autor: B-kay
„Tak, jakej jsem?“ zašveholil Bill vesele hned, jak za Roby klaply dveře. Očka mu svítila až překvapivou radostí a rty byly zvlněny v nevinném úsměvu. Tom se však neusmíval! „Bille, tohle jsi nemusel. Mám ji opravdu rád a ona mě miluje,“ vydechl tiše naoko přísným hlasem, avšak v duchu Billovi děkoval…
Rty jej pálily od neustálého skousávání a jeho plíce se až teď konečně dočkala přísunu kyslíku. A ještě k tomu jej také hezky brněly nohy, jak mu je Roby nemilosrdně přisedla.
„Tome, no tak. Tohle není znak lásky,“ šeptl tiše a jemně Tomovi otřel kapku krve z koutku rtů.
„A co ty o tom můžeš vědět?“ zeptal se jej bráška nevrle a nevděčně odsunul jeho hubenou dlaň od svých rtů. „Bille, koukej! Dokud ses tady neobjevil, jsme byli úplně v pohodě. Roby se pořád usmívala a mezi náma nebylo jediné hádky. Jenomže od té doby, co jsi tady, se změnila. A já nechci, aby byla taková,“ povzdechl si tiše a nevědomky si znechuceně otíral její avokádový balzám ze svých rtů. Tuhle příchuť doslova nesnášel! Ale neřekl před ní ani slovo, protože nechtěl kvůli hloupostem rozpoutat nějakou zbytečnou hádku.
Sklesle se zadíval do Billovy tváře a v jeho očích mohl číst zmatek a možná i zklamání.
„Já to chápu. Takže bych měl odejít?“ zeptal se a oči se mu zvláštně zaleskly. Tom zůstal viset pohledem na jeho rtech a nesměle pozoroval, jak se v té tmě, otřeny Billovým jazykem, jemně lesknou. U Roby takový lesk nebýval zvykem…
Vlastně ani nevěděl, co jej to popadlo. Pořád ty dva srovnával. Ale naneštěstí také zjistil, že se Roby v mnoha věcech Billovi nevyrovná. Bill byl sice třeštidlo a strašlivej magnet na maléry, přesto v něm však dřímalo něco jiného… I když se na povrchu tvářil nedostupně a chladně, dalo by se říci doslova ledovým dojmem, uvnitř takovej nebyl… Tom si byl jist, že i jeho bráška je schopen lásky a oddanosti… akorát se jí možná bojí, protože se nechce zklamat…
On sám to znal moc dobře. Než dokázal navázat nějaký kontakt s dívkou, trvalo to hezky dlouho. Při vzpomínce na ty nekonečné hádky a křik rodičů, se mu dělalo akorát tak špatně a nenacházel ve slově láska žádný smysl…
Vlastně tenhle smysl nepochopil ani u Roby. Byla hezká, milá a měla jej ráda. Klapalo jim to jak v normálním životě, tak i v posteli… přesto však nedokázal říct, že by po ní nějak zvlášť toužil, nebo ji dokonce miloval. Láska byla pro něj strašně silný slovo, vystihující něco, o čem se už nežertovalo. A on také náladu na žerty neměl…
„To ne… mrzí mě to, nechtěl jsem po tobě hned tak vyjet,“ vydechl tiše a unaveně si složil hlavu do dlaní. Bill se na něj ustaraně díval, ale nedokázal své dlaně přimět k tomu, aby jej objaly. V očích jej pálily slzy a on cítil, jak moc jej Tom potřebuje… Cítil, jak moc potřebuje cítit jeho objetí, přesto to však nedokázal. Nešlo to… Tak dlouho byl nezvladatelnej a nějaká citlivost v jeho životě nehrála ani vedlejší bezvýznamnou roli. Rodičům překážel, žádná holka s ním nevydržela a prostředí střídal skoro pořád. Nikde se necítil doma… Už si vlastně i myslel, že ten domov nikdy nenajde, jenomže jej našel! Tady u Toma do něj konečně nikdo neryl – tedy kromě Roby, kterou však ignoroval stejně, jako i její rodiče… konečně mohl vnímat to zvláštní teplo, které se neslo tím malým bytem pokaždé, když se na něj Tom mile usmál, nebo na něj promluvil. A i když na něj křičel, cítil, že jej má rád. Že jej má hodně rád…
„To je v pořádku. Jsem na to zvyklý. Tím se netrap,“ řekl tiše a malinko se k Tomovi naklonil. „Takže tady můžu zůstat?“ zeptal se opatrně a něžně nadzvedl Tomovu tvář. Jejich tváře dělily sotva tři centimetry. Dívali se jeden druhému zpříma do očí a absolutně nečekali, že je taková otevřená blízkost takhle překvapí. Tom zmateně hleděl do těch dokonale tónovaných očí a nedokázal vnímat nic jiného, než jeho nádhernou vůni.
„Můžu?“ zopakoval Bill nejtišeji, jak jen to šlo a opatrně si jazykem navlhčil spodní ret. Tom nepatrně kývnul a nevědomky ještě více zkrátil mezeru mezi nimi. Billův horký dech rázem ovanul jeho tvář a jeho rty naléhavě vystartovaly proti těm Tomovým. Ten si však v poslední chvilce uvědomil, co se chystají udělat, a tvář raději sklonil. A udělal moc dobře, protože právě v té chvíli se ve dveřích obýváku objevila Roby ve skoro průsvitné noční košilce, kterou chtěla Toma zřejmě svést. Bill se však na ni jenom znechuceně zašklebil a smutným pohledem projel Tomovu vyděšenou tvář.
„Broučku, půjdeme si už lehnout?“ zeptala se jej vesele, a když se na ni podíval, poslala mu vzdušný polibek. Tom jenom nenápadně protočil očima a naposled se zadíval na Billa.
„Roby, počkej na mě v posteli ano?“ pokusil se o úsměv a vzdušný polibek jí opětoval. Hlas se mu však třásl a nedokázal uvěřit tomu, co právě málem udělal… Vždyť on málem dovolil, aby se políbili… On a Bill! To nemůže být pravda! Nemohl tomu uvěřit. Byl neskutečně zmatenej, a když se z obýváku vytratila Robyina menší postava, strnule se zahleděl do Billovy tváře, která náhle působila zdrceně.
„T-tome já-,“ snažil se mu své chování vysvětlit, ale stejně neměl prostor, protože jej zastavil Tomův ukazováček, který jako jediný zabránil průvalu omluv a proseb, které měl na srdci.
„Běž už spát. Přinesu ti polštáře,“ řekl rychle a dřív, než si to Bill stačil uvědomit, už jeho záda mizela v druhém pokoji. Po chvilince se však vrátil a v dlaních žmoulal dva menší polštářky a teplou přikrývku….
Nechtěl o tom mluvit. Bylo to prostě jenom takové náhlé vzplanutí, které však naštěstí nepřineslo nic, čeho by pak mohli oba dva trpce litovat. Bill za týden odjede a on si možná někdy v budoucnu jistě vezme Roby. A takhle to prostě bude… A jedna nebo dvě bratrské pusy, no a co… Vždyť je přeci běžné i mezi sourozenci, že se mnohdy políbí… Ovšem není každý polibek jako polibek. Tom si doteď pamatoval, že se s Billem ještě jako malí kluci nespočetněkrát pusinkovali. Vždy na dobrou noc si vtiskli dlouhou pusinku a pak se jim vždy lépe usínalo. Nechápal proto, proč mu to náhle přišlo nevhodné…
Bill si pečlivě naskládal na gauč polštářky a rychle se zavrtal do přikrývky, zpod které náhle vykoukala jenom jeho divoká hříva a ty nádherné oči, které Toma omluvně propalovaly. A Tom se nimi propalovat také nechal… v jejich hloubce by se dokázal i utopit, kdyby chtěl, a přitom by mu na ničem nezáleželo.
„V tobě se člověk nevyzná,“ šeptl bezmocně a svezl se na zem k Billově tváři.“Proč?“ zeptal se tiše a neklidně našpulil pusu. „V jednu chvíli tě člověk dokáže nesnášet… dokážeš vytočit natolik, že bych tě nejraději něčím praštil, ale zase jindy-,“ náhle se odmlčel a sklonil tvář.
„Jindy co?“ zeptal se Bill a potřeboval až zoufale slyšet, že jej má Tom rád… Tak strašně dlouho to neslyšel… A od něj už vůbec ne… Cizí holky by se Tomovi nikdy nedokázaly vyrovnat, a proto jejich slova nebyla braná vážně. I kdyby mu slibovaly nehynoucí lásku, nevěřil by jim… jim ne…
„Miláčku, no ták!“ jejich až zvláštně křehkou chvilku přerušil Robyin křik, který se nesl celým obývákem a Bill si byl více než jist, že musela vzbudit snad půlku baráku. Tom si sklíčeně povzdechl a neochotně se postavil na nohy.
„Dobrou noc, Bille,“ šeptl a smutně se na něj usmál.
„Řekneš mi to někdy?“ zněla Billova přímá otázka, kterou však Tom bez zaváhání pochopil.
„Jednou jistě,“ odpověděl tiše a když v Billových očích spatřil jemný záblesk slz, raději odešel.
Bill se malinko zklamaně svezl na polštář a opatrně přivřel oči. Přesně věděl, co bude následovat. Budou se milovat… stejně jako každou noc, kterou tady trávil… Na Tomově místě by z Robyiných výkřiků přišel o sluch… Způsobovaly mu úzkost, ale také podezření, že to dělá schválně! Jako by mu chtěla dokázat, jak skvělej milenec je jeho bráška…
„Roby, co to do tebe vjelo?“ vydechl Tom sklíčeně, jakmile se jeho tělo ocitlo rozvaleno na posteli a v zběsilém rytmu Robyiných doteků se stávalo nahým. Když konečně odhazovala poslední kousek jeho oblečení, spokojeně se usmála a bez váhání se začala svlékat taky. „N-ne počkej!“ sám vlastně nevěděl, kde našel tu odvahu zastavit ji a tím ji vlastně naznačit, že o to dnes v noci nestojí.
„Ty mě nechceš?“ zeptala se přímo a její horké oči se až nebezpečně zaleskly. Tom si zničeně povzdechl a odkulil ji ze svého těla stranou.
„Nevím, proč si taková! Nikdy si přeci nebyla takhle divoká a vášnivá, Roby a já to takhle ani nechci,“ řekl popravdě a natáhnul se pro trenky, které rázem znovu zakrývaly jeho tělo. Když se však znovu podíval do její tváře, hořela zlostí.
„Takže ty to takhle nechceš, že?!“ sykla skrze pevně semknuté rty a neurvale si napravila malinko rozčepýřené vlasy.
„Ne, nechci! Podívej, ty víš, co k tobě cítím, a proto nechápu, proč musíme každou noc spolu hned spát. Proč se někdy jenom tak nelíbáme nebo se jenom normálně nemazlíme?“ zeptal se pro jistotu opatrně a nesměle sklonil tvář. Roby se však naštvaně zvedla a postavila se před postel.
„Víš proč?! Tak já ti to řeknu, Tome! Tvůj bratr je ten důvod! Já jej tady už dýl nesnesu. Já vím, že jsem ti to slíbila, ale dva týdny je prostě strašně dlouhá doba a já to už prostě nezvládám! Chci, aby odtud vypadnul!! Máš na to poslední dva dny, abys jej odsud dostal, jinak to udělám sama,“ sykla a Tom ji náhle nepoznával…
Ještě nikdy nebyla taková. I když se hádali, vždy se hned udobřili a všechno bylo hned v pořádku. Nerozuměl, co jí na Billovi tak vadí… Tedy byly tady jisté rozdíly a důvody na hádku, ale určitě ne na to, aby jej takhle nenáviděla. Nechápal to…
„Roby, podívej, je to můj bratr a já jej nemůžu jenom tak vyhnat na ulici. Sama víš, že mě potřebuje,“ řekl tiše, teď už kompletně oblečený. Roby však přímo hořela. Chtěla se Billa zbavit a myslela, že když na Toma zatlačí, on se stáhne. Jenomže až moc dobře věděla, že když má Tom pro něco slabost, tak je to právě Bill. A možná právě proto jej nesnášela ještě víc. Žárlila… děsně žárlila na to, že i kdyby Bill udělal cokoliv, Tom by jej měl rád pořád stejně. A to prostě nechtěla pochopit. Tu černou hřívu, a až nápadně pronikavou vůni, nechtěla ve svém bytě cítit… Už se nedokázala ani podívat do Tomovy skříně, aniž by se tam nepovalovaly i jeho věci. Zezačátku si myslela, že to zvládne. Když však zjistila, že na Billa nezapůsobí jenom hraným úsměvem, lekla se, že by ji mohl Toma třeba odlákat, a to nechtěla za žádných okolností dovolit. Proto jej už nedokázala dýl snášet. Sama nevěděla proč, ale viděla v něm konkurenci!
„A já tě nepotřebuju?! Tome, vaši jej nedokážou vystát, z každé práce jej vyhodili a krom toho, že ti několikrát pomohl s dětma, si žádnou práci hledat nezačal,“ řekla a vzpurně založila ruce na prsou. Tom se na ni přímo šokovaně díval a pak vstal také on.
„Já jsem mu vděčnej za to, že se snažil s těma dětma vycházet. Dokonce jsem učil jezdit i jeho,“ řekl rychle a na chvilku se odmlčel. Už jenom vzpomínka, jak Bill pořád slítával ze skatu, mu dokázala vytvořit úsměv na tváři. Byl tehdy strašně roztomilej, a Toma až šokovala jeho snaha a obětavost. „Roby, jestli mě miluješ tak jak říkáš, tak to tady s Billem prostě zvládneš, protože já jej nikam vyhazovat nebudu! A když ti to překáží, můžeš odejít ty,“ naštvaně na ni pohlédl, vzal si polštář a deku a došel ke dveřím.
„Kam to jako jdeš?“ pípla, a až teď ji došlo, že hezky přestřelila.
„Dnes spím v obýváku! A když budeš taková, budu tam spávat zřejmě častěji,“ odpověděl jí rychle a chtěl odejít, jenže v tom se mu Roby postavila do cesty s jemnými polibky.
„Miláčku, promiň… prostě jsem to přehnala. Tvůj bratr mě strašně štve a já se neovládla. Je pořád samej malér a já mám strach, aby neublížil i tobě,“ povzdechla si a jemně jej políbila na měkkoučké rty.
„To poslední, co by Bill dokázal, je ublížit mi, Roby. Dnes přespím v obýváku a zítra se uvidí,“ odsunul ji a beze slova za sebou zavřel dveře.
Se smutným výrazem vešel do obýváku, kde byl až zvláštní klid a nádherné ticho. Žádná Roby, ani její odporný řeči a lži, žádné výčitky nebo nabídky… nic! Jenom jeho bráška, který ležel v klubíčku na gauči a tiše oddechoval. Tom se tichými kroky dopracoval ke gauči, kde si klekl k zemi a jemně Billa přikryl přikrývkou, kterou si zřejmě skopnul. Sám si pak ustlal hned vedle gauče a mile se zahleděl do Billovy klidné tváře. Když se podíval lépe, Bill vypadal jako malé miminko. Nikdy by neřekl, že takhle krásnej kluk se může dostat do takových problémů. Něžně jej pohladil po tváři a vtisknul mu lehkej polibek na mírně pootevřené rty. Bill opatrně otevřel oči a rozespale se zadíval na Toma, který jej zničeně pozoroval.
„Co se stalo?“ zeptal se jemně a opatrně se nadzvedl na loktech.
„Nic vážnýho. Jenom jsme se prostě nějak neshodli,“ odpověděl Tom sklesle, ale přesto se snažil působit vyrovnaně. Bill jej však prokoukl hned, ani se nemusel nějak snažit.
„Ty snad chceš spát na zemi?“ protřel si oči a ustaraně pohlédl na tvrdou podlahu, kam se Tom skládal.
„Nic jinýho mi nezbylo,“ mírně se pousmál a přikryl se tenkou dekou.
Venku řádily boje ve formě bouřky a blesků a nelítostný déšť bubnoval na okna. Tudíž ani uvnitř nebylo nějak extra teplo. Bill vzal své polštářky a přilepil se na úplný kraj gauče, aby se jeho bráška mohl vecpat vedle něj. „To nemusíš,“ špitl Tom tiše, ale vidina, že by mu byl tak blízko, jej hřála u srdce.
„Ale já chci,“ usmál se na něj Bill něžně a pomohl mu dostat se vedle něj. Bill ležel tváří ke gauči a Tom byl nalepenej na jeho těle zezadu. Oba dva opatrně přivřeli oči, po chvilce si však Bill opatrně položil Tomovu ruku kolem boků a dovolil, aby se k němu mohl přitulit.
„Dobrou noc, Tome,“ šeptal a ještě více se natěsnal do Tomovy náruče.
„Dobrou noc, Bille,“ vydechl a nepatrně jej líbl do vlasů…
autor: B-kay
betaread: Janule
muck kdo stadyma lovuje billa?????
no jasný že já.:Bill je ploste KUS…..Plosim vas nemohl by me nekdo pomoct s blogem??Sotva ho rozjizdim..a nejsu zacatecnik ale nemuzu prijit na par věcí…plosim plosim plosim moooooc…
Jsou tak sladcí, tak nějak si myslím že Bill je do Toma zamilovaný u delší dobu a snaží se to ze sebe dostat těma průšvihama atd. no ale možná to tak není, jen mi to tak připadá ! Rozkošné jak jsou k sobě opatrní, jakoby se bály že jen špatné slovo nebo pohled a ten druhý se rozpustí 🙂 Nádhera 🙂
nééééééééééé sakra rychle další dílek!!!
jej…ty dva na gauči….začneme uzavírat sázky kterej z nich se ráno probudí na zemi…..já hlasuju pro oba…přece jen obětí je obětí xDDD
oooch… aaach…. eeech… to je kráááásnéé.. jako ta Roby mě už štvě jakoo… twe… připadá mi hodně falešně…. ale ten konec je krásný.. takový milý.. teploučký.. jůůůů%)
sweet *in love*
supeeer :)) joo a súhlasím s Adell :)) ten koniec je sweet :)) chytro daleeeej
jeeeeee….to je prostě bomba, ten konec, to jeho "ale já chci" to je prostě užasný
Je to super….ten konec je dokonalej ale Roby hádá správně Bill je konkurence a velká:Dna tu nemá tak honééém pokráčko….