autor: Anett483
Na tuhle povídku jsem poslední dobou hodně kašlala a hrozně špatně se mi psal tenhle dílek. Prostě jsem se do toho děje nějak nemohla dostat a nevěděla jsem, co psát a jak pokračovat. Tak jestli ji budete číst, tak se pokusím to zlepšit a psát ty díly bez větších přestávek. Anett483
******
Bill se střídavě díval na Toma a na displej svého mobilu, na kterém netrpělivě blikalo jméno Amanda. Bill přemýšlel, co by měl udělat. Má ten hovor přijmout? Má ho odmítnout? Má utéct. Tom zakašlal, jakoby na Billovi viděl, že váhá.
„Ty to nevezeš?“ zeptal se trochu podiveně Tom. Bill se na něj vyděšeně zadíval… Hovor odmítnul a raději vypnul celý mobil, kdyby se mu Amanda pokoušela volat znova. Klekl si zase k Tomovi. Tom se na něj překvapeně díval.
„Kdo ti volal, že si to jen tak odmítnul?“ Bill se snažil tvářit neutrálně, ale vrtalo mu hlavou, co po něm Amanda chtěla.
„To byl asi omyl… Vůbec to číslo neznám…“ pohodil hlavou Bill… Ale asi mu mohlo dojít, že svoje dvojče jen tak neoklame. Tom se na něj díval rentgenovým pohledem…
„Lžeš…“ Bill se na něj nevinně podíval. Vtom se ozval hlas, který Tom přímo nesnášel. „Sebastiane?! Jsi tam?!“ Bill se lekl a podíval se z domečku pod strom, kde stála Amanda a dívala se na Billa káravým pohledem. Ona mě snad sleduje nebo co?! říkal si Bill. To už ale ožil Tom a vlezl si vedle Billa a taky se podíval na Amandu.
„My tady se Sebastianem něco řešíme… On za chvilku přijde…“ Tom položil Billovi přátelsky ruku na rameno a na Amandu vykouzlil nádherný úsměv. Amanda byla zmatená… Proč se na ni Tom usmívá? Za to, co mu udělala, ji má nenávidět. Tom se s úsměvem přemáhal… Nejradši by totiž skočil ze stromu a Amandu dole nejradši uškrtil, ale měl plán… Amanda jen přikývla…
„Fajn… Ale přijď co nejdřív…“ řekla a s neustálým otáčením se vracela domů. Tom a Bill hned zalezli do domečku.
„Lhal si! Ty vážně bydlíš s Amandou?!“ křičel Tom, až mu přeskakoval hlas. Bill se na něj naštvaně podíval.
„Lhal si! Ty vážně bydlíš s Amandou?!“ křičel Tom, až mu přeskakoval hlas. Bill se na něj naštvaně podíval.
„Kdyby nebylo Amandy, tak se sem už nevrátím!“ Tom se zarazil… Věděl, že má Bill pravdu… Tom sklopil hlavu…
„Promiň…“ řekl.
Mluvili tak nahlas, že si ani neuvědomili, že se mezitím Amanda vrátila pod strom a všechno, co si povídají, poslouchá… Tažke ví, že je to Bill… říkala si pro sebe a nervózně si skousávala ret. V hlavě se jí honily nejrůznější plány, jak se Toma zbavit, ale nevěděla, který použít…
„Už musím jít…“ promluvil po chvilce Bill. Amanda, která je celou dobu poslouchala, se schovala za nedaleký keř a čekala, až Bill a Tom slezou ze stromu a odejdou.
„Už musím jít…“ promluvil po chvilce Bill. Amanda, která je celou dobu poslouchala, se schovala za nedaleký keř a čekala, až Bill a Tom slezou ze stromu a odejdou.
„Jo… jasně…“ řekl smutně Tom.
„Nechceš večer někam vyrazit? Je pátek… zítra není škola… a navíc jsme se strašně dlouho neviděli…“ podíval se Tom prosebně na Billa.
„Nechceš večer někam vyrazit? Je pátek… zítra není škola… a navíc jsme se strašně dlouho neviděli…“ podíval se Tom prosebně na Billa.
„No… možná jo… Ale…“ zarazil se Bill a koukal na Toma. Tom to pochopil…
„Žádný ale… Amandě může být jedno, kam a s kým jdeš… není to přece tvoje máma…“ řekl Tom a Bill jen přikývl..
„Asi máš pravdu…“ pousmál se.
„Jasně, že mám. Takže se pro tebe mám stavit, nebo se někde sejdeme?“ ptal se Tom a pomalu slézal ze stromu… Bill lezl hned po něm…
„Hm… myslim, že bude lepší, když se sejdeme…“
„Okej… Takže, kolem osmý u školy, jo?“
„Jo, tak jo…“ usmál se Bill a chtěl rychle domů, aby se stihl nalíčit a všechno ostatní… Tom ho ale chytil za ruku a otočil si ho k sobě. Žádostivě se na něj podíval. Bill se pousmál. „Copak?“
„Pusu na rozloučenou nedostanu?“ díval se na Billa smutně Tom. Bill se jen stydlivě usmál
„Možná potom. Zatím sis ji nezasloužil…“ Tom si jen povzdychl a sklopil hlavu. Bylo mu to líto…
„Okej… Takže, kolem osmý u školy, jo?“
„Jo, tak jo…“ usmál se Bill a chtěl rychle domů, aby se stihl nalíčit a všechno ostatní… Tom ho ale chytil za ruku a otočil si ho k sobě. Žádostivě se na něj podíval. Bill se pousmál. „Copak?“
„Pusu na rozloučenou nedostanu?“ díval se na Billa smutně Tom. Bill se jen stydlivě usmál
„Možná potom. Zatím sis ji nezasloužil…“ Tom si jen povzdychl a sklopil hlavu. Bylo mu to líto…
Po chvilce ucítil na tváři dotek rtů. Překvapeně zvedl hlavu a podíval se na červenajícího se Billa. Oplatil Billovi polibek, ale ne pravý… Prostě jen malou pusu na rozloučenou. Bill se pousmál
„Tak večer… ahoj…“ Rychle, se stálým otáčením na Toma, spěchal domů. Tom ještě chvíli zůstal stát pod stromem a nad vším přemýšlel… Ještě si přejel konečky prstů po rtech a pomalu se vracel domů…
autor: Anett483
betaread: Janule
dáááál
snad tam nebude Amanda dřív :-/
dááál pls!!♥♥♥♥♥♥
Daleeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!!!! xD
jéé .. tu ff se četla … moc se mi líbí ..
prosím pokračuuuj!! xD
Copak ta mrcha vymysli.