Zamilovaný dikobraz 4.

autor: Rachel

 

Sluníčko už dávno vyšlo ze svého zlatého paláce a teď budilo všechny ty spáče. Snažilo se k nim dostat přes četné mraky, a proto si rozčesávalo své zlaté vlasy v podobě paprsků. Z toho statisíce vlasů jeden vypadl a přistál spícímu Tomovi přímo na řasách. Sotva jej svým drobným světýlkem přinutil otevřít kukadla, rozprsknul se a nebylo po něm ani památky. Sluníčko se nad svým kouskem pobaveně zachichotalo, snad i radostí, že má o jednoho spícího tvorečka míň. Tom se ale vůbec nezlobil. Vstal a šel se podívat k oknu. Přes noc napadlo hodně sněhu, tudíž asi bude muset odházet sněhovou přikrývku ze všech chodníků. To mu ale ani přinejmenším nevadilo. Slunce ozařovalo celou tu neporušenou nádheru. Jen na chodníku ke garáži byly vidět jasné stopy. Simone už dávno odjela do práce.

Tom ještě chvíli nechal ozařovat svou tvář sluncem a potom se od okna odtrhl. Přešel ke své skříni s oblečením a vytáhl si co nejpohodlnější tepláky a dlouhé bílé tričko. Potichu vyklouzl na chodbu. V domě vládl klid a Tom poznal, že je tady asi on jediný vzhůru. Chvíli stál na chodbě a rozmýšlel se. Srdíčko se mu rozbušilo jako o závod, když si vybavil včerejší polibky, které si vyměňoval s pro něj tou nejkrásnější osobou na světě. Nesměle položil ruku na kliku u dveří a tiše jako myška vešel do pokoje ke svému bráškovi. Billovo tělo ještě zahalovala velká bílá peřina, zavřené oči a pravidelné dýchání Tomovi napovídalo, že ještě spí. Tom co nejtišeji přešel k Billově posteli a klekl si před ni.

Bill měl hlavu otočenou k němu a spal nerušeným spánkem. Tomovy prstíky se chvíli mazlily s jeho černými vlasy, které měl ledabyle pohozené po polštáři. Tom nemohl uvěřit tomu, že ty krásné rty včera líbal právě on. I teď po nich zatoužil, ale nechtěl Billa budit. Nahnul se nad něj a políbil jej na čelo. Bill jen něco ze spánku zavrněl a spal dál. Tom s úsměvem vyšel z pokoje a utíkal do kuchyně nachystat snídani. Hodiny ukazovaly devět hodin, tedy nejvyšší čas na snídani. Tom se opřel o kuchyňskou linku a zapřemýšlel. Co tak Bill rád snídá? Tom moc dobře věděl, že se jeho milované dvojčátko může utlouci po vaflích a to byl také důvod, proč po chvilce vytahoval vaflovač. Připravil si suroviny a podle osvědčeného receptu začal připravovat snídani.

Když měl těsto už hotové, nalil jej do vaflovací formy a zavřel. V duchu už se těšil, jak Billa překvapí. Vytáhl jeden velký talíř a dva hrníčky.

„Ahoj,“ ozvalo se tiše za ním. Tom se otočil.

„Dobré ráno,“ zaculil se, když spatřil svého brášku postávat u dveří. Bill měl na sobě také černé tepláčky a bílé tričko.

„Nejsme náhodou dvojčata?“ Tom posunkem ruky ukázal na Billovo oblečení a oba dva se hlasitě rozesmáli. Z Billa opadla veškerá nervozita a popošel blíž k Tomovi. Tom si jej k sobě přivinul a věnoval mu dlouhý ranní polibek.

„Co to tam kuchtíš?“ vyzvídal Bill, když se od sebe jejich rty odpojily.

„To bys rád věděl, co?“ Tom ho políbil na líci. „Posaď se, hned to bude,“ zašeptal a utíkal nachystat latté do hrnečků. Za pět minut už se na oba z talíře usmívaly čerstvé vafle a z latté, které bylo v malých hrnečcích, stoupala pára. Popřáli si dobrou chuť a dali se do jídla. Bill se jen mlsně olizoval a vychutnával si každičké sousto toho výborného těsta. Nebylo se tedy čemu divit, že za několik málo okamžiků už na talíři nezbylo nic.

„Moc se ti to povedlo,“ Bill Toma pohladil po prstech a odnesl nádobí do myčky.

„Co budeme dělat?“ vyptával se zvědavě a zkoumal Tomovy oči. Toma hned něco napadlo.

„Já půjdu promést chodníky od sněhu,“ prohodil nenápadně a čekal, co na to Bill.

„Tak jo, já zatím skouknu, co je v televizi,“ Bill už si cupital pro ovladač, Tom jej však pobaveně zadržel.

„A co kdybys mi pomohl?“ mrkl na něj a zálibně si prohlížel Billův vykulený obličej.

„A-Ale Tomi, já nemám žádné oblečení,“ snažil se z toho nějakým způsobem vyvlíknout, to však nepočítal s tím, že mu Tom donese hromadu šál, čepic a rukavic. Po chvilce přehrabování se oba oblékli do teplého oblečení. Tom se rozhodl nebrat si čepici, ale když chtěl to samé i Bill, přerušil ho.

„Chceš, aby ti nastydla ouška, Bille? To bys potom nemohl poslouchat moje vyznání lásky,“ usmál se Tom šibalsky a podal Billovi zelenou čapku, která byla i s teplými přikrývkami na uši. I když tak nevypadala, Billovi strašně slušela, možná i díky tomu, že mu zpod ní vykukovaly černé vlásky. Oba si ještě oblékli bundy a rukavičky, obuli si tenisky a vyrazili ven.

Kaulitzovi neměli na zahradě moc chodníků, jen pár. Tom si vzal lopatu opřenou o zeď a začal sníh odhrnovat, zatímco Bill za ním zametal. Na sluníčku jim bylo teplo a práci měli brzy hotovou. Tom stál s lopatou v ruce a zamyšleně obhlížel zasněženou krajinu, když v tom najednou uslyšel hlasité zapištění. Bill s rozběhem skočil do té největší hroudy sněhu a přitom pištěl na celé kolo. Posadil se a mrkl na vykuleného Toma.

„To nedokážeš, viď?“ prohlásil naoko povýšeně a byl velmi zvědavý, co Tom udělá.

„Myslíš, že ne?“ Tom se rozběhl a s hlasitým vřískotem, který by vzbudil i mrtvého, dopadl hned vedle Billa, až se sníh rozprsknul kolem. Oba se rozesmáli a dívali se na modrou oblohu nad nimi. Bylo to zvláštní, všude bylo plno sněhu, ale slunce jej ozařovalo. Tom se podíval na Billa, který měl vlasy mokré od sněhu. Bill se na něj také otočil. Oba znovu pocítili touhu toho druhého políbit. Nevědomky se k sobě přibližovali obličeji. Bill přivřel víčka, pootevřel rty a lehce vydechl. Tom se nad něj nahnul a vpil se mu do rtů. Bázlivě jej líbal, když se ale Bill ujal Tomových rtů, oba poznali, že si k tomu druhému mohou dovolit víc. Srdce jim i ve studené zimě hořela láskou. Jejich jazyky se vzájemně dotýkaly a jejich majitelé se líbali s neskrývanou láskou a něhou. Měli pocit, jako kdyby se nad nimi vznášel milion srdíček. Chviličku se líbali, potom své polibky zpomalili, až se od sebe odpojili úplně. Svým horkým dechem zahřívali tomu druhému tvář. Bill se šťastně zaculil.

„Tome, to bylo to nejkrásnější v mém životě,“ něžně mu políbil tvář a pohladil jej po ruce. Tom se do jeho pohlazení opřel.

„A co? Řekni to, Billi, prosím,“ Tom se zadíval do těch mandlových očí. Bill se usmál.

„Když jsi mě tak nádherně líbal,“ špitl tiše a potom už si jen vychutnával Tomovy rty, přisáté k těm jeho. Leželi na sněhu a dívali se na modré nebe. A oba byli šťastní. Bill si kolem těla obmotal ruce. Tomovi to neuniklo.

„Je ti zima?“ optal se, plně připraven si kdykoli sundat svojí bundu a dát ji Billovi. Bill přikývl.

„Je, ale kdybych dostal pusinku, možná by mi bylo teplo,“ uličnicky se usmál a přisunul se blíže k Tomovi. Tom si jej k sobě za pas přitáhl.

„Tak to si musím pospíšit, abys mi tu neumrzl,“ Tom povalil Billa do sněhu a znovu své rty spojili v jedny.

„Už je to mnohem lepší,“ zašeptal Bill do polibku a políbil Toma na zmrzlý nos. Zavál ledový vítr a sníh kolem nich se rozvířil. Oba už drkotali zuby, a proto co nejrychleji vklouzli dovnitř. Bill sjel pohledem jejich mokré oblečení.

„Měli bychom se převléci,“ špitl a svlékl si mokré rukavice a bundu. Tom přikývl. Rozhodl se, že první zatopí v krbu. Rozdělal dřevo na oheň a za chvíli už za sklem vykukovaly drobné plamínky. Bill se ihned posadil před krb a drkotal zuby. V tom mokrém oblečení mu byla děsná zima.“ Tome, doneseš mi prosím teplé oblečení?“ zaprosil zoufale. Tom vykulil oči na třesoucího se Billa.

„Bille, ty ještě nejsi převlečený? Takhle nastydneš!“ vyjekl zoufale a než Bill mrkl, už jim v pokojích vybíral suché oblečení a ručníky. Rychle utíkal dolů a podával Billovi jeho hromádku. Bill se vděčně usmál. Když v tom zjistil něco, čeho se polekal. Má se převléci tady před Tomem? Tom by byl první, kdo by jej uviděl nahého a toho se Bill bál. Moc se bál. Bál se, že se mu Tom bude smát. Tom si všimnul, že Bill stojí zamlklý a upřeně zírá do země. Přešel tedy až k němu a něžně stiskl Billovu bílou ručku. Tušil, o čem Bill přemýšlí. Udělal by pro něj cokoli na světě a chtěl o tom Billa také přesvědčit.

„Bráško, já vím,“ zkusil to co nejněžněji a snažil se podívat Billovi do očí. Bill překvapeně pozdvihl hlavinku.

„A co víš?“

Tom mu nesměle vtisknul polibek na ouško. Chtěl, aby mu Bill stoprocentně důvěřoval. Ve všem.

„Půjdu se převléci nahoru, ano?“ ujistil jej s úsměvem a pohladil jej po vlasech. Bill najednou ucítil něco jako výčitky. Chytnul Toma pevně oběma rukama.

„Tome, já nechci, abys byl na mě naštvaný. Já jen…“ Bill nešťastně sklopil hlavu a z očí mu vytryskla slzička, která se rychle skutálela po jeho líci. Tom ji rychle setřel palcem. Přivinul si Billa k sobě.

„Billí, já se přeci vůbec nezlobím. Ty jsi pro mě nejdůležitější. Já vím, že jsi ještě nikdy…“ Tom přestal, protože viděl, jak Bill pomalu zakýval hlavinkou.

„A právě proto chci, abychom nikam nespěchali. Včera jsi mě poprvé políbil, Bille. A i když to možná nevíš, pro mě už jen to líbání moc znamená. Nechci sex. Chci, abys mi věřil. Věříš mi, lásko? “ pohladil jej po vlasech a setkal se s Billovýma očima.

„Zopakuj prosím to poslední slovo,“ vydechl nevěřícně a v jeho oříškovo mandlových očích se zaleskly slzičky štěstí.

autor: Rachel
betaread: Janule