10 let

Žili, byli dva chlapci. Dvojčátka. Nebylo dvou dalších sourozenců, kteří by se měli raději než ti dva.

Do jejich osmi let nebylo nikoho, kdo by ty dva rozdělil.

Až do doby, kdy se jejich rodiče rozvedli a milá dvojčátka od sebe oddělili.

Tatínek si vzal malého Tomíšta a maminka si nechala malého Billíšta.

Malý Billíšto i malý Tomíšto plakali. Plakali každou noc…

10 let…

Až se skoro 18ti letý chlapec Tom rozhodl porušit otcův zákaz a rozhodl se zavolat stejně starému chlapci Billovi… svému dvojčátku…

***

,,Trümperovi, prosím?“ ozval se tichý mladý hlas.

Tomovi se po tváři kutálelo mnoho slz, když v tom tolik jiném a přesto tak stejném hlase poznal hlas svého bratra.

,,Bille?“ vydechl tiše do mobilu.

Billího srdíčko se najednou rozbušilo na plné obrátky. I po tolika letech… i po takové změně… poznával ten milý hlas…

,,Tommi…?“

Oba chlapci padli na kolena… plakali… plakali oba.

Po uplakané chvilce se přeci jenom Tom zmohl přejít k tomu, o čem chtěl se svým dvojčátkem mluvit.

,,Billí… bráško! Zítra máme narozeniny…“ špitl tiše a hladil jej už pouhým hlasem.

,,Vím… Chci tě vidět! Tome! Prosím! Potřebuju tě konečně vidět!“ plakal mu do telefonu a zoufale si ho tisknul k uchu, jako by snad doufal, že jím proleze až ke své druhé polovině.

,,Billí… dvojčátko moje… uvidíme, už zítra! Pojedu za tebou! Přijedu si pro tebe!“

Poté, co se domluvili, a po dlouhém loučení to oba zavěsili.

***

Tom seděl na lavičce v Magdeburgu a sledoval malé děti, hrající si na pískovišti. Hlavou mu procházely vzpomínky, kdy si tady ještě před 10 lety hráli… on a Bill.

Pamatoval si, jak děti malému Billíštovi rozšlapaly hrad z písku. Billíšto byl tak smutný, že se malý Tomíšto rozhodl, že svému mladšímu dvojčátku postaví hrad nový. Ještě dnes… po 10ti letech… si Tom dokázal přesně vybavit ten šťastný a vděčný výraz v Billově roztomilém obličeji, když viděl, co pro něj Tomík udělal.

Od přemýšlení Toma vyrušila podivná známá vůně… cítil, že se jeho dvojče blíží…

Očima hledal povědomý obličej… Až viděl někoho, kdo spíš než jeho bratra, připomínal anděla… takového, o jakém jim maminka vyprávěla…

Nádherný bledý obličej, lemovaný černými dlouhými vlasy… Čokoládové oči, rozdávající teplo všude, kam se jen podíval… Štíhlé tělo… vysoký… nádherný…

Byl to jeho bratr… cítil to… ty oči… ty se nezměnily… pořád z nich vyzařovalo to teplo…

Bill drobnými krůčky došel až k Tomovi, který se postavil naproti němu a za sebou tahal kufřík…

Oba si dlouhou chvíli jen hleděli do očí, i přesto, že v nich oba měli slzy… ale také neskutečné štěstí a lásku…

,,Tommi…“

,,Billí…“

Oba si padli kolem krku a naléhavě se objímali. Plakali a hladili se… šeptali si jak moc si chyběli…

Po chvíli šťastného shledání se Tom něžně odtrhl od svého bratra a pohladil jej po hebkém a nádherném obličeji…

,,Můžeme jet, Bille?“

Bill tiše kývl. Tom vzal vyššího Billa kolem útlého pasu a společně šli do Tomova auta…

,,K-kde je ten tvůj byt?“ špitl Bill a usmál se na Toma, který se víc jak řízení věnoval svému bratrovi…

,,Není zas tak daleko…“ usmál se a pohladil dvojčátko po tváři.

A opravdu… za necelou hodinku se před nima objevil menší domeček.

Billík užasle sledoval, jak se z malého domečku postupně stává větší dům…

Když před ním Tom zastavil a pomohl Billíkovi se zavazadly.

,,Tady budeme bydlet?“

,,Budeme… jen ty a já, dvojčátko moje…“ Tomí líbnul brášku na líčko a vzal všechna zavazadla dovnitř…

***

,,…teďka vlastně nic nedělám… školu jsem udělal a teď… nevím, co bych měl dělat za práci…“ vzdychl si Bill, když se o pár hodin později tulil do náruče svého dvojčátka a povídali si, co se za těch 10 let změnilo.

,,A víš jak jsme si říkali… jak jsme byli malí… že si založíme rockovou skupinu… a budeme neslavnější na světě… pamatuješ?“

Jakpak by si to Bill nepamatoval… plánovali to tak dlouho… a rodiče jim to překazili… Oba si doteď byli jistí, že kdyby je nerozdělili, opravdu by jim to rockování vyšlo.

Dvojčátka si povídala dlouho do noci.

,,Billí… víš… když jsem tě viděl… hodně ses změnil…“

,,To ty taky, Tome… ale pořád jseš můj starší hodný bráška… akorát už trošku menší…“ uchichtnul se Billík a cvrnknul Tomíka do nosu.

Tom se usmál a oba se hluboce zahleděli do očí… bylo v nich tolik lásky… tak dlouho se neviděli… tolik si chyběli… že po chvíli jejich rty slynuly v jedny.

Nijak si neuvědomovali, že tím porušují téměř všechny morální zákony… bylo jim to v tu chvíli jedno…

Líbali se jako o život… jako kdyby si celých 10 let chtěli vynahradit tím vášnivým polibkem.

U polibku však nemohlo zůstat a ani nezůstalo.

Ani nevěděli jak… a jejich nahá těla ležela semknutá v sobě. Milovali se spolu.

Tom tak něžně pronikal do bratrova těla, které jej oddaně přijímalo.

Když se jejich těla vzepjala v přívalu orgasmu, věděli, že na tenhle zážitek nezapomenou nikdy…

***

,,Billí… chci s tebou mluvit o… o včerejšku…“ Tom seděl na posteli a vážně se díval do bratrových oček.

Bill se nadzvedl v loktech a zaujatě poslouchal.

,,Víš… neříkám, že to milování byla chyba… bylo to nejkrásnější, co jsem zažil… ale… nemělo by smysl v tomhle pokračovat… museli bychom to skrývat, víš… nechci, aby ses na mě zlobil…“ vydechl a sklopil pohled.

Chvíli se nic nedělo a Tom se bál pohlédnout do Billího očí. Bál se, že by v nich spatřil lítost… smutek… zlobu… nebo i nenávist…

Ucítil na své bradě dva štíhlé prsty, které mu nazvedly hlavu…

Bill se netvářil smutně, zklamaně, ani nenávistně… usmíval se…

,,Tome… chápu tě… Ale jsem rád, že se to stalo… krásnější setkání jsem si nedokázal představit ani ve svých snech… a děkuji ti za to,“ přitáhl si jeho tvář a lehce jej políbil na rty.

***

A jak to všechno s dvojčátky dopadlo?

Společně s dvěma kamarády Gustavem a Georgem, si založili skupinu Tokio Hotel.

Opravdu byli slavní téměř po celém světě…

Oba si našli přítelkyně…

A jejich velké tajemství? To věděli jenom oni dva… a vzpomínali na to se šťastným úsměvem…

autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule