Bookmakers scrubbers 12.

autor: Ainikki

Bill

Kluci si s námi vypili první drink a rozprchli se někam do víru zábavy. Geo odcházel trochu zklamaně v doprovodu Gustava, pravděpodobně do sebe nalít pár panáků. Jeho lovecké plány na dnešní noc se vytratily stejně rychle jako pára nad hrncem. Arianiny sympatie vůči mému bratrovi se nedaly přehlédnout a Georg tedy rozhodně nepatřil mezi kdovíjaké bojovníky, kteří by se snažili získat srdce dámy i navzdory konkurenci. Radši tedy kapituloval a šel utápět prohru v malinkatých skleničkách s průzračnou tekutinou. I když pochybuju, že se ho ten splín bude držet dlouho. Georg se nad takovéhle situace dokázal povznést. Ostatně byl na to zvyklý. Tom nepřenechával hezké holky ani ze solidárnosti v tomto směru strádajícím členům kapely. Dnes sice zájem z jeho strany příliš hmatatelný nebyl, ovšem Arianu se ze své blízkosti vypudit také nesnažil. Shrnuto a podtrženo, Georg tak jako tak pro dnešek ostrouhal.

Ani nevím, kam se s ní brácha vypařil. Pochybuji, že by ho dokázala zrzka dotáhnout na parket. Museli tedy nejspíš zkoušet nepřeberné množství míchaných nápojů s exotickými názvy, které nabízel místní bar. Stejně mi to bylo jedno. Pro mě bylo v tuto chvíli důležité, že jsem s Leticií zůstal v soukromí zastrčeného boxu sedět sám. Bylo na ní vidět, že se dobře baví. Rozdávala úsměvy na všechny strany a mírně se vlnila v rytmu hudby.

„Pojď si se mnou zatančit.“ Zaprosila, čapla mě za ruku a snažila se mě vytáhnout na nohy.

„Ne ne ne, počkej, neblázni,“ upřímně jsem se vyděsil a polilo mě horko z představy, že bych se měl jít znemožňovat mezi to množství svíjejících se těl na tanečním parketu, „já… já moc dobře netancuju, tohle je rychlý, ale klidně jdi sama, budu se dívat.“ Přiznal jsem se nakonec ke svému pohybovému antitalentu a omluvně se na ni usmál. Pustila moji ruku, dosedla zpět na lavici a zkrabatila čelo. A jéje, teď se určitě urazila, pomyslel jsem si při pohledu na přísný a soustředěný výraz, kterým si mě měřila.

„Tak já zkusím u DJeje zařídit něco pomalejšího.“ Vyhrkla nakonec nadšeně a roztáhla pusu do širokého úsměvu nad tím bezpochyby geniálním nápadem. „Chvilinku vydrž. Hned jsem zpátky.“ Ujistila mě, povzbudivě mě poplácala po rameni, a než jsem stačil vymyslet nějaký protest i na tenhle návrh, byla pryč.

‚Pomoooc.‘ Chtělo se mi začít kvílet nahlas. Tohle nedopadne dobře. Ač mi kroucení se na jevišti při koncertech nedělalo větší problémy, z nějakého neznámého důvodu jsem nesnášel, když jsem se musel v podobném duchu projevit i jinde. Na kuráž jsem do sebe kopnul zbytek svého drinku a smířen s osudem jsem odevzdaně čekal, až se vrátí. Byla tu dřív, než jsem se stihnul se svým tanečním číslem psychicky vyrovnat.

„Tak jdeme. Ten chlápek říkal, že nám to tam pustí hned, jak dohraje tahle písnička.“ Odevzdaně jsem přijal její ruku, která se ke mně natahovala, a poslušně jako ovce, jsem cupkal za ní.

Dotáhla mě až doprostřed celého toho mumraje a jen co jsme se zastavili, jako na povel skončila rychlá diskotéková vypalovačka a sálem se začaly linout velmi pomalé tóny nějakého ploužáku. Leti se mi svůdně koukla do očí a omotala ruce kolem mého krku. Přestal jsem strnule stát a zírat na ni, probral jsem se a za pas si ji přitáhl blíž k sobě. Její boky se mi začaly houpat v dlaních v rytmu melodie a já se konečně uklidnil, a musel jsem uznat, že to nakonec vůbec nebylo špatné. Alespoň jsem nemusel pracně vymýšlet, jak ji do svého náručí dostat, aniž by to vypadalo nějak moc nadrženě a chtivě. A když mi ještě zašeptala do ucha, „no vidíš, jde ti to perfektně“, vypustil jsem z hlavy veškeré svoje mindráky z tance a plně jsem si užíval její blízkost.

S prvními svými nesmělými pohyby jsem začal dumat nad tím, co dalšího ještě k takovému línému tanečku patří. Přeci jen, naposledy mě k něčemu podobnému zlákala ve třetí třídě Hildička z céčka a tomu se tedy skutečně asi nedá říkat zkušenost. Měl bych snad začít konverzovat? Či snad něco jiného? Koncentrace na nějaký nápad se mi ale rozplynula velice záhy, jen co jsem ucítil její horký dech na svém krku, následně se nosem otřela o mou tvář a při tom se svými prstíky šimravě probírala mými vlasy na zátylku a nezůstalo jen u toho. Její hladivé dlaně putovaly po celé délce mých ramen až do podpaží, odkud neomylně proklouzly na má záda, na kterých do hry zapojily i svoje drápky. Jemně jimi přejížděla po celé jejich délce a já jen slastně přivřel oči a bezděčně si ji přitáhl ještě víc k sobě. Zabořil jsem obličej do jejích vlasů a trhaně jsem vydechl.

Přitiskla svou tvář k té mé a zvolna začala otáčet hlavou. Vytušil jsem, co nejspíš přijde, a automaticky jsem povolil sevření rtů. A opravdu. Její ústa se nejdříve nesměle dotkla těch mých a malinko se odtáhla. Asi čekala na můj souhlas. Otevřel jsem oči a krátce se na ni zadíval. V její tváři se nepochybně zračilo očekávání a touha. Pustil jsem její boky a chytil si do dlaní její hlavu. Nebyl jsem ani schopný pokračovat v nějakém mazlivém hravém polibku. Ty její rudě prokrvené plné rty si žádaly něco dočista jiného. Chtivě jsem se do nich vpil a spojil je v hlubokém polibku. Požitkářsky jsem si vychutnával teplo těch nádherných úst a smyslně jsem proplétal svůj jazyk s tím jejím. Točila se mi z toho až hlava.

Bohužel nic netrvá věčně. Tóny naší písně skončily a prostorem se opět rozdunělo něco svižného. Odtáhla se ode mě, pohladila mě po tváři a věnovala mi rozněžnělý drobný úsměv.

„Děkuju za tanec. Jdeme si sednout? Nebo si chceš snad zkusit střihnout něco rychlejšího?“

„Jo, a ještě by se nakonec ukázalo, že tancuju líp než ty, viď? To bych ti nemohl udělat.“ Vrátila se mi rozverná nálada, líbnul jsem ji na nos a odvedl ji zpět k našemu stolu.

„V něčem bych ale mile rád pokračoval.“ Uculil jsem se potměšile a znovu se k ní nahnul. Teď už jsem si byl sám sebou jistější. Při tom tanci mi přeci dala jasně najevo, že mě chce taky. Nahnul jsem se k ní a sebevědomě jsem ji znovu začal líbat. Chvíli mě nechala, ale pak se k mému překvapení, a hlavně zklamání, odtáhla.

„Brzdi. S požitkama se to nemá přehánět.“ Pokusila se mi vysvětlit, já ovšem nechápal ani trochu. Nechtěl jsem být ale dotěrný, proto jsem to raději respektoval, a nesnažil se ji vemluvit svoji teorii, že požitky jsou tu od toho, aby se jim naplno oddávalo.

Tom

Netečně jsem pohupoval nohou, seděl na barové židličce a znuděně zíral na dno dalšího prázdného panáku. Arianiny řeči mi kolem hlavy začaly bez povšimnutí prolétávat už před hodnou chvilkou a já se svůj nezájem ani nesnažil skrývat. Jí to ale nejspíš vůbec nevadilo. Vytrvale setrvávala v mojí přítomnosti, a když jsem nereagoval na to, co mi povídala, tak jednoduše tiše vedle mě popíjela ze své sklenky a obdarovávala úsměvy kolemjdoucí.

Nevypadala sice vůbec špatně, já ale dneska neměl zájem. Tedy nejen o holku, neměl jsem zájem vůbec o nic. Vlastně se mi sem ani nechtělo jít. Jenže zkuste si říct ne těm rozzářeným a nadšeným očím mého bratra, když vám líčí, jak super akce to bude, jak neuvěřitelně se už těší, a nakonec vám ještě klade obrovský důraz na fakt, že holky pozvaly celou skupinu, tudíž by bylo více než nevhodné, aby jeden z nás nešel.

Takže teď jsem tu jen vyloženě zdvořile dřepěl, lil do sebe jednu vodku za druhou a občas se na tu nazrzlou pihatici vedle sebe kysele a nuceně ušklíbl. Rozhodně si takové chování nezasloužila. Přinejmenším mi totiž byla sympatičtější než celá Leticia, jenže já jsem si prostě zamanul, že se budu užírat, a to jsem plnil do nejmenšího detailu. Navíc, komu by bylo na mém místě do smíchu, kdyby viděl svého zapřisáhle netančícího bratra na parketu, vášnivě přisátého k té černovlasé obludě. Mě nejen že přešel smích, ale spíš se mi chtělo brečet. Přičetl jsem to na vrub vypitému alkoholu, který ve mně jaksi pomíchal moje obvykle standardní emoce. Za střízliva bych na to totiž bezesporu reagoval jinak. Maximálně bych se chvíli vztekal, ale rozhodně by se mi do očí necpalo něco tak babsky zbabělýho a ubohýho, jako jsou slzy.

„Sluší jim to spolu, viď?“ Nasadila tomu Ariana pomyslnou korunu. Nevěřícně jsem na ni zamžoural a měl jsem chuť vykroužit si kolečko na čele na znamení toho, jestli se náhodou nezbláznila. Potlačil jsem v sobě ale veškeré neomalené reakce – přeci jen, ona za mé antipatie k její sestře nemohla – a zmohl jsem se na pouhopouhé a nic moc neříkající „hmmm“.

„Nezatančíme si taky?“ Vypadla z ní další perla, díky které jsem málem z té barové židle sletěl.

„So… sorry, ale já netancuju.“

„Ale vždyť na tomhle není co zkazit. Já tě povedu.“ Zamrkala na mě a bezelstně se na mě usmála. Nejspíš počítala s tím, že mě tímhle přesvědčí a dodá mi trochu odvahy. To se ale přepočítala.

„Nejde o to, že bych to nezvládnul. Já prostě nechci tancovat. Říkám to špatně anglicky, že tomu nerozumíš?“ Vyjel jsem na ni trochu příkřeji. Přeci jen, neměl jsem v plánu chovat se nějak extrémně popudlivě. Bill by mi to vyčetl a já nechtěl, aby mezi námi byl další důvod k dohadům.

„Ne, říkáš to dobře.“ Trochu zaraženě pípla. „Promiň, nechtěla jsem tě nutit, jen…“

„To je v pohodě. Neomlouvej se. Ty za nic nemůžeš.“

…

Bujará společnost se vracela zpět na hotel. Podpíraje se navzájem, se společnými silami dostali až ke dveřím pokojů a zmoženě zapadli do náručí svých měkkých postelí. Někdo ještě ale odpočinek oddaloval. Dvě postavy, skryté pod stínem velké pokojové palmy, se na chodbě, tajně pozorované smutným párem očí, ještě loučily.

„Mmmm,“ mručel vzrušeně chlapec a tisknul dívku do svého náručí. „Leti, Leti, Leti… jsi nádherná. Tolik tě chci.“ Mumlal mírně přiopile. Vypil toho víc, než na co byl zvyklý, a teď z něj vycházely prosby, které by za normálních okolností říkal jen velice obtížně, vyslovil-li by je kdy vůbec. Drobnými polibky zasypával celou její tvář v marné snaze dohnat její uhýbající ústa.

„Na tohle je ještě moc brzo. Navíc se musíš vyspat.“ Dostalo se mu odmítavých slov. Nedbal na ně a konečně se mu povedlo přisát se na její rty. Nechala ho, aby ji dlouze políbil, a pak to spojení nekompromisně ukončila. Nemohla to nechat zajít dál. Bylo skutečně ještě moc brzy. Potřebuje ho víc vydráždit. Musí po ní toužit až k zbláznění. Kdyby to dovolila dnes, získal by ji moc lacino. Muži si neváží žen, které se jim vydají příliš snadno. To věděla moc dobře. Dnešní noc stráví ještě sám. Roztoužený a neuspokojený.

Setřásla ze sebe jeho nenechavé ruce a mírným tlakem ho vtlačila do pokoje.

„Dobrou.“ Špitla do ticha hotelové chodby, vtiskla mu letmý polibek na čelo a zabouchla jeho dveře.

„A mám tě, zpěváčku. Teď už seš můj.“ Zlověstně si pro sebe zašeptala a vydala se za tou, která byla její duši nejblíže.

autor: Ainikki
betaread: Janule