autor: Dania
pairing: Bill/Bushido
Stál přede dveřmi do restaurace a rozhodoval se, jestli vstoupit či ne. Nikdy v životě nebyl nervóznější. Byla to jeho první schůzka po hodně dlouhé době. Zhluboka se nadechl a roztřesenými prsty stiskl kliku. Hodiny na stěně ukazovaly deset minut po páté. Rozhlédl se po místnosti, pozoroval páry u jednotlivých stolů. Jeho oči se zastavily na snědé tváři, na temném pohledu, zaměřeném na něj. Hlasitě polknul. Upřeně zíral do těch tmavých očí, myšlenky vířily hlavou, neschopen jakoukoliv z nich uchopit, uvědomit si ji. Aniž by se jakkoliv snažil, jeho tělo se dalo do pohybu. Přišel ke stolu, odsunul židli a posadil se naproti muži.
„Ahoj,“ staženým hrdlem unikl skřípavý zvuk.
„Bille.“ Bushido se pohodlně opřel a nespouštěl svůj pohled z mladé tváře.
Několik dalších minut bylo tichu, rušené jen šustěním hrubého ubrusu, cinkáním sklenic, příborů o talíře a tichým smíchem.
„Ahoj,“ staženým hrdlem unikl skřípavý zvuk.
„Bille.“ Bushido se pohodlně opřel a nespouštěl svůj pohled z mladé tváře.
Několik dalších minut bylo tichu, rušené jen šustěním hrubého ubrusu, cinkáním sklenic, příborů o talíře a tichým smíchem.
Bill se zavrtěl a rozhlédl se kolem sebe. Najednou mu jeho nápad s veřejným místem nepřipadal tak skvělý. Vnímal kradmé pohledy ostatních návštěvníků restaurace.
Odkašlal si a stočil pozornost opět na muže před sebou. Otevřel ústa, chtěl se jej zeptat, jak se má, avšak v příští vteřině si to zase rozmyslel.
Cítil napětí, rušivé pnutí ve svalech, v kostech, v každé buňce svého těla. Opět si poposednul. Napil se vody a odkašlal si. Zahlédl úšklebek na Anisově tváři. Zamračil se. Už déle nemohl snášet to ticho.
„Tak proč jsi se mnou chtěl mluvit?“
Nespouštěl z Bushida pohled. Viděl, jak se nadechuje k odpovědi. V ten moment se u jejich stolu objevil číšník s dotazem, co si budou přát.
Objednali si kávu. Netrpělivě čekal, až obsluha odejde. Anis jej propaloval pohledem, nepřístupný výraz v obličeji.
„Myslel jsem, že bychom se přesunuli do trošku soukromějších prostor. Co ty na to?“
„Ne, chtěl jsi se mnou mluvit, tak budeme mluvit. Už mě unavuje to neustálé odhadování, co si asi myslíš. Nebo co cítíš!“ Bill pomalu ztrácel trpělivost.
„Dej mi chvilku a já tě vzpružím. Ukážu ti, na co myslím.“
Bill si odfrkl, začínal ztrácet trpělivost. Nic nebylo tak, jak si představoval. Anis se choval jinak než předpokládal, věci se vrátily zase do starých kolejí. Unavovalo jej to. Už to prostě dál nemohl, a ani nechtěl, snášet. Odsunul židli. Planoucím pohledem propaloval Bushidův pobavený.
„Můžeš být už konečně chvíli upřímný? Už toho mám dost. Přestaň si hrát a řekni, co po mně vlastně chceš! Chceš, abych ti dělal děvku? Vážně ti stačí jen ten sex? Já už takhle prostě dál nemůžu, chápeš to? Už to dál nesnesu! Řekni mi už konečně pravdu, řekni co cítíš!!“ Rozčileně stál vedle židle, upíral svůj pohled na Anisův obličej. Hledal jakýkoliv náznak pohnutí, cokoliv, co by mu řeklo, že muž před ním nemá srdce z kamene. Nevšímal si udivených pohledů od ostatních návštěvníků restaurace. Vnímal pouze temný pohled, který se po několika vteřinách stočil k bílému plátnu ubrusu. Bill jen bezradně pokrčil rameny, otočil se čelem vzad a se slzami v očích opustil podnik.
Věděl, že to tak dopadne. Jak mohl bláhově věřit, že se konečně věci pohnou k lepšímu? Když se díval zpětně na dnešní telefonát, připadalo mu, jako by ani nemluvil s Anisem, jako by se ten telefonát nikdy ani nestal.
Zuřivě mrkal, nechtěl na veřejnosti brečet. Rychlými kroky směřoval k blízkému taxi stanovišti.
Překvapeně zamrkal, když ucítil silný stisk na zápěstí, následovalo silné škubnutí, které jej donutilo otočit se. Během zlomku vteřiny cítil, jak jej objímají silné paže, jak jej tisknou v náručí, jak jej líbají horké rty. Bez dechu pootevřel ústa, nechal do nich vklouznout Anisův jazyk. Pažemi jej pevně chytil kolem krku. Jejich polibek nabíral na divokosti. Bill si dlaní jedné ruky přidržel Anisovu hlavu, tiskl jej k sobě co nejtěsněji. Po chvilce cítil prsty i ve svých vlasech, cítil, jak mu zaklánějí hlavu, jak jej natáčejí do lepší pozice. Mezi jejich těly už nebyla jediná skulinka. Pasovali k sobě dokonale.
Bill se odtrhl a zprudka dýchal. Zíral do temných očí, neschopen jediné souvislé myšlenky.
„Stačí ti tohle jako důkaz, že kvůli tobě dělám věci, které jsem nikdy a pro nikoho ve svém životě ještě neudělal?“
Bill zamrkal. Tohle opravdu nečekal. Pozoroval výraz v Bushidově tváři. Mírně se usmál a vtiskl mu polibek do každého koutku úst.
„Já nejsem romantik, to víš. Ale to neznamená, že mi na tobě…,“ Anis se odmlčel. Zhluboka se nadechl a pokračoval: „…že mi na tobě nezáleží.“ Po těchto slovech se sklonil a přitiskl svoje rty na Billovy. Cítil, že nastal ten správný čas pro právě vyřčená slova. Už to dál nemohl popírat, měl toho kluka rád. Nevěděl, jestli je to láska, silně o tom pochyboval, ale už dál nemohl tvrdit, že je mu Bill naprosto volný. Už to nešlo. Protože kdykoliv, když se podíval do té krásné tváře, srdce se mu sevřelo. Když viděl jeho zářící oči, široký úsměv a štěstí vepsané ve tváři, měl chuť jej sevřít v náručí a okamžitě pomilovat. Pěkně v tom lítal a nejhorší na tom bylo, že mu to bylo naprosto jedno.
Odkašlal si a stočil pozornost opět na muže před sebou. Otevřel ústa, chtěl se jej zeptat, jak se má, avšak v příští vteřině si to zase rozmyslel.
Cítil napětí, rušivé pnutí ve svalech, v kostech, v každé buňce svého těla. Opět si poposednul. Napil se vody a odkašlal si. Zahlédl úšklebek na Anisově tváři. Zamračil se. Už déle nemohl snášet to ticho.
„Tak proč jsi se mnou chtěl mluvit?“
Nespouštěl z Bushida pohled. Viděl, jak se nadechuje k odpovědi. V ten moment se u jejich stolu objevil číšník s dotazem, co si budou přát.
Objednali si kávu. Netrpělivě čekal, až obsluha odejde. Anis jej propaloval pohledem, nepřístupný výraz v obličeji.
„Myslel jsem, že bychom se přesunuli do trošku soukromějších prostor. Co ty na to?“
„Ne, chtěl jsi se mnou mluvit, tak budeme mluvit. Už mě unavuje to neustálé odhadování, co si asi myslíš. Nebo co cítíš!“ Bill pomalu ztrácel trpělivost.
„Dej mi chvilku a já tě vzpružím. Ukážu ti, na co myslím.“
Bill si odfrkl, začínal ztrácet trpělivost. Nic nebylo tak, jak si představoval. Anis se choval jinak než předpokládal, věci se vrátily zase do starých kolejí. Unavovalo jej to. Už to prostě dál nemohl, a ani nechtěl, snášet. Odsunul židli. Planoucím pohledem propaloval Bushidův pobavený.
„Můžeš být už konečně chvíli upřímný? Už toho mám dost. Přestaň si hrát a řekni, co po mně vlastně chceš! Chceš, abych ti dělal děvku? Vážně ti stačí jen ten sex? Já už takhle prostě dál nemůžu, chápeš to? Už to dál nesnesu! Řekni mi už konečně pravdu, řekni co cítíš!!“ Rozčileně stál vedle židle, upíral svůj pohled na Anisův obličej. Hledal jakýkoliv náznak pohnutí, cokoliv, co by mu řeklo, že muž před ním nemá srdce z kamene. Nevšímal si udivených pohledů od ostatních návštěvníků restaurace. Vnímal pouze temný pohled, který se po několika vteřinách stočil k bílému plátnu ubrusu. Bill jen bezradně pokrčil rameny, otočil se čelem vzad a se slzami v očích opustil podnik.
Věděl, že to tak dopadne. Jak mohl bláhově věřit, že se konečně věci pohnou k lepšímu? Když se díval zpětně na dnešní telefonát, připadalo mu, jako by ani nemluvil s Anisem, jako by se ten telefonát nikdy ani nestal.
Zuřivě mrkal, nechtěl na veřejnosti brečet. Rychlými kroky směřoval k blízkému taxi stanovišti.
Překvapeně zamrkal, když ucítil silný stisk na zápěstí, následovalo silné škubnutí, které jej donutilo otočit se. Během zlomku vteřiny cítil, jak jej objímají silné paže, jak jej tisknou v náručí, jak jej líbají horké rty. Bez dechu pootevřel ústa, nechal do nich vklouznout Anisův jazyk. Pažemi jej pevně chytil kolem krku. Jejich polibek nabíral na divokosti. Bill si dlaní jedné ruky přidržel Anisovu hlavu, tiskl jej k sobě co nejtěsněji. Po chvilce cítil prsty i ve svých vlasech, cítil, jak mu zaklánějí hlavu, jak jej natáčejí do lepší pozice. Mezi jejich těly už nebyla jediná skulinka. Pasovali k sobě dokonale.
Bill se odtrhl a zprudka dýchal. Zíral do temných očí, neschopen jediné souvislé myšlenky.
„Stačí ti tohle jako důkaz, že kvůli tobě dělám věci, které jsem nikdy a pro nikoho ve svém životě ještě neudělal?“
Bill zamrkal. Tohle opravdu nečekal. Pozoroval výraz v Bushidově tváři. Mírně se usmál a vtiskl mu polibek do každého koutku úst.
„Já nejsem romantik, to víš. Ale to neznamená, že mi na tobě…,“ Anis se odmlčel. Zhluboka se nadechl a pokračoval: „…že mi na tobě nezáleží.“ Po těchto slovech se sklonil a přitiskl svoje rty na Billovy. Cítil, že nastal ten správný čas pro právě vyřčená slova. Už to dál nemohl popírat, měl toho kluka rád. Nevěděl, jestli je to láska, silně o tom pochyboval, ale už dál nemohl tvrdit, že je mu Bill naprosto volný. Už to nešlo. Protože kdykoliv, když se podíval do té krásné tváře, srdce se mu sevřelo. Když viděl jeho zářící oči, široký úsměv a štěstí vepsané ve tváři, měl chuť jej sevřít v náručí a okamžitě pomilovat. Pěkně v tom lítal a nejhorší na tom bylo, že mu to bylo naprosto jedno.
****
Bill za sebou zavřel dveře svého hotelového pokoje. Cítil, že se zase usmívá. Euforie zaplňovala jeho tělo. Dneska byl nádherný den. Anis mu řekl, že mu na něm záleží! Nic krásnějšího od něj ani nečekal. A jejich milování, které následovalo, bylo naprosto dokonalé. Opravdu se milovali!! Při vyvrcholení plakal štěstím. Ještě teď cítil Anisovu vůni na svém těle.
Opřel se zády o dveře a zavřel oči. V myšlenkách se vrátil do okamžiku, kdy se za nimi zavřely dveře Anisova bytu. Kdy cítil jeho horké polibky, doteky, dech na své kůži. Vzpomněl si, jak se prohýbal blahem, když cítil něžné doteky dlaní na svém nahém těle. Jak vzdychal, když jej Anis laskal na hrudi, když jej jeho šikovné prsty připravovaly na jejich spojení. Jak vykřikl vzrušením, když do něj pronikl, když cítil jeho prsty na svém mužství. V ústech stále cítil jeho chuť, když jej líbal. Slyšel šeptaná slova, když mu otíral slzy dojetí. Ať chtěl nebo ne, miloval jej. Miloval jej víc, než kdykoliv koho jiného na světě. Chtěl vykřičet do celého věta, že je konečně opět šťastný, že miluje. Miluje jej takového, jaký je, bez příkras, bez iluzí. Nevěděl, jak to bude dál, ale ten pocit štěstí mu dodával sílu, cítil, že už není sám.
Blaženě se usmál a odešel do koupelny, dopřát si dlouhou a horkou koupel.
Opřel se zády o dveře a zavřel oči. V myšlenkách se vrátil do okamžiku, kdy se za nimi zavřely dveře Anisova bytu. Kdy cítil jeho horké polibky, doteky, dech na své kůži. Vzpomněl si, jak se prohýbal blahem, když cítil něžné doteky dlaní na svém nahém těle. Jak vzdychal, když jej Anis laskal na hrudi, když jej jeho šikovné prsty připravovaly na jejich spojení. Jak vykřikl vzrušením, když do něj pronikl, když cítil jeho prsty na svém mužství. V ústech stále cítil jeho chuť, když jej líbal. Slyšel šeptaná slova, když mu otíral slzy dojetí. Ať chtěl nebo ne, miloval jej. Miloval jej víc, než kdykoliv koho jiného na světě. Chtěl vykřičet do celého věta, že je konečně opět šťastný, že miluje. Miluje jej takového, jaký je, bez příkras, bez iluzí. Nevěděl, jak to bude dál, ale ten pocit štěstí mu dodával sílu, cítil, že už není sám.
Blaženě se usmál a odešel do koupelny, dopřát si dlouhou a horkou koupel.
****
O 4 měsíce a 8 dnů dříve…..
Probudilo jej ostré klepání na dveře. Rozlepil oči a s otráveným brbláním si přetáhl peřinu přes hlavu. Opět hlasité zabušení na dveře. Vztekle odhodil peřinu a šel ke dveřím.
„Co je!“ otevřel dveře a zíral na rozčileného Davida s výtiskem novin v ruce.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to je?“ zeptal se manager s podrážděním v hlase.
„Noviny?“ Bill se ušklíbl, otočil se a zalezl zpátky do postele.
„Nehraj si se mnou!“ ozvalo se varovné zasyčení.
„Davide, uklidni se a vysvětli mi, proč mě budíš…,“ Bill se podíval na hodiny, „…v sedm ráno?“
„Co je tohle?“ zopakoval svůj dotaz a mrskl s novinami Billovi do klína. Ten zvedl výtisk dnešních ranních novin. Při pohledu na titulní stranu zalapal po dechu. Přes celou stránku se vyjímala líbající se dvojice a palcový titulek, hlásající: „Gay Kaulitz přistižen!“
„Co je!“ otevřel dveře a zíral na rozčileného Davida s výtiskem novin v ruce.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to je?“ zeptal se manager s podrážděním v hlase.
„Noviny?“ Bill se ušklíbl, otočil se a zalezl zpátky do postele.
„Nehraj si se mnou!“ ozvalo se varovné zasyčení.
„Davide, uklidni se a vysvětli mi, proč mě budíš…,“ Bill se podíval na hodiny, „…v sedm ráno?“
„Co je tohle?“ zopakoval svůj dotaz a mrskl s novinami Billovi do klína. Ten zvedl výtisk dnešních ranních novin. Při pohledu na titulní stranu zalapal po dechu. Přes celou stránku se vyjímala líbající se dvojice a palcový titulek, hlásající: „Gay Kaulitz přistižen!“
autor: Dania
betaread: Janule
A co je na tom že byl přištiženej ?:-( vždyť je to taky jenom člověk,může si dělat co chce..občas mi přijde jako by byl nesvéprávnej..jako by za něj rozhodovali jiní lidé….
Já vím,je to jen povídka,ale ve skutečnosti to tak vlastně taky je… 🙁
Krásnej díl :-*
chudák Davit ten bue mít infarkt xD xD
a veď ty vieš čo som napísala x) , prosíím o ďalší dielček
no tohle se vyvíjí opravdu zajímavě!!! Mě tahle povídka upoutala už od prvního dílu a váže si mě k sobě čím dál víc! Je moc krásná…děkuju za ní!!!
KikuSZka: mám stejný názor :o(
Trochu se ztrácím v těch časech, ale napsaný je to krásně :o)
hej tak to je huste xDxD
A do hááájee…