Bookmakers scrubbers 16.

autor: Ainikki

Noc zvolna ustupovala a nový den se probouzel do sychravého rána. Na obloze se líně plazily černé dešťové mraky a zabraňovaly tak slunci, aby rozehnalo tmu. Možná až milosrdné to okolnosti pro jednu dívku třesoucí se v poryvech nepříjemného větru za budovou benzínové pumpy. Pohled na místo, kde se zrovna nacházela, by ji totiž za denního světla nejspíš ke všem těm pocitům, které jí cloumaly, ještě navíc rozzuřil. Takhle alespoň jejímu zraku zůstaly ukryté všudypřítomné povalující se odpadky ledabyle pohozené vedle popelnic. Na nehostinnost a špínu místa ji jen upozorňoval slabý zápach všeho toho smetí. Zvláštní. Když tu byla s ním, vůbec tyhle pachy nevnímala. Cítila jen jeho blízkost, teplo jeho těla a přerývaný dech. Bylo to tvrdé, rychlé, bez kouska citu, ale kupodivu se jí to líbilo. Možná proto, že to bylo tolik jiné než něžné láskyplné mazlení se svou přítelkyní. Černovláska by nejspíš takové zacházení nesnesla, ale ji si nikdo nikdy násilím nevzal. Ji sužovaly jiné děsy, ne tvrdý sex s mužem.

Přesto tu bylo něco špatně. Ač se celému tomu aktu vlastně nebránila, teď jí přišlo naprosto neuvěřitelné, že připustila, aby se něco takového stalo. Přeci jen, zauvažovala-li nad tím, nemohla dojít k jinému závěru, než že to bylo ubohé. Podlehla přízemním pudům a dovolila mu, aby si ji vzal na tak nechutném místě. Byl to naprostý zkrat. Nevzpomínala si, že by se kdy zachovala v podobném duchu. Přeci jen Leti jistě neměla svou prosbou o odlákání pozornosti na mysli, že si od toho samolibého hoppera nechá všechno líbit. Nešlo to ale vzít zpět. Jednoduše se to stalo, tak proč brečet nad rozlitým mlékem. Snažila se sama sebe uklidňovat, přesto nebylo možné potlačit pomalu narůstající hněv.

Ztrácela představu o tom, jak dlouho se tu s ním zdržela, proto se raději rozhodla vrátit. Postavila se na nepatrně roztřesené nohy, automatickým pohybem si uhladila mírně rozcuchané vlasy a sukni stáhla na své místo. Loudavým krokem se vydala k parkovišti. Popuzeně odvrátila pohled od rozesmáté Leti s Billem, kteří postávali kousek od autobusů a v klidu pokuřovali. Bylo jí z toho nanic. Leticia ten zájem nějak moc přeháněla. Alespoň jí se to tak chvílemi jevilo. Zřetelně cítila, jak ji zaplavuje nepředstavitelný vztek. Jen ještě zatím nevěděla, jestli z pohledu na ty dva, nebo na sebe sama za to, že se nechala jen tak snadno využít k uspokojení chtíče prachobyčejného muže, tedy vlastně kluka, a o to to bylo horší. Nejspíš se v sobě ale mísily obě ty skutečnosti. A možná přeci jen malinko převažoval fakt, že se nechala ovládnout chvilkovou touhou, místo toho, aby ho pohrdavě odpálkovala do patřičných mezí.

Ti dva ji sice rozpalovali také, ale zatím si ještě dokázala namluvit, že není proč své družce nevěřit. Ona jen mistrně hrála svou úlohu zamilované holčičky. Nic víc v tom nebylo. Tenhle klouček byl typ muže, kterému se musela věnovat přemíra pozornosti. S rolí chladné, těžko dostupné ženy by u něj Leticia nejspíš příliš nepochodila. On nebyl dobyvatel. Potřeboval jemné zacházení a láskyplné pohledy a objetí. O to hlouběji pak klesne, až mu dá snědá kráska najevo, že skončil, prohrál, nebyl jí dost dobrý, proto je nevyhnutelné, aby ho opustila. Ano. Přesně takhle to je. Není důvod o tom pochybovat. Její přítelkyně by se tak přítulně a mile nechovala, kdyby to nevyžadovala situace. Alespoň v to tedy doufala.

V autobuse ze sebe stáhla to „pošpiněné“ oblečení a natáhla na sebe něco pohodlnějšího a hřejivějšího. Venku prochladla více, než se zprvu jevilo, a teď nemohla dostat pod kontrolu občasné zadrkotání zubů. Raději se ještě zachumlala do huňaté mikiny a na nohy si natáhla teplé ponožky. Doufala jen, že ta drobná epizodka nebude mít následky a ona nenastydne. Zarudlý nos by ji tedy na štěstí a spokojenosti opravdu moc nepřidal. Se sáčkem sušeného ovoce se přesunula do zadní části vozu, uvelebila se na prostorné pohovce před televizi a trpělivě čekala, až skončí pauza a tourbusy se znovu rozjedou.

„Mňam.“ Mlaskla Leticia, která se konečně uráčila vrátit, a natahovala se po té sladké dobrotě, kterou si Ariana po hrstičkách sypala do úst a labužnicky ji převalovala v ústech.

„Vem si svoje. Ještě tam jsou.“ Ucukla s pytlíkem. Ani v nejmenším neměla v plánu se dělit. Možná to byl jen slabý pokus, jak vyjádřit daleko v podvědomí skrytý nesouhlas s černovlásčiných chováním ke zpěvákovi.

„Vždyť je to půlkilový pytel. Toho míníš spořádat sama?“

„Přesně tak. Mám na to chuť.“

„Praskneš!“

„A co má bejt? To je můj problém.“

„Děje se něco, nebo seš protivná jen tak?“

„Co by se mělo dít?“

„Nevím, to mi řekni ty.“ Ariana na chvíli zalitovala, že s tím podrážděným chováním začínala, na druhou stranu, proč to v sobě potlačovat? Byla vytočená a potřebovala to ze sebe vyventilovat a Leticia na tom vlastně nesla svůj podíl viny, tak proč by nemohla odnést alespoň pár blesků, které měla zrzka chuť kolem sebe metat.

„Jak daleko jsi s Billem? Řekl ti už ten chudáček, že tě miluje?“ Zeptala se přímo. Byla by ráda, aby se těch dvou již co nejdříve zbavily. I když se ještě zdaleka nepřiblížila průměrná doba, kterou většinou trávily se svými „oběťmi“, začínala být netrpělivá.

„Po týdnu? Jsi blázen! A není to žádnej chudáček…“

„Není to tejden. Za chvíli to bude devět dní. A počkat…“ Arianě došla skutečnost, že se tu nicku pokusila její přítelkyně obhajovat, „…co že si to říkala? Že to není žádnej chudáček? Tomu mám rozumět jak?!“

„No… prostě… nemyslím si, že by jím byl, stačí?“

„To mi tedy nestačí! Já chci teď hned vědět, že si seš jistá tím, že jde všechno podle plánu, a povede se ti ho zničit!?!“ Ariana začala zvyšovat hlas a bezděčně chytla svou společnici za zápěstí, které jí začala nevědomky bolestivě drtit.

„Jasně, buď bez obav. A pusť, to bolí.“ Upozornila ji a škubla rukou, aby se vysmekla z jejího sevření.

Neměla nejmenší chuť tu s ní nadále zůstávat. Zvedla se a měla se k odchodu.

„Počkej! Kam jdeš?“

„Jdu si pro ten druhej sáček s ovocem, když tenhle míníš sežrat sama. Já na to mám totiž taky chuť.“ Vysvětlila jí jednoduše a ignorovala její hněvem zkřivený obličej.

Zabalancovala a uhodila se v kuchyňce do čela o malou vestavěnou skříňku, když řidič autobusu neočekávaně nastartoval a sešlápl plyn. Chytila se malého pultíku a pokusila se najít ztracenou rovnováhu. Povedlo se v momentě, kdy se vozidlo plynule rozjelo. Přestala se křečovitě držet svého záchytného bodu, ze skříňky vytáhla hrneček a nalila si do něj pomalu chladnoucí kávu stojící v konvi na lince a usadila se za stolek. Na sladkosti ji přešla chuť. Stejně to byla jen záminka k odchodu. Hrnek postavila před sebe a podepřela si dlaněmi hlavu. Cítila se unavená. Začínalo ji to zmáhat. Tlak, který na ni vyvíjela Ariana, jí vadil. Možná proto, že nic nešlo tak, jak by mělo. Vymykalo se to kontrole. Nehnusil se jí jako ti ostatní, ale to nebylo to nejhorší. Věděla, že je rád v její přítomnosti, ale zřetelně si uvědomovala, že jí nikterak extrémně nepropadá. Nestávala se pro něj číslem jedna. Buď je to skutečně tak neuvěřitelný egocentrik, schopný jen sebelásky, anebo něco, tedy spíš někdo, jeho pozornost od její osoby musí odvracet.

A opět se dostavila ta bolest hlavy. Sužovala ji posledních pár dní, kdykoli začala přemýšlet nad tím, kde se to kazí. Nechápala, že se svými zkušenostmi s muži nedokáže tomuhle proniknout pod kůži. Co na něm bylo tak složitého?

„Už dost!“ Okřikla se. „Jsi teprve na začátku. Ono to půjde.“ Promlouvala sama k sobě a kupodivu to zabíralo. Usrkla z hrnečku trochu té tmavé tekutiny, a i když si podobné vzpomínky zakázala bezprostředně po tom, co se to událo, vytanulo jí to na mysli znovu. Místo starostí nad nedostupností toho černovlasého žensky jemného kluka tu byly obrázky jejich společného plavání před odjezdem z Philadelphie. Bylo to až k nevíře. Nic ji snad ještě nemátlo tolik, jako to, co se tam stalo. Na sex s muži si i po tom otřesném zážitku zvykla. Nepřinášel jí ale nějaké větší potěšení. Tohle bylo jiné. Nikdy s ní žádný jiný nezacházel tak opatrně. Takhle by se přeci nechoval někdo, kdo by nebyl zamilovaný. Nejspíš by si měla vyhnat z hlavy všechny ty pochybnosti o tom, že v něm nedokázala vyvolat tolik potřebnou lásku k tomu, aby pak mohl trpět. A měl by vlastně trpět? Ariana říkala, že v něm vidí svého bývalého manžela. Ona si ale nemyslela, že by byl stejný… Pravda byla ale taková, že se jí zatím ještě nepodařilo ho dobře odhadnout a poznat. Dokázala v něm sice cosi probudit, ale dala se složitost toho citu vůbec přirovnat k lásce…???

Flashback

„Chvěješ se. Je ti zima?“ Odtrhl se od jejích rtů, které již nějakou dobu líbal, a starostlivě jí začal třít paže. Neodpovídala. Jen mu, vydýchávajíc se, hleděla do očí. „Možná bychom měli ještě chvíli plavat. Třeba se zahřeješ.“ Mluvil na ni dál tichoučkým hlasem se zřetelným podtónem něhy.

„Ne… já… nechvěju se zimou… líbej mě ještě.“ Prosebně a zároveň roztouženě vydechla a sama se netrpělivě nahnula k jeho obličeji. Velice přeochotně jí její přání splnil.

Spokojeně zamručela, když znovu ucítila jeho jemný horký jazyk ve svých ústech. Byl laskající, dráždivý, smyslný a neuvěřitelně příjemný, když se líně nořil tak moc hluboko a vyzýval ten její ke společnému vášnivému tanci. Jeho malá kovová ozdůbka veškeré příjemné pocity jen umocňovala a ona chtěla ještě a ještě. Chtivě mu polibky oplácela, nenasytně se k němu tiskla a sála a laskala to neuvěřitelně kluzké a sladké hádě, kterému se tak moc líbilo v teple jejích úst.

 

 

Ke svému vlastnímu překvapení zaznamenala, že se jí z toho až motá hlava. Možná proto, že ji líbal jinak, než doposud kterýkoli jiný muž. Vlastně se tyhle polibky lišily dokonce od jeho vlastních, které si vyměnili dříve. Žádný z nich nebyl takový. Ten první byl směšně nejistý a rozklepaný, až dětský, jednoduše nehodný sebevědomého muže. Tenkrát ji dost znechutil. Potom ten v klubu. Dravý a nenasytný. Zřetelně si vzpomínala na to, že ji v tu chvíli dost ochromil nelogický strach z toho, že si ji vezme ještě ten večer, snad dokonce i na tom parketu, proto mu po skončení písničky, na kterou tančili, už nic víc nedovolila. A ten poslední? Bylo to jen uslintané ocicmávání podnapilého mladíka, který si nutně potřeboval ulevit od svého tlaku v kalhotách, což mu tedy nehodlala poskytnout. A nyní? Bylo to něžné, opatrné, možná až láskyplné, přitom ale jisté, elektrizující a vzrušivé, jednoduše procítěný polibek. Přesně takový, jaký ona milovala. Nikam ji tím netlačil, nespěchal, reagoval na každé její zachvění a řeč těla a snažil se jí maximálně vyhovět, a hlavně z jeho přístupu jasně cítila, že jí nic nehrozí. Do ničeho ji nenutil. Chtěl, aby se cítila dobře a ona se tak skutečně cítila.

 

 

„Ach, bože…“ Unikl jí z úst tichý, přesto nadmíru vzrušený sten, když opustil její plné nateklé rty a začal dráždivě opečovávat její jemnou kůži na krku. Zaklonila hlavu a opřela si ji o stěnu bazénu, aby tak měl co možná nejlepší přístup. Dokonce párkrát polaskal i její ušní lalůček. Ten šimravý dotek jí vyslal vlnu rozechvívajících impulsů i do sebemenšího nervového zakončení jejího těla a ona se bezděčně roztřásla snad ještě více než před chvílí. Bylo to neuvěřitelné. Tak moc dobré, že zcela spontánně zatoužila po něčem mnohem víc.

„V pořádku?“ Zajímal se znovu s tou zřetelnou obavou, zdali se neděje nic, co by jí bylo byť jen malinko nepříjemné.

„A… ano. Ach, Bille, miluj mě.“ Hlesla rozechvěle a téměř bázlivě ponořila ruce do vody, sjela po linii jeho zad a jala se mu stahovat plavky.

„Vážně to chceš?“ Zeptal se naprosto zbytečně. Nejspíš jen potřeboval slyšet její roztoužené ujištění o tom, že je v tuto chvíli ten jediný, od něhož chce, aby ji dovedl až k vrcholu. Teď už totiž nešlo couvnout. Jeho touha se stonásobně zvětšila, když ucítil její drobounké prsty, které se dotkly jeho zadku ve snaze ten vodou nacucaný kus látky dostat pryč z jeho těla. Nebyl si ani jistý, zda by se případné zamítnutí dostalo do té části mozku, která by byla schopná ho dekódovat a donutit ho přestat. Už to nešlo. Proto tady ta otázka byla poněkud navíc.

 

 

„Chci. Vezmi si mě… prosím.“ Chtíčem naplněný souhlas přišel a on ji tedy s největším potěšením pomohl se stahováním plavek, a s ještě větší natěšeností ji zbavil těch jejích.

„Jsi nádherná.“ Zafuněl vzrušený na nejvyšší možnou míru, přesto se nenechal ovládnout tím nejpřízemnějším pudem, který mu velel, aby co nejrychleji vyhověl té neuvěřitelné, až bolestivé potřebě po uspokojení. Měl ji rád, zatím asi ještě ne tolik, jak by si přála, přesto ale tento upřímný cit stačil k tomu, aby se krotil a byl něžný. Pohyboval se v ní pomalu a lenivě a neopomíjel laskat i zbytek jejího smyslného těla. Hladil, stiskával a hnětl ta plná výstavní ňadra, líbal její šíji, dekolt, tváře, rty, užíval si každé její zasténání a rozechvělé přivírání očí. Líbilo se jí to a to ho neuvěřitelně těšilo. Dokázal to. Získal dívku, kterou mu bez diskusí musel kterýkoli jiný muž závidět, a ona ho chtěla. Jeho… Billa… Najednou mu byly všechny ty zástupy holek, které se vystřídaly v bratrově posteli, jedno. Tahle nádherná holka je spolehlivě přebila. Teď už věděl, že i po něm může někdo toužit, a on mu dokáže vyhovět. Měl důkaz, že už není jenom ten zženštilý ubožáček, který je odkázaný spát pouze se svým bratrem…

 

konec flashbacku

autor: Ainikki

betaread: Janule :o)