autor: Anett483
TOM
Nikdy sem z líbání neměl takovýhle pocit. Bill líbá nádherně. Dál se líbáme a já rukou přejíždím po jeho boku. Cítím, že mi horkost vstupuje do hlavy… To jeho jemné líbání mi už nestačí. Položím ho na gauč a zpoloviny si na něj lehnu. Líbám ho na tom jeho nádherným a štíhlým krčku. Jen tak očkem se mu podívám do tváře. Má zavřené oči a lehce zakloněnou hlavu. Nejvíc mě ale fascinují jeho polootevřená ústa, ze kterých se linou tlumené vzdychy. Dál ho líbám na krku a svoji ruku sunu přes jeho, teď už nahý, hrudník až na bříško, kde maluju nerozpoznatelné tvary, díky kterým se Bill chvěje a naskakuje mu husí kůže. Je tak nádherný… Z jeho bříška posouvám ruku níž až na podbřišek. Jeho dech se zrychlil a už nevzdychá, tak tiše, jako předtím. Na jeho podbřišku se zdržím opravdu dlouho. Líbí se mi ta jeho nedočkavost a plamínky v očích, které naznačují jediné: Pokračuj… Když asi vidí, že to budu prodlužovat, tak ze mě doslova serve tričko a už se chystá na kalhoty.
„Nebuď tak nedočkavej…“ řeknu s úsměvem a pomalu mu rozepnu jeho úzké kalhoty. Bill se mi zpříma dívá do očí, stejně, jako já jemu. Billovy kalhoty za chvilku leží vedle na zemi a já se dívám na poslední kousek, který Billa dělí od nahoty. Podívám se mu jen do očí a on jakoby věděl, co tím pohledem myslím. Lehce si skousne ret a skoro neznatelně kývne hlavou na znamení souhlasu. Pousměju se a znova si na něj lehnu. Kdyby bylo na mně, tak z něj všechno servu a hned jdu na věc, tak jak, to s holkama dělám vždycky. Ale u Billa nějak nemůžu. Mám pocit, že bych si ho měl cenit, pečovat o něj, vážit si ho, jakoby to byl nějaký vzácný a drahý kov. Nevim, kde se to ve mě vzalo. Bohužel vzrušení se nemůžu ubránit a musím se ho aspoň trochu zbavit. Položím si jednu svoji nohu mezi Billovy nohy a lehce se začnu třít o jeho stehno. Zavřu oči a mírně vydechnu. Drsná látka kalhot, které mám ještě na sobě mi způsobuje ještě větší slast. Podívám se na Billa, který mě se zájmem a s jiskřičkami vzrušení v očích pozoruje. Mírně se k němu skloním a začnu ho líbat na ústa, která jsem doteď dost zanedbával. Dál se třu o jeho stehno a svoje vzdychy tlumím o jeho ústa. Na svém stehně ucítím silnou a hlavně tvrdou odezvu svého snažení. Podívám se směrem ke klínu toho tvorečka podemnou a pak se s pozdvihnutým obočím vrátím pohledem k jeho tváři, která lehce zrudne..
„Thomasi! Můžeš mi vysvětlit proč…“ paní Kaulitzová přišla do sklepa s rozzlobeným obličejem, ale jakmile spatřila překvapeného a polonahého Toma a pod ním rozvášněného Billa, zmlkla. Tom čekal, že na něj matka bude křičet, co dělá zamknutý ve sklepě a proč sem proboha tahá kluka, a ještě si to s ním rozdává, ale jeho matka udělala přesně to, co Tom nečekal a nechtěl.
„Thomasi, zlatíčko, měl si říct, že pozveš svoji přítelkyni. Nechtěla sem vás rušit, omlouvám se.“ Tom na chvíli zapochyboval o zraku své mámy, ale pak si uvědomil, že jeho hrudník je natiskutý na Billův a tudíž není na Billově hrudníku vidět „mírný“ nedostatek a Billovo líčení tomu taky dost pomohlo.
Bill byl ještě víc v šoku. Ležel se zakloněnou hlavou, která mu visela přes okraj gauče tak, aby viděl tu starostlivou maminku, která je vyrušila. Paní Kaulitzová pomalu vycházela schody, ale ještě se otočila.
„Až půjdete nahoru, tak přijďte do kuchyně. Mám tam kus bábovky a já si půjdu lehnout.“ Tom jen přikývl. Znal to. Jeho mám a si vždycky chodila po noční směně lehnout a spala hrozně dlouho, dokud ji Tom násilím neprobudil. Paní Kaulitzová doslova vydupávala schody ze sklepa. Neuměla chodit potichu, což mělo svoje výhody i nevýhody. Když „dusot“ ustal, podíval se Tom na Billa, kterému divoce cukaly koutky a následoval výbuch smíchu. Tom protočil oči a vstal. Hodil na sebe tričko a rázem ho přešlo všechno vzrušení. Dokonce už nereagoval na Billa, který zběsile běhal po sklepě a hledal svoje oblečení a vždy, když procházel kolem Toma, nezapomněl poznamenat: „Thomasi, zlatíčko, neviděl si moje kalhoty?“ Tom stál znuděně u dveří, které vedly ze sklepa a čekal na Billa.
Bill měl konečně všechno své oblečení na sobě. S úsměvem došel k Tomovi.
„Zlatíčko, půjdeme na tu bábovku…“ poznamenal Bill a vyšlapával schody nahoru a všelijak se při chůzi kroutil a našlapával jen na špičky. Tom šel za ním a lehce se usmíval. Díval se na Billův zadeček na kterém následně přistála jeho pravá dlaň. Bill nadskočil a otočil se na Toma.
„Co to je za zvyky, Thomasi?!“
Oba se smáli a tušili, že dnešek je sblížil, ale určitě nečekali, že je sblížil tak strašně moc…
autor: Anett483
betaread: Janule
užasný tuhle povídku miluju !!!!
jej Thomasi zlatíčko…pokračujte dále v povídce…je úžasná..x)
Hej tak to bylo něco úžasnýho xD
dobra mamča xD
Oužasný xD akorat je nemusela rušit v tom no 😀 rychle dal xD
bestovní….xD Thomasi zlatíčko…takhle ho ztrapňovat…x)) moc hezký doufám, že pokráčko bude co nejdřív…. x))
ooooo!Uzasne"! 🙂
oh, 😀 nádhernýýý .. škoda jen že paní Kaulitzová nepřišla o chvilku později .. 😀 😀 tak jindy .. 😀 😀
nádherný fakt x)) ^^
super, tuhle povídku mám ráda:))
"Co je to za zvyky Thomasi?" z toho sem nemohla×D bylo to upe bestovní:D tak honem dále nemůžu se dočkat pokráčka!!!
uzasnyy.. urcite honem dáál
Omyl paní Kaulitzové byl pochopitelný… však ona na to určitě přijde, jak se věci doopravdy mají. Jo a zlatíčko Thomas… to bylo dokonalé 🙂
No kristova noho dál! Ale už vidím ten průser 🙁 Ale tak nějak už se to udělá,aby spolu mohli bejt 🙂