Proč mě nikdo nemá rád 10.

autor: Anett483

Bill se nakrucoval před zrcadlem a pobrukoval si písničku, která právě hrála v rádiu, a pracně si žehlil vlasy. Chtěl vypadat, co nejlépe. Sice se s Tomem měl sejít až v 8 večer u školy, ale bál se, že by se náhodou nestihl připravit, takže byl už v 6 hodin nachystán k odchodu. Nepočítal s tím, že bude tak brzo připravenej a tak si jen sedl na postel a vypnul rádio. Vzal staré fotoalbum, které nechal při odjezdu do Ameriky u Amandy. Otáčel stránky a prohlížel si staré fotky s Amandou. Zasnil se, jaké to bylo, když byli ještě takhle malí. V té době se pohádali maximálně o to, kdo půjde dřív na houpačku a teď…?
Bill zavřel album a šel pomalu dolů. Měl hlad, tak nakouknul do lednice a vzal si jogurt. Rozhlížel se kolem a marně hledal Amandu. Měl pocit, že Amanda něco chystá, ale neřešil to.

*-*-*-* 8 hodin večer *-*-*-*

Tom už stál u školy a vyhlížel Billa. Věděl, že Bill chodí pozdě, ale i tak byl na místě už o pět minut dříve. O chvíli později dorazil i Bill. Celou cestu, co šli, si povídali a Tom se Billovi ještě několikrát omluvil, a řekl, že je rád, že ho má zase u sebe. Chvíli bylo ticho a pak se ozval Bill:
„A kam vlastně jdeme?“ podíval se na Toma a ten se jen slabě pousmál.
„Uvidíš…“
„Řekni mi to,“ žadonil Bill a skákal před Tomem jak malé dítě, které chce, aby mu maminka koupila zmrzlinu.
„Ne… to by nebylo překvapení…“
Bill ještě chvíli žadonil, ale když zjistil, že to nemá cenu, a že s Tomem nehne, tak se urazil a šel snad dva metry od Toma.
Po pár krocích Bill uslyšel hlasitou hudbu. Něco mu to hrozně připomínalo, ale nemohl si vzpomenout co. Zmateně se podíval na Toma a když prošli zatáčkou, objevil se před nimi…
„On tu ještě pořád je?!“ otevřel Bill pusu, když spatřil starou oprýskanou budovu klubu, do kterého vždycky každý pátek chodil.
„Jo…“ přikývl Tom. „Ale už jednou hrozili, že ho zavřou… Lidem v okolí prý vadí ten hluk, co tu je.“
To byla pravda. Zvuk se rozléhal až za zatáčku, ve které stálo několik rodinných domů. Jeho obyvatelé to neměli nejlehčí. Občas se stalo, že jim nějaký opilý návštěvník klubu rozbil okno. Vůbec tohle byla „špatná“ část města. Bill se tu cítil nesvůj. Neměl tuhle čtvrť rád, ale miloval tenhle klub, takže mu nedělalo problém sem jednou týdně zajít. Chvíli si ještě prohlížel zeď, na které visel teď už nečitelný nápis s názvem klubu. To už ho Tom táhl dovnitř do klubu. Billovi se začaly pomalu vracet vzpomínky. Tohle mu chybělo! I když se nepovažoval za pařmena, přece jen mu tenhle klub chyběl.
Držel Toma za kousek mikiny a Tom jen za sebou táhl až do zadní části klubu. Bill věřil, že kdyby ho Tom v tom davu pustil, taky by ho pak už jen asi těžko našel. Tom dosedl na měkkou červenou sedačku a Bill hned naproti němu.
„Co si dáš k pití?“ křičel Tom na Billa, sotva slyšel vlastní slova. Bill ho ani neslyšel, jen sledoval jeho rty a snažil se odvodit, co Tom říká. Bill se sedl vedle Toma, aby se aspoň trochu slyšeli.
„Dám si RedBull… Pro začátek…“
„Pro začátek, jo?“ usmál se Tom. Bill jen přikývl a viděl, jak Tom mizí mezi davem a míří k baru pro pití. Bill se díval kolem sebe na tu masu lidí, která tu byla. Byly tu snad skoro všechny věkové kategorie, holky kluci… Prostě každý by si tu někoho našel. Tom se brzo vrátil a postavil před Billa plechovku s RedBullem. Bill se jen pousmál na znamení díku a napil se.
„Tak, co na to říkáš?“ usmál se na Billa Tom.
„Je to super. Díky, že si mě sem vzal. Skoro sem na tenhle klub zapomněl…“ přiznal Bill.
„Jo, je to už dlouho. Klub se taky změnil, ale pořád sem chodí spousta lidí a to je hlavní…“ usmál se.
Po chvíli, jak slíbil Tomovi, Bill nezůstal jen u RedBullu, ale začal do sebe lít i něco tvrdšího. Tom se krotil a snažil se moc nepít. Chtěl být střízlivější než Bill, aby na něj mohl dát pozor a v pohodě ho dostat domů, i když se taky napil.
„Tomííí… pojď si zatancovat…“ pištěl Bill a pověsil se Tomovi kolem krku. Tom na něj vykulil oči.
„Cože?! Vždyť se ani neudržíš na nahou a navíc hrajou ploužák…“
Bill se nevině usmál a snažil se zaměřit Toma, protože už teď byl ´trochu´ mimo a viděl dvojitě…
„No právě…“ odpověděl Bill s úsměvem…

autor: Anett483

betaread: Janule

5 thoughts on “Proč mě nikdo nemá rád 10.

  1. no právě, no právě…..a Bill někam v polovině tance zaletí….a Tom ho pak najde rozpláclýho na podlaze pod sebou…..no tak na to se těšim..xD

  2. juuj ;)) tyjo to je sweet! plošimtě honem dáál!! TYJO a ta Amanda je potvvora! pokud na ně něco nachystá,tak skončíš na popravišti!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics