Mám tě před očima a stejně tě nevidím 5.

autor:Meline

Zdravím všechny twincesťačky 😉 Chtěla bych vám poděkovat za ty komentáře, protože ty mě jen popoháněly dál k psaní. Sem ráda, že to vůbec někdo čte a že se to zatím jakžtakž líbí. Tady je další dílek tak doufám, že se vám bude líbit stejně tak jako ty předchozí…tak se pusťte do čtení 😉

 

Nataša:

Vzbudí mě zvonící mobil. Nejspíš jsem tu musela usnout. Rychle vyběhnu ven na chodbu, aby to nevzbudilo Toma a přijmu hovor.

„Ahoj miláčku. Já vím, ale Tom je poraněný na ruce a málem vykrvácel, takže teď se právě nacházím v nemocnici. Ne nemusíš jezdit, jen odpočívej, teprve si dorazil z práce. Zůstaň doma, já do večera přijedu, jo?! Dobře, tak papa.“

Dan:

Přijedu domů z práce, ale nikde nikdo. Rozhodnu se tedy zavolat Nataše na mobil.

„Ahoj miláčku.“

„Ahoj, prosím tě, kde si? Přijel jsem z práce a nikdo není doma.“

„Já vím, ale Tom je poraněný na ruce a málem vykrvácel, takže teď se právě nacházím v nemocnici.“

„Cože?! A je v pořádku? Mám přijet?!“

„Ne, nemusíš jezdit, jen odpočívej, teprve si dorazil z práce. Zůstaň doma, já do večera přijedu, jo?!“

„Tak jo, ale kdyby něco zavolej, posílám pusu papa.“

„Dobře, tak papa.“ Rozloučila se se mnou a típla to. Tak mě tady málem vykrvácel syn a já se to dozvím samozřejmě jako poslední, no výborně.

„Crrrrrrrrrrr..“ Začne zvonit pevná linka.

„KückMüller, prosím?“

„Dobrý den, tady Stacy, pamatujete si na mě?“

„Jo Stacy, jak bych mohl zapomenout. Ty přece chodíš s Tomem viď?“

„Jj, to chodím. Prosím vás, je Tom doma? Potřebovala bych s ním mluvit.“

„Víš, Stacy, bohužel Tom doma není, je v nemocnici. Říznul se do ruky a málem vykrvácel nebo co. Já se to teprve před chvílí dozvěděl, takže nevím přesně.“

„To je strašný a jak je na tom? Já si právě myslela, že se domluvíme a já za ním zajedu, páč jsem teď u tety Lisy na návštěvě a ta taky bydlí v Magdeburgu.“

„No, myslím, že už je na tom lépe, jestli chceš, můžeš za ním přijet do nemocnice.“

„Vážně? Tak dobře, přijedu tam. Děkuju moc, nashledanou.“

„Tom bude jistě mile překvapen… ahoj.“

Bill:

Doháje ty busy mě jednou zabijou. Vyšlo by mě to na míň času, kdybych šel pěšky. Zrovna teď musíme uvíznout v zácpě… skvělý. To se do tý nemocnice dostanu tak za týden s tímhle tempem. Ale kvůli Tomovi tohle podstoupím. Jak na tom teď asi je?! Doufám, že to není nic vážnýho. Už se nemůžu dočkat, až tam budu. Rozhlídnu se po autobuse. Je narvanej, proto mi taky nezbylo nic jinýho než stát. Chjo… tohle se může stát vážně jen mně. Ale aspoň jsme se trochu pohnuli z místa.

Stacy:

Ježíši můj Tomík je v nemocnici. A já na něj byla ještě naštvaná, že se na mě vykašlal a nenapsal mi jak slíbil, ale teď už je mi jasný proč. Chudáček můj ani nemohl. Ještěže jsem zrovna byla u té tety na návštěvě, jinak bych ani nevěděla, co se stalo. Bude určitě rád, že tam jedu za ním. Jak já se na něj těším. Teta mi radši zavolala taxíka, busem by to trvalo věčnost. Konečně zastavíme před nemocnicí. Zaplatím a uháním dovnitř. Zeptám se sestřičky, ve kterém patře leží a za chvíli tam dorazím. Na chodbě uvidím stát Natašu.

„Dobrý den.“ Pozdravím ji.

„Stacy, kde se tady bereš?“

„No to víte, jsem na návštěvě u tety, a tak si říkám, že bych se stavila za Tomem, ale hned jak mi Dan řekl, co se stalo, vyrazila sem do nemocnice.“

„To je dobře, že jsi tady. Tom bude mít určitě radost. Už je na tom lépe, ale pořád je slabý.“ Začne popotahovat a tak ji obejmu. „Běž za ním, potřebuje tě.“ Řekla mi a já dvakrát neváhala. Otevřu potichu dveře, abych ho nevzbudila, přejdu k posteli a opatrně ho pohladím po tváři.

„Miláčku… ani nevíš, jaký mi to nahnalo strach, když mi tvůj táta řekl, co se ti stalo.“ Pomalu otvírá oči.

„Stacy co tady…“

„Pššt…“ Dám mu prst na rty a lehce ho políbím.

Bill:

No sláva… vysoukám se z busu a přímo vletím dovnitř. Na recepci se optám kdepak leží a neobtěžuju se čekat na výtah, vezmu to rovnou po schodech. Když doběhnu do příslušného patra, sotva popadám dech.  Pomalu otevřu dveře, ale to, co vidím, mi vyrazí dech. Na Tomovi je přisátá nějaká holka. Vůbec si mě nevšimli, tak zase potichu zavřu a rozběhnu se pryč. Mám na krajíčku, ale v tom do někoho vrazím.

„Jé, Natašo, promiňte.“

„To nevadí, Bille, co ty tady?“

„No já… přišel jsem za Tomem, ale je u něho teďka nějaká slečna, tak jsem je nechtěl vyrušovat.“

„Takže už víš co se stalo… To jsi hodný, že si přišel. No…Stacy je jeho děvče.“

„O-oni spolu chodí?!“

„Ano chodí. Ale není odsud, byla jenom u tety na návštěvě a shodou okolností ji má v Magdeburgu. Jakmile se dozvěděla, co se Tomovi stalo, přijela za ním.“

„A-aha… tak já už musím, nashledanou.“ Nečekám ani na odpověď, už to nemůžu dál poslouchat. Všechno, co mi včera říkal, byly kecy. To, jak je to se všema stejný a jak se cítí osamělý, všechno to byly výmysly, a ještě k tomu všemu mi lhal o tý holce. Prej žádnou nemá, to sem viděl. Chtěl mě jenom oblbnout. Mělo mi dojít, že takovej jako on není na kluky. Byl to pro něj jen bezvýznamný flirt. Ještěže jsme se nepolíbili. Teď děkuju bohu za to, jak nás Nataša vyrušila. Slzy už mi tekly po tvářích plným proudem. Rozhodnu se vydat domů pěšky.

Tom:

„Stacy dost…“ Odtrhne se a překvapeně se na mě podívá.

„Děje se něco, Tomí?!“

„Cože? Ty se ještě ptáš?!! Co tady sakra děláš?!!!“

„Jsem tu na návštěvě u tety Lisy, než skončí prázdniny. Volala jsem k vám domů, ale tvůj táta mi řekl, že si v nemocnici, tak jsem okamžitě přijela za tebou. Ty nejsi rád?!“

„A kde si vzala naše nový číslo?!“ Zeptám se už vážně naštvaně. Ta holka je jako plevel. Jednou se někde vyskytne, a pak už se ho nemůžete zbavit.

„No od čeho jsou telefonní seznamy.“ Usmála se a zamrkala. Takže tu bude do konce prázdnin, to je zlej sen!!! Jak se jí teď asi zbavím?!!! Myslel jsem si, že když jí nenapíšu, pochopí snad, že už s ní nechci nic mít, ale ona je tak natvrdlá a pochopila leda velké hnědé. Teď nemám sílu se s ní hádat o tom, že spolu nic nemáme. Byl to úlet a ona to jaksi nehodlá pochopit.

„Méďo já sem tak šťastná, že jsme zase spolu. Ty taky?!“ Jen protočím oči v sloup…

„No chvilkama až přešťastný.“ Odpovím ironicky. Stejně to zase nepochopila. Nechápe nic, asi má v hlavě místo mozku piliny!!! Co teď asi dělá Bill?! Ví už o tom mým úraze nebo neví?! Těžko říct… Ale kdyby jo, určitě by už za mnou přišel… Billí kde jsi???? Povzdechnu si.

Bill:

Kruci, nemůžu trefit klíč do zámku. Přes ty slzy už ani nevidím. Kašlu na to, zazvoním. Otevře mi máma.

„Bille, co se ti stalo??!“

„Nic.“ Odseknu a mířím rovnou do pokoje. Jakmile však vejdu, vykřiknu zděšením. Na mý posteli leží moje nový rifle, jenže úplně rozstříhaný na malý kousíčky. Ani se nemusím ptát kdo to byl… je mi jasný, že ten kretén Lucas. Vletím do jeho pokoje jako uragán.

„Ty jeden pitomče, co to jako má znamenat?!!!“ Křičím naštvaně a před nosem mu mávám s tím, co zbylo z mých nových džínsů.

„Nevím o čem to mluvíš.“ Dělá blbého.

„Tak ty nevíš?!!!! Doprdele ty nevíš?! Tak já ti osvěžím paměť!!“ Řvu na celej barák. Otevřu jeho skříň, vytáhnu mu tričko a začnu ho trhat na kusy.

„Tak to si posral, ty jeden zmetku!!“ Řekl tak nahlas, až celej zčervenal a jednu mi natáhl pěstí. Začali jsme se tam prát.

„Tak to by stačilo!!! Okamžitě běžte od sebe!!“ Zakřičela matka tak nahlas, až jsme oba ztuhli a nechali toho. „Vy jste se zbláznili, podívejte se na ten pokoj!!!! Vypadá to tu jako po výbuchu!!! To snad není pravda!!!“

„On mi rozstříhal moje nový džíny!!“

„A podívej se, co mi ten smeták udělal s tričkem!“

„Dost, já už nechci nic slyšet!!! Tohleto není normální!!! Já se z vás snad zblázním! Bille, jdi do svého pokoje, hned!!!“ Chci k tomu ještě něco říct, ale pak si to rozmyslím. Z nosu mi tekla krev a příšerně mě bolel. Jak já ho nenávidím!! A ještě ke všemu Tom. Nedokáže si představit, jak moc mi ublížil. Sice mezi námi ještě nic nebylo, ale já si dělal iluze, že třeba bude. Včera to vypadalo nadějně. Ale jak vidím, pěkně jsem se spletl. Zamířím do koupelny opláchnout si tu krev…

Simone:

„Lucasi, tohle snad není možný, jako jeho starší bratr bys měl být rozumější.“

„Rozumější?! Cože?! Mami, jsem starší jenom o deset minut, a navíc, on si začal!!!!“

„Bill říkal něco o rozstříhaných džínách. Proč si to udělal?!“

„Jen jsem mu oplatil to, co mi udělal při obědě. Moc dobře si to viděla, jak mi tu polívku chrstl na moje oblíbený tričko.“

„Pravda, to dělat neměl, ale tys ho taky provokoval, a navíc, měl si to řešit se mnou a ne mu taky ničit oblečení.“

„Jo a co by si udělala?! Já ti to řeknu, vůbec nic, a jestli si myslíš, že by dal na to tvoje pitomý kázání, tak to se zatraceně pleteš!!“

„Lucasi, já nevěřím vlastním uším!! To snad není možný!!!… Ale na mě drzej nebudeš, to teda ne. Snažila jsem se tě slušně vychovat, všechno co si chtěl ti dát, ale to teď skončilo. Přestanu ti dávat kapesný a takový věci jako kredit do mobilu nebo ipod, na to můžeš zapomenout. Dostaneš to zpátky, až se začneš slušně chovat!! Jestli takový okamžik někdy vůbec nastane!!“ Vezmu ty věci a odejdu. Bude se muset zakročit, takhle to dál nejde, až přijde Gordon z práce poradím se s ním jak dál…

autor: Meline
betaread: Janule