PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 36.

autor: ZoE
(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )
„By mě jako zajímalo, Tomi, ve kterém díle mi to konečně ukážeš… páč na to nečekám jenom já a můj hladový zadeček, ale taky pár vykulených očí u monitorů, které by se měly jít učit!!! Takže nezdržuj, nebo si to udělám sám tím gumovým vynálezem, co si mi koupil ke kouření!! A ty se budeš jen dívat, jak ve mně mizí další hračka místo tebe!“ drze dořeknu, hlavou si lehnu na koberec, nadzvednu si suký, aby vynikl můj skvostný zadeček, a lehce jej vyšpulím směrem k Tomovi…
* ° * ° *

Tom
To byly minule silácké kecy… teď se tady zase třese jako osika. Ale já nechci, aby se mě bál… už Billa znám, takový je vždycky, když má obrovský strach. Pak rád provokuje a hraje si na drsňáka, je to jeho zvláštní obranný manévr.
Ale tohle nemůžu, nechci jen sex, chci se milovat se svým nádherným mladším sladkým dvojčátkem, které by vydráždilo i samotného ďábla, aby se k němu choval jako k panence z růžové cukrové vaty. Skoro jsem se neudržel a tvrdě do něj pronikl. A on si myslel, že jsem minul, a taky že minul, ale schválně, jinak bych ho asi rozpáral. Na spodní mozek je prostě spoleh. Kam se hrabe přesnost švýcarských hodinek!!
Špulí na mě tu svou malou zmatenou prdelku, a přitom se celý třese, ale né chtíčem nebo vzrušením, ale strachy. Přece nemůže věřit tomu, že jsem takový parchant?
„Miluju tě, Bille. Slyšíš? MI – LU – JU!!!“ zoufale na něj slabě zakřičím, protože mám pocit, že tomu stále nevěří.
„Já… já vím, Tomi,“ zazní tenoučkým hláskem Billova odpověď. Nemá daleko k slzičkám.
„Billí,“ hlesnu a přitom vložím do vyslovení jeho jména tolik lásky, kolik jsem jen schopný, „ublížit ti, to bych nikdy nedokázal, raději se stanu mužskou jeptiškou, než bych udělal něco proti tvé vůli.“ Dořeknu a po celou dobu jej hladím po zádech a po vlasech. Vím, že ho to uklidňuje.
„Tohle už není žádný trénink,“ pokračuji klidným hlasem a všimnu si, že můj Bimboš je trochu jiného názoru než já, ale já ho zkrotím… mého Billa nedostane, ne dokud, to nebudou chtít oba naše mozky současně, vlastně všechny čtyři.
„Billí?“
„Mhhhm?“ něžně zabrouká.
„Tohle je už doopravdy, víš to?“
„Mhhhm…“ opět broukne.
„Chceš mě ranit?“
„M… mmm… nene,“ roztomile vypísmenkuje svojí našpulenou pusinkou a pomalu se na mě hlavou zmateně otáčí.
„Neudělám nic, co nebudeš chtít taky, jasné?“
„Mhhhm,“ kývne hlavičkou a trochu se na mě nechápavě mračí.
„Pokud mi řekneš až potom, že se ti něco nelíbilo nebo tě dokonce bolelo, raníš mě tím, chápeš?“ snažím se mu nějak vysvětlit fakt, že mi záleží na každé jeho myšlence, na každém jeho pocitu i na každém jeho prožitku.
„Mhhhm,“ souhlasně zamručí.
Načež mu odhodím vlasy stranou a nedočkavě se přisaji zezadu na jeho lákavý krk. Zasténá a začne se pode mnou prohýbat.
„Billí… teď ti sundám tričko…“ pošeptám mu do ouška a prsty se pomalu kradu po jeho zádech směrem k zadečku, až se dostanu ke spodnímu lemu. Uchopím jej a začnu odhalovat milimetr za milimetrem jeho dokonalé kůže na dokonalých zádech. Palci obkresluji každé jeho žebro, jež následně přejedu vlhkým jazykem a pak několikrát políbím. Trvá celou mučivou věčnost, než se dostanu opět k jeho krku, abych mu mohl tričko přetáhnout přes hlavu. Místností se line smyslný nářek, který vydává to křehké, sexem nabité zařízení pode mnou, ve kterém se snoubí rafinovaný sameček a zároveň několik nadržených samic… ta smyslná černovláska s kakaovým pohledem, ústícím do neodolatelného těla s jedinečným vstupem i výstupem. Můj bratr není jen dva v jednom, ne, on má tisíce podob i tváří, na jejichž poznání mi jeden život nebude stačit. Tričko odhodím stranou a kousnu ho do lalůčku. Škubne sebou a silně stiskne mé stehno. Jak rajcovní, pomyslím si, když se kousnu do rtu. Hladím ho po celých štíhlých pažích sem a tam, užívám si omamnou vůni jeho těla, levou tváří se třu o jeho pravou… oba vzrušeně vzdycháme a snažíme se jeden druhého políbit… podařilo se, naše rty se setkaly. Teplý, letmý dotek Billových polštářků ve mně vyvolává hlad po jeho těle, který nemůže nic jiného nahradit. Potřebuji Billa cítit všude, dokonce i uvnitř. Já ho potřebuji cítit uvnitř sebe!! To je neuvěřitelné. Chci to! Chci ho! Už nemůžu… Celý se na něj opět položím… Bill jemně vrní a celým tělem se o mě snaží různě otírat, nadzvedávat se a vycházet mi vstříc…
„Můžu, Billí?“ zeptám se plný očekávání a nasliním si jeden prst, kterým se pomalu přibližuji k jeho doširoka roztaženému zadečku, který je stále tak horký, ale myslím, že už i Bill ví, že tohle nebude jen obyčejná chřipka.
Chtěl jsem se ujistit, že je připravený, že strach mít nemusí a užije si to stejně jako já.
„A-ano…“ neslyšně špitne. I přesto cítím jeho obrovské obavy, jeho napnuté tělo, které se nepřestává třást a automaticky se stahuje do obranné křeče. Tohle nedokážu, nemůžu, já mu přeci nechci ublížit. Chci, aby se mu to líbilo, aby byl vydrážděný, až by mě prosil, abych do něj už konečně vstoupil a udělal mu to tak, až se mu spokojený orgasmující výraz vryje do obličeje a několik hodin s ním nebude moct nic udělat.
Teď to ovšem vypadá přesně naopak. Jako by mě jeho tělo prosilo, abych mu neubližoval, že není správné to, co chci udělat. Ten vnitřní boj mě už začíná dohánět k šílenství!!!
Prudce si stoupnu a chci odejít… na tohle nemám…
Představa, že by se mě bál, mě zabíjí!!!
„Tomííí…!!! Nesmíš odejít!! Vrať se a udělej to!!! Udělej mi to… Už nechci být prázdný nebo plný pomůcek, vypusť Bimba, aby ze mě udělal chlapa!!!“ žadoní Bill celý rozvášněný. Že by byl opravdu tak vzrušený? Připravený na splynutí? Třeba je připravený už dávno, jen mě mate jeho křehké tělo a nevinná duše. Takže jsem to já, kdo se bojí!! Umřel bych, kdybych mu ublížil, ale Billí je zřejmě silnější, než se zdá.
Nehnutě k němu stojím zády a přemýšlím, co mám udělat. Bill stále prosí, abych se jej dál dotýkal.
Otočím se a sjedu celou tu křehkou bytost na podlaze, co mi leží u nohou, zvířecím pohledem a vrhnu se na něj. Chtěl to!!
Rychle jej přetočím na záda a vyhledám jeho rty… vášnivě se do něj ponořím a rukou zabrousím do jeho klína. Pevně jej uchopím za Bimba a rozjedu menší hoňku. Jakmile ucítím, že Billův dech se začíná trhat a jeho tepová frekvence se dávno vymkla normálu, zase zvolním. Teď už nepochybuji, že to je i jeho rozhodnutí, teď už ne…

autor: ZoE

betaread: Janule

19 thoughts on “PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 36.

  1. půjdeme se hromadně podřezat! tohle není možný takhle to natahovat a useknout v tom nejlepším!!!!!..jakoo, odkládat sex až do 36týho dílu, to je až neuvěřitelný!! xDDDDD

  2. takhle to protahovat…xDxDxDxD já od prvního dílu čekám jen na to jedno a pokaždý, když tady vidim tu povídku, tak si říkam dneska by to mohla vyjít a ono zase nic…xDxDxD jinak úžasná povídku… vždycky se zasměju a i když tam ten sex furt a furt není, hrozně mě to baví číst =)) ěšim se na pokráčko..=**

  3. neuvěřitelný!!!! Oni zas určitě něco vykoumaj proč spolu nemůžou spát a budou spolu spát až v druhý řadě…

  4. už to vidím, jak se zase budu vztekat, že toho pitomýho Billa to přestalo bavit a šel si vzít hračku.. nebo že ten strašpitel Tom toho nechal.. no a já ho přiškrtím.. xDD už se těším na dlaší díl xD

  5. Merline, já asi padnu xDDD pokaždé mě to naprosto vyvede z úžasu a já se dusím xDD tohle je to nejgeniálnější, co jsem kdy četla a každá další část to jen stupňuje xD

    miluju tě, Zouí xDDDD

  6. supeeeer miluju tu povídku!!! a vždycky se u ní válím smíchem pod stolem… dokonce za mnou přišla mamka jestli mi něco není … a a  přiznám se… začala jsem trénovat s banánem…. a je to legrace!!! ale jako spatne chutná .. ale kdyz se posype cukrem … to je potom tréning XD a o myslím vážně

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics