Odpusť mi 2.

autor: Vanity

Jak jsem již psala, pár prvních dílů je psané flash backem, a proto tento není výjimkou… prakticky vzato, se v tomto díle ještě úplně nedozvíte, proč má Tom miminko… Rozhodla jsem se vás maličko potrápit.

Za komentáře k minulému… tedy prvnímu dílu chci poděkovat :o)

Tento díl je tedy speciálně věnovaný Alexovi, Sofii a Ainikki :o)

Vanity Blair…

***flash back***

Krásný dlouhý ranní polibek přerušil zvuk domovního zvonku. Bill se od Toma maličko odtáhl a povzdechl si. Tohle se jim stávalo často. Vždy, když už si mysleli, že je nemůže vůbec nic a nikdo vyrušit, stalo se. Většinou se tomu společně s Tomem zasmáli, ale když si Bill vzpomněl na to nádherné milování, tenkrát v Americe, a také na Georga s Gustavem, kteří se k nim do pokoje snažili v podnapilém stavu propašovat, úsměv nebyl to pravé, co zdobilo jeho tvář. Tohle těm dvěma nikdy neodpustil. Přerušili jejich dokonalé milování. Takové, které má nejen vášnivý průběh, ale i takové, na které navazuje neuvěřitelně silná vlna bouřlivého orgasmu za nádherných výkřiků jména toho druhého. Jak hlasití tenkrát mohli být, se bohužel nikdy nedozvěděli.

Tom pustil bratrovy boky a šouravým krokem se vydal ke dveřím, zatímco Bill se rozhodl udělat něco dobrého k snídani. Z lednice vyndal mléko, máslo, různé druhy salámů, různé druhy sýrů, pár čerstvých vajíček, malá žlutá rajčátka a červenou papriku. Z chlebníku si vzal dva rohlíky, dvě housky a půlku domácího chleba, který včera tak pracně upekl a položil vše, úhledně srovnané, na linku. Z přihrádky na nádobí vzal dva velké talíře, na jeden začal aranžovat kolečka salámů, na druhý plátky sýrů. Každý talíř ozdobil spoustou nakrájených rajčátek a na nudličky rozkrájených paprik. Na malý talířek ukrojil kostičku másla a vše hezky přichystané servíroval na jídelní stůl. Už zbývala jen ošatka s pečivem.

Tomovy kroky ke dveřím doprovázel tichý zpěv z kuchyně. Otočil klíčem v zámku a otevřel dveře… Jenže ať se rozhlížel všude okolo, nikoho nenašel. Na přítomnost někoho dalšího jej upozornil pisklavý zvuk a dětský smích. Pohled mu padl na malé opuštěné dítko v dřevěném pleteném koši, vystlaném bílými a modrými peřinkami, stojící nebo spíš ležící před ním. Znovu se rozhlédl okolo, aby se ujistil, že si z něj někdo jen nedělá legraci a pak se k malému chlapečkovi sklonil. Měl modrou srandovní čepičku se dvěma bambulkami a bezzubou pusinku od ucha k uchu. Tom si všiml opodál stojícího černého kufru a obálky, která na něm ležela. Došel tedy ke kufru a vzal obálku do rukou. Nebyla zalepená, takže mu nečinilo žádné potíže otevřít ji. V obálce našel dopis adresovaný jemu, rodný list malého chlapce a všechny doklady, které nejspíš dítěti patřily. Tom nejprve rozložil rodný list dítěte, chtěl vědět, proč je tady a opuštěné. Jenže jakmile se podíval do kolonky OTEC, zkameněl. Bylo tam napsáno jeho jméno.

***flash back***

Jakmile vzal Tom Filípka do náruče, chlapeček se uklidnil. Toma dodnes překvapovalo, že se jeho syn tak rychle adaptoval na nové prostředí. Dětská lékařka, u které byl Filípek nahlášen, říkala, že většina dětí, které neměly zrovna štěstí na matku, lpí na otci. Filípek nejspíš musel hned ze začátku poznat, že není tomu velikému pánovi s divnými vlasy lhostejný.

I nyní stačilo jediné pohlazení, aby si Filípek položil hlavičku na tatínkovo rameno a pomalu začal opět usínat. Při pohádkách, které mu Tom vyprávěl, se chlapečkovi usínalo dobře. Před spaním se podíval do země plné mužíčků z marcipánu nebo se projel na sušenkové loďce po řece z mléka.

Každý večer Tom vyprávěl svému synovi pohádky, které dříve sám poslouchal od svého Billa. Každý večer vzpomínal na noc, kdy jen ležel přikrytý tenkou dekou, zahřívaný bratrovým tělem a poslouchající stejné pohádky a sladké příběhy.

autor: Vanity
betaread: Janule