Jak ti můžu pomoci 4.

autor: Backy

Bill se probudil a spatřil vedle sebe chlapce jemu tak moc podobného. Hřálo ho u srdce, když cítil jak blízko ho sobě má. Cítil teplo jeho těla, slyšel každý jeho výdech. A dokonce cítil, že má pravou ruku okolo jeho pasu. Konečně byl šťastný. Bill se již nemohl dočkat, než se Tom vzbudí sám. Přitočil se k němu a ukazováčkem ho jemně pohladil po tváři.
„Děje se něco?“ začal Tom tím záhrobním, nevyspalým hlasem. Jen co otevřel oči, zděsil se.
„Co tu sakra děláš?! Přestaň mě oblejzat ty ještěrko slizká!“ křikl Tom a odhodil ho z postele. Billovi se zalily oči slzami. Co se zase stalo? Odešel do obýváku, sedl si na křeslo a rozplakal se. Tom na to nebral ohledy. Znovu zalehl a spal.
Bill se podíval na hodiny a musel se zasmát.
„Půl dvanáctý? Ale hochu to jsi vstal brzy! Nechceš si jít lehnout?“ pravil a zlepšila se mu nálada. Bill se zvedl z křesla a porozhlédl se kolem.
„Ježiši! Tady je ale bordel! To bude určitě ze včerejška!“ řekl nahlas a šel směrem ke skříňce s chemií a uklízecíma spotřebičema.
Bill s hadrem, mopem a ještě několika lahvičkama čistících blivajzů, se pustil do práce.
Bill, vypadal jako uklízečka „v akci“.
Po hodině, byl celý obývák jako ze škatulky.
„To zase bude den! Doufám, že to nebude jako včera!“ zanadával Bill při pohledu na své naprosto zničené ruce.
Došoural se k sobě do pokoje, kde se rozvalil na postel a odpočíval. Z velké nevyspalosti, usnul.

„Jasný, Marku, zase v pět u nás, jo? Řekni to bráchovi a i Danovi, ať jsme tu pěkně pohromadě!“ zvolal vesele Tom a ukončil hovor. Vylezl z postele a promnul si oči.
„Skoro jedna hodina?“ podivil se, když se podíval na hodiny. Vykoukl ze dveří a vyšel na chodbu.
„Ještěrko? Jsi tady?“ Zvolal a dožadoval se svého bratra. Nikde nic… Jen co Tom spatřil naprosto naklizený obývák, zděsil se.
„Že by kouzelná víla mávla proutkem?“ řekl si a přišklíbl se. Šel směrem k Billovu pokoji.
„Haló? Lenoro! Ty ještě chrápeš? Koukej hejbnout tím svým zadkem!“ zařval a bouchl mu do dveří. Černovlasý chlapec zvedl hlavu a hned se mu snesla zpět na měkký polštář. Tom zakroutil hlavou a šel na počítač.

Po několika hodinách Billovi došlo, že by asi mohl vstát. Taky, že bylo pár minut po čtvrté hodině odpolední. Sešel po schodech do obýváku a rozvalil se na gauč.
„To už jste vzhůru veličenstvo?!“ řekl Tom takovým tím nepříjemným hlasem.
„Zase budete mít party?“ zeptal se Bill smutně a koukal se na křeslo, které se k němu pomaličku otáčelo.
„Jo, řekl jsi to správně. My budeme mít party. Zůstaneš u sebe v pokojíku a nás necháš být!“ křikl Tom a Bill souhlasně zakýval hlavičkou. Bill poslušně odešel zpátky do svého pokoje a lehl si do postele.

Dole, se zatím vítali noví návštěvníci.
„No né! Vy už jste tady?“ Zvolal Tom a objal Marka na přivítanou. Všichni zasedli na gauč a Tom zapnul televizi.
„To je nuda!“ pronesl Dan ke konci hororu. Mark strachy nalepen na Tomovi se jen nuceně pousmál.
„Jasně… nuda…“ zakoktal a přilepil se k Tomovi ještě víc.
„Neříkej, že ty ses bál!“ zvolal Dan a přišklíbl se nad touto představou.
„Mark se nebál, Dane, to já mám teď zástavu krevního oběhu.“ Dodal Tom a všichni se začali smát. Najednou zaslechli podivné zvuky vycházející z kuchyně. Všichni zbledli.
„Tome, já mám strach!“ pípl Mark a přimáčkl se Tomovi k ruce.
„To nic, pánové, jdu obhlídnout situaci.“ Vzmužil se Tom a šel nervózně ke kuchyni. Zvědavě do ní nakoukl a spatřil člověka, kterého vidí každý den.
„Co ty tady děláš?!“ křikl a Bill se zděsil.
„Měl jsem hlad.“ Šeptl Bill a podíval se do země.
„Anorektičky taky mají hlad?“ podivil se Tom a tato představa ho rozesmála.
Ostatní kluci, se kvapem nahrnuli do kuchyně, kde se tato bratrská hádka odehrávala.
„KLAP!“ ozvalo se cvaknutí zámku od hlavních dveří.
„Tome! Teď se ale doopravdy bojím!“ křikl hystericky Mark a přilepil se na něj, jako pijavice. Do domu vstoupila žena, kterou oba dva chlapci moc dobře znali.
„Tome?! Bille!“ zařvala a celý dům se otřásl.
„Co to má znamenat, chlapci?! Jak mi to můžete vysvětlit?!“ křikla a došla až k nim.
„Jé, maminko! Ty jsi už zpátky?“ postavil se před ně Bill a začal sehrávat roztomilé divadélko.
„Ano, Bille, jsem zpátky, ale ten nepořádek je tu nově. Kdo to tady má na svědomí?“ optala se již klidně a podívala se směrem na Toma. Ten zblednul.
„To Bill, mami! Řekl, že mám sem jít a bavit ty jeho pitomý kamarády!“ plácl rychle Tom a znechuceně se podíval ke klukům.
„Tak my už půjdem.“ Prohlásil Dan, který byl jediný schopen slova.
„Bille…“ řekla Simone docela naštvaně. Rozzuřeně se otočila na mladšího synka, kterému se začaly valit slzy z očí.
„Tak za to bude trest…“ řekla a Tom si začal mnout ruce.
„Který ovšem bude pro tebe, můj drahý Tome!“ dopověděla, Simone a otočila se k dredatému chlapci.
„Tome, sbal si věci! Budeš se stěhovat!“ prohlásila Simone a Tomovi úsměv z tváře vymizel, jako pára nad hrncem.

autor: Backy
betaread: Janule