Láska prochází duchem 8.

autor: Leny

„Jak chceš! Můžeme jet na výlet! Nebo odcestovat. Všechno co chceš! Řekni přání a já ti všechno splním!“ Tom rychle vstal. Najednou v sobě měl tolik energie jako nikdy předtím.

„Chtěl bych jít na procházku. Do parku. Hodně dlouho jsem byl v jednom kole. Neměl jsem na nic čas. Teď bych si to chtěl vynahradit.“ Podíval se na Toma, který na souhlas kývl.

„Tak jdeme.“ Usmál se nepatrně a oba společně se vydali do nedalekého parku.

„Víš, Tome, vždycky jsem věděl, že tohle nastane. Že bude chvíle, kdy se my dva budeme muset rozloučit. Nemyslel jsem ale, že to bude tak brzy.“ Bill se rozhlížel kolem sebe. Všechno si užíval. Naposled. Lidé okolo si užívali klidu a pohody. Park byl velice krásně upravený a působil milým dojmem. Přesně tak, jak Bill chtěl.

„Taky jsem v tohle nedoufal. Chtěl jsem s tebou být nadosmrti. Tohle není fér. Nemůžou nás rozdělit.“

„Osud to tak chtěl. Nedá se s tím nic dělat. Musíme se s tím jen smířit.“ Z jeho slov bylo Tomovi smutno. Věděl, že má bratr pravdu. Chtělo se mu brečet. Toužil křičet z plných plic. Ale nechtěl kazit bratrův poslední den.

Do hotelu se vrátili až pozdě večer. Odešli společně do pokoje. Tom si lehl na postel, Bill se posadil do křesla.

„Poslední noc.“ Bill pozoroval oknem oblohu, která začala pomalu tmavnout. Už byly vidět i první hvězdy. „Představoval jsem si jí jinak.“

Tom smutně kývnul a koukal na něj. Nikdy neviděl, jak je Bill půvabný. Najednou ho viděl v jiném světle. Viděl ho jako krásnou osobu. V očích se mu leskly slzy. Bill otočil hlavu a jejich pohledy se střetly. Jako by v té chvíli všechno kolem nich explodovalo. Nemohli od sebe odtrhnout zrak.

„Víš, co bych chtěl?“ Zeptal se tiše Bill.

„Jen povídej. Dneska máš všechno povolené.“ Vydechl Tom odhodlaně.

„Chtěl bych s tebou spát v posteli. Jako když jsme byly malí.“ Bill se slabě usmál.

„Ale jistě, jen pojď!“

 Bill se vymrštil z křesla a opatrně si lehl na postel. Oba si lehli na bok a koukali si do očí. Tom k němu natáhl dlaň.

„Zkus se mě dotknout.“ Utápěl se v jeho očích a nemohl a ani nechtěl se toho pocitu, co měl, zbavit. Bill zvedl ruku a váhavě ji přiblížil k Tomově dlani. Jejich dlaně se spojily. Ozářila je jemná záře.

„Už vím, co jsem tu zapomněl.“ Usmál se Bill.

„A copak?“

„Tebe.“

autor: Leny
betaread: Janule