Zamilovaný dikobraz 1.

autor: Rachel

Ahoj twincest-fans,

Jsem tady s druhou povídkou, ano, čtete správně, Rachel chce psát dál :)))))

Jmenuje se Zamilovaný dikobraz a já ze srdce doufám, že potěší všechny twincestní srdíčka a bude se líbit alespoň tak, jako Polib mě, prosím. Nezapomeňte písnout do komentářů, první díl bylo nejtěžší napsat, ale od druhého už to bude happy. Nebudu se vykecávat, prostě čtěte :))

Vaše Rachel:))

Hnědé oči se upíraly a bíle zasněženou krajinu za oknem. Zvědavě zkoumaly čerstvě napadané, ničím neporušené sněhové vrstvy. Chlapec, sedící u okna, si odkašlal. Vzpomněl si, jak s bráškou stavěli sněhuláčka, a potom si před něj sedli a vzájemně si ohřívali zmrzlé ručky. Jak rád by teď vrátil čas zpět. Tu dětskou bezstarostnost. Teď by si jí oba vážili. Zvláště Tom. Sledoval pomalu padající vločky a jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Nejraději by tu teď měl Billa, povalil by jej do sněhu, a konečně by ochutnal ty narůžovělé polštářky. Neskonale po tom toužil. A Bill po tom určitě také touží. Jinak by přece…

Tom se znovu rozvzpomněl na tu osudnou noc, kdy procházel kolem dveří bratrova pokoje. Šel si pro pití, ale když uslyšel jakési nesouvislé brblání svého brášky, pozastavil se a přitisknul ucho ke dřevěným dveřím. To, co uslyšel, mu vyrazilo dech. Bill mu ze spánku vyznával lásku. Ani o tom nevěděl, protože spal. Jenom jeho srdíčko, které až do té doby mlčelo, se rozhodlo dát najevo Billovy city k Tomovi. Tom se šupem vrátil do postele. Ale už neusnul. Čím více přemýšlel, tím více mu dávaly souvislosti s Billem smysl. Tak proto se mu pořád vyhýbal. Proto ho Tom snad tisíckrát přistihl, jak na něj civí. Proto se k němu Bill vždycky tak rád přitulil. Od té noci se Tom soustředil jen na svého brášku. Letmé dotyky už nebyly tak nepovšimnutelné. Tomovi se to však moc líbilo. Ten pocit, že jej někdo miluje, mu dopřával šťastnou náladu. Sám se choval tak, jako předtím. Když však nějakým způsobem Billovi naznačil, že by jej chtěl pohladit, Bill mu utekl. A to Toma mrzelo. Čím míň se s Billem viděl, tím víc si uvědomoval, že bez něj nemůže být. Naopak, když mu byl Bill nablízku, Tomovo srdíčko se rozbušilo jako o závod. Tichým hláskem Tomovi našeptávalo, že Bill tu není jediný až po uši zamilovaný. A to si Tom také uvědomil. Vůbec mu to však nevadilo. I s incestem se přece dá žít. A kromě toho – Tom v tom lítal až po uši. Trápilo ho však to, že před ním Bill utíká. Proč nepřizná svou lásku k němu?

Tom rázně vstal a zamířil k Billovu pokoji. Měli je hned vedle sebe, tudíž se nemusel nějak moc namáhat. Opatrně si stoupnul ke dveřím a zlehka zaťukal.

„Bille, jsi tam?“ optal se, avšak odpověď se žádná nedostavila. Vzal proto za kliku a pomalu vešel dovnitř. Po Billovi nebylo nikde ani památky. Jen na posteli byl ledabyle pohozený sešit matematiky. Tom si nemohl pomoct a zvědavě do něj nakoukl. Bill totiž dneska schytal pětku jen proto, že nechtěl ukázat svůj zápis. Tom určitě věděl, že Bill nedával pozor, když ho však sledoval ze své zadní lavice, jasně viděl, že si tam Bill něco píše. Otevřel na poslední popsanou stránku v sešitě a hned jak ji spatřil, zeširoka se usmál. Po dnešním zápisu intervalů nebylo ani památky, naopak, celá stránka byla pokreslena srdíčky a každém srdíčku bylo napsáno jméno „Tomi“. Tom papír šťastně políbil a sešit zase zavřel. Bylo mu už více než jasné, že Bill jej doopravdy miluje. A Tom už chtěl udělat první krok. Nemůžou přece kolem sebe chodit jako cizí. Musí si spolu alespoň promluvit. Tom se zvedl a kráčel po schodech dolů do kuchyně. Jejich matka Simone právě dodělávala vanilkové rohlíčky a celá kuchyně byla provoněna vánočním cukrovím.

„Mami, prosím, neviděla jsi Billa?“ zeptal se Tom hned, jakmile přišel do kuchyně. Simone zakroutila hlavou.

„Ne, vlastně možná… No říkal mi, že se jde projít ven. Tome, chtěla bych si s tebou promluvit. O Billovi,“ dodala Simone s vážným výrazem a kývla na Toma, aby se posadil.

„Dělá mi starosti. Vyhýbá se domovu a skoro vůbec nemluví. Nemohl bys s ním promluvit? „Simone Toma zoufale chytla za ruku.

„Jo mami. Půjdu ho najít.“

„Děkuju,“ matka se vděčně usmála a nakoukla do trouby. Tom se zvedl ze židličky.

„Tome, dokdy máte to ředitelské volno?“ Simone se na Toma otočila.

„Od zítřka až do Vánoc, takže deset dní.“ Tom byl opravdu rád, že nemusí čekat až do vánočních prázdnin. Ve škole se roznesla angína a vzhledem k malému počtu studentů, se ředitel školy rozhodl ji zavřít.

Simone si povzdychla. „Já budu ještě deset dní chodit do práce. Alespoň si odpočinete, “ usmála se na svého staršího synka a dál se šla věnovat vánočním vanilkovým rohlíčkům.

Tom přes sebe přehodil teplou bundu a vyšel ven. Bylo ještě denní světlo. Vůbec nevěděl, kde má Billa hledat. Vzpomněl si, že když byli malí, chodívali na kraj lesa k jezeru. Tom si bundu raději zapnul až ke krku a vydal se k lesu. Jestli Bill nebude tam, tak už Tom opravdu nebude vědět, kde jej hledat. Vešel do lesa a už z dálky zahlédl malou sedící postavičku. Poskočilo mu srdíčko štěstím, když zjistil, že má vlasy v dikobrazím sestřihu. Tom se sám pro sebe usmál. Teď chtěl ty vlásky pohladit. Ověřit si, že jsou opravdu tak hebké a jemné, jak na první pohled vypadají. Konečně ze sebe dostat to, co oba tají už tak dlouho. Tichými kroky se vydal k zády sedícímu Billovi.

autor: Rachel
betaread: Janule