autor: Bajik
„Sex je vládce, u něhož je láska ve služebním poměru.“
Walter Benjamin
Bill se měl pořád ještě co učit. To se Tomovi ještě nestalo. Většina jeho obětí byla příliš vyspělá na to, aby je něco učil. Líbilo se mu pozorovat Billovy pokroky. Oplácel mu polibky se stejnou vervou, s jakou je dostal.
Tom se přestal ovládat, snažit se být něžný. Přestal s tím, když z Billových úst utekl první tichý sten. To Toma vyburcovalo natolik, že jejich jazyky začaly tancovat ten nejhříšnější tanec na celém světě.
Z Billových úst se steny ozývaly čím dál častěji. Jeho prstíčky zkoumaly Tomův obličej. Nebyla místa, kde by se nedotkl.
Tom měl stále jednu ruku zapletenou v jeho vlasech, druhou jel pomalu níž a níž, dokud nenarazil na poslední knoflíček Billovy černé košile. Obratně ho rozepnul a dotkl se bráškova bříška.
Bill zasténal. Ten dotek ho pálil. Bolel. Sváděl. Vzrušoval. To všechno v jeden okamžik. Tom spustil dolů i svou druhou ruku. Šikovně Billa chytl za boky a přesunul si ho na svůj klín. Bill obmotal nohy okolo jeho pasu a tím se ještě víc otíral rozkrokem o bratrův. Tuhle skutečnost si ale uvědomoval jen Tom.
Bloudil svýma rukama po Billově těle. Fascinovala ho jeho hebká kůže. Košili mu vyhrnoval výš a výš, na co taky rozepínat všechny knoflíčky hned? Bill se mu začal neposedně vrtět na klíně, když začal dráždit Billovy bradavky. Tom svými prsty sjel zase dolů a zmáčkl bráškův malý zadeček.
Bill se odpojil od bratrových rtů, zaklonil hlavu a hlasitě zasténal. Jak mu na začátku připadala „celá noc“ příliš dlouho, teď mu to bylo málo. Dokázal by tam být a nechat se laskat po zbytek svého života.
Toma přivádělo jeho sténání do transu. Značilo to, že chce víc. Že se mu to líbí. Párkrát ho lehce políbil na bradu, poté přesunul své hladové rty na jeho krk. Jeho sněhobílou jemnou kůži vsál mezi své rty. Jemně ho kousal, ošetřoval pokousanou kůži rychlými polibky, jazykem. Tom si Billa k sobě přimáčknul nadoraz.
Bill si slastně skousával svůj dolní ret, tlačil Tomovu hlavu co nejblíž ke své kůži. Cítil Tomovy ruce na zadku, mohl jen hádat, že se ho jen tak nepustí. To mu ale nezazlíval. Jeho ruce tam snášel lépe, než ruce ostatních.
Jak se Bill na Tomově klíně vrtěl, donutilo to Toma k přesunutí na pohodlnější místo. Chytl Billa do náruče a vstal. Přešel s ním k pravé straně postele, kam ho opatrně položil.
Bill byl však pohotový a přitáhl si Toma zpět ke svým rtům a stáhnul ho na sebe. Znovu si své nohy obmotal okolo jeho pasu. Jeho ručky vklouzly pod tričko a „zkoumaly terén“.
Tom měl jeho doteků plnou hlavu. Nevnímal nic jiného než jej. Jeho rty, jeho jazyk, jeho steny, jeho ručky, jeho nehty zaryté v Tomových zádech. Tušil, že po nich bude mít rýhy dlouho. Nikdy se neztratily hned.
Bill využil chvilku Tomovy nepozornosti a obratně se překulil na něj. S jiskřením v očích mu sundal tričko, do kterého by se vešli oba dva, a hladově se vrhl na Tomovu krční tepnu. Teď chtěl slyšet steny on. Sál, kousal, líbal – Dělal to samé co jeho bratr. Polibky pokryl celou Tomovu hladkou hruď a šel níž. U podbřišku se však zarazil a šel výš. Nejcitlivější bylo Tomovo ouško. Pokaždé zasténal, když ho jemně, provokativně kousl.
Tomův klín se probudil k životu. Opatrně Billa zase převalil na záda a začal rozepínat knoflíček po knoflíčku. Jeho mladší bráška byl již tak nedočkavý, že mu chtěl pomoci. Tom ho však pleskl přes prsty a kousl do bradavky. Odpovědí mu byl prudký výdech. Zadíval se na Billovo alabastrové tělo. Nevěděl, kde začít.
Ale skončit mohl vždycky jen na jednom místě…
V tom si všiml tmavé skvrny na jeho boku. Prvně si myslel, že to byl jen odraz. Při bližším prozkoumání ne… Neměl rád modřiny, a teď, když viděl jednu velkou ošklivou modřinu na Billově křehkém těle, jeho vzrušení bylo pryč. Opatrně se ho dotkl. Bill zasyčel, i když nebylo poznat, za jakého důvodu. Tom se posadil a sledoval neklidně dýchající dvojče. „Od koho to máš?“ zeptal se, nespouštějíc z něj oči.
Bill se na něj usmál a sednul si taky. Očima těkal po místnosti. Byl tak mimo z toho, co se s ním dělo, že ani nepostřehl otázku. Nahnul se k Tomovi a letmo ho políbil. Čekal odezvu.
„Bille, jestli mi neřekneš, od koho to máš, odejdu a ty tu budeš muset být s mnohem horšími lidmi, než jsem já,“ zkusil mu vyhrožovat. Většina lidí se pod nátlakem přizná. Bill však ne.
Nereagoval na to. Neslyšel. Viděl jen pohyb Tomových rtů. Pohodil svými dlouhými vlasy a sundal si košili. Rychlým pohybem si rozepnul pásek a po-ma-lič-ku si rozepínal zip u kalhot. Ladnými pohyby ze sebe kalhoty sundal. Sednul si na Tomův klín jen ve svých tmavě fialových boxerkách. Objal ho kolem krku a pošeptal mu smyslně do ucha: „Ty mě rozvášníš a najednou přestaneš? Už sis všimnul, cos se mnou udělal?“ Přitiskl se na Toma klínem ještě víc. „Tý modřiny si nevšímej, spadl jsem ve sprše,“ vyklouzlo mu z úst, když Tom nereagoval na jeho narážku. Bill přiložil rty na Tomovu klíční kost a postupoval nahoru. Kousl ho něžně do ouška, vzal Tomovu ruku do dlaně a jel s ní k podbřišku. A níž.
Tom se vymanil z jeho sevření. Vždyť nechtěl, aby to takhle dopadlo. „Já tu nejsem kvůli sexu, Bille. To jsem ti řekl už na začátku,“ vyslovil několik blbostí za sebou. Sice nechtěl s Billem nic mít a jeho rozum to schvaloval, tělo však říkalo něco jiného. A teď mu do toho vleze ten rozumbrada! Tom měl sto chutí se rozporcovat, když si uvědomil, co řekl.
Áááá! Blbost největší!
Bill zůstal sedět a díval se na něj svými dvěma hnědými diamanty. Začal si kousat nehet na malíčku, což znamenalo, že je naštvaný. Dokázal by si klidně uhryznout celý prst, než by se uklidnil.
„Bille, to nebylo ve sprše. Neumíš lhát…“
Bill mlčel. Za žádnou cenu nechtěl říct, kde k modřině přišel. Vždyť Toma neznal. Nemohl se mu svěřovat, že ho majitel občas pěkně zpráská jako prašivýho čokla. Ovšem Bill byl malej, roztomilej pudlík.
„Dobře,“ řekl Tom a natáhl se po tričku. Nyní již s malou boulí v jeho kalhotách, které umožňovaly nic takového nevidět, se zvedl z postele a pěti dlouhými kroky přešel ke dveřím.
„Nechoď, prosím,“ zašeptal Bill a podíval se na něj smutnýma očima. Nechtěl tam zůstat sám. Bál se, že by majitel využil toho, že Tom odešel, a vzal by si ho on. Při té představě se Billovi zatemnilo před očima.
Tom se vítězně otočil na svého bratra. Sjel ho od hlavy až k… patě. Bill se uculil a deku, která ležela na posteli, si stáhnul do klína, aby zakryl svého neposedu. Tom udělal dva dlouhé kroky zpátky k posteli.
„A řekneš mi, od koho to máš?“
„Prosíííím!“ zaprosil Bill, až jeho hlásek šel do nemožné výšky.
„Ne, Billí, teď prosím já. Ty až po mně, co ty na to?“ Bill sklopil pohled. „Ale budeš tu se mnou.“ Tom si povzdechl. „Dobře, budu tu s tebou do svítání.“
Tom si sedl na postel vedle Billa. Ten si zakryl modřinu a podíval se na svého bratra, který čekal na to, co mu řekne. Bill však mlčel, čučel na své prsty.
Když už tam tak seděli aspoň tři minuty, ne-li víc, Tom si povzdechl. „Bille, Bille, Bille.“ Přisednul si k němu blíž a stáhl mu deku, do níž ho potom až po krk zabalil jako motýla do kukly. Posadil si ho na klín a Bill si opřel hlavu o jeho rameno. Tom ho líbl do vlasů a objal ho.
„Jeden kluk,“ začal ze sebe klopit Bill, „on… Nevšímal jsem si jeho urážek, a tak se naštval a shodil mě na topení na chodbě. Stává se mi to pořád.“ Na tomhle však pravdy něco bylo. Na gymnáziu, kam Bill chodil, existovali takoví lidé, kteří se takhle k němu chovali. Bill nikdy nikam nezapadl.
Tom ho konejšivě pohladil po vlasech a dal mu pusu na čelo. Bill se na něj podíval a natáhl se k jeho rtům. Něžně ho líbal a Tom mu polibky oplácel. Cítil se u svého staršího dvojčete v bezpečí.
Pomaličku Billa pokládal. Jeho ruce vyklouzly zpod deky a jeho prstíčky zase bloudily po Tomově obličeji. „Nemůžu pochopit, jak tě někdo může nemít rád,“ řekl Tom po chvilce. „Člověk si zvykne na všechno, když si nemůže vybírat.“
To se Toma docela dotklo. Připadalo mu to jako narážka na to, že si ho Sebastian vzal k sobě. Obrátil se na bok k Billovi zády.
Bill se divil. Co řekl, že se ho to tak dotklo?, uvažoval. Sednul si na postel a nahnul se k Tomovi. „Klidně si buď naštvanej, hlavně když tu zůstaneš se mnou,“ šeptl. Tom se překulil na záda. „To že bys chtěl?“ zeptal se ho a čekal, jak se zatváří. Bill se usmál, při tom zakýval hlavou na souhlas a vrhl se na Toma se záměrem pokračovat tam, kde skončili…
Nakonec oba dva usnuli těsně nad ránem. Bill stále zamotaný v dece s hlavou položenou na Tomově rameni.
Ráno je probudilo bouchání na dveře.
„Já chci ještě spát,“ zahuhlal Bill. Nechtělo se mu opustit tak pěkně vyhřáté místečko vedle Toma. Ani Tomovi se nechtělo domů. Leda že by tam nějak nenápadně protáhl Billa, což by neprošlo. Vždyť byl víkend a doma byla Beáta. Ta by ho hnala! I tak Tom tušil, že si ještě zažije peklo…
„Billí, vstávej. Sice bych taky ještě spal, ale nemůžeme tady být. Za světla to tady vypadá… docela děsivě.“
„Snad se nebojíš, hrdino,“ řekl stále ještě ospale Bill a pomalu vstával. Protáhl se a naklonil se k Tomovým ústům, aby mu věnoval ranní polibek. Jeho vlasy zašimraly Toma na tváři.
Tom se pomalu zvedl a vytáhnul z kapsy mobil.
„Bille, máš mobil?“ Bill se na něj podíval a zakroutil hlavou, že ne.
„Musel jsem ho prodat, abych si mohl koupit učebnice.“ Tom rychle vymazal všechny smsky a podal mobil Billovi. Ten se na mobil nedůvěřivě podíval.
Musel stát hříšně moc, prolítlo mu hlavou. „Jestli přijde nějaká zpráva, hned ji smaž. Otravujou mě furt nějaký mařky. Prostě si toho nevšímej,“ dal mu Tom mobil do ručky a zvedl se z postele. Posbíral Billovi oblečení a položil mu ho na postel.
Tom přešel k oknu a odtáhl závěsy, Bill si mezitím prohlížel mobil. Když se Tom otočil, Bill tam stále seděl jen v boxerkách. „Mám si tě snad oblíct?“ Bill se na něj podíval a zeptal se: „Co? Neposlouchal jsem tě…“
„Tak tys mě neposlouchal?“ řekl Tom a přešel s lišáckým pohledem k posteli. Jeho dvojče se na něj nevinně podívalo. Za jiných okolností by jeho pohledu neodolal. Ale teď už prostě museli jít pryč.
„Říkal jsem,“ vzal jeho košili do rukou, “ jestli si tě mám oblíknout.“ To už ho ale soukal do jeho oblečení. Zapínal pečlivě knoflíček po knoflíčku. Pak mu oblíkl kalhoty. Donutil si své dvojče stoupnout, aby mu mohl zapnout zip. Klekl si před něj na kolena a rukama mu přejel po celé délce jeho hubených nohou až na zadeček. Políbil ho párkrát na podbříšek a zapnul zip. Vstal a zadíval se na Billa.
„Napíšu ti, jen co dojdu domů. Můžem se sejít, jestli chceš.“ Billovi poskočilo srdíčko. Jasně že chtěl! Nemusel by se vůbec rozhodovat. „Napiš kde a kdy. Budu tam.“ „Dobře.“ Naposledy ho vášnivě políbil. „Tvař se trošku zničeně, Billí. Dělej, že už budeš poslušnej. Určitě to na něj zabere.“
Bill se zatvářil sklesle, když už byl Tom u dveří. Otočil se na něj a usmál se. Poté otevřel dveře a byl pryč.
autor: Bajik
betaread: Janule
tuhle povídku žeru je úžasná!!!!!!!!!!
jako doufám, že mu zas neublíží..ale může asi jen doufat co…
úžasný…x)) ikdyž sem nepochopila, jestli tu děvku dělá bo teď to bylo poprvý…x)) mno ale to je jedno…x)) těšim se na pokráčko je to hrozně zajímavý…x))
daaaaaal 😀
dááál
no to je užasny… strašně se mi to líbí…
krása krása krása
Rychle, rychle dál! Chudák Billda!
Dáááál!!! 😀 Honem!!!!
já taky tuhle povídku miluju, naprosto a oddaně…
Já tu povídku miluju a to mi nikdo nevimluví
pokracko…=)
Ach,je kouzelná 🙂
cuvajte tak spali spolu ze????
Taky mi není zcela jasno, jak může být Bill tak neposkvrněný, když pracuje v bordelu. Mimochodem, měl byl pracovat v něčem luxusnějším. On je taková luxusní.. dámička xD
A ještě. Mám z té povídky takový pocit, jak kdyby se ti dva znali celou věčnost, ne necelých 12 hodin. To mi maličko vadí. Věřte, nikdy bychom se nechovali takhle ke člověku, kterého známe tak krátce. No..