autor: B-kay
TOM:
Když už se vám zdá, že jde všechno úplně skvěle, a že nenastane nic, co by se mohlo zkazit, nevěřte tomu! Já vím, že to není pravda pokaždé, ale v mém případě se to stalo spíš pravidlem.
Další týden byl prostě nádhernej.
Vztah mezi mnou a Billem se za těch pár poslední dní změnil v něco mnohem křehčího, než vášnivé noci nebo divoké muchlovací scény. Mezí námi už nešlo o poblouznění nebo nedostatek fyzického kontaktu. Kolem nás se neustále motalo plno hezkých holek, přesto jsme však měli oči jenom jeden pro druhého. Když se Bill smál, musel sem taky. A když jej náhodou něco rozesmutnilo, byl jsem u něj, abych jej utěšil. Už celý týden jsme potají spali v jedné posteli, skoro každý večer jsme se mazlili ve vaně, a i když jsme byli tolikrát unavení, že jsme se zmohli sotva na jeden vášnivej polibek, stačilo nám to. Už to nebylo jenom o sexu a dotecích… Cítil sem, že je to skutečné.
Možná vám teď přijdu směšný, jelikož jsem takovej nikdy nebýval, ale láska dokáže každýho změnit od základů. Během těch sedmi dní jsem na Alex málem zapomněl. Užíval jsem si každou chviličku, co jsme mohli být spolu, byť jen v objetí. Konečně jsem i já mohl poznat Billovo druhé já, o kterém kluci kdysi vyprávěli. Smál se na všechny strany, na každýho se jenom culil a kdykoliv jste se na něj zahleděli, přímo zářil. Stejně jako já… Naše koncerty, rozhovory nebo jiná vystoupení – všechno to konečně dostalo tu správnou dávku energie a smyslu. Jako by do sebe náhle všechno zapadalo.
Myslel jsem si, že to takhle zůstane. Že se už ani jeden z nás nebude muset víc trápit, jenomže jsem sletěl ze svýho obláčku dost brzy…
BILL:
Právě jsme měli odpolední pauzu, kterou kluci samozřejmě (jak jinak xD) využili tím, že se šli najíst. Já však hlad jaksi neměl, a proto jsem raději zůstal tady a snažil se vymyslet nějakej novej text. Od doby, co jsme s Tomem začali žít jako normální pár, se mi jich nahrnulo do hlavy hned několik, a tak jsem chtěl napsat aspoň něco, protože by byla škoda všechno to zapomenout. Tom byl pro mě vším… Byl mou múzou, která mi znovu dala smysl žít a tvořit. Snad nikdy jsem nebyl spokojenější…
S lehkým úsměvem na rtech jsem si poklepával tužkou po bradě a snažil jsem se do toho dát všechno. Jelikož už by se patřilo i třetí CD, chtěl jsem, aby bylo perfektní. Zaujatě jsem si četl řádky, které se mi podařilo bez menšího zaváhání splést a vznikla z toho celkem zajímavá věc.
Spokojeně jsem si oddechl, vzápětí jsem však nejistě vzhlédl ke dveřím, odkud se ozývalo naléhavé klepání. Že by si Tom zapomněl klíč?? Nebo mě chtěl možná překvapit…
Pohotově jsem se svezl z postele a nemotorně jsem si upravil vlasy. Čekal sem opravdu všechno, ale překvápko, které jsem dostal, nebylo moc příjemné. Za dvěřma stála Alex a propalovala mě opravdu „srdceryvným“ pohledem. Nevím proč, ale už jenom ten fakt, že je tady mě mírně znepokojil. Tom s ní přeci skončil, tak co tady ještě dělá?!
„Ahoj, Bille, já bych s tebou potřebovala na chvilku mluvit,“ ozvala se jistým hlasem a i bez mého svolení vešla dovnitř a roztřeseně se dívala všude kolem. Já jsem nejistě svěsil tvář mezi ramena a dveře jsem znovu zavřel. To její mluvení už znám…
„Proč se mnou?“ zeptal jsem se opatrně a nedal jsem na sobě znát, že mě její přítomnost naprosto dostala a také znervóznila. Ona však působila velice jistě, ta hrdost z ní přímo sálala a já si naproti ní přišel náhle jako malej kluk. Prostě jsem na ni neměl… byla hezká a dle nejednoho kluka by byla dokonalá, proto jsem nechápal, proč si Tom vybral právě mě? Ne, že bych nebyl rád, miluju ho, ale jejího pohledu jsem se nevím proč bál.
„Tvůj bráška mě hezky štve! Nezvedá mi telefon, neodpovídá na zprávy a já už jsem úplně zoufalá,“ začala a s povýšeneckým výrazem sledovala, jak se můj výraz mění z nadšenýho na zničený.
„A co s tím mám jako já? Mezi váma je už přeci konec nebo ne?“ vydechl jsem svou tichou otázku a zarytě uhýbal před jejím pohledem. Ona ten můj však vyhledávala neustále. Jako by to dělala schválně… jako by jí nestačilo, jak moc nám už ublížila…
„Konec?!“ nuceně se zasmála a probodla můj nejistej výraz ve tváři pohrdavým ohrnutím nosu. „Tvůj bratr se se mnou ještě před několika dny miloval, Bille… nevím, jak to mezi váma je, ale Tom se mnou neskončil, tím jsem si více než jistá,“ popošla ke mně blíž a s radostí vnímala ten šok v mých očích. „Tebe to snad překvapuje?! Jistě, že se se mnou miloval a chtěl mě víc, než kdy jindy. A proto jsem přišla za tebou. Chci, abys odkázal té holce, která po něm jede, že je její naděje marná a ať jej nechá na po-ko-ji!“ sykla mi prudce do tváře, aniž by věděla, že se osobě, která po něm „jede“, jak to nazvala, dívá přímo do očí. „Děkuju,“ zašeptala, líbezně se na mě usmála a s popřáním hezkýho dne konečně opustila můj pokoj.
Já jsem však pořád stál na místě jako přikovanej a nedokázal jsem uvěřit tomu, co mi právě řekla. Z očí mi nevědomky stékaly horké slzy, ruce se mi náhle roztřásly jako o závod a srdce? To bylo právě na tisíc kousků a probodnuté velikým ostnem zklamání a bolesti. Přišel jsem si tak nemožně…
Tak hloupej a naivní. Věřil jsem mu! Věřil jsem mu každé slovo… Jak jsem mohl být tak hloupej?!
Náhle se na mě svalila všechna ta bolest a úzkost, neudržel jsem se na nohou a dopadnul jsem na kolena. Jak mi to mohl udělat?! Proč mi to po tom všem udělal?!
V krku jsem měl obrovskej knedlík a srdce jakoby pomalu přestávalo tlouct…
TOM:
Jídlo bylo skvělé, s klukama jsme se také skvěle bavili, přesto jsem si tam připadal sám. Bill mi neskutečně chyběl, a proto jsem to do sebe rychle naházel a raději jsem je opustil, abych s ním mohl být alespoň chviličku, než budeme muset vyrazit do dalšího města. Kufry jsme měli již dávno zabalený, takže jsme měli o starost míň.
S nepatrným úsměvem jsem rychle doběhl ke dveřím, které jsem už zkušeně otevřel. Vůně, která se však nesla pokojem, mě šokovala. Nebyla to Billova jemná vůně, ani vůně žádných vonných svíček. Byl to silnej, lacinej parfém, kterým voněla vždycky jenom Alex! Modlil jsem se, aby nebyla pravda to, co jsem si myslel, jenomže když jsem vešel dovnitř a našel
Billa s uplakanou tváří sedět u okna, pochopil jsem, že byla rychlejší než já.
Jakmile Bill uslyšel vrznutí dveří, otočil hlavu a jeho roztřesenej pohled se náhle vnořil do mých očí.
„B-bille, chci ti to jenom,“ začal jsem rychle, vzápětí jsem však byl přerušen jeho vzlyknutím a nesouhlasným kroucením hlavy.
„Já už nepotřebuju nic slyšet! Už jsem toho slyšel dost,“ zašeptal těžce a zklamaným pohledem projel mou tvář… Bodlo mě u srdce. Byl tak krásnej, přesto tak zničenej. Vlasy mu volně spadaly do tváře a jeho trpce přivřená víčka a našpulená pusa ve mně vyvolávaly záchvaty lítosti. Seděl tam jenom v modrých teplácích a černém triku, i když byla i v pokoji hezká zima. Třásl se, přesto však pokorně sledoval lehké kapky deště, které smáčely okenní římsu a vytvářely na studeném sklu drobné potůčky.
Po chvilce jsem se konečně přiměl k pohybu a došel jsem až k němu. I když mě ignoroval, sedl jsem si naproti němu a dlouze se mu podíval do očí, ze kterých jako by znovu vymizel život… a to jenom díky mně! Měl jsem mu to říct! Měl jsem šanci skoro osm dní, ale já to neudělal… jsem prostě srab a tohle jediné si zasloužím! Tak moc jsem se bál, abych jej neztratil, že jsem tomu i sám dopomohl.
„Bille, měl jsem ti to říct. J-já opravdu chtěl,“ začal jsem nejistě.
„Kdy?“ zeptal se tiše a opatrně ke mé vzhlédnul.
„Co?“ smutně jsem si skousnul rty.
„Kdy ses s ní miloval?“ vzlykl a zklamaně odvrátil tvář zpátky k oknu, za kterým se ozývalo mocné burácení větru. Už jsem mu dýl lhát nedokázal.
„Před týdnem,“ šeptl jsem, a když se na mě zničeně zahleděl, smutně jsem svěsil tvář.
„Ty ses miloval s ní a pak se mnou?! A pak si mi klidně řekl, že mě miluješ?!“ jeho hlas zněl vyčítavě a měl plné právo být naštvanej.
„Bille, tak to není. Ona mě donutila! Já to nechtěl… chtěl jsem ti to říct hned, ale,“ zasekl jsem se a dál to už prostě nešlo. Bill mnou pohrdal a já se jakoby ocitl zpátky na začátku… Zpátky na tom začátku, kdy na mě nemluvil, nedíval se na mě a chladl kvůli zlomenému srdci… Jenom s tím rozdílem, že teď jsem mu jej zlomil já…
autor: B-kay
betaread: Janule
To je smutné :(( chytro daleeeeeeeejjjjj …
ach…
no teda….Alex mě sere…Tom taky a Bill taky..xDDD
A už toho mám dost!! Jeslti ji z tama okamžitě nevymažeš a nenecháš ji třeba utopit nebo tak něco přestávám to číst bo na to nemám nervy! Ne tak to kecám nepřestanu to číct alel Alex mě vážně pěkně štve! :D:D Ale miluju tvůj styl psaní! A jo Bill mu odpustí že ano!!?? Tak honem dál!!
ach joo 🙁 dyť ten Tommy vlastně mluví pravdu!! ale co se tady toho debila budu zastávat! ON SE DO TOHO NAMOČIL,tak ať si to taky pěkně vylíže!! :-// blb!! DĚLEJ DÁLE! ty tvoje povídky jsou bezkonkurenčníí.. 😉
fajn prečítala som všetky príbehy…teda myslím všetkých 25 príbehov. A TÁ P*****NÁ ALEX MA TAK S..IE ŽE SI TO ANI NEVIETE PREDSTAVIŤ!!!!júúúj ZBIŤ ZKOPAŤ A ZABIŤ!!!A potom hodiť žralokom. Tommy je fakt v blbej situácii….chudáčik…..a Bill mu musí odpusťiť…RÝÝCHLO PÍŠ DAĽEEEJ!!PROOSÍM
Já tu kravu fakt zabiju! Ale Tom měl aspoň nějak odporovat… Chudak Bill tím teď bude trpět