Zamilovaný dikobraz 3.

autor: Rachel

 

„Bille, proč jsi mi to vlastně neřekl?“ Tom se zeptal na otázku, která mu pořád jaksi nešla z hlavy. Proč se mu Bill nikdy nesvěřil?

„Tome, já měl strach. Bál jsem se, že by ses se mnou nebavil a že by sis mě nevšímal. Moc jsem se bál. Ale teď už ne.“ Bill pevněji stiskl Tomovu dlaň a přivřel víčka, když jej Tom pohladil po tváři. Víc si teď totiž nedovolil. Nechtěl být na Billa hned hrr. Pomalu procházeli tichou Loitsche, nad kterou už zapadalo slunce. Občas se na toho druhého podívali a vyměnili si úsměvy. Za několik málo minut už otevírali branku k jejich domu. Světlo z kuchyně jim napovídalo, že na ně mamka čeká. Na chodbě se ještě naposled pohladili a už si to štrádovali do kuchyně jako správná dvojčata.

„Ahoj kluci, no konečně, večeři už máte na stole,“ Simone každému donesla talíř s jídlem a očima se snažila vyhledat ty Tomovy. Mrkala na něj až do té doby, kdy pochopil, že se jej chce zeptat na Billa, který k ní seděl zády. Tom jen lehkým posunkem ruky matce naznačil, že po večeři to proberou. Byl šťastný, že Bill bude takový jako dřív. A Tom jej bude opatrovat a bude jen s ním. Před mamkou řekne samozřejmě něco jiného. Přemýšlel a přitom z Billa nespouštěl oči. Bill dovečeřel a zvednul se ze židličky.

„Díky za večeři, mami, byla senzační,“ talířek hodil na kuchyňskou linku.

„Asi se půjdu vykoupat, jsem moc unavený ze školy a půjdu brzo spát.“ Bill se na Toma ještě usmál a jen co vykráčel schody do horního patra, šlo slyšet už jen bouchnutí dveří a zvuk vody. Simone se šupem posadila před Toma, který ještě dojídal poslední zbytečky večeře.

„Byla to taková malá blbůstka mezi mnou a Billem. Prostě jsem mu vynadal a nějak jsem si to neuvědomil. Bill je citlivý a bral to moc vážně. Už je to v pohodě, mami,“ Tom se na Simone usmál a v duchu si gratuloval. I když by teď nejraději do celého světa vykřičel, jak moc Billa miluje. Simone si oddechla.

„No jo, Bill je holt hodně přecitlivělý. Ale jsem opravdu ráda, že je to v pořádku. Asi si už také půjdu lehnout, víš, že ráno do práce brzy vstávám,“ Simone Toma pohladila po tváři a u dveří mu ještě zamávala na dobrou noc.

Tom pomalu dožvýkával poslední sousta a netrvalo dlouho a jeho talířek zel prázdnotou. Hodil jej do myčky i s tím Billovým a velmi unaveně se ploužil po schodech nahoru do koupelny. Jen co otevřel dveře, do nosu jej hned praštila Billova omamná vůně vanilkového olejíčku, ve kterém se dokázal rochnit klidně i celé hodiny. Ale teď už tu nebyl. Tom se vysvlékl, napustil si vanu a chvíli relaxoval v příjemně teplé vodě. Za chvíli však vylezl, oblékl si dlouhé tričko na spaní a čisté spodní prádlo. Strašně rád by šel za Billem, ale myslel si, že už spí. Opatrně přiložil ucho ke dveřím jeho pokoje. Neslyšel však nic a tak si šel lehnout k sobě.

Bill ale nespal. Seděl na posteli a vyčkával, že za ním Tom alespoň na chvíli přijde. Chvilku se převaloval, stejně ale nedokázal usnout. On, takový spáč!! Po chvilce váhání si oblékl svůj krátký modrý župánek a potichu našlapoval k Tomovu pokoji. Nesměle zaklepal na dveře a na Tomovo rozesmáté „Dále“ vešel dovnitř. Tom seděl na posteli, nohy zkřížené a v rukou propisku a sešit.

„Ty nespíš?“ optal se spíše s úsměvem, než s údivem. Bill zakroutil hlavou. Tom se postavil a pomalu přešel k Billovi, který pořád nesměle stál u dveří. Dveře zavřel a rozechvěle vztáhl ruku k Billovu pasu. Nevěděl, jestli si to může dovolit dotknout se jej. Očima vyhledal ty Billovy a hledal v nich odpověď. Billovi to přišlo strašně krásné, že se jej hned hrubě nedotýkal, ale že se jej ptal. Proto vzal Tomovu nastavenou ruku a zlehka ji přiložil na svůj štíhlý pas. Tomova ruka se dotkla látky županu a jemně jej pohladila. Tom si Billa chytnul za pas, a co nejnenásilněji s ním přešel ke své posteli, na kterou se oba posadili. Vyměňovali si úsměvy a hladili se po tvářích.

„Co to píšeš?“ zeptal se Bill po chvilce a očima zkoumavě vyhledal Tomův odložený sešit na nočním stolku. Tom mu jej s úsměvem podal.

„Zkoušel jsem něco podobného, jako ty dnes,“ odpověděl mu a zálibně si prohlížel Billův rozzářený obličej, když se na stránku podíval. Byla skoro stejně pokreslená, jako ta jeho „matematická“, ale ve všech srdíčkách bylo napsáno jméno Billi. Billův zářivý úsměv a jeho oči dodaly Tomovi trochu odvahy. Přisunul se k němu blíž, pohladil jej po vlasech a zašeptal. „Líbí se ti to?“

„Je to krásné,“ Bill ihned přitakal a podíval se na Toma. Byli od sebe až ve velmi malé vzdálenosti. Zkoumali tvář toho druhého a po milimetrech se k sobě přibližovali. Oba po tom toužili. Bill se trochu více osmělil a sotva byly Tomovy rty od těch jeho jen na malinký kousek vzdáleny, zlehka se o ně otřel. Jako kdyby foukl do peříčka. Opatrně poznával Tomovy rty a ruce si obemknul kolem jeho pasu. Chvíli o sebe své rty jen nepatrně otírali a Tom se rozhodl zajít trošku dál. Vystrčil svůj jazyk a špičkou přejel po Billových rtech. Velmi ho překvapilo, když mu byly odpovědí Billovy pootevřené rty. Jeho jazyk se začal proplétat s tím Billovým v jakémsi tanci, který začínal být čím dál tím víc vášnivý. Bill si ani nedokázal uvědomit, že to, co si přál tak dlouho, se děje právě teď. Tom ucítil Billovy prstíky na své tváři a zlehka se do polibku usmál. Dál pokračoval v líbání těch nejkrásnějších naběhlých rtů, které kdy viděl. Seděli na posteli a rozněžněle se líbali několik dlouhých minut. Po chvilce se od sebe odtrhli pro nedostatek kyslíku a zářivě se na sebe usmáli.

„To bylo nádherný, Tome,“ Bill laskal Tomovu tvář a znovu jej políbil.

„Bráško, já nevěděl, že umíš tak krásně líbat. Jsi tajnůstkář, víš to?“ Tom Billa políbil na čelo a propletl si s ním prsty. Bill na okamžik znejistěl.

„Tomi, můžu se tě na něco zeptat? Máš mě opravdu rád?“ Bill se podíval do Tomových hnědých očí a snažil se v nich něco najít. Spatřil v nich lásku. Čistou lásku. Tom si před něj kleknul na zem.

„Billi, já tě miluju. Neskonale moc. Kdybych tě nemiloval, tak bych s tebou nechtěl být.“ Tom mu políbil dlaně a vzápětí uslyšel tu nekrásnější větu v jeho životě.

„Taky tě moc miluju, bráško.“

„Cože?“ Tom mrknul na Billa a v jeho tváři spatřil zaláskovaný úsměv. Posadil se vedle něj na postel a opět se chviličku věnovali polibkům plným lásky. Když hodiny svým tikotem upozorňovaly, že už je opravdu pozdě, Bill se zvedl.

„Tome, nebudeš se zlobit, když už půjdu spát?“

„To víš, že ne,“ Tom mu něžně pohladil ruku. Vůbec mu nevadilo, že u něj Bill nebude spát. Nechtěl nikam spěchat, protože věděl, že Bill ještě nikdy nikoho neměl. A také nechtěl Billa do ničeho nutit.

„Můžu tě uložit?“ Bill na Toma roztomile zamrkal a Tom nadšeně přikývl. Bill natřepal polštář a sotva se na něj Tom položil, přikryl jej teploučkou peřinou. Sehnul se až k němu a políbil jej na pootevřené rtíky.

„Dobrou noc,“ ozvalo se dvakrát do polibku, pokaždé však od někoho jiného. Tom Billa pohladil co nejjemněji po tváři a věnovali si ještě poslední polibek. Bill přešel ke dveřím. „Billí,“ ozvalo se za ním a černovlasý chlapec se otočil. „Miluji tě,“ Tom se zachumlal do peřiny a s úsměvem sledoval Billa, který mu ještě poslal vzdušnou pusinku. Potom už zhasnul lampičku a semknul víčka k sobě. Bill už si vedle také lehal. Ještě si ukazováčkem přejel po rtech, na kterých Tom zanechal svou příchuť rtů, potom už také zavřel oči a s myšlenkami na svou lásku pomalu upadal do říše snů.

autor: Rachel
betaread: Janule