autor: Vanity
Třetí díl je převážně dopis psaný Filípkovou maminkou… Není to žádná vypočítavá potvora, která by chtěla Tomovy peníze nebo jeho slávu. V podstatě je to jen mladá holka, která si nedokázala prosadit svou. Dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak ten dopis napsat a mnohokrát jsem jej přepisovala, protože se mi to zdálo moc přitažené za vlasy. Snad jsem to nakonec napsala srozumitelně a výstižně.
Snad Julii pochopíte a nebudete ji odsuzovat, za to, co udělala…
Vanity Blair…
***flash back***
„Tome,
odpusť mi, že jsem ti to neřekla dřív. Popravdě, nechtěla jsem ti to říct nikdy. Bláhově jsem si myslela, že všechno zvládnu sama. Zmýlila jsem se. Nejsem schopná se pořádně postarat o sebe, natož o něj. Je to tvůj syn.
Když jsem psala tento dopis , mnohokrát jsem ho přepisovala. Nevěděla jsem, jak ti to mám všechno napsat. Je toho tolik. Kdybych měla víc času, tak bych možná stihla alespoň polovinu, ale já už čas nemám.
Filípkovi jsou dva měsíce. Je to zdravý kluk plný energie do života a já nebyla schopná vzít mu ji tím, že bych jej dala do kojeneckého ústavu. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem ráda. Ani na okamžik jsem neuvažovala nad tím, že bych šla na potrat, nebo jej dala po narození k adopci. Byla jsem bláhová. Myslela jsem si, že to bude jednoduché vychovávat dítě. Jenže čím víc se blížil termín porodu, tím více jsem zjišťovala, že se o něj starat nemůžu. Já sama jsem ještě dítě. Vždyť je mi teprve osmnáct.
Moje matka, určitě si na ni vzpomínáš, se všemožně snažila, abych potratila. Bylo pro mě nebezpečné vzít si od ní i sklenici s vodou. Jasně mi řekla, že jestli se toho dítěte nezbavím, zřekne se mě a vyhodí mě z domu. Kam bych pak šla? Přesvědčila jsem ji k tomu, abych s ním mohla být alespoň první dva měsíce, kdy je každé dítě nejvíce závislé na matce. Jenže ty dva měsíce právě uběhly. Matka vymýšlela spoustu způsobů jak se Filípka zbavit. Jedním z nich bylo i utopení. Chtěla mi moje děťátko utopit. To jsem nemohla dopustit. Ona to nemyslela špatně, vždycky pro mě chtěla jen to nejlepší. Chtěla ze mě mít právničku, jenže tím, že jsem otěhotněla, se její plány začaly bortit. Byla zoufalá a hledala zoufalá řešení.
Mě napadlo něco jiného. Ty. Jsi jeho táta a máš stejné právo jako já o něm rozhodovat. Ať se rozhodneš jakkoli, nebudu tě soudit. Určitě je to pro tebe velký šok. Myslela jsem, že by ses o něj mohl postarat ty. Přeci jen jsi o něco starší než já, i když časově velmi vytížený. Jen jsem mu chtěla dát šanci vyrůst alespoň u jednoho ze svých rodičů. Nechtěla jsem jej dát k adopci. Vždycky jsem to odsuzovala a budu proti odkládání dětí bojovat napořád, nechtěla jsem se ho zbavit. Miluju ho.
Teď už záleží jen na tobě.
Určitě sis všiml, že je v té obálce spousta jiných dokumentů. Všechno se týká Filípka. Rodný list, průkaz pojištěnce, zdravotní průkaz. Přiložila jsem i dva oficiální dopisy, které bys mohl potřebovat. Jeden se vztahuje k tomu, kdyby ses rozhodl dát Filípka pryč. Druhý je proto, kdyby ses rozhodl, že si jej necháš u sebe a budeš se o něj starat. Na obou listech je můj souhlas a podpis. Nebudu tě z ničeho obviňovat. Musí to být pro tebe těžké. Věř, že pro mě také.
Pozdravuj našeho chlapečka.
Julie…“
***konec flash backu*
Se spícím Filípkem v náruči si opět četl dopis, který Julie napsala. Bylo to moc těžké rozhodování, alespoň v té chvíli. Musel totiž jednat rychle. Když si ten dopis četl teď, prakticky už od oznámení: „Je to tvůj syn.“, měl jasno. Možná i předtím byl v hloubi duše rozhodnutý.
V této chvíli byly jeho city velmi rozporuplné. Získal sice syna, ale ztratil svou lásku. I když Bill neodešel ve zlém, do dneška se mu ještě neozval. A Tom stále čekal. Čekal na zavolání, či jen pouhou zprávu. Čekal na bratrovo rozhodnutí. Každý mu říkal: „Dej mu čas, však on se vrátí…“ ale Tom přestával věřit, že se tak jednou opravdu stane. Jedinou útěchou pro něj byl jeho malý, teď už půlroční chlapeček…
autor: Vanity
betaread: Janule
to je tak úžasně napsané….ztrácím u toho dech!!! opravdu perfektní povídka!!!
nemám slov… je to dojemný a hrozně hezký…x))
Ta matka Julie je teda krava ona bych ho utopila jako nějakou kočku?? i u koček to je hnusny a ona by zabila miminko… Můj bratranek se jmenuje filipek, kdyby ho chtěla jeho babička utopit tak bych ji nejspíš zabila… Hezka povídka..
Já tu Julii celkem chápu. Ale tu její matku, to teda… Souhlas s Aduskou, ještě teď utírám slzy, když vzpomínám na koťátka na venkově… Ale člověk, to je samozřejmě něco jinýho 🙂 Já du na další dílek, juu xD