Rodinná výchova 10.

autor: Psycho-Vampire♥

Fakt mě těšíte svými komentáři, lidi!! Kuju moooooc x-* x)))) forever your Psycho-Vampire♥

A ještě někdy tam budou pasáže, kterým asi nebudete rozumět, ale tak nevadíí – Blacky ví, o čem mluvím xD… xD

……………………….

Zamkl jsem se u sebe v pokoji (se divím, že jsem to neudělal hned po příchodu, ale to už neřeším x)). Zadíval se na postel a znovu si představoval jejich dětství. Tak bezstarostné děti to byly!! Nic je netrápilo, možná potom jen rozvod rodičů, který ale přežili docela dobře. Měli stejně rádi jak mamku, tak taťku. Pro ně to byla pořád ta stejná rodina, i když bydleli jinde. Navštěvovali je. Byli to pro ně pořád stejní rodiče. Maminka a tatínek, tatínek a maminka… už klidním, fakt jako, jo xD. Víte, co mě překvapuje? Že šel Bill k tátovi právě teď…

 Teď….

Ne nepřekvapuje mě to!! Udělal to kvůli mně!! Jen kvůli mně, mně, mně a jen mně!! Stačí vám to? Jen kvůli MNĚĚĚĚĚĚ!!!!!!! (fakt jsem v pořádku, nemusíte volat chocholouška s mrkvema xD)

Don‘t cry!! Don‘t cry!!!!

…………………………

„Mami?? A kdy přijde ten Bill??“ zeptal se Tom, jak zase přišel pro jídlo.

„No, já myslela, že už to konečně víš!! Za týden!!“ *Simoniny oči v sloup*

„Opravdu, až za tejden?“

„Jo, opravdu, až za tejden!!!“

„Tak nic, mno… a ještě… napíšeš mi tu omluvenku? A Zařídíš to se Schniderkou? A řekni jí, že si panenku necháme do příštího tejdne, jo?“

„Dobře a teď už radši běž, bolí mě z tebe hlava!“

……………………………

A stejně jsem si nic nevzal. Jako myslím k tomu jídlu, pochopitelně!!

„Já tady mám ale booooooordel!!“ pomyslel jsem si…

„Ale ne, bordel jako bordel, ale bordel jako bordel!! “ chápete? Asi ne, ale nevadí… xD

…………………

Je pondělí ráno, no ráno jen pro mě… Je 13:28 a já lezu z postele…

Právě jsem si řekl, že se půjdu projít po městě. Ale samozřejmě až po snídani a pečlivé úpravě mého vzhledu!!!! Upravit to moje háro… Víte co to je? Takový práce po ránu…

Řeknu vám tajemství, jo? V koupelně trávím víc času než Bill, ale pššššt, to je tajemství a nikdo to neví!! xD

Tákže, škola dneska končí v 16:30 a je 14:25 táákže… Nechce se mi to počítat, ale můžu bejt ve městě něco přes hodinku, to jde, ne?

Jdu a jdu po náměstí a najednou spatřím člověka!! (ne jen tak ledajakého, protože těch tam je spousta, jasný?!) Vypadá jako… BILL!!!! Jdu stále rychleji k té milované osobě. Už skoro běžím… Tak rychle jsem snad nikdy neběžel… Gepard je proti mně šnek!!! (ne doslova, ale skoro jo!!)

„Bille!!!!“ zakřičím nejvíc nahlas, co můžu. Všichni se na mě podívají, ale mně to nevadí, jen ta osoba, na kterou křičím, se neotočila. „Bille, tak stůj, počkej na mě!!“ ječím zoufale a to se už moje láska otáčí. Ale chybička se vloudila… Byla to nějaká ošklivá holka s vlasama jako můj bratr.

„Prosím??“ řekla a otočila se a šla dál… To je tak trapný, už z něj fakt blouzním… Složím se na zem, brečím a je mi jedno, že se na mě všichni dívají, je mi jedno, že se i někteří kluci od nás ze školy smějí (jsou to idioti, já vím). Nevadí mi ty pohledy, ale to, že na mě nekašlou!! Proč mě nemůžou nechat být?

„Běžte všichni do prdele!!!!“ zaječím a to už se neznám, je mi fakt blbě…

Podívám se na hodinky… 16:19, musím domů!! Opatrně vstanu a kráčím zpátky domů, kde mi všechno připomíná mého jediného bratra… Billa!!!!!!

Billa, pro kterého dýchám, žiju, jím, piju a já nevím co…

Oznámím u dveří, že jsem doma a utíkám nahoru do svého pokoje. Hned co zapadnu dovnitř, padnu na postel, div se nepřerazím o židli a rozbrečím se. Ani nevím proč, ale brečím nějak často…

autor: Psycho-Vampire♥

betaread: Janule