autor: Janule
Billův rozhovor s Niky trval už půl hodiny. Bylo namáhavé tak dlouho udržovat telepatické spojení, stálo ho to dost energie a momentálně ji neměl jak doplnit. Naštěstí už se blížili ke konci, probírali poslední dny jejího pobytu ve vězení. Tom ho občas přerušoval a pokládal doplňující otázky, zapisoval odpovědi, a taky už mu málem odumírala ruka, svírající pevně propisku. Asi počtvrté změnil svou polohu na posteli, aby své unavené končetině nějak ulevil, ale bylo to čím dál horší. Takhle dlouho psal naposledy ve škole a to už bylo hodně dávno.
„Bille!“ Oslovený sebou trhnul leknutím, když se mu hlavou rozezněl naléhavý výkřik.
„Co se stalo?“ udiveně poslal myšlenku zpátky a z pololehu se prudce posadil. Tom čmárnul propiskou přes celou stranu, jak se lekl, když sebou Bill škubl. Nechápavě k němu zvedl pohled a podle výrazu jeho tváře mu bylo jasné, že se děje něco vážného. Posadil se a čekal…
„Něco se tu děje! Slyšela jsem ránu,“ vzlykla Niky a její myšlenku doprovázel strach.
„Jakou ránu…“ vyděsil se Bill.
„Jako když někdo střílel!“ ustrašeně odpověděla Niky. „Znělo to blízko…jakoby za dveřma,“ dodala a instinktivně si peřinu přetáhla přes hlavu. Ležela už přikrytá v posteli, bylo tu celkem chladno…
„Co se děje teď?“ vyptával se Bill a zíral Tomovi do očí. Naznačoval, že za chvilku mu všechno řekne, aby vydržel.
„Nic… je ticho,“ ozvalo se mu v hlavě. Nevěděl co teď. Byl bezmocný… mohl se jen pokusit Niky uklidňovat, ačkoliv netušil, jestli jí něco nehrozí.
„To je divný,“ nechápavě zakroutil hlavou. „Třeba to bylo něco jinýho,“ snažil se přesvědčit Niky. „Možná bouchly kamna nebo to bylo zvenku,“ vymýšlel, co všechno by to mohlo být.
„Já normálně zvuky zvenku neslyším,“ odporovala mu vystrašená dívka. „Jediný co tady vždycky slyším, jsou klíče v zámku, jinak nic…“ vysvětlovala, proč je to tak zvláštní.
„Napni uši a poslouchej. Nic jinýho se nedá dělat. Sakra! Tohle je strašný!“ rozčiloval se nad svou totální bezmocí. „Chvilku vydrž a poslouchej, řeknu Tomovi, co se stalo. Neboj se, to bude dobrý,“ snažil se působit zase klidně, i když mu srdce v hrudi bilo jako o závod.
„Jo, budu poslouchat… Bille… já se bojím…“ dodala plačtivě. Měl chuť jí říct: „Já taky,“ a zastrčit hlavu pod peřinu, ale ovládl se. Teď musel být za hrdinu…
„Neboj, jsem s tebou, bude to dobrý, určitě ti nic nehrozí…“ sotva se ovládal.
„Dobře, zkusím to…“ odpověděla váhavě Niky, „…a Bille? Kdybychom se už nikdy neslyšeli… děkuju ti… mám tě moc ráda…“ netroufla si použít slova „miluji tě“, ale přesto mu chtěla říct, co k němu cítí.
„Nevzdávej to a vydrž, jdu se poradit s Tomem,“ rozpačitě poslal myšlenku Bill. Nevěděl, jak na její vyznání reagovat, tak se k tomu radši nevyjadřoval.
„Niky tvrdí, že slyšela za dveřma nějakou silnou ránu,“ konečně promluvil nahlas ke svému bratrovi. „Prej to znělo jako střílení. Mám strach… co když je to konec… odtáhnou jí a někde jí zabijou,“ pomalu se hroutil Tomovi do náruče.
„Sakra,“ vydechl Tom. Tohle vypadalo zle. „Jestli se tam fakt střílelo, nejspíš se stalo něco nečekanýho, lidi v baráku nestřílej jen tak ze srandy,“ uvažoval Tom nahlas, zatímco hladil Billa konejšivě po zádech. Cítil, jak se celý chvěje, povolily mu napjaté nervy a brečí mu na rameni. „To spíš vypadá, jako by se dělo něco mezi tím chlápkem a Vivian. Kdyby chtěli ublížit Niky, asi by nestříleli za dveřma…“ soustředěně projížděl prsty Billovy vlasy a kolíbal s ním jako s dítětem. „Třeba tam přišli policajti a pokosili je. Za chvíli se otevřou dveře a Niky vysvoboděj,“ rozvíjel svou teorii dál.
„Myslíš?“ zvedl Bill ubrečený obličej a zadíval se s nadějí do bratrových očí.
„Nevím… musíme počkat. Mluv s ní,“ šeptal, zatímco mu stíral hřbetem ruky slzy z tváří. „Nebul a snaž se jí povzbuzovat, ať na to není sama. Jdu udělat mraženou pizzu, už ti šíleně kručí v břiše a potřebuješ doplnit energii, dneska to asi bude ještě na dlouho,“ rozhodl se. Políbil Billa na čelo a vstal. „Piš všechno, co řekne, pak se na to spolu podíváme,“ svěřil Billovi svůj blok a propisku. Ten jen odevzdaně kývl, popotáhl, utřel si nos a znovu se spojil s Niky.
***
Uběhla hodina a vše bylo stále stejné. Talíře od pizzy se válely na zemi, vyjedené do posledního drobečku, Bill se snažil neustále mluvit s Niky a Tom podřimoval. Každou chvilku se vzbudil z neklidného spánku, aby pohledem zjistil, že je všechno v pořádku a zase zavřel oči. Čekali… nic jiného se teď nedalo dělat.
„Co vlastně přesně uměla tvoje babička…“ zavedl Bill nové téma. Z vyprávění o Nikoliných spolužačkách se mu chtělo pomalu spát, tohle by mohlo být zajímavější téma.
„Já se jí na to nikdy neptala, ale někdy mi asi fakt viděla do hlavy,“ uvažovala Niky. „Asi byla telepat, co jinýho… a taky uměla vykládat karty… vždycky mi řekla, že mi hrozí ve škole zkoušení nebo písemka, takže jsem věděla, kdy se učit a kdy se na to můžu vykašlat,“ zasmála se Niky uvolněně.
„Tos měla skvělý, závidim,“ ocenil babičku Bill s úsměvem. Taky by takovou potřeboval, ale bohužel, tohle štěstí neměl. „A zacházet s energií neuměla?“ zeptal se rovnou bez okolků, potřeboval odhalit všechno, co by ještě mohla v sobě Niky mít.
„Netuším. Třeba jo, ale jak se to pozná?“
„No… například by mohla uzdravovat lidi nebo hýbat předmětama na dálku… prostě něco takovýho, co normální lidi neuměj. Nevšimla sis něčeho?“ snažil se ji přimět k přemýšlení.
„Pokud vím, tak dokázala vyléčit bolest hlavy, několikrát mi přiložila ruku na čelo a za chvilku to přešlo… a jednou vyléčila našeho kocoura, ale to je asi všechno… že by s něčím hýbala, aniž by na to sáhla, to asi těžko…“ odpověděla Niky.
„Hmm… tak víš co? Něco zkusíme, jo?“ navrhl Bill. „Já ti budu říkat, co máš přesně dělat a ty to zkoušej.“
„Dobře, tak povídej,“ souhlasila a čekala na instrukce.
„Lehni si a uvolni se.“
„Mám to…“ potvrdila, když se natáhla pohodlně na záda.
„Zavři oči a v duchu budeš počítat od deseti do nuly. Musíš hodně pomalu…nebo víš co, budu ti počítat já, to bude jednodušší, a ty si při tom představuj, že jedeš ve výtahu a s každým číslem, který řeknu, sjedeš o patro níž. Můžu?“
„Jo… jsem ve výtahu,“ potvrdila a představila si sama sebe, jak stojí v uzavřené kabině. Svůj vnitřní pohled zapíchla do pomyslného místa, na kterém se ukazovala digitální čísla poschodí, ve kterém zrovna byla. Svítila červená desítka. Bill zvolna počítal a Niky si pokaždé představila, jak sjíždí o jedno patro níž do hluboké šachty. Její mozek díky tomu zpomaloval svoji frekvenci, dostával se tak do hladiny alfa, ve které je možné ovlivňovat podvědomí.
„Nula,“ zaznělo jako poslední. „Teď si představ, jak sedíš na lavičce a nad tebou svítí sluníčko,“ mluvil zvolna a tiše Bill. Moc dobře si pamatoval, jak tohle zkoušeli hned ze začátku s Meg. Doufal, že tak pozná, jestli má Niky možnost se v budoucnu naučit něco víc, nebo je to předem ztracené. „Až to budeš přesně vidět, zkus v duchu natáhnout ruku a toho slunce se dotknout,“ promlouval k ní potichu. „Chvilku vydrž, pak ruku stáhni zase zpátky a vrať se do výtahu.“ Chvíli čekal, než Niky splnila jeho úkol a pak ji zase odpočítal cestu zpět.
„Tak co? Jaký to bylo?“ vyptával se, když se Niky vrátila z výletu do svého podvědomí a vystoupila z výtahu.
„Hezký, už jsem neviděla sluníčko ani nepamatuju,“ odpověděla šťastně.
„Nic jsi necítila?“
„No… bylo tam krásně, po obloze lítali ptáčci, ale nic víc…“
„Hmm… no tak nic… nevadí. Energie asi nebudou tvůj obor,“ Billovy naděje pohasly. Její schopnost zacházet s energiemi byla nejspíš nulová. Kdyby měla alespoň malé nadání, cítila by to, něco by se dělo s jejím tělem při kontaktu se sluneční energií. On sám tenkrát cítil, jak ho zaplavuje, bylo mu teplo a brnělo ho celé tělo.
„Škoda,“ dostal smutnou myšlenku od Niky.
Myslel si, že by třeba po delším trénování mohla dokázat odemknout zámek, ale takhle byla jeho naděje v troskách. Opět to bylo jen a jen na něm, Niky mu zevnitř svého vězení nepomůže.
Tom pochrupoval, a jemu se taky pomalu začínala zavírat víčka únavou. Nutně potřeboval spánek, aby doplnil energii.
„Niky, pořád nic neslyšíš?“ zeptal se, aby se ujistil, že se jí snad přes noc nic nestane. I kdyby, stejně to nemohl ovlivnit.
„Ne, je klid. Ticho jako vždycky,“ odpověděla.
„Tak půjdem spát, jo?“ zívl, div si pusu neroztrhl. „Snad bude přes noc klid a ráno uvidíme,“ povzbudil ji ještě. „Dobrou,“ poslal myšlenku a natáhl se vedle Toma.
„Tak dobrou noc, ať se ti něco hezkýho zdá,“ popřála mu Niky zpátky a zavřela oči. Už taky sotva držela víčka, ani se jí nechtělo jít zhasínat světlo, jak byla utahaná. První telepatický kontakt ji totálně vyčerpal a za chvíli už nevěděla o světě.
Bill ještě chvilku přemýšlel, jak budou pokračovat… museli dát s Tomem hlavy dohromady a vymyslet, jak se k Niky dostat, ale to unavení nedokážou. Zítra je čekala ta zatracená televize, bylo to domluvené už dlouho a omluvit z živého vysílání je mohla snad jedině smrt. Nemohli si dovolit odříkávat takovéhle akce, okamžitě by je přestali brát jako profesionály a v bulváru by si druhý den přečetli, že jsou jen rozmazlené děti, které když fňuknou, maminka je nechá doma ze školy. Budou to muset zvládnout i tak, byla jeho poslední myšlenka, než konečně usnul.
***
„Tak vystupovat, mládeži,“ houkl na ně dozadu David, když zaparkovali před halou, odkud se večer vysílal přímý přenos.
„Hele, dědku…“ houknul na něj zpátky Tom, „tu mládež si laskavě odpusť, jo? Jsme hvězdy, tak si nedovoluj,“ šklebil se na Davida, věděl, jak ho pošťouchnout, aby se začal vztekat. Reakce samozřejmě ihned dorazila. „Víš co, ty hvězdo, narovnej si ten svůj širák a lez, nebo ti pomůžu,“ hodil po něm naštvaným pohledem a zabouchl dveře spolujezdce.
„Kde je Gustav?“ protahoval se Geo, když vylezli z auta a rozhlídli se po vyhrazeném parkovišti.
„Je na cestě, před chvílí volal, že uvízli v zácpě. Prej to stihnou,“ odpověděl manažer, sám z toho byl nervózní. Generálka začínala za půl hodiny a on se nejvíc bál toho, v jakém stavu svého syna pan Schäfer přiveze; v plánu bylo živé vystoupení a opilý bubeník by mohl způsobit pěknou ostudu. Spoléhal na jeho profesionalitu, když mu dával svolení oslavit narozeniny s rodinou uprostřed práce, nechtěl být vůči němu nespravedlivý, když dvojčata měla o svých sedmnáctinách volno. „Jděte do šatny, cedule jsou na dveřích, já se půjdu mrknout za produkční a zjistím co a jak,“ vydal pokyny, mrkl na Sakiho, aby kluky pohlídal a zmizel v obrovské hale.
„Viděls ty baby?“ otočil se Geo na Toma s vykulenýma očima, když došli ke dveřím své šatny. Na chodbě to vypadalo jako při volbě miss.
„Nejsem slepej,“ zašklebil se Tom, když za nimi zapadly dveře, „tu slepičárnu nešlo přehlídnout.“
„Co tady dělaj?“ divil se basák a nenápadně vykukoval z pootevřených dveří šatny a šmíroval krasavice, postávající všude kolem.
„Geo, co se tu bude natáčet?“ významně se zeptal Bill a hned si sám odpověděl: „Guinessovy rekordy, ne? Tak kvůli čemu by tu asi tak ty holky mohly bejt…“ zaťukal si na čelo. Posadil se k zrcadlu a vytáhl svojí taštičku na šminky. Navečer přijede Nathalie a udělá z něj hvězdu, teď se mu nechtělo patlat s pečlivým líčením, jen si přejel znovu linky a opravil okraje stínů.
„Jasně, nejspíš rekord v počtu blbejch blondýn na metr čtvereční,“ nezklamal jeho vtipný bratr Tom, vždy glosující každou jen trochu vhodnou situaci. Mrkl spiklenecky na Billa, potichu se přikradl zezadu za Georga, otevřel trhnutím dveře dokořán a vystrčil ho na chodbu. „Jdi se seznamovat, vole,“ zavolal na něj, když za ním zamykal dveře šatny. „Tak… a máme chvilku klid,“ spokojeně pronesl směrem k Billovi, ignorujíc basákovo zoufalé bušení na dveře.
„Neblbni, pusť ho dovnitř, ještě mu ty prsatý saně něco udělaj,“ ušklíbl se spiklenecky Bill, ale oběma bylo jasné, že si to Georg venku chvilku užije.
„Co by mu dělaly, prosimtě… nic horšího než ta včerejší… a to přece chtěl, ne? Má to mít,“ došel pomalu k Billovi. „Ráno jsem ti v tom fofru ani nestihl dát pusu,“ naklonil se a lehce ho políbil na ucho. „Ještě že tě vzbudila Niky, jinak by byl zase průšvih,“ šeptal, když přejížděl něžně rty po bratrově tváři. „Máš soukromýho budíčka,“ zašeptal už do pootevřených rtů, ochotně připravených jej přivítat. Lehce je olízl a přitiskl se na ně.
„Jak je na tom?“ zeptal se potichu, když se přestali líbat. Cítil, že Bill je neustále mimo, od rána byl ve spojení s Niky a cestou sem byl nezvykle zamlklý, až se ho David starostlivě zeptal, jestli mu není špatně.
Bill k němu zvedl pohled plný obav.
Bill k němu zvedl pohled plný obav.
„Celkem to jde, snažím se s ní mluvit, ale od rána pořád ještě nikdo nepřišel a je jí zima,“ odpověděl bratrovi zamyšleně. „Začíná mít hlad a hlavně je čím dál tím víc vyděšená,“ dodal smutně.
„Hmm… to vypadá, že ti dva hajzlové někam zdrhli a nechali jí tam samotnou,“ uvažoval nahlas Tom. Rány do dveří šatny prozatím ustaly, Georga už nejspíš klofly ty prsaté missky a zatáhly ho někam do tmavého zákoutí haly.
„Vypadá to tak,“ potvrdil Bill. „Topení je studený, ta ženská nepřinesla snídani ani oběd, což se prej ještě nikdy nestalo. Vodu má jen v kyblíku na mytí, tak jsme se dohodli, že s ní začne pro jistotu šetřit…“ tlumočil bratrovi jejich dopolední rozhovor, „a my musíme začít rychle vymejšlet, jak jí najdem, protože by nám mohla za chvíli umřít hladem a žízní,“ konstatoval Bill krutou pravdu.
„Mám nápad,“ usmál se Tom a sedl si na protější otočnou židličku. Celou cestu sem si pročítal svoje poznámky ze včerejška, a možná přišel na způsob, jak se k dívce dostat. „Podle toho, co Niky vyprávěla, Vivian jí ten discman s naším cédem přinesla v igelitce i s krabicí, že jo?“ Bill přikývl. Pořád mu to ještě nedocházelo… „No… a to nejspíš znamená, že ho koupila novej. Cédéčko je originál v barevným obalu, takže žádná vypálenina a to bude naše šance… musíme se dohrabat k tomu, kde ho koupila,“ vítězně prohlásil Tom a hodil si spokojeně nohu přes nohu.
„No fajn… a to zjistíme jak?“ zvedl Bill obočí a pochybovačně na něj zíral. Čekal, co se dozví dál.
„To ještě přesně nevím… ale zjistím to. David má určitě kontakty na někoho z Universalu, kdo se v tomhle vyzná. Nahodíme debatu o cédéčkách a já už na to nějak přivedu řeč… určitě se chytí, víš, jak dělá rád chytrýho…“ ušklíbl se Tom, když se ozvaly znovu rány na dveře.
„Co tady provádíte?“ rozčíleně vsupěl David do šatny, když mu starší z dvojčat milostivě odemklo. „A kde je hergot Georg? Nestačí, že tu není bubeník, ještě se ztratí basák… sakra, kluci, vás nechat na chvíli o samotě, tak se kapela rozpadne,“ prskal manažer.
„Georga nejspíš roztrhaly ty divoženky,“ kývnul pobaveně Tom směrem na chodbu, to už se ale objevil basákův rozesmátý obličej mezi dveřmi.
„Vy blbouni, víte, na co tu ty holky jsou?“ rozjařeně vplul dovnitř a málem přivřel ruku Gustavovi, který se udýchaně přihnal s otcem v zádech. „Ňákej magor bude dělat rekord v rozepínání podprsenek na čas!“ vítězně prohlásil Geo, jako by vyhrál milión. „To musíme vidět!“ nadšeně halekal a svítily mu oči štěstím. Bill ty svoje jen obrátil v sloup, protože přesně věděl, že promluvit si vážně s Tomem, bude po téhle informaci velice těžké. Jestli někdo sekundoval Georgovi v těchhle věcech, byl to jeho bratr. Když se něco týkalo dámského poprsí, nemohl u toho chybět, přišel by o svou pověst… krom toho si Bill nebyl tak úplně jistý, jestli je to jen z tohohle praktického důvodu…
„Tak pánové… už vás shání produkce, nástup na plac,“ otevřel dveře Saki a vyháněl je ze šatny. „Nástroje máte připravený,“ dodal a zamkl za nimi šatnu. Teď se museli věnovat práci, nic jiného se nedalo dělat…
autor: Janule
betaread: Janik
Jani, tenhle díl se ti povedl.
Moc se mi sice nezdá role Toma a logickýho myslitele, ale budiž, třeba v každým znás tohle trošku bloumá 😀
Chválím a těším se na další 🙂
A nedala ji Viv to CD v nějake tašce s logem obchodu tam většinou bývá i adresa ne? xD
Ty jo Adélka poprvé zapojima mozek xD
To může být zajímavej rekord xD A ještě jsi nenapsala jestli je oslavenec střizlivej xD
Už se těším na další díl 😉
mno, ale nejdřív se musím rozmyslet, než kliknu…
tak tedy aj s komentářem :o)
chudáci kluci, být zavřeni uprostřed prsatých saní, prostě peklo, aby se tam neutrápili 😀 😀 😀
ale pátrat po Niky přes obchoďák a přes cédéčka, to je nápad hodný pochvaly před nastoupenou jednotkou…v případě, že nás úspěšně dovede k cíli 😀 když ne, však on se najde ještě další, třeba výrobní číslo discmana a hodně dobrý kontakty :o)
Z toho Toma ještě něco bude:D Jsem zvědavá, jestli tohle bude zásadní průlom a Tom si bude vítězně bušit do hrudi, že to on na to přišel:D:D Mohl by pak Billovi dělat zástupce v Efku:)) Ale to trochu předbíhám, asi ještě bude chvilku trvat, než Niky zachrání… ale Tom překvapivě dobře odhadl situaci, je prostě borec:D:D
Davidovi nezávidím, ona starost o ty čtyři není žádný med:D Už se mi všichni ti Davidové pletou, v každé povídce jsou trošku jiní a já je pak lituju na nesprávných místech… teď mě třeba napadlo, jak se choval v první řadě Daru… prevít:D Chtěl se jenom dostat pod sukni Avě (jmenovala se tak, že jo?) a málem to dopadlo špatně:D Takže jen ať si užije starostí, holomek:D Patří mu to:D Hodní Davidové jsou v jiných povídkách:D:D
Ovšem rekord v rozepínání podprsenek nemá chybu, to by mě nenapadlo:D Ale nedivila bych se, kdyby to skutečně někdo zkoušel a tys to měla ověřené, protože ty používáš skutečné události dost často:D:D …to jsem minule (nebo předminule) zapomněla zmínit, týkalo se to toho trestu smrti v Oregonu, obnovený referendem… 1984? Jo, pamatuju si to, hezky:D Nemůžu soudit, zda takovéhle informace nosíš v hlavě, nebo jsi to zjišťovala:D Ale oceňuju to:D:D To mi připomnělo čakry:D Taky pravdivé informace, navíc skvěle podané, takže si to člověk zapamatuje:D
Jo a mám ráda Georga v Daru:D Správnej nadrženec:D:D Vždycky se bavím, když s ním Tom drží basu, aby udržoval svou pověst a zároveň trnu, aby to zase Billík nevzal vážně:D Známe ho, když pojme sebemenší podezření, je oheň na střeše a Tom musí udobřovat:D
Á, konečně jsem si vzpomněla, co jsem ti chtěla napsat:D Dneska ve škole jsme v zeměpise probírali Itálii a profesorka se ptala, čím je známá Verona. Neměla jsem tušení, stejně jako ostatní a tak nám napovídala… že to je něco z literatury… pak že teda něco se Shakespearem… no a já největší výbuch smíchu, když řekla: No přece Romeo a Julie! :D:D Ihned jsem si vzpomněla, jak si tady opilý Bill hrál na Julii:D No, můžu jen doufat, že si tohle nevytáhnu u maturity:D By si mysleli, že jsem něco pila nebo kouřila, že se směju tragédii od váženého Shakespeara:D:D A vyrazili by mě:D
Dneska z toho mám slohovku, ale nevadí:D Aspoň mám trénink na zítra, budeme psát esej nebo co:D Tak končím, musím se jít naučit cévní soustavu do biologie a oslavit dnešní úspěch v matice:D Těším se na další, podle mých počtů bude v pátek… stavím se:D
Aduska: holka,seš ňáká všímavá… mě by to nenapadlo ani kdyby mi to přelítlo přes nos…xDxDxDxD já ten mozek mám jenom jako dekoračku…. mno ale teď k povídce…. nikdy nevim, co přesně napsat, protože mi vždycky vyrazíš dech… upřímně mám strach o Niki…. doufám, že ji najdou včas akorát by mě zajímalo, jak budou reagovat na ty dvě mrtvoly tam… Viv je mi opravdu líto, celkem sem si jí oblíbila… sem zvědavá, jak na to teda přijdou… Georg je prostě úžasnej…xDxDxD ten na nic jinýho snad ani nemyslí a samozřejmě by to nebyl Tom aby se nepřidal a lehce Georga neshodil…x)) jestli Billi bude žárlit tak nejradši na tom mám jejich udobřování..x)) prostě krásně vymyšlená a napsaná povídka…x)) obdivuju tě.. jestli někdy napíšeš ňákou knižku nebo něco podobnýho sem tvoje věrná fanynka…x))
ale jo, taky mě to napadlo jakmile to Tomajz načal:DTeda, mě napadla spíš účtenka, třeba ji tam zapomněla:Dupřímně si nedokážu představit, jak by Universal mohl vědět, kde a kdy si někdo koupil jejich CDčko, na to si je koupí až moc lidí:DAle třeba mi to jen nedochází, znáte to, delší vedení:)Ale myslím že nějaký vodítko to bude:)Anebo to Janulka zase nějak zamotá, že jo, takže se nechám překvapit a uvidíme se u dalšího dílu:D
Tak ne, Niky tam umyvadlo nemá, jak jsem si myslela. Já jsem byla líná hledat to v předchozích dílech, tak jsem všechno založila na svých domněnkách… a samozřejmě jsem se sekla 🙂 No, jestli tam má jenom kýbl, tak by kluci měli hejbnout zadkem, jinak bude brzo po ní :/ Ale já jim věřím, oni jsou šikulky všímavý 🙂
Georg opět nezklamal 😀 Zajímalo by mě, jestli tenhle chlap myslí taky na něco jinýho než na ženský. Jak vidí sukni, jako by se v něm něco přeplo a už nevidí, neslyší 😀 Bill je roztomilej, jak na Tomiho pořád žárlí. Pochybuju, že by Tom měl v hlavě někoho jiného než svýho milovanýho čaroděje, ale stejně, ta Billova neustálá obava mě dojímá. 🙂
super kapitolka, ale Tom mě tím svým náhlým zábleskem logiky a myšlení docela šoknul 🙂 Ale je pravda, že i v reálném životě přijde ten nejnečekanější nápad v nejnečekanější chvíli od toho nejnečekanějšího člověka :-)))
Tedy, to je zase něco !!!! Moc se mi líbí telepatické rozhovory mezi Niky a Billem. Jinak Tom je naprosto úžasný, ten to krásně "rozsek" :))) Moc krásný. Zase :))))
proč mám takovej pocit, že tohle bude ten rozhovor, kterej mu ukazovala Meg, jak se budou Billa ptát na to jestli má něco s Tomem? jindy se totiž ty rozhovory moc nerozebíraj, ale když je to tak popsaný, myslim, že to bude on:D
Chytrej Tomi, to je krásný:-) až to řekl, taky mě napadlo, že na těch krabicích bývá ta adresa:D ale jim než to dojde:D
jinak to byl nádhernej díl, sem zvědavá co budoudělat až zjistí, že ti dva sou mrtví
niečo sa deje .. 😀 meníme sa na ešte väčších úchylov , nová fáza ! ja som brutal unesená !! krááása !!!!
blbouni 😀 ja nemáám slov , a to s tou vodou , že si ju má Niky šeriť =D mne to prijde mega vtipnéé xD
Podla mňa jej Viv nedala tašku aj s blogom z obchodu , pretože by zistila kde je , to sa na blogy píše, nie ? Napríklad Billa v Prahe na Mládežnickí ulici 😀 teda také pochody …
Mno konečně to někoho trklo, zabejvat se tim CDčkem a discmanem.. sem si řikala hnedka že by to mohlo bejt ještě užitečný 🙂
Krásnej dílek, začíná nám to asi pomalinku finišovat, ne? Tak hlavně ať to dobře dopadne..
Vážně tohle je jedna z ffek, bez kterých si twc neumim už ani představit *.*
Janule…No teda..Niki nám tu umírá už hlady, chudinka a Bill nikde…x) Tome jen ještě chvilku přemejšlej, bude to dobře:) Tom je prostě geniální, někdy až moc, ale to se neřeší, nebo jo?:) Prostě….Musí se na to přijít a Niki bude v pořádku x) Dneska jsem tenhle dílek četla na informatice a vedle mě sedící spolužačka byla taky na twincest blogu…Šel profesor a koukal x) No jo, dvě twincesťačky vedle sebe a ještě v jeho hodině…Chudák:) Ale prdlajs..Žádnej chudák, má ty hodiny mít zábavný.. Stejně bych sem chodila..I přes zábavný hodiny informatiky..Detail:)
Jsem zvědavá na další díl..Jak už tu padlo..Tohle bude ten rozhovor z první řady? Otazníků je tu víc než dost tak uvidíme, Bille musíš změnit svojí budoucnost, třeba jen tím, že budeš v klidu:) Držim ti palce:) A teším se na další díl:)
Nové ankteky, pěkné. :o) Třeba se tak dovím, žer tu moji slátaninu tady alespoň někdo čte.
Ale teď k daru. Jsem tu zase jen na skok. (Nechápu máminu logiku, prej mám bejt zalezlá v peřinách a čučet na bednu. Mi řekni jakej je rozdíl mezi monitorem a televizí, každopádně, tady jsem tajně a připadnu si jak pěti letej harantek, kterej dělá strašnej průšvih za zády svých rodičů…) Ty telepatcký rozhovůrky Niki s Billem se mi děsně líbej, fakt jsem zvědavá,jak to budou provádět, až bude Niki na svobodě a bude si jen tak chtít tlachat s Billínem. Už jsem o tom mluvila, ale mi ta představa přijde hrozně komická. Malá faninka se dožaduje pozornosti a svý hvězdičce furt něco vyřvává v hlavě… 😀 Jinak samozřejmě Tom je bourák. Ten Bill ho nemít, tak jen vystrašeně přihlíží tomu,jak tam Niky umírá hlady. Ne nechci ho podceňovat,každopádně s Tomínem se nejspíš budou evidentně skvěle doplňovat, ač jsem na začátku o užitečnosti Tominovi osoby dost pochybovala, teď se ukazuje, že jsem chlapce poněkud podcenila. :o)
Teda řeknu ti, to telepatický spojení, to je fakt skvělý… žádná nabíječka, žádnej kredit, žádnej signál, moc se mi to líbí 🙂 Já to nechci zlehčovat, opravdu se mi to líbí, i když si Bill připadá bezmocnej, alespoň může Niky povzbuzovat než Tom uskuteční ten úžasnej plán na záchranu unesený fanynky 🙂
Mě hnedka napadlo, jestli by se něco nedalo vykoumat z toho discmanu nebo cédéčka 😀 Třeba tam Vivien zapoměla účtenku 😀 Ale tak to se asi nestane 🙁 Hold jiné pojítko nevidím..Nikča sama nepřijde na to, kde je. A tohle je asi jediná cesta jak přijít na to, kde se Nikča nachází. Škoda, že nezná přijmení Vivien a Thorstena. Podle popisu Vivien nevím, jestli kluci něco zjistí..:/
No uvidíme, nechám se překvapit 🙂 Každopdáně je to teďkom strašně napínavé! 😀 🙂