce se i uvolnila a jemně mi položila jednu ruku na zátylek, aby si tak mohla moji hlavu přidržet. Slastně jsem přivřel oči a nechal se omámit opojnou chutí těch plných polštářků.

Pak ale kdesi za námi na chodbě bouchly dveře od jednoho z pokojů. Úlekem jsem od ní odskočil a podíval se směrem, odkud se ozvala ta rána. Blížil se k nám se založenýma rukama na prsou Tom. Měl naprosto kamenný obličej. Vůbec jsem nebyl schopný odhadnout, co si o tom, co právě viděl, může myslet. V duchu jsem si nadával do idiotů za to, že jsem nebyl opatrnější, a začal ji tu líbat přímo na chodbě.

„Už půjdu. Ahoj zítra.“ Kvapně se do ticha rozloučila Leti a odcházela.

„Tak už je ruka v rukávě?“ Neunikla mi ironie, se kterou to řekl, jen co se nám černovláska ztratila z dohledu.

„Něco potřebuješ?“ Neměl jsem v úmyslu zareagovat na jeho hloupou poznámku.

„No… Šel jsem za tebou, ale tak nějak bych řekl, že už asi nepotřebuju nic.“ Zapíchl oči do podlahy a měl v úmyslu se vrátit zase zpět na svůj pokoj.

„Tome, počkej. Takhle už to dál nejde. Vysvětli mi, prosím, co se s tebou děje?“

„Co se se mnou děje? To bych se měl ptát spíš já tebe. Co je na tý holce tak zvláštního, že se chováš jako poblázněný pako? Vůbec ji neznáš! Může to být klidně nějaká zlatokopka nebo i něco horšího! Připadne mi, že si se úplně zbláznil a já se mám na to jen nečinně koukat?! Sorry, ale to nedokážu. To, co se tu děje, se mi nelíbí!“ Brácha se rozohnil a začal zvyšovat hlas. Hrozilo, že nás někdo uslyší, a proto jsem ho natlačil do svého pokoje a neprodleně za námi zavřel dveře.

„Musíš tak křičet?“ Káravě, ale trochu zbytečně, jsem ho napomenul. Tady nás už nikdo slyšet nemohl. Stěny hotelu sice nebyly zvukotěsné, ale aby naše slovní výměna pronikla až k uším ostatních hostů, museli bychom se pohybovat na mnohem vyšších decibelech.

„Jo, musím. A budu ječet ještě víc. Už nemůžu… Bille, proboha tě prosím, nech ji plavat. Z tohohle nevzejde nic dobrýho.“ Tom se odšoural do hloubi pokoje, tam si sedl na okraj postele a schoval hlavu do dlaní. Začínal jsem mít na něj znovu nepředstavitelný vztek. Vadilo mi, že se do toho montuje, ale zase na druhou stranu jsem z něj cítil jakési podivné zoufalství, které mi nedovolovalo, abych se tu na něj příkře osočil a vyrazil ho odsud.

„Hele, uklidni se, a buď mi teď hned vysvětlíš, co přesně ti tak strašně vadí, anebo mě s tím přestaň otravovat.“ Řekl jsem rázně, ale při tom jsem se snažil hlas držet v klidné rovině.

„Já nevím… nevím…“ Mumlal si do dlaní. „Nedokážu to vysvětlit. Já jsem doufal, že mě poslechneš a budeš opatrný, ale ty děláš pravý opak. Co mám čekat zítra? To už spolu skočíte do postele? Bille, to je šílený. Ona tě hrozně rychle pohlcuje, a to je špatně. Nechci, abys pak trpěl. Nesnesl bych to…“

Tak takhle to tedy je. V bráchovi se probudily zase ty jeho pečovatelský sklony. Musel jsem se usmát. Přisedl jsem si vedle něj a objal ho kolem ramen.

„Tome, neboj se. Vím, že ji moc neznáme, ale důvěřuj alespoň mému instinktu. Ona je fajn. Opravdu není důvod pro to, abys na ni koukal skrz prsty. Navíc… já… je mi s ní dobře. Už dlouho jsem potřeboval někoho jako je ona. Tak mi to, prosím, nekaž.“ Snažil jsem se ho přesvědčit a konejšivě jsem ho hladil po zádech. Bylo důležité ho přesvědčit. Nesnesl bych, kdyby proti ní stále zůstával v opozici. Musel bych mezi nimi totiž volit, a ač by tuhle bitvu vyhrál Tom, jednou by se třeba mohlo stát, že bych mu vyčetl, že mě připravil o možnost se zamilovat a nevím, jak dalece bych mu byl schopen potom odpustit.

„Dobře. Jak myslíš.“ Pípnul nakonec a já ho úlevně objal.

autor: Ainikki

betaread: Janule :o)