autor: Ivetka
„Sakra…“ vzdychl jsem sám nad sebou. Koukl jsem se na digitální hodiny položené na mém nočním stolku, oznámily mi, že za pár minut budou dvě hodiny ráno… Nemohl jsem usnout. Pokaždé jsem ho viděl, když jsem zavřel oči, a když jsem je otevřel, měl jsem vidiny, že u mě stojí… Asi jsem se nadobro zbláznil…
—
Po nekonečném převalování ve zpocených peřinách jsem jí odhodil na zem a podrážděně jsem si odkašlal. Vstal jsem… Naprosto dokonalý! Jak mi hodláš vysvětlit tohle? Jsi naprosto nesoustředěný na spánek! Měl bys spát, nebo jsi na tom tak psychicky špatně, že potřebuješ psychologa?
Potichu jsem okolo dveří jeho pokoje prošel jako myška, nechtěl jsem ho probudit a sešel po několika schodech zpátky do obývacího pokoje a sedl si na stále rozloženou a neustlanou sedačku a zapnul si televizi. Dávali tam nějaký noční kriminálky, ale co mě překvapilo, byla upoutávka na nějaký film. Romantický – nevypadal špatně. Chtěl jsem se na něj podívat, a proto jsem se soustředil na to, kdy ho budou dávat… „Na tento film se můžete těšit již za malou chvilku,“ oznámil mi moderátor, který namlouval celou tu reklamu… „Skvěle“ zaradoval jsem se a koukal dál do velké šedivě stříbrné plazmové bedny a čekal, co bude dál.
—
Byl jsem naprosto odreagovaný, v ruce jsem si držel hrnek vychladlého čaje, kterého jsem měl už polovinu a stále koukal na film. Přesně zaujímal mé pocity. Podrážený, zklamaný, smutný, neochotný spolupracovat, samostatný a hlavně… na všechno jsem toužil zapomenout, ale nešlo to…
„Co tu děláš a proč nespíš? Je brzy ráno… sice zítra škola není, ale i tak… měl bys jít spát..“ několikrát po sobě jsem zamrkal. Skoro jsem ho ani neslyšel, jak jsem byl zakoukaný do toho filmu. Oči mě pálily, měly nedostatek té mazlavé vodičky, kterou v nich máme… odjakživa jsme tomu s Billem říkali „sliz se šneka“. Koukl jsem se do světle hnědé nepůvabné tekutiny a zašklebil se.
„Nemůžu usnout. A moc se mi spát nechce…“ najednou se mě zmocnila touha po dlouhém a hlasitém zívnutí.
„No, to vidím, ale jak říkám, měl bys mě poslechnout…“ byl tak starostlivý i po tom všem. „Ale já nemám potřebu spát, Bille…“ to přesně vysvětlovalo to, jak jsem podrážděn. Přisedl si ke mně a vklouzl pod zahřátou peřinku, a hlavu si položil na mé pravé rameno.
„To, že se budeš takhle chovat, mě neodradí. Šmudlo, nezlob mě. Měl bys jít spinkat. Myslím to vážně… hm?“ koukl se na mě a já najednou ucítil jemný vánek jeho dechu na mém krku. Po celém těle mi rázem naběhla husí kůže.
„Ale… já neusnu prostě…“ pípl jsem a sklopil jsem hlavu jako malé děcko, co se přiznává rodičům k tomu, že udělali s kamarády nějakou neplechu.
„Tak pojď spinkat ke mně… hm?“ nabízel se mi… přemýšlel jsem nad tím. Když řeknu že ne, nebudu spát ani teď… ale u něj usnu, sice budu nervózní, ale bez něj bych vážně nezamhouřil očičko.
„Dobře…“ kývl jsem na souhlas a pomalu se natáhl po dálkovém ovladači na televizi…
—
„Tak si hajni… a dobrou noc… vlastně už ráno,“ zavtipkoval a lehnul si na kraj svého letiště. Vzal jsem ho a přitáhl ho do středu, beztak byla postel dost velká. Cítil jsem hřejivost jeho úsměvu. Hlavu jsem si položil na látku jeho pyžama na hrudníku.
„Dobrou noc…“ popřál jsem mu a snažil se usnout…
…
„Bille, spíš?“ šeptl jsem po několika minutách do naprostého ticha…
„Ne, ještě ne, děje se něco?“ pokrčil jednu nohu.
„No… tlačí mě ta látka, nemohl by sis to sundat? Uklidňuje mě poslouchat tlukot tvého srdíčka…“ šeptl jsem a lehce se začervenal. „Jo, jistě, tak se na chvilku prosím zvedni.“ Nemusel mě pobízet dvakrát, sedl jsem si a během 10 sekund vršek jeho pyžama ležel položený vedle postele.
„Děkuju…“ choval jsem se jako slušně vychovaný chlapeček. Za všechno se má děkovat. „Není za co,“ broukl a já se musel zase usmát. Naklonil jsem se k němu a dal jsem mu pusinku na rty, jako znamení, že mu přeji dobrou noc. Dolehl jsem zpátky na jeho hrudník, na místo, kde má přibližně srdíčko. Cítil jsem každé jeho bouchnutí. Uspávalo mě to…
—
Nevím, co to do mě vjelo, ale trošku jsem nadzvedl hlavu a jemně ho políbil na bradavku. Potom jsem si lehl zase zpátky a koukal mu na bříško. Usmíval jsem se, přišlo mi to hrozně sladký… ucítil jsem, jak mě začal hladit po dredech… Rukou jsem vklouzl na jeho bříško a pohladil ho tam… nedalo mi to, dlaní jsem vyjel až na hrudník a začal mu tu bradavku mnout mezi prsty…
autor: Ivetka
betaread: Janule
napínavé :))