autor: Janule
Niky seděla na posteli, svaly ji sice ještě pořád bolely, ale měla přesto radost, že se jí to po vynaložené námaze podařilo. Přidržovala se Vivianiny ruky, aby mohla zkusit spustit nohy dolů a poprvé se postavit. Ano… už věděla její jméno. Během masáže do místnosti strčil hlavu ten nepříjemný chlap, který na ni předtím tak zle hleděl a oslovil ji tímhle jménem. Konečně věděla alespoň něco. Zkusila opatrně říct nahlas její jméno, a když se žena usmála a kývla, byla si jistá, že to pochopila správně. „I’m Niky,“ zašeptala hned nato, aby se taky představila. Vivian kývla na souhlas a znovu se usmála. Přes všechny obavy, které Niky neustále cítila, byla jí ta žena čím dál tím sympatičtější. Strach, který měla z jejího chování na začátku, se rozpouštěl v každém jejím dalším milém úsměvu. Tahle žena přece nemůže být zlá… přemýšlela Niky. Ten chlap ano, z toho cítila zlobu skoro hmatatelně, ale tohle milé stvoření? Všimla si ale jiné zvláštní věci. Ve chvíli, kdy se ve dveřích objevil ten protivný chlápek, Vivian se úplně změnila. Ztuhly jí rysy ve tváři, přestala si zpívat a do očí jí vstoupil strach. Niky pochopila, že na tom nejspíš obě budou podobně. Dokonce ji napadlo, jestli tahle hodná paní není vězeň stejně jako ona. Netušila, že vše je trochu jinak… Vivian byla vězeň, ale jen své vlastní lásky a závislosti na manželovi.
„Gut… sehr gut…“ šeptala mimoděk Vivian, když se Niky zase pokládala zpátky na postel. Byla vyčerpaná. Zvládla za vydatné pomoci prvních deset kroků, i přes počáteční stydlivost použila poprvé toaletu, kterou měla k dispozici a vrátila se zpátky. Při té příležitosti pochopila, že něco jako soukromí tady nemůže očekávat. Celou dobu se v duchu modlila, aby do místnosti nevtrhl ten nechutný chlap, protože tu hanbu už by asi nepřežila. Cítila únavu, když ji Vivian přikrývala a věděla, že za chvíli vyčerpáním usne. Ale potřebovala vědět, co je s rodiči. Chytila jemně ženino zápěstí a donutila ji tak, aby se jejich oči setkaly.
„Where is my mother?“ zašeptala a doufala, že jí Vivian rozuměla. „Please…“ dodala ještě úpěnlivou prosbu. Viděla v jejích očích zaváhání, ale pak i slitování. Visela na jejích rtech, když se pootevíraly a pomalu a skoro neznatelně zašeptaly: „Home… your parents are at home…“.
„Děkuju…“ úlevně vydechla česky, neschopná už ničeho jiného než spánku… byla šťastná. Rodiče jsou doma… žijí a to je to nejdůležitější.
Vivian věděla, že by dívce neměla nic říkat, ale doufala, že se to Thorsten nedozví. Bylo jí v tu chvíli Niky strašně líto. Tohle přece nebyla informace, která by jí mohla cokoliv prozradit o tom, kde je a co tu dělá. Když viděla spokojený úsměv na dívčině tváři, nelitovala toho. Spíš začala litovat okamžiku, kdy na tohle šílenství svému manželovi kývla.
♣♣♣
„Dobře, Hvězdičko, jsem na tebe hrdá,“ kývla radostně Meg na Billovo sdělení, že se rozhodl zkoušku podstoupit. Seděli v její kuchyni, venku už byla tma a blížila se desátá hodina. Bill se rozhodl za ní zajít osobně, domluvit všechno dřív, než ráno odjedou do Lucemurska na další koncert. Byl ještě utahaný po rodinné oslavě, která nakonec nebyla zase tak špatná, jak se obával… bratránek Patrick nebyl už tak otravný, přece jen trochu povyrostl a malinko zmoudřel. Vytasil se asi s dvaceti památníčky svých spolužaček, kterým všem nasliboval osobní vzkazy od dvojčat a byl díky tomu u dívčího osazenstva třídy víc než oblíben. Kvůli tomu kluci půl hodiny jen seděli a čmárali své podpisy a pozdravy desetiletým slečnám z magdeburské základní školy. Domů dojeli asi před hodinou a Billa vyklopili cestou, aby to měl k Meg blíž.
„Domluvím ti s rodiči dívky setkání,“ pokračovala Meg. „Slíbili, že přijedou kdykoliv a kamkoliv. Říkal jsi, že máš ještě dva koncerty, zítra a pozítří, takže by to mohlo být hned den nato, ať se celá věc nezdržuje,“ usmála se na něj jeho učitelka. „Na setkání do Berlína tě doprovodím, ale dál už to musíš zvládnout sám. Její otec umí docela obstojně německy a co neumí, najde si ve slovníku. Taky se s ním můžeš domluvit, aby ti povolil telepatické čtení myšlenek, bude to asi jednodušší,“ začala Meg chrlit informace. Bill jen s pusou dokořán chytal její slova, aby mu ani jedno neuniklo a zapamatoval si všechny rady, které od ní uslyší. „Využívej všech svých schopností, neboj se toho, musíš jen dávat pozor, aby ses nějak neprozradil. Z toho setkání nemusíš mít strach, její rodiče nebudou vědět, s kým mluví, budeš za plentou,“ dodala a povzbudivě se usmála na svého žáka. „Vypadáš nějak smutně na to, že se chystáš na tak velkou věc… trápí tě něco?“ všimla si jeho výrazu a starostlivě pohladila Billovu ruku, spočívající klidně na kuchyňském stole. Bill zvedl oči.
„Víš, Meg, já… přemýšlel jsem o tom, ale vůbec mě nenapadá, jak začít,“ přiznal zkroušeně. „Já vím, že mám spoustu schopností, ale nedovedu si představit, kde a jak zahájit pátrání…“
„Na to přijdeš, Hvězdičko, věřím ti,“ povzbuzovala ho Meg. „Nejdůležitější schopnost, kterou v tomhle případě můžeš využít, je telepatie, na to pamatuj. Sice kdyby německý parlament dokázal uznat, že je to možné, asi by to zákonem zakázal, nakukovat lidem do jejich myšlenek, ale protože jsou to zabedněnci, kteří na tyhle věci nevěří, máš volnou ruku. Žádný takový zákon není, tudíž ho ani nemůžeš porušovat. Využij kdykoliv možnost skrýt se, když to bude potřeba, můžeš se kamkoliv dostat… myslím, že máš spoustu schopností, které tě předurčují, abys to zvládl. Podle toho, co jsem slyšela, ta dívka pochází z rodiny, ve které je nějaké nadání. Nevím přesně jaké, na to se vyptej její matky, je to z její strany, takže silná ženská linie, to by se dalo určitě využít. Dívce je patnáct, je ve věku, kdy se tyhle schopnosti projevují nejsilněji, tak vyzkoušej všechno, co budeš moct. Budu ti držet palce,“ poplácala Billa povzbudivě po ruce.
„Děkuju, Megí, jsi hodná,“ usmál se Bill. „Dík za rady, snad mi to pomůže.“
„To víš že jo, ničeho se neboj a jdi do toho po hlavě. A teď už utíkej domů, ať se na zítra vyspíš, holky by neměly radost z unaveného a ospalého zpěváka. Vlastně ještě počkej, něco pro tebe mám,“ plácla se do čela a popošla ke skříňce, na které ležely vzácné kameny.
„Všechno nejlepší k narozeninám, Hvězdičko,“ líbla ho na čelo, a do ruky mu vtiskla kámen. Byl to poměrně velký leštěný kulatý křišťál, nádherně se leskl a odrážela se v něm všechna světla svíček, které byly v kuchyni zapáleny.
„Děkuju,“ rozpačitě hlesl Bill a objal vděčně Meg.
„Bude ti pomáhat, umí všechno zesilovat, tudíž i tvoje schopnosti. Pamatuj si to a teď už utíkej,“ pobídla ho a doprovodila ke dveřím. Chvilku ještě stála a sledovala vzdalující se vysokou štíhlou postavu svého žáka. Doufala, že to zvládne… věřila mu.
****
„Už jsi doma? Nějak brzo? Co takhle zout boty, čuně?“ ozvalo se Billovi za zády, když se snažil nenápadně proklouznout přes obývák do předsíně, aby se tam zul. Máma stála přímo za ním, vařečku od omáčky v ruce, na sobě zástěru, vypadala, jako když ho chce plácnout přes zadek.
„Nemůžu za to, že musím zadem,“ ublíženě kňournul, ale poslušně si vyzul boty a popadl je do ruky.
„Však já tě to naučím, holomku,“ pohrozila máma vařečkou a vrátila se zpátky do kuchyně. Kluci zítra po obědě odjížděli, tak ještě večer připravovala jejich oblíbené jídlo, aby jí ty dvě chudinky moc nezhubly a před odjezdem se nacpaly k prasknutí. Měla dojem, že se jí alespoň trošku podařilo Billa vykrmit, tak nechtěla o jeho těžce nabyté půlkilo zase přijít. Bylo to s ním těžké.
„Tak co?“ zvedl oči Tom, když Bill tiše vklouzl do jeho pokoje. Zvědavost s ním přímo cloumala, nemohl se dočkat, jak dopadl rozhovor s Meg, nebyl si totiž pořád ještě jistý tím, jestli to jeho dvojče na poslední chvíli nevzdá. Začínal se na dobrodružnou misi s bratrem těšit a byl rád, že bude vzrůšo. Jestli mu to brácha zkazí, tak ať si ho nepřeje.
Bill si sedl na kraj postele, těsně vedle Toma, který probíral krabici se starými strunami, trsátky, ladičkami, kapodastry a jinými kytarovými vychytávkami. Byly to věci, které si ukládal na horší časy v dobách, kdy mu ještě často praskaly levné struny a musel na nové složitě ukrajovat ze svého kapesného. Dneska to bylo takové malé muzeum jeho hráčských začátků, a teď právě považoval za vhodné svou sbírku roztřídit a uložit jako památeční.
„Dobrý, no,“ odvětil Bill.
„Ježíš, ty jsi teda ukecanej! Jak dobrý? Jako že fakt dobrý?“ zatvářil se Tom mírně retardovaně. Tak složitou větu už se mu dlouho nepodařilo vykouzlit.
„Jo, jako že fakt dobrý,“ zněla podobně retardovaná odpověď. Tom praštil s krabicí na zem a rozesmál se. Povalil Billa na postel, a do jeho překvapených očí zabodl ty své: „Definuj slovo dobrý, jinak tě zlochtám.“
„Jsi cvok? Co ti nestačí? Prostě dobrý, no. Jdu do toho, i když pořád nevím vůbec nic,“ odpověděl Bill a přitáhl si Toma k sobě nejblíž jak to šlo.
„No proto! Už jsem se bál, že myslíš dobrý, jako že z toho nic nebude,“ odpověděl s úlevou Tom a pomalu se překulil nad Billa. Celý den se nemohli jeden druhého dotýkat, ranní pusa v hausbótu byl jejich poslední dotyk, když nepočítal letmé držení rukou v autě při zpáteční cestě. Teď si chtěl svého Billa náležitě užít.
„Jau, co to tam máš?“ vyjekl Tom, když ucítil něco tvrdého, co ho nepříjemně zatlačilo do boku. Počáteční nápad, že by to mohla být známka bratrova vzrušení hned zavrhl, tohle bylo moc na straně. Hmátl do kapsy džínů svého dvojčete a vytáhl nádherný křišťál. Světlo z lampičky, která svítila na nočním stolku, se v něm okamžitě lámalo a vytvořilo kolem něj zvláštní záři.
„Dárek k narozeninám,“ odvětil Bill.
„Krásnej dárek. Od Meg?“ zeptal se Tom a Bill jen němě přikývl. Oba si kámen obdivně prohlíželi. „Vypadá trošku jako křišťálová koule, ale je menší,“ rozebíral ho Tom a snažil se s ním otáčet tak, aby se v něm světlo lámalo různými směry. „Úžasnej, hodí se k tobě, taky tak záříš, když jsi šťastnej,“ zašeptal Tom, položil drahý kámen vedle nich na postel a zadíval se Billovi do hlubokých očí. Pomalu se k němu přibližoval, až se jejich podobné rty setkaly.
„Jsem šťastnej, že tě mám,“ zašeptal Bill do jemného polibku, který právě dostal. Přitáhl si Toma jak nejpevněji mohl a vrátil mu stejně jemný polibek. „Miluju tě, Tomi,“ šeptal. „Moc tě miluju, jsi moje všechno.“
„Svádíš mě, sexy ďáblíku?“ zeptal se s pobaveným úsměvem Tom. Bill jen přikývl, než vklouzl jazykem do pootevřených úst svého dvojčete a užíval si, že se ho může dotýkat všude, kde si usmyslí. Hladově ho líbal, rukama bloudil po jeho těle, zajížděl pod volné triko, hladil jeho kůži, lehce škrábal nehty a tiskl jejich vzrušené klíny k sobě. Oba věděli, že mají před sebou dvě noci v tourbuse, kde si nebudou moci nic podobného dovolit. Občas sice leželi spolu v jedné posteli, ale nedělali nic jiného, než že si šeptali slovíčka lásky a vzájemně se hladili. Georg s Gustavem si z nich často utahovali, že jsou jak malí kluci, kteří potřebují pohlazení od maminky, ale to jim nevadilo. Důležité bylo, aby neodhalili pravou podstatu jejich společných chvilek. Někdy to spíš vypadalo, jako by jim oba záviděli, že se mají ke komu přitulit, když to potřebují.
„Co bys řekl na malou sprchu?“ zašeptal Tom. „Potřeboval bych umýt záda a máma určitě nemá čas,“ usmál se šibalsky, když vstal a začal Billa za ruce tahat z postele. „Vaří, poslouchá rádio a nemusela by v kuchyni vůbec nic slyšet,“ dodal, když viděl bratrův pochybovačný výraz. Vytáhl ho na nohy, přitiskl si ho na své štíhlé tělo a do ucha mu zašeptal: „Nesmíš sténat moc nahlas, až mi budeš mýt záda.“ Bill se zachvěl při jeho slovech. Bratrova ústa, líbající jeho krk, mu způsobovala husí kůži… moc dobře věděl, co přesně tím „mytím zad“ Tom myslí.
„Nemůžu být zticha, když ti myju záda a jsem v tobě tak těsně, to nejde, lásko…“ zašeptal mu Bill do vlasů. Tom zvedl hlavu a usmál se. „Chtěl jsem jen umýt záda,“ tvářil se jako neviňátko, ale v očích měl ďábelské plamínky, jasně blikající a napovídající, jak to myslel. Bill jemně přejel Tomovi po rtech svým ukazováčkem. Během chvilky jeho dlouhý štíhlý prst zmizel v bratrových ústech, nemilosrdně vtažen a uspokojován mrštným jazykem. Billovi utekl z hrdla slabý sten, zavřel oči a vzrušením zaklonil hlavu.
Už se nemohl dočkat, až bude smět zase dobývat bratrův těsný zadeček. V mysli zřetelně viděl Tomova napjatá záda, jeho do výšky sepnuté vlasy, štíhlý dlouhý krk, který odhalovaly a na který jej při tom vášnivě líbal… viděl před sebou jeho tělo, jak se propíná a svíjí, když do něj pomalu proniká… jeho ruce, sevřené v pěsti, opírající se o stěny sprchového koutu… vodu, která mu stéká po štíhlých zádech a svými pramínky obtéká jejich spojení… Zřetelně cítil jeho chvění, slyšel jeho naléhavé sténání… Miloval to… zbožňoval, když Tom sténal rozkoší a silně proti němu přirážel… když hledal pro Toma nejlepší polohu, aby se dotýkal svým tvrdým penisem citlivého místa uvnitř jeho krásného těla a dopřál mu tak tu nejhříšnější rozkoš… zbožňoval okamžik, kdy cítil, jak se Tom začíná třást pod náporem přicházejícího orgasmu, čím rychleji a prudčeji narážel do jeho prostaty… cítil, jak zajíždí do jeho těsného těla, jak nemůže přestat, ani když Tom v návalu slasti vykřikl a vystříkl své sperma na mokrou stěnu před sebou… cítil, jak dál tvrdě přiráží, dokud jeho vlastní semeno neopouští tělo, aby několikrát prudce zaplnilo bratrův nádherný malý zadeček, který teď svíral v dlaních, ještě oblečený v džínách… Byl vzrušený… bože, ale jak… hladově líbal Toma, tlačil ho před sebou pozadu do koupelny, současně se netrpělivě tiskl k jeho klínu, jak se nemohl dočkat, až se tohle všechno stane skutečností. Tuhle nabídku nešlo odmítnout… Chtěl to… potřeboval to… teď už ho nezastaví nic, ani hrozba toho, že by si mohla máma všimnout jejich společného koupání. Teď už mu to bylo jedno…
****
Vyčerpaně leželi v objetí vedle sebe, umytí, voňaví a přikrytí Tomovou peřinou, odpočívajíce po náročném a krásném milování. Billova hlava s ještě vlhkými vlasy, spočívala na bratrově hrudníku, ucho přitisknuté na jeho pravidelně tlukoucím srdci… srdci, o kterém už dávno nepochyboval, že bije jen pro něj. Občas lehce políbil Tomovu vláčnou pokožku, aby mu znovu dal najevo svou lásku, hladil jeho odhalené rameno a užíval si toho, že spolu můžou jen tak být. Nedovedl si představit, jak by žil, kdyby Toma neměl. Byla to skličující představa, která když se mu náhodou občas mihla hlavou, způsobovala nepříjemné svírání v oblasti žaludku. Vzpomněl si na to, jak strašné to bylo, když na chvíli uvěřil, že Tom umře na otravu a on, díky jedné nenasytné ženské, přijde o svou lásku… bylo to pořád stejně silné. Mimoděk se při té představě ještě více přitiskl k Tomovu tělu, aby se ujistil, že je všechno tak, jak má být…
„Máš strach?“ ozvalo se z Tomových úst, které ho před chvilkou chlácholivě líbaly do vlasů.
„Trochu,“ přiznal Bill. Oba věděli, o čem mluví. „Bojím se, že zklamu,“ vysvětlil Bill a podíval se Tomovi do očí.
„Neboj se, nezklameš, to dokážeš… spolu to dokážeme,“ ujišťoval ho bráška a on věděl, že se na něj může spolehnout. To bylo něco, co by mu nemohla nahradit žádná žena… nikdy by jí nemohl věřit tak, jako věřil jemu. Vlastně byl šťastný… měl svého nejbližšího člověka tak blízko, jak to jen šlo… svého nejlepšího přítele i svou lásku v jedné osobě… to se stává málokdy… vážil si toho.
„V pondělí ráno musím s Meg do Berlína…“ šeptal do tiché temné místnosti. „Setkám se s jejími rodiči, ale bohužel tě nemůžu vzít sebou,“ litoval už předem.
„Nevadí, budeš mi všechno podrobně vyprávět hned jak se vrátíš,“ chlácholil Tom smutného bratra. Nemohl se dočkat, až konečně zažije dobrodružství, které si naplánoval zažít po boku svého zázračného dvojčete. Spolu to dokážou. Tím si byl jistý. Přece nemůžou přijít o jednu věrnou fanynku… to by si Tom nikdy neodpustil.
autor: Janule
betaread: Janik
No už byl nejvyšší čas, aby se věci pohnuly kupředu a Bill začal s plněním své mise. Niky už začíná znovu chodit, tak aby ji neposlali do té Ameriky dřív, než Bill stihne použít svoje schopnosti na vytáhnutí informací z jejích rodičů… i když se mi nezdá, že by mu zrovna tohle nějak pomohlo k vyřešení problému… oni toho asi moc neví. Ale na druhé straně, třeba jsou tam nějaké souvislosti, které jsem nevydedukovala (to je strašný slovo:D) nebo které se teprve vyplují na povrch:))
Už poněkolikáté mě napadlo, že jsem měla počítat, kolik sexuálních scén dokážeš napsat, aniž by se podobaly… začínám mít pocit, že je to nekonečně mnoho:D Ale spočítám to, až budu znova číst tuhle skvělou povídku, možná to sečtu i s Časoprostorem a uvidíme, jaký bude výsledek:D
Ale to jsem odbočila xD Chtěla jsem napsat, že tenhle způsob, kdy si Bill jen v několika vteřinách představil, co bude se svým bráškou dělat, byl taktéž úchvatný:) Jak říkám, pokaždé je to něco jiného a neokoukaného. Mimochodem, dneska jsem jednu spolužačku zatáhla do debaty o incestu:D Ona má docela přehled ve všech možných oblastech, a tak mě zajímalo, zda neví, do jaké míry je to vlastně trestně postižitelné:) Shodly jsme se na tom, že mezi homosexuálními sourozenci by vlastně trestní sankce postrádala smysl, jelikož nijak neohrožují společnost potenciálním početím dítěte… ale kdo ví, jak je to ve skutečnosti, některé naše zákony postrádají smysl, to víme všichni…:) Podotýkám, že kamarádka o twincestu netuší, mluvily jsme obecně:D Ještě to musím někde zjistit přesně, docela mě to zajímá:) Není tady nějaký právník?:D
Zase odbočka, ksakru:D Jsem nepoučitelná:D Když si Bill závěrem vzpomněl na to drama s jedem, všechno se mi to vybavilo, jak to bylo bezvýchodné a napínavé… a co z toho pak vylezlo:D Vitamíny a nefunkční zbraň:)) Jsem zvědavá, co Bill vytáhne z těch jejích rodičů a že den bez Toma bude mít aspoň smysl ;-)) Těším se na další, poslední dobou to tak letí, že tři dny utečou jako nic a bude tu opět další díl;)
To je zajímavý..
Jsem zvědavá…
Awwww mno tak se nám to konečně začíná nějak hejbaaat..
a jinak před sexíkem o5 smekám, trošku kratší a z jinýho úhlu pohledu, ale o to zajímavější
=o)
Uáá, co mi to děláš… Já si myslela, že v téhle povídce jen Billík vystrkuje na Tomína zadnici a ono je to i obráceně. :o) Cha, jsem tu úplně vypískla radostí, že se role obrátí a ty to celý takhle zkrátíš a nakonec to podstatný usekneš. Teda teda, to by chtělo honem nějakou jinou nemravnou scénku, kde si Billda Toma pěkně vychutná… :o)
Jinak se mi líbí, jak se Tom těší na tu jejich záchranou misi. Ten si to snad nakonec bude užívat a Billík z toho bude mít akorát nerva, každopádně je hezky natěšenej… Aby ale zase neskončil někde přikurtovanej k posteli s jedovatou kapslí v žaludku. To by ho to nadšení asi rychle opustilo.
No a bratránek byl nakonec v cajku. Zbytečně se vztekali napřed. To já jak jsem minule říkala, že rodinný oslavy ne e, tak přítomnost mých dvou mladších bratranců je vždycky jediná, kterou tam vítám.
Těším se na setkání Billdy s rodičema a jejich z(s)pověď (fakt nevím, který písmeno tam vypadá líp a jsem líná to házet do wordu) alá budka TABU doktora Šmuclera… :o)
Končím s rozborem děje a ještě ti musím neodkladně s(z)dělit, jak se to má s Bookmakerem -> blbě. Mně je totiž BLBĚ… Nevím jestli si četla ten můj oduševnělej článek na blogu o tom, kterak jsem trávila sobotu, každopádně mě to houpání se v korunách stromů poznamenalo více něž je mi milo. Blokla se mi páteř. Myslela jsem, že to spraví relax v neděli. Nic! Brní mi celá levá ruka a i psaní tohohle komentu je pěkně nalevačku, natožpak vysedávání nad mejma literárníma patvarama. Třeba to spraví zejtra tělák… :o) A třeba ne a místo na dvou nohou skončím na čtyřech, nebo minimálně v překlonu a hekající mě budou odvážet na pohotovost… :o) pa Ai
Ja hrozne……….. zááááááááááááávidíííím 😀 všetko to šťastie , čo z poviedky sááála na metre ďaleko . Až nechutne krásne 😀
Roztomilučičinký Tomčíík ….omg , ja ho žééérem , živo vidím ako s Billom v noci behajú okolo búdy kde veznia Niky …krásna to predstava 😀
no a Billčík …koťááátko jedno roztomilé , ubolené , normánle pežíívam jeho strach zo sretnutia , všetko to na mňa hodil Dx
Viem že idem trapčiť , ale nenormáálne chcem 16 diel x)
Madisoon: taky už mě napadlo, že bych si to spočítala, ale nějak už mi to v tý hlavě všechno neutkvělo.. odhaduju to na číslo 20-25 ve všech 161 dílech svých dvou povídek :D:D… to je šílený… za rok napsat něco tak dlouhýho může jenom magor 😀
Ainikki: no jo… i v sexu musí bejt spravedlnost, to jinak nejde 😀 Poprvé si to Tom přece vyzkoušel v jedničce na Maledivách… jak to nejdřív maloval Billovi v hlavě…tím vyznáním letadlem na obloze 🙂 Se mu to tam nějak zalíbilo, tak proč si to občas neprohodit, ne? Nemusí bejt jenom aktivní a pasivní, někdo zvládne oboje 😀 jsou to kluci šikovní.. protože Janulce by se to špatně psalo, kdyby to byl monotonní pár, kde má každej svojí vyhraněnou roli 😀 Jinak tohle jsem si nazvala pracovně "nesex" :D:D fikanej termín 😀 Sex sice jako by je, ale vlastně není 😀 Já umim i zázraky, když na to přijde 😀 Všichni víte, co se v tý sprše dělo a já se s tím nemusím namáhat 😀 Stejně už tam toho sexu bylo moc 😀 strašně to zdržuje od děje… se mi to hrozně táhne, ale ono jsou to dny… ne tejdny a měsíce.. jeden den mi zaberou tak 2-3 díly, tak se nedá svítit 😀 Musíte vydržet, ono to drama nakonec přijde, už ho píšu…
Ai, o tvý jablečný anabázi samozřejmě vím, je mi to líto… rodičové by se měli za tohle trestat, takhle ničit svý dětičky na starší kolena 😀 Ale zase bude štrůdlík celou zimu.. ono to má svoje pro a proti. Snad tě zejtra nepovezou… přeju brzký odblokování, dobrýho chiropraktika a lehký spaní a psaní 🙂 Papa J. :o)
PS: Jo… a díky vám všem hodnejm, kdo mi píšete komentáře… :-*
Janule: Jo Maledivy, už si na to vzpomínám. To se mi povedlo nějak vypustit. Nojono, přeci jen je to už nějaká doba, kdy jsem četla jedničku. :o)
Však já to jednou spočítám… hádám, že se do toho pustím po Novém roce, to už nebudu mít co na práci, snad budu mít všechno dopsané a přemíra volného času je nevyhnutelná:)) a nad učením ho teda trávit nebudu:D Schválně jsem spočítala, co jsem za ten rok napsala já… je to kolem 150 dílů, čili jsem zřejmě taky magor:) Spíš určitě:)) Ale naprosto mi to vyhovuje:D
A myslím, že se nenajde nikdo, komu by vadilo, že nás sex zdržuje od dalšího děje:D Naopak, my se necháme zdržovat mooc rádi:D:D
Tak už se tady zjevila možnost nadpřirozených schopností u Nikolky, tak doufám, že je hezky pěkně po mamince podědila, však se říká jaká matka, taká Katka. Mohlo by to ušetřit práci našim hrdinům, Batman a Robin se vrhají do boje se zlem, kde bude každá pomoc dobrá. naštěstí se nezdá, že by únosce byl zrovna Joker, ale můžu se plést, tak radši nechám přirovnání a budu napjatá…
Niky se drží, cvičí a tváří se docela rozumně, s každým dílem jí držím palce víc a víc, aby se z toho nakonec nemusela vyhrabat sama, když Tom zatáhne Billa do prvního kumbálu, aby prozkoumal jeho anální oblast či naopak :o) bože, jsem nějaká rozjetá, Ainikki nemá dávat k sobě tak šílený songy, pak to končí tak, jak to končí:o)
A Bille, žádný strachy, pokud nezapadneš mezi smetáky a hadry na podlahu, určitě uspěješ, navíc máš ještě křišťál, to by v tom byl čert, aby to nevyšlo…
musím odtrhnout myšlenky, co by dělali v kumbálu, když už vidím, co dělají ve vaně:D ne,ne,ne…chci se soustředit na úplně jiný věci, jenže…
Ta Nikolka je přitažlivější víc a víc.. Další rádoby kouzelnice? Mně bylo vždycky strašně líto, že nemám žádné zvláštní schopnosti… ani nespočítám, kolikrát jsem jako malá skákala z postele a snažila se "levitovat" nebo jak se to říká 😀 No asi jsem měla vždycky krapet bujnější fantazii než ostatní 😀 Taky jsem byla od malička zavalená podobnýma knížkama, tak není co se divit, takhle mást malé děti 😛 Ale co jsem chtěla říct, tak je to, že takové příběhy mi to doteď vynahrazujou, úplně na tomhle příběhu žeru, jak je prokombinováno magično a twincestno (:-D)…
Jo a myslím, že to má matka s učením Billa zouvat si boty marné. Taky si je nezouvám 😀 Vždycky doufám, že mamka nebude na chodbě, když se dokodrcám domů… se mi nikdy nechce ohýbat…takhle je kopnu do botníku a je pokoj 😀 Budu Billovi tajně fandit 😀
Termín nesex je bezvadný 😀 Budeme apelovat na ministerstvo, nebo kde se o to starají, aby to připojili do slovníku… obohatíš budoucí generace 😀
Ach, ach, jsem nadšená 🙂
A mě se líbil bratránek Patrick, ten musí být, díky dvojčatům, ve škole opravdu populární :)))
Jo a taky mě nadchnul křišťál, co Meg darovala Hvězdičce. Já mám kameny ráda, ještě teď si vybavuju ten neuvěřitelně těžkej batoh plnej nejrůznějších kamínků, kterej jsem vláčela na zádech kdysi dávno z dovolené ve Španělsku 🙂
Termín nesex je naprosto dokonalej, stejně jako to, co se pod tím termínem skrývá 😉
Ja sa idem zase opakovať,ale mám z tejto kapitoly zase toľko krásnych pocitov, že si ich nemôžem nechať len pre seba.
Je to taký krásny vzťah, toľko nehy a lásky. Keď Tomi prirovnal žiarivý kryštál k Billovi… to je neopísateľne nádherné. Opäť musím povedať, že vieš ich city napísať nádherne až z toho túžim poletovať.