Symphonie 23.

autor: B-kay

Jenomže nám nevyjde vždycky všechno tak, jak bychom si přáli. Celej život je vlastně založen na podivné shodě náhod, díky které jsem mohl konečně poznat skutečnou lásku.

Jenomže teď už je všechno pryč. Podvedl jsem jej! Hnusně jsem jej zradil, i když jsem se ubránit mohl. Nebudu se mu moci ani podívat do očí. Co bych v těch mých našel?! Jenom vztek, zhnusení a strach. A tohohle jej chci raději ušetřit.

Slíbil jsem mu, že mu neublížím. Slíbil jsem, že pro mě není žádným flirtem, jenomže mé činy vykazují něco úplně jiného. Jsem slaboch, který až teď pozná, proč se Bill snažil lásce vyhýbat. Přesně pochopím, jak moc bolí ztráta někoho, po kom toužíte a koho neskutečně milujete. Jenomže pouhá slova v mé mysli nestačí. Měl jsem mu to všechno říct hned! Měl jsem mu říct všechno, co jsem cítil, když se ke mně přitulil a jemně mě políbil. Jenomže já to neudělal… a to byla veliká chyba.

Zničeně jsem se posadil a uslzeným pohledem jsem projel celej pokoj. Přišel jsem si tak hloupej. Opatrně jsem vstal a vrávoravými kroky jsem se dopajdal až ke koupelně. Stačil mi jedinej pohled do zrcadla, abych v sobě dokázal poznat trosku. Ta radost a klid, která se v mých očích zračila po milování s ním, byla pryč. Znechuceně jsem se díval na člověka, kterého jsem náhle nepoznával a který mě přímo děsil. Tohle jsem přeci nebyl já…

Smutně jsem odvrátil pohled od zrcadla a dopřál jsem si pořádnou sprchu. Naléhavě jsem ze sebe smýval její hrubé doteky a pozoroval jsem, že mi na ramenou zůstaly šrámy od její dlouhých nehtů. Táhly se od klíčních kostí, přes ramena až na záda. Ale mohl jsem si za to sám. Je to všechno moje vina, takže nemělo žádný smysl vinit ji z něčeho. Neměl jsem na její hru vůbec přistoupit. Takhle jsem ublížil lidem, které miluji nejvíc. Tátovi, Billovi a z větší části také sobě, ale co bude se mnou, to je mi úplně jedno. Ale Bill se trápit nemůže! Ne kvůli mně!

Rychle jsem na sebe naházel čisté oblečení, a když jsem se konečně dostal do postele, bylo přesně půl jedenácté. Zítra jsme měli mít volno a pak zase koncert, vystoupení a další a další focení… Je to všechno tak složitý. Ale baví mě to dělat. Konečně můžu všem ukázat, že to opravdu umím. Můžu dokázat i svému otci, že s nářadím a zapatlanej od oleje nezmůžu nic. Miluju tuhle kapelu stejně jako i jejího zpěváka. Ach Bille…

BILL:

Smutně jsem ležel ve své posteli a pozoroval jsem strop nade mnou a takové obrazce, které tam vytvářelo světlo měsíce. Měl jsem zvláštní pocit…

Tom se za celej večer vůbec neukázal. Dokonce nepřišel ani na večeři s klukama, a to je dost divné, jelikož byl vždycky prvním, kdo ládoval své bříško. V poslední době se vlastně celkově chová tak nějak zvláštně. A já mám neodbytné tušení, že to souvisí se mnou…

Možná že jej to počáteční okouzlení přešlo a teď už jsem jenom někým, kdo mu otravuje život. Možná že láska, kterou v sobě tutlám a dusím, je jenom jednostranná a nikdy opětována nebude. Zřejmě jsme to všechno moc uspěchali a teď toho jistě lituje…

Prudce jsem přivřel oči a tlumeně jsem si povzdechl. Tyhle myšlenky mi nedávaly spát. Nemohl jsem usnout, i když jsem byl po tom dnešku nanejvýš unavený. Ty stáje a to všechno, co se dělo pak… Vesele jsem se usmál proti polštáři a zamilovaným pohledem jsem projel své dlaně. Jako bych na nich ještě pořád cítil horkost jeho kůže. Jako bych ještě pořád dokázal vnímat to teplo, které z něj vychází. Nechci jej ztratit, jenomže mám strach, že Tom to necítí stejně jako já.

Nikdy jsem v lásce štěstí neměl a to, že jsem se jí snažil vyhýbat a nadával jsem na ni, mi k němu jistě nepomůže. Bylo ode mě pošetilé tvrdit, že lásku nenávidím, když je tak krásné milovat někoho a milovat se s někým… Nikdy jsem nevěřil v něco, co jsem nepoznal nebo neviděl na vlastní oči, jenomže v něj jsem věřil pořád. Jeho zvláštní kouzlo přitažlivosti a nesmělý úsměv… krásně plné rty a hluboké oči…

Sklíčeně jsem vydechl a opatrně jsem se na posteli posadil. Hlavu jsem si opřel o kolena a smutným pohledem jsem vnímal to zvláštní ticho, které se kolem mě rozprostíralo.

Nepatrně jsem škubnul hlavou doleva za zvuku tichýho otevírání dveří. Hned jsem věděl, že to je on. Byl jediným, kdo měl kromě mě můj klíč, i já jsem měl jeho. Bylo to snadnější, než dlouhé ťukání na dveře. Když jsem spatřil bolest v jeho očích, nevědomky jsem si skousnul rty a sklouznul pohledem k jeho botám. Rozhodně jsem vylezl z postele a jenom v triku a boxerkách jsem se k němu blížil…

TOM:

Přišel jsem za ním s tím, že mu řeknu pravdu!

Chtěl jsem mu říct všechno, co se stalo mezi mnou a Alex, ale jeho smutné oči mi v tom zabránily. Se svěšenou hlavou se ke mně pomalounku blížil, a když byl necelých pět centimetrů od mé tváře, hluboce vydechl a zvedl svůj pohled k mým očím. Po tváři mu stékala veliká slza, která si vytvořila přímou cestičku na jeho měkké rty.

„Kde si byl?“ zeptal se šeptem a upřeně sledoval mou tvář. „Čekal jsem na tebe… doufal jsem, že za mnou přijdeš,“ v té nekonečné spleti čokolády v jeho očích bych se mohl i utopit, kdybych chtěl. Ještě žádná neměla tak krásný oči, jako měl on. Měl moje oči, a přesto byly tolik odlišné od těch mých. Tak krásně křehké…

Mírně jsem si olízl rty a poté jsem vzal jeho dlaně do těch mých, abych je mohl vroucně políbit.

„Přišel jsem,“odpověděl jsem třesoucím se hlasem, jak jsem v pomalém tempu proplétal naše prsty, dokud netvořily pevný celek. Bill tiše vydechl, poté se však napřímil a dlouze mě políbil. Jeho rty se zlehka dotýkaly těch mých, stejně jako i jeho jazyk. Jeho dlaně jsem náhle ucítil za krkem, jak se naše líbání stalo vášnivějším. Bylo to tak neskutečný…

Už jsem to v sobě nedokázal dýl udržet. Šíleně jsem se zamiloval do svého bratra a tuhle lásku už v sobě déle neudržím. Už jsem mu lhal v mnoha věcech, ale tady už nesmím! Má právo to vědět!

Pomalu jsem se odsunul od jeho hladových rtů a zadíval jsem se mu zpříma do očí. Bylo mi jedno, co se stane, až to řeknu. Bylo mi jedno úplně všechno. Tiše jsem otevřel rty, ze kterých pomalu vycházela slova.

„Já jsem se zamiloval, Bille,“ řekl jsem a pozoroval jsem ten šok v jeho očích. „Do tebe,“ dodal jsem a zničeně jsem svěsil hlavu…

autor: B-kay
betaread: Janule