Zamilovaný dikobraz 7.

autor: Rachel

z minulého dílu:

Vroucně mu polibky vracel a nevědomky se jeho ruka ocitla u lemu Billova trička. Bill vyděšeně ucuknul a se strachem v očích se na Toma podíval. Tom si hned uvědomil, co udělal. Bill se od něj obličejem odtáhl a pořád se na něj bázlivě koukal. Tom by si teď nejraději nafackoval.

„Bille, promiň mi to, prosím, já zapomněl. Nechtěl jsem tě vystrašit ani vylekat, v žádném případě. Jsem hlupák, sám jsem to pokazil,“ Tom nešťastně skryl hlavu do dlaní a rozplakal se. Dával si za vinu, že tu krásnou chvilku zkazil on svým dotekem ruky. Věděl, že porušil slib, který dal Billovi tenkrát u jezera, a že Bill se jej teď určitě bude bát. Bill zatím seděl a strach z něj opadal. Jak si jen mohl myslet, že by mu Tom ublížil? Pomalu se k němu sunul blíž a blíž, a když jej pohladil po dredech, Tom k němu zvednul uslzenou tvář.

„Lásko, já nechtěl. Úplně tě chápu, máš právo se zlobit a…“ Tomova slova zanikla v Billově polibku. Bill jej párkrát políbil, potom se od něj odtrhl a otřel mu slzičky z tváře.

Tom se na něj zadíval.

„Ale ty jsi se lekl,“ připomenul Billovi a nesměle jej pohladil po rozcuchaných vláskách.

„Ano, ale potom jsem si uvědomil, že s tebou se nemám čeho bát,“ špitl a zamrkal svými dlouhými řasami. Tom si před něj kleknul a vzal do rukou jeho tlapku, kterou následně políbil.

„Bille, slibuji ti, že už se to nikdy nestane. Nechci tě vyplašit, ani nechci, aby jsi měl strach. Slibuji ti to, ať se stane, co chce. Věříš mi?“ Tom prosebně hleděl na Billa.

„Ano, Tomi. A moc tě miluju,“ dodal Bill a zářivě se na Toma usmál. Tom se začal také culit a netrvalo dlouho a oba už se smáli na celé kolo.

„Taky tě moc miluju, sluníčko moje. Odpustíš mi?“ Tom Billovi potichoučku šeptal do ouška.

„Tomi, tobě přeci není co odpouštět,“ Bill Toma hladil po tváři.

„Tak to můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili,“ Tom si Billa položil do náruče a znovu se jejich rty začaly mazlit. Billovi to všechno přišlo moc nádherné. Chtěl ale Tomovi dokázat, že si to, co se pře chvílí stalo, nemusí dávat za vinu. Opatrně vzal jeho ruku a položil si ji pod své tričko. Tom se na něj tázavě podíval.

„O-opravdu bych mohl?“ vykoktal překvapeně.

„Bille, nenutím tě,“ dodal, když se Bill o jeho ruku začal lehce třít.

„Já vím, ale chci, abys mě hladil,“ Bill Toma políbil a vzápětí ucítil, jak jej Tom něžně hladí po bříšku. Položil mu hlavu na hruď a užíval si té krásné chvilky.

Tom jej hladil kolem pupíku a líbal do vlásků. Byl štěstím bez sebe. Jen pouhým dotykem se mohl přesvědčit, že Bill má krásně horké a ploché bříško. Nevadilo mu, že jej nevidí. Stačilo mu, že se jej smí dotýkat. Bill spokojeně předl, a když se zvenku ozval známý zvuk auta, otočil se na Toma.

„Máma už je asi doma,“ zašeptal a také že se nemýlil. Jen co zaslechli prásknutí vchodových dveří, Tom vytáhl ruku z Billova trička, aby jej mohl pohladit po líčku. Věnovali si ještě jeden sladký polibek a potom už šli naproti své přicházející matce.

Zatímco Simone s Tomem večeřeli, nejmladší člen rodiny vytahoval z velké tašky vánoční dekorace. Simone nakoupila spoustu vánočních věnců a věnečků, kytic, stříbrných a zlatých řetězů a ještě další a další vánoční serepetičky, které měly vykouzlit v domě Kaulitzů příjemnou vánoční atmosféru. Na to si Simone velmi potrpěla, ať už byly Vánoce nebo Velikonoce. Milovala ty krásné vánoční chvilky, kdy byl celý dům provoněn jehličím, skořicí a purpurou, kdy v krbu plápolal oheň a kdy byla na stole postavena váza s čerstvým jmelím. Vždycky si k sobě přitulila obě dvojčátka a dlouho si s nimi hrála. Ale oni teď už nebyli malí. Teď zamyšleně civěla na svého o deset minut mladšího synka, který celou tu parádu vyndával z tašky na zem.

„Mami, a tohle celé přijde na zábradlí?“ Bill ji svou otázkou vytrhl z myšlenek a ukazoval prstíkem na velký tlustý řetěz. Ten mohl mít alespoň dvacet metrů. Simone se vrátila do přítomnosti.

„Ano, ten přijde na to zábradlí a ty dva věnce a dvě velké kytice budou u dveří od předsíně, jak se jde do kuchyně,“ Simone si povzdychla.

„Vážně nevím, jak to letos stihnu. Je konec roku a z práce se budu vracet až večer. Máme toho fakt hodně,“ složila hlavu unaveně do dlaní a snažila se najít nějaký dobrý způsob. Bill s Tomem se na sebe váhavě podívali.

„Mami, a nemohl bych to udělat já s Billem?“ zeptal se Tom prosebným hlasem. Simone zvedla hlavu.

„Vy byste to všechno nadekorovali?“

Bill se na Toma obdivně podíval, jako by se jej chtěl zeptat, kam na ty nápady chodí.

„No jasně, alespoň si s Billem užijeme legrace,“ usmál se Tom a mrkl na Billa, který se po této větě ihned celý rozzářil.

„Ale ne, že to dopadne jako tenkrát, když Bill shodil celý vánoční stromeček i s baňkami a svíčkami,“ Simone si vzpomněla na onu osudnou příhodu, kterou dvojčatům, hlavně tedy Billovi, připomínala každý rok.

„Ale to nám bylo pět a honili jsme se, protože mi Bill ukradl mého medvídka,“ Tom se musel usmát, když si vzpomněl na malého Billího, který před ním tenkrát capkal v pletených papučkách od babičky, v rukou pevně svíraje malého míšu.

„No tak dobře, dobře, nechám to na vás,“ Simone nakonec kývla a ucítila, jak jí její synci šťastně skočili kolem krku. Bill by teď nejraději skočil Tomovi do náruče a zahrnul by jej nesčetnými pusinkami. Už se těšil na zítřejší den.

„Vy jste pořád moji malí chlapečci,“ Simone se rozesmála a oba dva je políbila na tvář. Tom na Billa mrkl.

„My už půjdeme spát, nevadí ti to?“ Tom se pokusil o úsměv, stejně byl však duchem u Billa.

„Ne, nevadí, tu tašku vám nechám tady v kuchyni, jo?“ matka začala spěšně házet dekorace do tašky a přitom si pobrukovala. Tom s Billem rychle vyběhli schody nahoru, a když si byli jistí, že jich matka zezdola nemůže vidět, naléhavě se políbili.

„Jsi báječný, Tome. Už se moc těším,“ Bill vesele líbnul Toma na nosík.

„Já taky. Tak dobrou noc, lásko,“ Tom jej políbil nejdříve na krk a potom až na rtíky a oba zamířili do svých pokojů. Bill se převlékl, zachumlal se do peřiny až po uši a za malou chvilku usnul. Tom jen ležel a usmíval se. Dnešní den byl pro oba nádherný a zítřejší bude ještě hezčí.

Hnědá mandlová očka vykoukla zpod peřiny a jen co jejich majitele pohladilo po tváři sluníčko, rozzářila se radostí. Bill ležel na boku a s úsměvem se díval do okna, které se od té zlaté záře celé lesklo. Chviličku přemýšlel, co je dnes za den, a když mu došlo, na co včera jeho bráška a zároveň miláček mamku ukecal, vystřelil rychle z postele, oblékl si svůj krátký modrý župánek a potichu otevřel dveře od svého pokoje. Jen co se dostal na chodbu, vyhlédl z horního patra dolů, kde vládl klid. Bill se tiše otočil od schodů. Jestli Tom není dole, tak určitě ještě spí. Bill tiše jako myška zamířil ke dveřím Tomova pokoje. Jediným stisknutím kliky je otevřel a vešel dovnitř. Tom ležel na posteli, oči měl přivřené a dělal, že spí. Moc dobře slyšel opatrné kroky svého brášky, a proto nechal očka zavřená. Bill potichoučku našlapoval a zastavil se až u Tomovy postele. Posadil se na okraj a hned se musel usmát. Tom měl totiž peřinu až někde u konce postele a ze spánku sebou nepatrně vrtěl. Bill se zaculil. Vzal okraj peřiny a něžně ji přehodil přes Tomovo spící tělo. Tom už to nemohl vydržet. Trochu nejistě natáhl ruku, a když ucítil na dotek příjemnou látku Billova župánku, na tváři se mu rozlil úsměv.

„Jsi to ty, Billí?“ optal se s jistotou.

„Ano, jsem,“ Bill si poposedl blíž k Tomovi a stisknul mu nastavenou ruku. Tom pomalu otevíral oči, před kterýma se mu zjevovalo to nejkrásnější stvoření, které kdy viděl. Okamžitě se zaculil, když spatřil Billovu rozespalou, ale přitom rozesmátou tvář.

„Dobré ráno,“ zašpital tiše a políbil mu bílou ručku.

„Dobré ráno, Tomi,“ Bill se na Toma zářivě usmál a pohladil jej po dlani. Tom se na Billa trošku udiveně zahleděl.

„A pusinka na dobré ráno by nebyla?“ prohodil naoko zklamaně a po očku sledoval, co na to Bill.

„Byla, ale to si mě musíš nejdřív chytit,“ Bill se rozesmál a než se Tom nadál, vysmekl se mu ze sevření a už si to pelášil po celém horním patře až po schodech dolů. Tom ale nelenil a utíkal za ním. Celým domem Kaulitzů se ozýval Billův zvonivý smích. Oba se honili kolem kuchyňského stolu jako malé děti. Bill mrštně proběhl kolem Toma a skočil rovnou na gauč v obýváku. Lehl si na záda a se zaujetím sledoval Toma, který se rychle rozběhl za ním.

„A mám tě!!“ vykřikl radostně a sedl si obkročmo na Billův klín.

„Teď už mi neutečeš,“ zašpital mu něžně do ouška, na kterém vzápětí přistál jeden z nejkrásnějších Tomových polibků. Bill se pořád zvonivě chichotal.

„Já ti ani nechci utíkat. Nechal jsem tě vyhrát. A rád,“ dodal a dychtivě se natahoval po Tomových rtech. Leželi na sobě a vášnivě se líbali.

„To už je ale více, než jedna pusinka,“ Bill se od Toma mírně odrhl a káravě vztyčil ukazováček.

„Opravdu? Ani jsem si nevšiml,“ Tom nevěřícně zakroutil hlavou a nato se oba rozesmáli.

„Miluji tě. Dnešní den bude nádherný,“ sliboval Tom a líbal šťastnému Billovi tváře.

„A co by sis dal na snídani?“ Bill zvědavě zamrkal a hrál si s Tomovými dredy. Tom se zamyslel.

„Co takhle míchaná vajíčka?“ Nato se Bill mlsně oblízl.

„Tak jo, já se jdu převléci a ty to zatím ukuchti, hmm?“ Tom věnoval Billovi ještě jeden polibek a cupital se nahoru převléci. Přitom se neustále bláznivě smál. I když si už dávno přiznal, že se do Billa zamiloval, čím víc byl s ním a čím více času s ním trávil, tím víc se jeho láska k němu prohlubovala a rostla. Rychle se převlékl a šel do kuchyně. Hned na schodech už ho udeřila do nosu vůně vajíček. Bill stál u sporáku a jako velmi zkušený kuchař připravoval snídani. Měl trošku strach, aby něco nepokazil, protože chtěl, aby si Tom pochutnal. Najednou za sebou ucítil známou vůni a následné pohlazení po vlasech. Malinko natočil hlavu a setkal se s Tomovými rty.

„Už to bude,“ pípl do polibku a začal vajíčka servírovat na velký talíř. Usadili se v kuchyni u stolu a spokojeně přežvykovali.

„To bylo vynikající,“ Tom se nahnul přes stůl k Billovi a věnoval mu krásně dlouhý a procítěný polibek.

„Taky jsem to dělal s láskou,“ Bill povytáhl obočí a zvedl se ze židličky.

„Převleču se nahoře, jo?“ poznamenal a už capkal po schodech nahoru ke svému pokoji. Tom sklízel talíře ze stolu a pod nosem si pobrukoval jakousi neznámou melodii. Ani ve snu by jej nenapadlo tajně jít za Billem a šmírovat ho. Tom takový nebyl. Věděl, že až bude Bill připravený a bude se na to cítit, sám se mu ukáže. A Tom na něj vůbec nechtěl tlačit, nebo nijak naléhat. I když ho Bill neskutečně přitahoval, Tom by mu nikdy nezkřivil byť jediný vlásek na hlavě. Nikdy by nedělal nic, co by se mu nelíbilo. Na to svého brášku moc miloval. Bill byl už odmalička přecitlivělý a snadno zranitelný, to se ale Tomovi na něm nejvíc líbilo. Toužil po tom opatrovat jej a mít neustále u sebe. Toužil po tom, aby mohl opečovávat tu nádhernou křehkost a jemnost, která dělala Billa zvláštním. Ale tak krásně zvláštním. Přímo nádherným.

Tom ani nezaregistroval, že zamyšleně civí s otevřenou papulkou na svého brášku, který stál před ním už dávno oblečený. Teď se pobaveně uchichtl.

„Tomi, copak se děje?“ Bill přešel až k Tomovi a pusu mu zavřel. Tom se probral až teď.

„N-nic, jen jsem se zamyslel. Tak co, můžeme začít?“ optal se Billa, a když viděl, jak na něj svůdně zamrkal víčky s dlouhými řasami, neodolal a políbil jej.

autor: Rachel
betaread: Janule