Symphonie 19.

autor: B-kay

BILL:

Ještě pořád nevěřím tomu, co právě děláme.

Tohle se prostě skutečnosti nepodobá vůbec! Nesnášel jsem jej! Nedokázal jsem jej vystát a být s ním v jedné místnosti. Podvědomě jsem před ním utíkal a vyhýbal se mu. A teď mu sedím na klíně v pevným objetí, a hltavě jej líbám. A stejně tak líbá i on mě. Přímo zuřivě si bere mé rty mezi své a já nedokážu protestovat nebo zastavit to. A vlastně ani nechci!

Konečně cítím, že po mně někdo doopravdy touží. Cítím, jak moc mě potřebuje a jak moc mě chce. Cítím to z naléhavosti jeho doteků a až zvláštní zoufalosti jeho rtů. Nevím, proč to bylo tak zvláštní… tak jedinečné… Když jsem se líbal s holkama nebo jsem se jich i dotýkal, nikdy jsem to takhle nevnímal. Bylo to pro mě prostě něco daného. Všichni to tak dělali a proto jsem to dělal i já. Ale kdo se může pochlubit vášnivým líbáním se svým dvojčetem?! V tomhle jsem zřejmě opravdu unikát…

Trošku jsem sebou trhnul, když jsem ucítil jeho třesoucí se dlaně na svém bříšku. O nic se však nepokoušel. V jeho očích plál neskutečnej chtíč a já i přes vrstvu pevné džínoviny mohl cítit jeho vzrušení, které nevědomky tlačilo proti tomu mému. Omluvně se na mě díval a v očích mu blikaly drobné stopy slz. Já vím, že to takhle nechtěl… Já si tuhle cestu také nevybral a i přes všechny mé povýšenecké řeči kolem lásky a vztahů, jsem přesto nedokázal odolat. Tlumeně jsem vydechl a přivřenýma očima jsem sledoval jeho dlaň, která jistě vběhla do mé, a nechal se jí vést. A já ji také vedl. Konečně jsem pochopil, že bych dal cokoliv za jednu noc s ním. Jedno jediné milování. Vsadil jsem všechno a risk byl velikej… Opatrně jsem přiložil naše spojené dlaně opět k mému bříšku a nesmělým pohybem jsem je vedl níž. Celej jsem se třásl. Nedokázal jsem se dočkat, kdy se mě konečně dotkne. V očích mě tlačily slzy a já měl chuť plakat a smát se zároveň.

Jakmile však Tomovy prsty vklouzly pod lem mých černých boxerek, přitiskl jsem se k němu, jak nejblíž jsem mohl, a začal jsem nepatrně sténat do ouška, které jsem kousal a olizoval, následně pak jemně líbal.

„Chci to udělat,“ vášnivě se ke mně sklonil a podrobil si mé rty dlouhým polibkem.

„Tak na co čekáš?“ vydechl jsem, a tím jsem mu dovolil dokončit tu zkázu. Když se jeho prsty poprvé setkaly s povrchem mého klínu, nedokázal jsem se včas zastavit a zoufale jsem zakvílel jeho jméno. On však přesně věděl, co má dělat. Jeho dlaň proklouzla mým spodním prádlem tak náhle, až jsem si to ani nedokázal srovnat a už jsem se topil v něčem, co jsem snad nikdy nezažil. Prudce jsem se na Tomově dlani vozil a pohupoval jsem se dopředu a zase zpátky. Nedokázal jsem se toho dokonalýho pocitu nabažit. Bolela mě celá pánev a mé tělo se třáslo v jeho náručí.

„Jsi tak krásný, Bille,“ šeptal z posledních sil, jak i jeho samotného jeho počínání vzrušovalo snad ještě víc, než byl doposud. Snažil jsem se tišit své tlumené kvílení a vzdechy v jeho polibcích, on však svá ústa od těch mých pořád odsouval a mým polibkům unikal. „Nechci, aby ses ovládal, Bille, když chceš sténat, tak to udělej. Když chceš křičet, tak křič. Jenom už prosím nepředstírej, že po mně netoužíš stejně jako já po tobě,“ zasténal tiše a já konečně pochopil, co tím myslel. Chtěl cítit, že jej chci stejně jako on mě. Přestal jsem se bránit. Naléhavě jsem vzdychal a sykavě sténal, přidržujíc si jeho dlaň na svém vzrušení. Tom mě zatím pomalu zbavoval trika, a když na své dlani ucítil něco teplého, vysíleně klesl tváří k mému hrudníku, který začal bezcílně pokrývat polibkama…

TOM:

Byl tak nádhernej. Cítil jsem, jak moc to chce. Ale přesto se snažil pořád ovládat a zůstat v klidu. Chtěl mít prostě věci pod kontrolou… Ale takhle se prostě nedá žít. To není život, když si pořád něco odpíráme jenom ze strachu, co řeknou ostatní, nebo jak to nakonec skončí. Mé životní motto přeci hlásalo za všechno, a tím jsem se také řídil pokaždé. Jenom jedinou chybu jsem udělal, že jsem Billa nenašel dřív. Možná bych teď nemusel řešit potíže s Alex a její výhrůžky. Na to všechno jsem však pro tuhle chvilku zapomněl a jediné, co jsem dokázal vnímat, bylo Billovo třesoucí se tělo, které zoufale dopadlo někam k mým bokům. Opatrně jsem vytáhnul svou dlaň z jeho džín a spěšně jsem si setřel bílou odměnu, která mi velmi jasně napovídala, že to, čemu jsme se oba bránili, si nás prostě našlo samo…

„Strašně se stydím,“ pípl tiše a smutným pohledem plným vášně vzhlédl k mým očím.

„Ty se nemáš za co stydět, Bille,“ odpověděl jsem tiše a jemně jsem jej pohladil po tváři.

„Stydím se, ale také mám strach… z toho, co přijde, co bude dál. Jak to vlastně bude dál?“ pípl a naléhavě mě políbil.

„Teď na to nemysli, hmm?“ odpověděl jsem klidně, i když mě pálilo snad celé tělo, a klín jsem v podstatě ani necítil. Bill se na mě oddaně zahleděl, poté však ze mě opatrně slezl a přelezl na zadní sedadlo, kde se začal pomalu svlékat.

„B-bille, tohle já…“ začal jsem nesrozumitelně koktat, jakmile jsem pochopil to, co chtěl udělat. Ale můj bráška si to prostě už vymyslel podle svého, jelikož mě vzápětí prudce stáhnul za límec k sobě a velice ochotně mi pomáhal dostávat se z mých šatů, dokud jsem na zadním sedadle také neležel nahý. Váleli jsme se po sobě zrovna tak, jako tehdy v hotelu. Naše polibky a naléhavé doteky nabíraly na intenzitě a já se nedokázal ovládat. Bill mi přejížděl dlaní po vzrušení a sem tam za něj opatrně zatahal nebo jím začal pohupovat.

„Chci si s tebou promluvit stejně tak, jako s tebou mluvila ona,“ zašeptal smyslně a mírně našpulil rty. „Co ke mně vlastně cítíš?“ zeptal se rozechvěle, když se usadil na mým bříšku a jemnými polibky dráždil vnitřní stranu stehen, zatímco jeho dlaně bloudily snad všude. „Co cítíš, když jsem s tebou?“ vášnivě se naklonil přese mě a hluboce se mi zadíval do očí. Já málem ztrácel dech. Měl jsem tak krásnej výhled na jeho tělo…

„J-já to neumím popsat. Neumím ti to ani říct, Bille. T-tohle jsem necítil už strašně dlouho,“ lehkým dotekem jsem mu přejel po zadečku, který jsem lehce stiskl. Na Billově tváři se zračil unavenej úsměv, jak se ke mně pomalu skláněl a vzal do úst jednu mou bradavku.

„Jsi strašně sexy Tome,“ zasténal do nahé kůže na mým břiše a já myslel, že už opravdu omdlím. Nečekaně jsem si jej pod sebe přetočil a láskyplně jsem jej pohladil po tváři. Už jsem nehleděl na to, zdali to je správný nebo ne. Tak moc jsem ho chtěl… Billovy dlaně pomalu putovaly od mého bříška až ke špičce mého nadmíru vzrušenýho klínu, který do něj pomalu dloubal. S pohledem upřeným do mých očí jej vzal mezi prsty a jemně přitiskl ke své pánvi.

„B-bille. J-já… Tohle nemůžu,“ vydechl jsem zoufale a naléhavě jsem jej políbil na spodní ret.

„Ale já to chci… a vím, že ty taky,“ šeptl a záhadně se pousmál. „Nechci, aby ses ovládal. Když chceš sténat, tak to dělej. Když chceš křičet, tak klidně křič. A když mě chceš milovat, tak mě miluj,“ vydechl tiše, přičemž použil přesně má slova. Nemohl jsem to udělat, ale také jsem jej nemohl ani odmítnout. Mé vzrušení zoufale naráželo na jeho pánev a snažilo se co nejrychleji najít cestu dovnitř… Chtěl jsem se do něj vnořit! Chtěl jsem zapomenout na všechno kolem a cítit jenom jeho! Bill byl však rychlejší. Sám se na mě přetočil a v pomalém tempu sjížděl po mém vzrušení níž a níž. Nedokázal jsem ovládat zoufalé sténání a prosíky o jeho rty, ale on těm mým unikal stejně jako já před chvílí těm jeho. Jeho tváří prolétl osten bolesti, a když se náhle ocitnul úplně na mě, rezignovaně jsem klesnul k povrchu sedačky a prudce jsem přivřel víčka, zatímco ty jeho byly doširoka rozevřené, stejně jako rty. Automaticky jsem se chopil jeho boků, které jsem naléhavě hnětl, jak se na mě začal pomalu pohupovat.

„T-ty jsi ve mně,“ vydechl šeptem a zoufale hodil hlavou dozadu, že se málem praštil o opěradlo. Cítil jsem jej všude. Sjížděl po mně, byl jsem uvnitř něj… miloval jsem se s ním…

„Bolí to,“ pípl, ale nepřestával s rytmem pohupování. Já jsem se z posledních sil dokázal vyhoupnout do sedu, takže jsme byli tvářemi přesně naproti sobě. Omámeně jsme si hleděli do očí a brzy se naše rty smyslně propletly. Tohle bylo milování! Chtěl jsem jej, on mě… šíleli jsme po sobě a líbali jsme se jako o život. Billa po chvilince začala počáteční bolest přecházet a sám mi vycházel svou pánví vstříc. Naše divoké tempo houpalo celým autem, jak jsme nepřetržitě sténali a někdy až křičeli. Stačilo ještě několik prudkých přírazů a oba jsme dopadli do prostoru mezi sedadlama. Naléhavě jsme zoufali po kyslíku, a když jsme se konečně uklidnili, se spokojeným úsměvem jsem pomohl Billovi dostat se z té mezery. Bylo nám jedno, že jsme se právě milovali uprostřed parku za zvuku bouře, stejně nám zima nebyla. Stočili jsme se do jednoho klubíčka a začali jsme se jemně líbat. Byli jsme tak krásně vyčerpáni…tak naplněni… bylo to něco dokonalého…

autor: B-kay
betaread: Janule