Jak ti můžu pomoci 1.

autor: Backy

Crrrrr! Ozvalo se znovu to osudné zvonění.
„Ty pitomej budíku! To mě nenecháš ještě alespoň chvilku spát?!“ zařval Bill a měl nervy nadranc. Poslepu vypnul budík a znovu pokládal hlavu na polštář. Netrvalo to dlouho a Billovi se na hlavu vyklopil kbelík s jakousi rosolovitou nechutnou tekutinou.
„Fuj! Sakra co to je?“ zanadával a praštil do stolku vedle něj. Nahmatal nějaký papír. Posadil se a začal číst.

Nazdar přiteplenče, těš se na dnešek. Přeje ti hodně štěstí… budeš ho potřebovat. Vstávej!
Tvůj milovaný bratr Tom.

Billovi se zalily oči slzami. Proč se ještě nedokázali shodnout?
Tom stál netrpělivě za dveřmi a pozorně poslouchal, jak jeho bratr úpěnlivě nadává.
Bill vstal z postele a šel – směr koupelna. Na dveřích od jeho pokoje visel další papír.
Že by navigace od Toma? Vzdychl Bill a už už ho chtěl strhnout. Naštěstí pozvedl hlavu a četl.

Dobré ráno, broučku. Přeji ti vše nejlepší k narozeninám a hezký začátek školního roku. Musím brzo ráno odjet. Tom se o tebe určitě rád postará.
Maminka.

Podlomila se mu kolena a po zdi se sešoupnul až na zem.
Tom slyšel nějaké zvuky poblíž dveří. Seběhl po schodech do kuchyně, jako by se nechumelilo.
Zatím se Bill vzpamatoval a vyšel ze dveří. Koupelnu měl přímo naproti pokoji. Pořád přemýšlel nad tím, jak ho matka nechala s tímhle tyranem samotného. Nedíval se okolo. Možná to by se dalo identifikovat největším problémem. Někdo naklouzal podlahu a Bill se po tom vřítil do koupelny.
„Máme snad doma novou technologii transportace?!“ zařval Bill a Tom se musel začít smát. Billovi to připadalo trapný.
Vlezl do sprchy a začal se sebe smývat veškerý humus, co měl. Jeho dlouhé černé vlasy se mu spouštěly na ramena a voda je začala očišťovat. Již čistý vylezl ze sprchy a začal se lehce osušovat.
Manekýna… říkal si Tom, který nenápadně koukal klíčovou dírkou. Musel sledovat, co se bude dít dál. Kdyby to zjistil Bill, mohl by si o něm myslet všelijaký nemravnosti.
Toma napadlo, že by mu mohl něco provést. Seběhl rychle schody.
Černovlasý chlapec hned na to vyšel ven. Oblékl se a sešel dolů. Nikdo tu nebyl…
„Tome?“ zeptal se nejistě Bill a čekal, že se něco chystá. Hned na to slyšel, jak venku startuje auto.
„Tome! Počkej!“ křikl Bill a vyběhl ven. Viděl jen auto, jak mizí v dálce.
Pustil se tedy do té cesty sám.
Po hodině se dostal do školy. Již byla hodina. Zaklepal na dveře a slušně vešel dovnitř.
Učitel se jen zvědavě na Billa podíval a zakroutil hlavou. Čekal, co se bude dít dál.
„Omlouvám se…“ špitl Bill a učitel se pousmál.
„Ale, ale buzíku, nejdeš nějak pozdě?“ vykřikl Tom a celá třída se začala smát. Bill se chtěl propadnout do země. Sedl si do lavice, aby byl co nejméně vidět a chtěl, aby již hodina skončila.

Bill vycházel ze dveří a vtom mu Tom a jeho parta zamezili výstup ze dveří. Tom mu podrazil nohy. Rozplácl se doprostřed chodby přímo k nohám právě kolemjdoucího pana ředitele.
„No tak, Kaulitzi, vím, že ke mně chováte velikou úctu, ale nejsme někde v Asii, abychom se klaněli až k nohám.“ Pronesl ironicky ředitel.
Tom i celá jeho parta se začali smát. Pan ředitel pomohl Billovi vstát a důstojně se postavil ke klukům.
„Avšak to jsem nemluvil s Vámi, Tome. Rád bych si s vámi promluvil osobně. Přijďte na slovíčko ke mně do kanceláře. Určitě neodejdete s prázdnou.“
Všichni se připravili na odchod domů.

Když se Bill dostavil domů, Tom tam již byl. Nevypadal zrovna nadšeně.
„Stalo se něco?“ zeptal se Bill s obavami v hlase. Tom jen rozzuřeně po něm hodil nějaký papír.
„Je to od mámy,“ sykl rozzuřeně.
Bill vyděšeně otevřel dopis, očekávajíc nejhoršího.

autor: Backy
betaread: Janule