Symphonie 21.

autor: B-kay

Nejraději bych všechno vymazal a začal úplně od začátku…

Nikdy bych nedovolil, aby se naši rozvedli a abych poznal Alex. To byla snad největší chyba mého života, a že jsem jich neudělal málo…

Nechci ani pomyslet na to, co nastane, až se zjeví ve dveřích celá žhavá a já jí řeknu, že je konec. Jo, konec! Já už s ní nechci mít nic společnýho. Stačil mi jediný pohled do Billovy nádherné tváře a přesně jsem věděl, co chci udělat. I když mi možná mou lásku nikdy neopětuje, nebo s ní možná ani nebude souhlasit, přesto se nevzdám! Nechci o něj přijít jenom kvůli nějaké hloupé blondýnce a mýmu nesmyslnýmu rozmaru. Já chci jeho… miluju ho. Ale mám strach z toho, že až mu to řeknu, odmítne mě. A to bych nezvládl. Bylo by to daleko horší, než snášet jeho ignoraci…

Tiše jsem vydechl a podíval jsem se před sebe. Právě jsme totiž stoupali ve výtahu, který nás pomalu přibližoval k našim pokojům. Gustav vesele drkotal se svou mámou a Georg něco rozebíral s Davidem. Když jsem však pohlédl na Billa, musel jsem se usmát. Stál hned naproti mně, také opřenej o zeď a stejně jako já si skousával rty. Někdy je až komické, jak moc jsme stejní. Jen co na sobě ucítil můj pohled, napřímil ten svůj do mých očí a díval se na mě spíše smutně.

Vím, že jsem jej malinko vylekal a postavil na scestí, ale je to jenom pro jeho dobro. Chci to konečně ukončit a říct mu, že jsem úplně volnej. Volnej a snad poprvé konečně zamilovanej. Ale zatím to ještě musím vydržet takhle!

Chtěl jsem jej aspoň trošku uklidnit, a proto jsem se na něj mile usmál. Už to, že mi úsměv vrátil, bylo dobré znamení. Dnes v noci za ním přijdu! Chci být s ním…

BILL:

Opravdu jsem měl strach. A zřejmě se mi to ani nepodařilo ukrýt. Celej jsem se klepal a pomalu jsem začínal myslet, že to Toma už omrzelo. Že jsem jej omrzel já… Že si chtěl se mnou jenom pohrát a pak by mě klidně odkopl. Po tom, co mi dnes řekl, by mě to ani nepřekvapilo. Nevím proč, ale připadal mi malinko zvláštní. I když se na mě usmál, nesmál se štěstím… v jeho očích se skvěla nejistota a strach. Ale nevím z čeho. To už jsem si přečíst nestihl, jelikož výtah prudce zastavil a my jsme museli všichni vystoupit. David nám popřál dobrou noc a přímo líbezným krokem utíkal ke svému pokoji. Gustav konečně domluvil se svou mámou a také se rozloučil.

„Tak, kluci, myslím, že pro dnešek mám dost i já,“ dlouze si zívnul, přesto však nevykročil směrem ke svému pokoji. „Kdyby něco, budu dole na baru,“ usmál se na nás a spiklenecky mrkl.

To byl typickej Georg. Ten by dokázal sbalit i svou sestřenici, kdyby byla hezká…

„Tak tedy… zatím dobrou,“ přišel jsem si jako hlupák. Nevěděl jsem, co mám říct. A zdali mám vůbec něco říkat. Tom mě pozoroval sklíčeným pohledem, a když jsem se otočil ke dveřím, prudce vydechl. Chtěl jsem zůstat s ním a poradit mu, protože opravdu vypadal, jako by jej něco trápilo… Jenom jsem nerozuměl tomu, proč mi to nechce říct. Už jsem strkal do zámku klíče, když jsem na svém předloktí ucítil jemné pohlazení a vzadu na krku horký závan vzduchu, jak Tom zhluboka dýchal.  Vzrušením se mi zatočila hlava a zježily se mi snad všechny chloupky na těle. Nemohl jsem se dočkat, kdy se za náma zavřou dveře, a my se budem milovat. Tak moc jsem jej chtěl. Chtěl jsem, aby se mě dotýkal tak pečlivě, jako se dotýkal své kytary. Toužil jsem po tom, aby svými prsty objevoval i povrch mého těla, nejenom dřevenou plochu bez citu. Chtěl jsem, aby se na mě díval…

A Tom to zřejmě cítil stejně…

TOM:

Kašlu na ni! Kašlu na všechno, co mě tíží. Nebudu tady ztrácet čas a čekat na něco, co přijde stejně i zítra nebo pozítří. Nebude tak lehké zbavit se jí, protože jsem s tím měl už vícekrát hezký potíže. Ale dnes chci žít… Nechci se strachovat a doufat, že nepřijde. Nechci ztratit možnost být s ním.

Postavil jsem se těsně za něj a na krk jsem mu vydechl horkej vzduch. Cítil jsem, jak se vypjal k mým dlaním, které opatrně přistály na jeho bocích. Úplně jsme zapomněli, že jsme u výtahu a kdykoliv tam může někdo přijít. Náš vztah se dostal do takové fáze, ze které už nelze uniknout a vnímat okolí.

„Neměl jsi dnes nějaké jiné plány?“ zeptal se šeptem a pootočil svou tvář tak, aby se mi mohl zahledět vášnivým pohledem do očí.

„Právě jsem je všechny zrušil,“ odpověděl jsem jistě a alespoň na okamžik jsem se dotkl jeho rtů.

„Chceš jít ke mně?“ vydechl a svýma očima mě přímo sváděl. Omámeně jsem přikývl a dokonce já sám jsem mu pomohl otevřít dveře.

Do pokoje procházelo matné světlo měsíce, které ozařovalo právě postel. Bill tiše zamknul, poté kolem mě podešel až k posteli, na kterou se beze slova posadil s pohledem pořád upnutým do mých očí. Nechápal jsem, co chce udělat, proto jsem jenom vyčkával. Když si však náhle zajel rukou pod triko, které ze sebe pomalounku svlékl, vše jsem pochopil. Před očima se mi náhle zjevila jeho holá hruď, kterou jsem tolikrát líbal. V přímém očním kontaktu si rozepnul pásek kalhot, které mu z boků přímo sletěly, následovány černýma boxerkama. Nedokázal jsem dýchat, když se přede mnou náhle zjevilo jeho nahé tělo, osvíceno září měsíce. Konečně jsem se trošku rozhoupal a postoupil jsem o krok blíž. Ruce se mi třásly a nemohl bych skutečně popsat, co jsem v tu chvíli cítil.

Bill se opatrně postavil a několika kroky byl u mě. Přiblížil se ke mně na milimetrovou vzdálenost a měkce zatahal za můj spodní ret. Byl jsem úplně mimo. Nedokázal jsem jej ani líbat. Jediné, na co jsem se vzmohl, bylo letmé pootevření rtů, se kterýma si Bill mohl dělat, co jenom chtěl. On se ke mně však náhle otočil zády a svým nahým tělem se ke mně přitiskl tak, že byste mezi námi nenašli mezírku. Mé dlaně si obtočil kolem boků a hlavu uvolněně položil na mé rameno. Opatrně přivřel víčka a skrz pootevřené rty tiše vydechl. Já jsem udělal totéž a se zavřenýma očima jsem zlehka nasál jeho vůni. Vnímal jsem hořkost jeho kůže a tu neskutečnou blízkost…

Ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Jenom vzájemné objetí a přivřené oči… nic víc. Žádný divoký sex nebo hladové polibky. Láska přeci není jenom o tomhle. Láska vychází zevnitř nás obou. A já ji cítil stejně jako i Bill. Zlehka jsem ním houpal, ze strany na stranu a líbal jsem jej do vlasů. Bill se sladce usmíval do prázdna před sebou a klidně dýchal.

„Chci být tvou kytarou,“ zasténal tiše a dovolil mým dlaním, aby se sklouzly po jeho pokožce. Nepatrnými doteky jsem jej hladil přesně tak, jako bych se dotýkal své kytary. Mapoval jsem jeho štíhlé nohy, zadeček, nahá záda, hrudník… Podbřišek, ale níž jsem nešel. Nechtěl jsem jej provokovat. Chtěl jsem se jej jenom dotýkat. A Bill mé doteky vděčně přijímal. Dokonce dovolil svým dlaním, aby se po jeho těle potulovaly na těch mých…

autor: B-kay
betaread: Janule