Please, don’t let it go… 16.

autor: Ivetka

Nevím, co bych řekl o posledních 14ti dnech. Těšil jsem se zase zpátky do školy… protože doma už je vážně nuda a navíc, mamka má společně s Gordonem taky blbou náladu, mám tušení, že přišli na to, co se mezi námi dělo.

,,Tome, co kdybychom dneska jeli společně do kina? Myslím jako celá rodina, hm?“ No né, že by maminka měla jednou za dlouhou dobu zase skvělou náladu?

,,Ale to je skvělej nápad, s tím já naprosto souhlasím, jenom nevím, jak na tom bude Bill…“ přitáhl jsem si k sobě ošatku s ovocem. Vzal jsem si jedno načervenalé jablíčko. Jeho teplá, červená barva byl přesný opak od mé nálady.

,,No, tak mu to jdi říct, na nic se ho neptej a rovnou mu to řekni, takhle to u vás fungovalo vždycky…“ dobře, teď to zase bude na mně, nechtěl jsem odmlouvat, když tady zase konečně panuje nálada míru. Zvedl jsem se a pomalými kroky vyšel pár schodů… Zaklepal jsem na dveře od Billova pokoje. Trošku mě znepokojovalo to, že se za dveřmi ozývaly nějaké zvuky. Čekal jsem tedy, jestli mě aspoň vyzve dál…

Najednou se prudce otevřely dveře, uviděl jsem Billa, držícího mobil u pravého ucha. Hned jsem si oddychl, ani nevím proč. Když jsem ale viděl výraz v jeho tváři, zase se mi zrychlil tep. Protočil oči v sloup, dveře nechal otevřené a šel k oknu…

,,Jasně, potom ti dám určitě vědět, měj se…“ položil mobilní telefon na parapet okna a já se konečně dostal ke slovu.

,,Rodiče s námi dnes chtějí jet do kina. Takže doufám, že nebudeš dělat drahoty,“ rozhodl jsem se pro jinou taktiku…

,,Promiň?“ chvíli bylo ticho a potom pokračoval. ,,Dneska nikam nejedu, Jeďte si sami, beze mě se snad obejdete, ne? Já mám v plánu už něco jiného,“ odsekl a svým obličejem mi naznačoval, že chce, abych konečně vypadnul z jeho pokoje.

,,Fajn, tak si tady seď na prdeli a lituj se, jako to děláš vždycky. Jsi vážně ubohej,“ křikl jsem, moje chování bylo možná trošku hnusné vůči němu, ale zase s tím začínal, ano je to chudinka. Šel jsem zpátky za mamkou do kuchyně. ,,Obejdeme se i bez něj, ne?“ snažil jsem se o úsměv…

,,No, jestli nechce, tak se přece nebudeme omezovat. Pojedeme bez něj. Ať je doma, nebo kde chce. Mě už je to jedno, víš, Tome, ty alespoň jevíš zájem o svou rodinu, ale Bill? Když dojde na tohle téma, zacouvá hezky do kouta a tam taky zůstane. Já si to přece dokážu užít i bez něj…“ tímhle mě překvapila, ale líbilo se mi to, že konečně dokázala říct, jak to je.

,,Ano, já taky. Připravím se a můžeme vyrazit,“ rozeběhl jsem se do pokoje a začal se připravovat…

Nemohl jsem a nemůžu si stěžovat! Kino bylo naprosto fantastické. Takovýhle film, který má v dnešní době hlavu a patu, se vidí málokdy. A srandy bylo nadbytek. Tohle bych mohl dělat každý den. Ani jsem nevěděl, že je s rodiči taková velká sranda!

,,Tome, my si s Gordonem zajedeme ještě na večeři a až pojedeme zpátky, tak vám koupíme nějakou pizzu, ano?“ milý úsměv mamky mě zahřál u srdce.

,,Ano, mami. Hezky si to užijte a nespěchejte kvůli nám domů,“ řekl jsem s úsměvem a taky tak se vydal domů. Rozhodl jsem se Billa informovat o tom, ať se moc nepřejídá, jestli má zájem o pizzu. Vyšel jsem tedy schody, jako jsem to udělal dopoledne a tentokrát bez zaklepání jsem otevřel dveře od jeho pokoje, ale najednou přišel ŠOK!

Pustil jsem na zem klíče a zhluboka se nadechl. Do očí se mi hned vlily slzy a já se nezmohl jediného slova. Když jsem totiž uviděl nahého Billa, jak si to s prominutím rozdává s nějakou brunetou, snad se mi zastavilo srdce…

,,Do prdele Tome, neumíš zaklepat? A co tady sakra chceš?“ zakřičel na mě můj mladší bratr…

,,Já… promiň… jenom, že… rodiče za chvíli přivezou pizzu a… promiň…“ zašeptal jsem skoro neslyšně a ohnul se pro klíče.

,,No dík, ještě něco?“ jeho hlas byl už klidnější, ale pořád jsem cítil, že je naštvaný…

,,Ne,“ stál jsem tam jako přikovaný. Nemohl jsem od nich odtrhnout pohled. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mi tohle Bill udělal. Že tohle dělá. Vždyť jemu na citech vždycky tolik záleželo.
,,A můžeš prosím tě teď konečně vypadnout?“ ještě mi to říká tímhle způsobem…

,,Jo, promiň,“ řekl jsem a rychle zavřel dveře… Když jsem šel pomalu po chodbě k sobě do pokoje, slyšel jsem mluvit holku, jak říká něco v tom smyslu, že by radši měla jít a podobný věci. Byl jsem naprosto mimo. Sedl jsem si na postel a sundal ze sebe mikinu, rozsvítil jsem si lampičku, která už víc jak 2 roky stála jenom na mém nočním stolku.

—-

,,Sakra, Tome. Díky za to, že jsi mi to všechno posral… bože… nemohl jsi zaklepat?“ začal křičet hned Bill. Nevím, jak vypadal, co měl na sobě, jak se tváří. Přes slzy jsem neviděl. Brečel jsem snad jako nikdy v životě. Byl jsem schoulený na posteli v klubíčku a skoro ani nevnímal svět okolo. Je to asi 20 minut od toho, co jsem je spolu načapal…

,,Tome? Co je ti?“ řekl už mírně Bill, tiše zavřel dveře a já už jen slyšel, jak se ke mně blíží kroky, potom zhoupnutí postele od toho, jak si ke mně sedl. Vzal mě za ruku a přitáhl si jí k sobě… neodpovídal jsem, nebyl jsem schopen mluvit. ,,Tommy… co se ti stalo? Řekni mi to,“ cítil jsem se jako jojo, se kterým si malé dítko neustále hraje a hází s ním nahoru a dolů.

,,Proč mi tohle děláš, Bille?“ zakoktal jsem, nikdy mi moc nešlo mluvit, když brečím… ,,Dělám co?“ neříkejte mi, že to nechápe…

,,To s tou holkou… proč mi to děláš? Tak proč sakra, proč? Chceš, abych se trápil? To se ti skvěle povedlo,“ řekl jsem až hystericky a brečel dál… ,,Tome. Víš jak bylo mně před několika dny? Jo, chápu, že jsem se nechoval nejlépe, ale to, co jsi mi řekl, bylo od tebe dost hnusný… A tohle… Vždyť už spolu přece nic nemáme… Takže tobě vlastně může být jedno, co dělám, ne?“ fajn, takže teď za to můžu ještě já…

,,Vypadni,“ tiskl jsem pevně peřinu, abych se udržel a zůstal pořád ležet…

,,Ne, nevypadnu…“ moje prsty stiskl trošku pevněji.

,,Vypadni, Bille…“ zopakoval jsem a koukl se na něj.

,,Říkám, že ne,“ ruce mi dal nad hlavu a pohladil mě po pažích. Dal mi pusu…

,,Ne, já nechci, nech mě bejt. Máš přece holku, ne? Ona ti pusinku dá, na mě zapomeň, ty hajzle,“ křikl jsem a rychle odběhl do koupelny, kde jsem se zamkl…

autor: Ivetka

betaread: Janule