autor: Rachel
Hubené prstíky vyrývaly do sněhu srdíčka a přitom se třásly zimou. Jejich majitel se polekaně otočil hned, jak za sebou uslyšel tiché našlapování. Rozpačitě se na Toma usmál. Tom přišel až k němu.
„Smím?“ skoro zašeptal, a když Bill přikývnul, sedl si naproti němu. S letmým úsměvem sledoval Billovy mandlové oči, které nevěděly, kam se mají podívat. Tom ucítil to známé mravenčení v bříšku, které u něj vyvolala vždycky jen Billova přítomnost. Bill nakonec sklopil oči a se zaujetím sledoval prstýnek na pravém prostředníčku. Tak rád by se Toma alespoň dotkl. Jeho strach mu to však nedovolil. Pořád od toho Billa odrazoval. Bill už začínal být značně nervózní. Jeho bratr si jej upřeně prohlížel a nespouštěl z něj oči. Bill pocítil neskonalou touhu jej obejmout a alespoň jednou jej políbit. Chtěl mu říct, jak moc jej miluje, stejně se však zmohl jen na tiché mlčení. Bál se, že se mu Tom vysměje. Moc se bál.
Tom však Billovu nervozitu vycítil. Konečně se odhodlal udělat první krok. Opatrně, aby Billa nevylekal, jej pohladil prstem po rameni.
„Já ti potřebuju něco říct, Bille,“ Tom se nadechl, a když se na něj Bill podíval, začal mluvit.
„Víš, Bille, já vím, že to, co se mezi námi teď děje… já prostě… nevím, jak to říct, ale ty jsi byl vždycky moje rozesmáté sluníčko. A mrzí mě, že jsi se už dlouho na mě takhle neusmál.“ Bill se pohledem zavrtal někam do Tomova trička. Samozřejmě, že už dlouho nebyl veselý. Jak by taky mohl být, když věděl, že jej Tom nikdy nepolíbí. Že si jej nikdy nebude vodit za ruku. Že se vedle Toma nikdy neprobudí s polibkem na dobré ráno.
„Bille, já vím, proč jsi takový,“ Tom se s vážnou tváří podíval na Billa, který málem vyděšeně vypísknul, když uslyšel z Tomových úst tato slova. V tuto chvíli už si byl více, než jistý, že Tom o jeho lásce k němu ví. Bál se podívat se mu do očí. Bál se spatřit to, co se v Tomových očích odráželo. Tom si uvědomoval, že teď musí pomalu. Věděl, jak je jeho bráška citlivý. A Tom mu nechtěl v žádném případě ublížit. Jen už tu svou lásku nechtěl v sobě skrývat. Chtěl ji Billovi dát. Pomalu a velmi jemně vzal do rukou Billovu bílou ručku a pohladil ji.
„Bráško, cítíš ke mně něco víc?“ optal se a vzápětí ucítil, jak se Billova ruka začala třást. Ještě jednou ji pohladil, místo na Billa se však díval na jeho vlasy. Bill měl totiž sklopenou hlavu, ve které teď poletovalo tisíce myšlenek. Věděl, že Tom by jej uháněl tak dlouho, dokud by nezjistil pravdu. Proto pomaloučku pokýval hlavou, celý roztřesený, s pohledem upřeným na své nohy. Tomovi poskočilo srdíčko štěstím. Už už se chystal Billovi svěřit, když uslyšel bráškův tichý hlásek.
„Promiň mi to, já vím, Tome, j-já jsem zvrhlý, když miluju své dvojče a…“ najednou však zmlkl, protože na svých rtech ucítil Tomův prst. Vyděšeně se mu konečně podíval do tváře a málem zbledl. Tom se na něj usmíval a opatrně natahoval svou pravou ruku, aby mohla za pár vteřinek pohladit Billovo jemné líčko. Billova tvář byla tak jemná, že si Tom myslel, že hladí plyšového medvídka. Konečně se dívali tomu druhému do očí. Tom poznal, že teď nastala ta pravá chvíle.
„V tom případě jsme tu zvrhlí dva,“ prohlásil odhodlaně a s úsměvem sledoval Billa, který na něj udiveně kulil kukadýlka.
„T-Tome, ty, ty vážně… a-ale jak jsi to věděl… tedy, chtěl jsem… já, víš to,“ Bill nesouvisle koktal, a když už podruhé ucítil Tomův prst na svých rtech, raději zavřel pusu.
„Miluju tě od té doby, co vím, že ty mě taky, Bille. Šel jsem jednou v noci kolem tvého pokoje a slyšel jsem, jak mi ze spaní vyznáváš lásku. Od té doby jsem se díval jinýma očima. Ale když jsi se mi začal vyhýbat, moc jsi mi chyběl a já poznal, že jsem se do tebe zamiloval. A tvoje chování ke mně mi naznačovalo, že ty do mě taky. Když jsem dnes v tvém sešitě matematiky uviděl ty srdíčka, tak už jsem si byl jistý, že se nemýlím.“ Bill se začervenal. Pořád jej však trápila otázka, co bude dál. Znovu se podíval na Toma. V jeho očích mohl vidět všechnu tu lásku. Pomalu se uklidňoval, avšak následující Tomova slova mu vyrazila dech.
„Já už nechci být jen tvůj bratr, Bille. Chci být něco víc a ty taky.“ Tom se teď už jen modlil ke svému andělovi strážnému. Trpělivě sledoval Billa, který opět nebyl schopen ani poskládat větu.
„T- Tome, t-ty by jsi vážně chtěl… se mnou a j-já,“ Bill to nakonec vzdal. Připadal si jako nějaký kokta, když však Tom šťastně přikývl, rozlil se mu na tváři úsměv. Nesměle se na sebe usmívali a Tom stiskl Billovu ruku v té své. Bill se chtěl už postavit a jít, ale Tom jej ještě zadržel. Cítil, že nejdůležitější roli v jejich vztahu musí hrát důvěra.
„Bille, já tě nebudu do ničeho nutit. Slibuju. Jenom chci být s tebou.“ Bill se k němu sehnul.
„Taky chci být s tebou,“ zašeptal a propletl si s Tomem prsty. Chvíli seděli a Tom Billa hladil po tváři. Jen tak se na sebe usmívali a vůbec jim nevadilo, že je zima. Až když se začalo stmívat, zvedli se a ruku v ruce procházeli zasněženým lesem domů.
autor: Rachel
betaread: Janule
nádherné__nádherné__nádherné__těším se na další díleček…:o):o*
Jééé…to je rozkošňučké…! rychle další dílek!
upe kraasne=)kedy bude dalsi diel???upe sa neviem dockat=)*AMAZING*
nádhera nádhera nádhera 🙂
prostě kráásná povídka ♥ těšim se na další díl x)
tak rychle dál 😉
to je tak slaďoučkééé♥příjemná změna po všech těch "tyranizujících Tomech"♥moc se těším an pokračování♥
dáááál
je to hezkééé takové jemnééééé
Krásný 🙂
jů
super…x)))
cutee…jdu dále.. ae rozesmálo mě slovo "kokta" xD nwm proč..moc hezu
Úžasne nádherné. Toto by som dokázala čítať dokola.