Symphonie 24.

autor: B-kay

Vteřiny, po které jsme oba mlčeli, mi náhle přišly jako nekonečné hodiny.

Se skloněnou tváří a odvahou v čudu, jsem zarytě sledoval podlahu, na které jsme oba stáli. To ticho mě trýznilo ještě víc, než samotnej fakt, že jsem mu to nejpodstatnější zamlčel. Nedokázal jsem mu říct, že jsem jej podvedl… Ne teď, když plakal a sám potřeboval utěšit. Nemohl jsem jej ještě více trápit a ranit. Jenomže tohle jsem taky nečekal.

Nejistě jsem vydechl a opatrně jsem mířil očima k jeho tváři. K mému překvapení však hleděl také do země. Prudce dýchal a nepatrně mrkal. Vlasy mu uvolněně spadaly do tváře a já měl pocit, že stojím před soudem a čekám na svůj rozsudek. Můj rozsudek se však dostavil ve chvíli, kdy se na mě Bill dlouze zahleděl a skrz pootevřené rty tiše vydechl mé jméno. Po tváři mu stékala další veliká slza.

„T-ty mě miluješ?“ vydechl s nejistotou a přímo naléhavě hltal pohledem každičký můj pohyb nebo záchvěv. Už nemělo smysl nic zapírat, když jsem se mu před chviličkou sám přiznal. Proto jsem jenom uvolněně svěsil tvář a nesměle jsem kývnul. „Po tom všem, co jsem ti udělal?“ zaštkal a nevěřícným pohledem sjížděl mou skloněnou tvář.

„Neudělal jsi nic, co bych si sám nezasloužil,“ řekl jsem rychle a letmým dotekem jsem setřel zbloudilou slzu, která mu stékala po líci.

Byl tak krásnej. Jeho oči mi prozradily všechno, na co jsem se nedokázal zeptat. Mísilo se v nich zmatenost, radost a zvláštní něha, kterou mohl vykouzlit jedině on. Vlasy mu splývaly podél tváře, která byla přirozená, bez jakékoliv známky líčidel nebo jiných úprav. Jeho řasy byly i bez tuny řasenky dlouhé a oči, které se konečně neskrývaly pod šedými stíny, působily ještě křehčím dojmem. Hrudník se mu zvedal v nepravidelných intervalech, jak se snažil pochopit tu skutečnost.

„To není pravda… Nezasloužil sis nic špatnýho. To já byl na tebe zlej a je mi to strašně líto,“ zašeptal a v příštím momentu se ke mně naléhavě přitulil. Cítil jsem, jak mě jeho ruce objímají pevně kolem krku a tím spoutávají naše těla do pevného objetí. „Jsme dvojčata… Co když to mezi náma vůbec nemá smysl?“ vydechl tichým hlasem a já mohl cítit vzadu na krku mokré polibky, kterými se snažil „potvrdit“ svoje tvrzení. „Co když je ta přitažlivost a vášeň mezi náma,“ na chvilku se odmlčel a hladově mě políbil, „jenom chvilková?“ dopověděl šeptem a znovu mě dlouze políbil.

Nemohl jsem z něj… Dech se mi zasekával někde v krku a já se začal vzrušením málem dusit. Tohle jsem ještě nikdy necítil! Ještě žádná mě nedokázala svést natolik, abych po ní šílel. Dokonce ani Alex to nedokázala! Bill měl v sobě něco, co ve mně rozpalovalo neskutečnou touhu. Kdybych mohl, líbal bych jej hodiny… hladil bych jeho tělo a dotýkal bych se všech míst, které by mi byly nablízku. Mazlil bych se s ním nejraději pořád, kdyby to šlo. A je mi úplně jedno, zdali miluju svou holku nebo vlastního bratra! Čekal jsem skoro devatenáct let na pravou lásku a teď jsem ji našel…

Stojí v mém náručí a jemně mě líbá. Líbal mě i po tom, co jsem mu vyznal lásku. Jenomže já od něj vyznání neslyšel… a raději jsem zatím ještě nechtěl. Musím mu říct celou pravdu ještě předtím, než se k tomu vyjádří on. I když velice nerad, ale musím to udělat teď. Nedokázal bych mu tak moc ublížit pouhou lží…

BILL:

Nikdy bych nevěřil, že to udělá…

Tak moc jsem si přál slyšet to z jeho úst… Snil jsem o tom každičkou noc, co jsme se poprvé opravdově líbali. Nemohl jsem uvěřit, že mi to skutečně řekl. Beze strachu a ostychu, bez nějakýho zbytečnýho zdržování nebo pomalých slov, která mě k tomu měla přivést nebo mi měla napovědět. Vyznal mi lásku přímo do očí a já jeho slovům uvěřil.

I když jsem mohl dělat chybu, věřil jsem mu, protože jsem byl na tom úplně stejně.

Již dávno jsem pochopil, že lásce se prostě uniknout nedá. A stačil mi jediný pohled do jeho krásné tváře, abych pochopil, že jsem utíkat ani nechtěl. Ty oči jsem miloval hned od první chvíle… stejně jako jeho rty, do kterých jsem se teď bezmyšlenkovitě nořil a znovu jsem je opouštěl pro nedostatek kyslíku a ještě větší vydráždění Tomovy zdrženlivosti.

„B-bille, j-ještě něco bych ti měl říct,“ šeptal mezi polibky a nepatrně se ode mě odsouval, jenomže já už víc slyšet nepotřeboval. Jemně jsem jej zatahal za spodní ret a poté jsem se na něj něžně usmál.

„Já už nechci nic slyšet, Tome,“ pomalu jsem se k němu skláněl, dokud naše tváře nedělily poslední milimetry. Viděl jsem, jak Tom automaticky pootevřel rty, jenomže já se sklonil k jeho oušku, které jsem nejdřív něžně políbil a pak jsem zašeptal svou prosbu. „Já už nechci mít jenom sex se svým bratrem,“ mluvil jsem velice tiše, a přitom jsem se rty otíral o Tomovu hebkou kůži. Cítil jsem, jak stiskl ruce v pěst a omámeně přivřel víčka, jakmile jsem na jeho krk vydechl horkej vzduch. „Chci se milovat s osobou, kterou miluji,“ šeptal jsem smyslně a sám jsem měl problém ovládnout se.

„B-bille…“ Tom nedokázal souvisle mluvit, jak se ke mně pořád otáčel ve snaze políbit mě nebo se mě alespoň dotknout, jenomže já se mu prozatím vyhýbal. Roztřesenýma dlaněma jsem jej objal zezadu kolem boků a zhluboka jsem nasál jeho nádhernou vůni. „Bille, já ti to ale musím říct… prosím,“ zahalekal a pevně semkl rty, jen co se mé prsty nedbale dotkly lemu jeho trenek a poté pod něj opatrně vklouzly. „Bože, Bille,“ prudce zvrátil hlavu dozadu a mocně zalapal po dechu. Mé dlaně si přitiskl přesně tam, kde je potřeboval a začal jimi jemně třít po zdrsnělejší kůži…

TOM:

To, co se stalo v noci mezi mnou a Billem, by se nedalo přirovnat snad k ničemu.

Promilovali jsme snad každý koutek v jeho pokoji. Bezcílně jsme se povalovali po podlaze, v opojení největší divokosti jsme to dokonce udělali na obývacím stolku, který se pod tíhou našich těl málem prolomil… Bylo to prostě neskutečný…

Já vyznal lásku jemu, jenomže i on mě. Vyznal mi ji bez toho, aby slyšel pravdu. Jakoby ji raději ani slyšet nechtěl… jakoby ve skrytu duše cítil, že to, co mu chci říct, nás může znovu rozdělit. Chtěl jsem mu to všechno říct hned po snídani, jenomže hurikán Alex byl zřejmě rychlejší… a s tím jsem tedy vůbec nepočítal…

autor: B-kay
betaread: Janule